Šumava: Pily utichly. O co šlo a co bude dál?

Kácení na Ptačím potoce skončilo, pily utichly a blokáda je odvolána. Správa národního parku vyhlásila, že se jí podařilo kůrovce zastavit. Aktivisté tvrdí, že díky nim nebyly pokáceny stovky stromů. O co vlastně v celém sporu jde, jaké jsou důvody pro kácení a jaké argumenty proti? A najde se nějaké pro všechny přijatelné řešení celého sporu?

Hlavním argumentem správy Národního parku Šumava pod vedením Jana Stráského bylo, že zasahovat musí, protože posláním parku je ochránit lesy. A musí prý jednat rázně a bez prodlení, aby zabránilo budoucím škodám. „Máme zadaný úkol a nikdo by nám neměl bránit tento úkol plnit,“ říká Jan Stráský. A dobře splněný úkol podle něj znamená, že budování národního parku neprojde fází, kdy v jeho částech bude jen minimum zelených stromů. „Mám jeden lidský život a nedožiji se tři sta let, abych se dočkal, až si příroda poradí sama,“ říká Jan Stráský.

Podle naprosté většiny vědců si ale příroda v pásmu horských smrčin sama opravdu poradí, a dokonce rychleji, než to dokáží lesníci kácením a následnými výsadbami. Pokud kůrovec sežere dospělé smrky, v podrostu hned čeká další generace, která rychle odrůstá. Už za dvacet let prý porost vypadá docela pěkně. „Myslím, ze po nějakých padesáti letech to bude už rozumně vzrostlý les, navíc pěkně strukturovaný,“ říká Karel Prach z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.

To znamená les velikostně i prostorově rozrůzněný a díky tomu vůči kůrovci více odolnější než současné homogenní porosty. Naopak těžbou dřeva se podle Pracha přirozený nálet do velké míry zničí a lesníci budou muset vysazovat sazeničky smrku. „Obnova lesa tak bude trvat v nejlepším případě stejně dlouho, jako obnova přirozená, spíše však déle, a navíc bude dražší,“ říká Prach. Podle něj navíc zásahy na Ptačím potoce kůrovce nezastaví, naopak mu otevřou cestu do dalších porostů právě tím, ze vytvářejí paseky. A těch pár stromů, co tam zůstanou stát, prý s největší pravděpodobností kůrovec stejně sežere, protože rozvrtání porostu oslabí i stromy dosud nenapadené a nepokácené.

Hlavním argumentem aktivistů, z nichž nejviditelnější bylo v současném sporu Hnutí Duha, je to, že se na Ptačím potoce kácí, aniž by správa měla výjimky ze zákona o ochraně přírody. „Nemůžeme přihlížet, když ani stát sám nedodržuje své vlastní zákony,“ říká Jaromír Kyzour z Hnutí Duha. Procedury práva přitom nejsou čistě formální, naopak například v rámci posouzení dopadů na evropsky chráněné území Natura se posuzuje, co je pro les dobré, a co ne. A pokud se při posuzování zjistí, že by zásah byl pro les škodlivý, tak povolení nevydá. Vědci k tomu všemu dodávají, že na Šumavě máme chránit přírodní procesy, ne budovat městský park.

Výjimku si dáme sami

Správa začala kácet v lesích na Ptačím potoce, aniž by měla vydané patřičné výjimky ze zákona o ochraně přírody, tvrdí aktivisté. Podle zjištění Ekolistu to je skutečně pravda, ovšem s výjimkami je to poněkud složitější. Park si o výjimku požádal u ministerstva životního prostředí (MŽP) v březnu letošního roku. Žádost se týkala návrhu, aby park mohl v případě zásahů proti kůrovci postupovat podle zákona o lesích, a nikoli podle zákona na ochranu přírody a krajiny.

Ministerstvo vydalo usnesení, které říká, že správa musí postupovat podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Tím pádem ale správa nepotřebuje souhlas MŽP, protože v případě postupu podle zákona o ochraně přírody a krajiny si potřebné výjimky může udělit sama. „Ministerstvo tyto výjimky nemohlo udělit, protože od novely zákona z roku 2009 je k tomu kompetentní sama správa,“ vysvětluje Martin Bílý, vedoucí oddělení národních parků na ministerstvu životního prostředí.

