Studie: Moře stoupá, ale přístavy to neřeší, hrozí jim zkáza
Jenže, jak ukázala nová studie respektované Stanford University, opak je pravdou. Z průzkumu mezi velkými přístavy v USA i ve světě vyplynulo, že klimatickou změnu majitelé přístavů – řečeno s mírnou nadsázkou – téměř vůbec neřeší.
Jak vědci konstatují, naprostá většina přístavů ve světě není na nadcházející problémy vůbec připravena. Navíc i oficiální představitelé státní správy v okolí přístavů mají jen pramalé tušení, co a jak by se případně mělo dělat.
Podle studie otištěné v novém čísle časopisu Climat Change se však nedostatek příprav netýká jen obecných problémů stoupajících moří, ale také přípravy na mohutné hurikány o velikosti Katriny, které budou dle většiny modelů v důsledku klimatických změn v budoucnu častější.
Ale o kolik to bude?
Jedním z důvodů, proč tyto odhady zatím podle autorů studie nevyvolaly patřičnou reakci zřejmě je, že stavební úpravy přístavů a jejich okolí budou muset být opravu velmi zásadní – a tedy nesmírně nákladné. A zatím vůbec není jasné, kdo by je měl platit. Proto je podle vědců naprosto nezbytné zlepšit komunikace mezi vědci a správci přístavů, aby se mohli lépe chystat a plánovat budoucnost.
Jak říká Becker, připravit se na zvýšení o 1,8 metru by vyžadovalo zcela odlišná opatření, než ochránit přístav před zvednutím hladiny moře o „pouhých“ několik desítek centimetrů.
Tým při své práci vycházel z dotazníků, s nimiž oslovil celkem 160 amerických a světových správců přístavů – 93 z nich na studii nakonec spolupracovalo.
Ze zpracování jejich odpovědí vyplynulo, že naprostá většina z nich si uvědomuje, že stoupající hladiny pro ně znamenají velké ohrožení, na které bude nutné se připravit. Avšak jen mizivé procento se zatím zabývá tím, že by již opravdu něco plánovalo. Pouhých šest procent oslovených uvedlo, že plánují v příštím desetiletí výstavbu bariér, které by přístav ochránily před úderem hurikánu o velikosti Katriny. A pouhých 18 procent zvažuje méně nákladná opatření proti hurikánům, jako například výstavbu kanálů či menších hrází.
Kdo to bude stavět?
„Katrina nám v roce 2005 ukázala, že hurikány, bouře a záplavy mohou zničit regionální ekonomiku na mnoho let a mít navíc i vážné celostátní následky,“ říká Becker. Jen v případě přístavů v Louisianě šlo o škody ve výši zhruba 1,7 miliardy dolarů.
Z těchto úvah vyplývá ještě jedno závažné varování. Až se voda opravdu zvedne, možná už bude pozdě začít stavět ochranné systémy. Bude to nejen drahé, ale kapacity firem, které to dokáží, budou vytížené. „Podívejte se na jakýkoliv přístav a uvidíte infrastrukturu starou sto let,“ říká profesor Martin Fischer, další z autorů studie. „Problém na celosvětové úrovni bude, že až všem dojde, jak vážný to je problém. Najednou to začnou horečně řešit všichni. A stavební kapacita na to v globálním měřítku prostě nebude stačit.“
reklama
