S likvidací plastů by mohly pomoci housenky zavíječe voskového
Zájem o housenky a dospělce drobných motýlů zavíječe voskového dosud projevovaly jen dvě nepříliš početné skupiny obyvatel. Včelaři, kteří v nich viděli nebezpečné škůdce úlů, a rybáři zase doceňovali hemživost malých housenek coby účinné rybí návnady. Federica Bertocchiniová, badatelka Institutu pro biomedicínu a biotechnologii ve španělské Cantabrii (CSIC), měla blíže k první uvedené skupině. Sama je totiž amatérskou včelařkou a s nepříjemným hmyzem, jehož enzymatický arzenál umožňuje trávit i včelí vosk, měla ve vlastních bzučících chovech dost často problémy.
Při odběrech obtížných parazitů do plastových sáčků si ale brzy povšimla jedné věci. Pokud ponechá housenky v sáčcích dostatečně dlouhou dobu, sami se prokoušou plastovými stěnami ven.
To by v zásadě nebyl zase až tak průlomový objev. Že se tyto housenky dokážou prohryzat plastem, se už obecně delší dobu ví. Podobně užitečně si také počínají i různé druhy bakterií. Byla to ale právě Bertocchiniová, která se jako první podívala na rychlost celého procesu rozkladu plastů a složení plasty-rozkládajících enzymů. A při spolupráci s kolegy-biochemiky z Univerzity v Cambridge dospěla k závěru, že „výkon“ housenek zavíječe dalece přesahuje cokoliv, na co jsme dosud byli zvyklí.
První mikroskopické trhliny se v povrchu plastového sáčku začínají objevovat už po čtyřiceti minutách od aplikace housenek, a po dvanácti hodinách je už hmota obalu snížena o 92 miligramů. Přijde vám to málo? Loni ještě tolik vychvalované plasto-žravé bakterie dokázaly za 24 hodin redukovat za stejných podmínek o 0,13 miligramu.
Housenky zavíječe voskového nevynikají jen v rychlosti, s jakou se s plasty vypořádávají, ale především v „typu“ likvidovaného plastu. Jejich trávicí enzym si totiž poradí s polyetylenem (PE), který tvoří podstatnou část plastové odpadní zátěže. Vzhledem k tomu, že plasty tvoří dvě až tři pětiny objemu na skládkách ukládaného odpadu (a že až 40 % plastových odpadů má svůj původ právě v polyetylenu), narůstá od uveřejnění studie význam parazitických motýlů velmi rychlým tempem na globální úrovni.
Sáčky, pytlíky, jednorázové tašky, obaly a fólie; to vše, po miliardách až bilionu kusů, každoročně zaplavuje skládky. Přitom se kumuluje nejen na nich, ale splachem či úmyslně v mořích a oceánech. A zavíječ voskový by mohl přinést efektivní řešení.
To by se podle Paola Bombelliho, biochemika z Univerzity v Cambridge, neskrývalo v nějaké masivní násadce včelích škůdců na skládky, ale vycházelo by takříkajíc přímo z jejich těl. „Pokud je totiž jeden jediný enzym schopný spustit celý chemicko-rozkladný proces, neměl by být už problém jej laboratorně reprodukovat ve větším měřítku.“ Samotný původ trávicího enzymu je zatím nejasný. „Může to být symbiotická bakterie v jejich zažívacím traktu, nebo součást výměšků slinných žláz,“ říká Bertocchiniová. Housenky zavíječe voskového jsou prostě evolučně vybaveny k tomu, aby si díky tomuto enzymu poradili s voskem, přírodním polymerem, který má k polyetylenu z chemického hlediska poměrně blízko. Podstatné přitom je, že zmíněné housenky plast nevstřebávají, ale přímo rozkládají na jednodušší polymerní řetězce.
„Takže snaha izolovat tento trávicí enzym by mohla brzy vyústit ve funkční způsob, jak se zbavit nahromaděných plastů v mořích i na skládkách,“ dodává Bertocchiniová.
reklama