Kompetentní k udělování výjimek ze zákazů ve zvláště chráněných územích (podle § 43) je tedy správa parku sama. MŽP pouze připravuje podklady a vede řízení pro výjimky, u kterých se jedná o výraznou převahu veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody. To se týká případů, které vycházejí z koncepcí schvalovaných na úrovni vlády. Což jsou například dálnice nebo železniční koridory, nikoliv zásahy v lesích.

Výjimky, které může udělovat sama správa, se týkají především dvou paragrafů zákona o ochraně přírody a krajiny. První definuje základní ochranné podmínky národních parků. V případě kácení na Ptačím potoce jde zejména o zákaz hospodařit způsobem „vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch“. Druhý paragraf se týká ochrany vzácných druhů rostlin a živočichů, tedy tolikrát opakovaného tetřeva hlušce či datlíka tříprstého.

Podle náměstka ředitele parku Jiřího Mánka prý správa postupuje v souladu se všemi potřebnými předpisy. „Veškeré těžby jsou schvalovány protokolárně, protokol vypracovává pracovník oddělení ochrany přírody a podepisují ho tři náměstci, včetně státní správy a ředitel parku,“ říká Mánek.

Echtes Natura

Třetí a možná nejdůležitější právní úkon je posouzení dopadu na evropsky chráněné území v rámci sítě Natura. Do něj spadá celé území parku i chráněné krajinné oblasti Šumava. Správa toto posouzení nemá a prý ho ani nepotřebuje, protože zásah proti kůrovci není ani koncepcí ani záměrem, jak je definuje zákon na ochranu přírody a krajiny. „Jedná se o běžné managementové opatření,“ říká Mánek. Podle již zmíněného usnesení MŽP měla správa předložit „záměr orgánu ochrany přírody k vyloučení významného vlivu na předměty ochrany evropsky významné lokality“. V tomto případě je orgánem ochrany přírody správa parku a tím, kdo pořizuje "záměr či koncepci", je také správa parku.

Správa se ve svém názoru, že posouzení nepotřebuje, opírá o stanovisko právníka Petra Petržílka. Jiní právníci specializovaní na oblast práva životního prostředí ovšem tvrdí, že posouzení správa potřebuje. „Petržílek se mýlí a nevím, z čeho dovozuje, že to není záměr. Ignoruje evropské právo,“ říká Vojtěch Stejskal z Právnické fakulty UK. Ekolist.cz se pokusil rozbor Petra Petržílka získat od správy parku. To se ale nepodařilo. "Myslíte, že bych Vám měl dát tenhle trumf, když novináři všude píší o tom, že je válka?" napsal v odpovědi doplněné smajlíkem mluvčí správy Pavel Pechoušek.

Kvůli obavám o poškození evropsky významného území se na Českou republiku obrátila i Evropská komise. Ta má na základě série stížností obavy o zhoršení stavu biotopů a podmínek pro výskyt ptactva. A také jí chybí posouzení vlivu na území Natury.

Primární odpovědnost za evropskou agendu má ministerstvo zahraničních věcí, nicméně odpověď na dotazy Komise připravuje ministerstvo životního prostředí. Podle Kamily Kriegové z odboru Evropské unie a politiky je termínem pro odpověď je 7. září 2011. Zatím se prý sbírají podkladové informace a probíhají konzultace návrhu odpovědi mezi jednotlivými dotčenými subjekty. „Jaké bude finální znění odpovědi je tudíž předčasné předjímat,“ říká Kriegová.

Navíc upozorňuje, že Evropská komise se na Českou republiku obrátila s formální žádostí o informace, nebylo však oficiálně zahájeno tzv. infringementové řízení neboli řízení o porušení zákonů. „Takže o případných sankcích je tudíž také předčasné mluvit,“ dodává.

Jenže aby to nebylo úplně jednoduché, udělení výjimky neznamená, že si správa parku může sama dát razítko a je hotovo. „Ke všem druhům výjimek musí proběhnout správní řízení,“ vysvětluje Markéta Cooiman z Ekologického správního servisu. A v rámci řízení se musí vyjádřit ze zákona dotčené osoby, což jsou vedle obcí také nevládní organizace. Navíc posouzení dopadu na naturové území (obecně se označuje jako naturová EIA) má ještě přísnější pravidla, podle kterých se posuzuje dopad na životní prostředí. K záměru se v řízení vyjadřuje vědecká obec i nevládní organizace. A vydané rozhodnutí je závazné. „Nedokážu si představit, že by vědci doporučili kácení v nejcennější zóně parku,“ říká Markéta Cooiman.

Udělat něco pro Šumavu

„Výjimku nemáme, to je jistě chyba. Ale stejně tak ji neměl předchozí ředitel Krejčí loni,“ řekl Ekolistu současný ředitel parku Jan Stráský. To je podle České inspekce životního prostředí (ČIŽP) pravda, alespoň v případě výjimek pro biocidy. „Ty byly vydávány od roku 2008 s podobnými obtížemi, tedy se zpožděním, podobně jako tomu bylo i letos,“ říká mluvčí inspekce Iva Awwadová. To znamená, že se za Františka Krejčího opatření proti kůrovci aplikovala dříve, než byla vydána výjimka, kromě roku 2009, kdy měl park výjimku už od února. Jiné výjimky ze zákona (podle § 16 "intenzivní technologie") nebyly vydávány. Výjimky podle § 56 (ochranné podmínky pro zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů) ČIŽP nekontrolovala, protože o to nikdo nepožádal.

Podle Jana Stráského správa pod jeho vedením používá méně chemie a také zasahuje pod velmi silným veřejným dozorem. Přesto je podle dočasného ředitele stále vytvářeno mínění, že si zásahy vymyslelo až současné vedení parku. „Na jaře jsem měl pocit, že chemii jsme zavedli na Šumavu my, což samozřejmě není pravda,“ dodal Stráský. V péči o lesy je prý možné jen kombinovat stále stejná opatření. A zároveň plnit požadavky zákona tak, aby správa plnila základní úkol.

„Což je boj s kůrovcem,“ říká Jan Stráský. A ten musí být stoprocentní. „Řekněme, že úkolem je pokácet pět tisíc stromů. Když to zvládneme z devadesáti procent, tak jsme pro Šumavu neudělali skoro nic,“ říká Jan Stráský. Zbývající kůrovci totiž napadnou další stromy. Podle správy dnes padne čtyři až pět tisíc stromů, ale to má zachránit desetkrát více stromů, které nebudou muset padnout v budoucnu.

Na místě, které správa nazývá Na zatraceném a aktivisté ji říkají Ptačí potok, se nezasahovalo od roku 2007 až do loňského roku. Zásahové se stalo až za Jana Stráského.

Park: Jde o procenta

Podle správy je rozsah těžby takový, že výjimky nepotřebuje. „Pro to, co teď děláme, výjimku nepotřebujeme,“ říká Stráský. Na Ptačím potoce bylo podle správy určeno k vykácení čtyři tisíce stromů, podle ředitele Jana Stráského možná až pět tisíc stromů. Kácí se na ploše 280 hektarů. „Na tom území je zhruba 120 000 stromů. Když se mluví o pokácení tří, čtyř či pěti tisíc stromů, mluvíme o pokácení tři, čtyř či pěti procent,“ říká Jan Stráský. Jenže místo, kde se kácí, je ze tří stran obklopené úzkými plochami prvních zón, kde se nezasahuje.

Že nejde o velký zásah, podle správy také potvrdila Česká inspekce životní prostředí (ČIŽP). Ta se ale vyjadřovala pouze k tomu, zda kácení neruší tetřeva hlušce. „Jsou tu ale další druhy vzácných ptáků a také chráněné orchideje,“ vysvětluje Mojmír Vlašín, neoficiální mluvčí blokády, proč si i nadále myslí, že kácení je nelegální.

ČIŽP tedy došla k závěru, že kácení na Ptačím potoce tetřeva neruší, ale pouze v případě, že zůstanou zachovány základní ochranné podmínky pro národní parky. Což vylučuje použití těžké techniky, o kterém správa uvažovala. ČIŽP také doporučila, aby všechny pokácené stromy zůstaly na místě. Podle parku by sto procent dřeva mělo zůstat jen na podmáčených stanovištích, na suchých místech to bude zhruba padesát procent. Kolik dřeva má kde zůstat, rozhoduje sama správa podle vnitřních směrnic.

Aktivisté naznačují, že není jasné, co se se dřevem do budoucna stane. Tedy zda neskončí na pile. I podle náměstka Mánka dobře odkorněný kmen vydrží v téměř nezměněné kvalitě ležet několik let v lese. Navíc stromy nezůstávají v celku, ale jsou rozřezány na několikametrové kusy. Podle aktivistů jsou kmeny kráceny na délku 4,1 metrů, což má být ložná plocha nákladního automobilu. „Poznámka o ložné ploše automobilu je směšná, neboť současnými vozidly je možné vozit dřevo různých délek. S odvozem dřeva z těchto lokalit se ale nepočítá,“ říká mluvčí správy Pavel Pechoušek.

Podle něj se dřevo krátí na takzvané sekce ze třech důvodů. Za prvé z důvodu snazší evidence vytěžené hmoty. Druhým důvodem je loupání dřeva, kratší kmeny se prý lépe loupou a dělníky tolik nenamáhají a je to bezpečnější. A za třetí podle směrnic správy má dřevo ponechané k zetlení ležet co největší plochou na zemi.

Věda si počká

Druhou stranou sporu je ochrana přírody. Ta by měla být založena na vědeckých argumentech, na čemž se shodují stovky vědců spolu s nevládními organizacemi. V praxi se to ale neděje. Například podle Pavla Kindlmanna z Centra pro výzkum biodiverzity je základním problémem Šumavy to, že vlastně neexistuje dohoda, jak by měl park vypadat a co v něm chceme chránit. Současná správa parku v zásadě prosazuje pohled: nemůžeme čekat, až příroda park vytvoří, ale musíme ho sami vybudovat. „To ale dobře funguje jen v městském parku, který vytvoří architekt,“ říká Pavel Kindlmann.

Podle vědců by ale národní park měl chránit přírodu tak, jak se nám zachovala, podobně jako chráníme historické památky. Na Šumavě to znamená zachovat původní porosty horských smrků, jejichž zbytky se zachovaly v nejvyšších partiích parku. V nižších polohách by přirozeně měly růst jedle a buky, místo nich jsou ale vysázeny smrkové monokultury. Čili ochranářsky by ideální bylo nechat zhruba 30 % parku, kde rostou horské smrky, svému vývoji. Ve zbytku parku by postupně měly být současné smrky nahrazeny buky a jedlemi. „Když budeme postupně a rozumně kácet, časem dosáhneme složení, jaké měl les před tisícem let,“ dodává Kindllmann. Tedy ekosystém zhruba v přírodním složení. A také by se díky listnatému porostu ochránily další lesy od náletů kůrovce, protože buky ani jedle lýkožrout smrkový nežere.

Jenže právě na Ptačím potoce jsou především tyto horské smrčiny. „Zde by se z hlediska biologa kácet nemělo,“ říká lakonicky Kindlmann. Podle něj je málo pravděpodobné, že by správa byla schopná pokácet do rojení kůrovce všechny napadené stromy.

Až v Sušici

I v minulosti národního parku se v nejcennějších částech proti kůrovci zasahovalo. To se stalo například na Mokrůvce a na Studené hoře, kde se v polovině devadesátých let kůrovci s pilou v ruce postavil tehdejší ředitel parku Ivan Žlábek. Tehdejší kalamita přišla z německé strany, kde kůrovci nechali volnou ruku. Na české straně se tehdejší ředitel rozhodl k zásahu až za určitou hranicí, takže část lesa byla ponechána přírodnímu vývoji, v druhé části se zasahovalo.

Po patnácti letech je ze silničky vidět rozdíl mezi dvěma lesy. Na jedné straně klasický, nízký les s částečně holými pasekami. Na dohled tvořený hlavně mladými smrčky. Na druhé straně stejné smrčky, které vyrůstají mezi šedivými kmeny odumřelých stromů. Podle Jiřího Mánka čas všechno zahladil a není vidět rozdíl mezi místem, kde se zasahovalo a kde ne. Rozdíl je ale podle něj v tom, že se podařilo šíření kůrovce zastavit. „Jinak by byl až v Sušici,“ říká náměstek správy parku.

Proč ale v Německu proti kůrovci nezasahují? Podle Jiřího Mánka je to zkrátka rozhodnutí managementu a podle něj je správně, protože kůrovec do národního parku patří. Němci mají ovšem podle něj tu výhodu, že se kůrovec nemůže šířit dál z parku, protože tam ochranné pásmo tvoří listnaté stromy. „Ale my tu máme jenom smrk,“ říká. Navíc prý vítr fouká do Čech a tak žene i kůrovce k nám.

Aktivisté i správa parku se shodují na jednom. Mělo by dojít ke změně ve vyhlášených prvních a druhých zónách. K rozdělení do 135 prvních zón došlo v roce 1995 za ředitele Ivana Žlábka. Nové zóny prý měly vyčlenit ta nejcennější místa šumavských porostů. Dnes se ale tohle rozdrobení ukazuje jako obrovský problém. „Ale zónování bylo uděláno ve chvíli, kdy se čekalo, že se bude normálně lesnicky hospodařit, ne že tu bude obrovský experiment,“ tvrdí dnes Mánek. Kdyby bylo méně ostrůvků, bylo by to lepší pro zásahy proti kůrovci, protože by bylo, méně míst ze kterých může brouk vylétat.

Plzeň versus Praha

Vědci spolu s aktivisty hovoří o režimu, kdy by se třetina parku nechala bez zásahu a ve zbytku by se hospodařilo. Podle náměstka Mánka je třicet procent až moc, podle něj by prý byla lepší zhruba čtvrtina parku. Zřejmě by nedošlo ani k vytvoření jedné kompaktní první zóny, ale určitě by mělo dojít k podstatnému zmenšení jejich počtu.

S tím počítá i jediný návrh, který je v tuto chvíli na stole. Tedy návrh zákona o Národním parku Šumava, který předložil Plzeňský kraj. Za ten se v zásadě staví i ředitel Stráský, kterého ministr životního prostředí Tomáš Chalupa jmenoval s tím, že by měl nový zákon o parku vytvořit. „Jsem pro to, aby se případně upravoval plzeňský zákon a ne aby se vymýšlel jiný,“ říká Stráský. Podle něj zákon reaguje na vývoj posledních letech, na změny zonace nebo na problémy s kůrovcem.

Zákon počítá s jedenácti ostrovy prvních zón, největší z nich jsou Modravské slatě. Když se pospojují dnešní roztříštěné ostrůvku do větších celků, ocitnou se v nich i dnešní druhé zóny. Zákon počítá s tím, že v nových prvních zónách se dovedou dnešní druhé zóny do kvality prvních zón. Zároveň zákon navrhuje i vznik čtvrtých zón, kam by spadaly území obcí.

Návrh zákona se ale vůbec nelíbí aktivistům. Podle nich totiž návrh zákona počítá s tím, že by se většina národního parku na Šumavě měla otevřít developerským projektům. A většina lesů v parku by se měla řídit pravidly lesního zákona, který platí pro hospodářské lesy. "Nyní všechny lesy v národním parku – bez ohledu na to, zda jsou ponechány divoké přírodě, nebo se v nich kácí – podléhají zákonu o ochraně přírody a krajiny," upozorňuje Jaromír Bláha z Hnutí Duha.

Kromě aktivistů se nový zákon o Šumavě zřejmě nebude líbit ani právníkům. Podle Vojtěcha Stejskala z pražské Právnické fakulty je zákon v rozporu s mezinárodním, evropským i českým právem.

Svůj návrh zákona o Národním parku Šumava ovšem připravuje i ministr životního prostředí Tomáš Chalupa. Ten počítá se třemi zónami. Do první bezzásahové zóny bude patřit zhruba čtvrtina území parku. Druhá zóna má být rozdělena na dvě části – na část A a část B.

Část A bude vedení parku přesně stanoveným způsobem a podle časového plánu systematicky připravovat na vstup do první bezzásahové zóny. Část B na vstup do první zóny připravována nebude, místo toho zde bude povinnost zasahovat proti škůdcům. Třetí zóna je určena k trvalému rozvoji místních obcí.

„Co Šumava potřebuje ze všeho nejvíc, je jasný zákon. Platit by měl po dobu desítek let a parku by měl dát stabilní a dlouhodobé řešení. Nesmí se znovu opakovat situace, že s příchodem nového ministra se bude vždy měnit strategie péče,“ prohlásil Chalupa minulý týden při jednání v Senátu.

---

reklama

---