http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/vzestup-a-pad-ceskoslovenskeho-druzstevnictvi
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Vzestup a pád československého družstevnictví

2.10.2007
Vydat necelá dvě desetiletí po převratu knihu chválící družstevnictví může na první pohled vypadat jako výraz nostalgie po časech minulých nebo jako vydavatelův pošetilý čin. Neplatí to však v případě knihy Ladislava Feierabenda Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952, která připomíná, že družstva pracovala v Zemích Koruny české v hojném počtu už víc než půl století před jednotnými zemědělskými družstvy (JZD) a pro vývoj českého zemědělství a venkova v první polovině 20. století měla zásadní význam.
 
Rozorávání mezí v Obříství u Neratovic (1950).
Rozorávání mezí v Obříství u Neratovic (1950). Snímek je převzat z knihy Feierabend, Ladislav: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952; Stehlík, Volary 2007.
Repro: Ekolist.cz
Pro ilustraci: první družstvo bylo založeno už v roce 1847 a k 1. lednu 1938, tedy v době největšího rozkvětu prvorepublikového družstevnictví, existovalo v Československu 7471 úvěrních družstev (kampeliček a záložen) a 5448 zemědělských družstev, mezi nimi především skladištní, zpracovatelská (čekárenská, bramborářská, mlékárenská, lnářská atd.), strojní, výrobní a další. Feierabend to výstižně komentuje: „České rčení ‚Co zemědělec, to družstevník‘ skutečně platilo. Nebyla snad žádná česká vesnice, kde by nebyl patrný vliv družstevnictví, žádné pole či stáj, které by nebyly dotčeny družstevním hnutím.“

Byť byla kniha napsána už v roce 1952 během Feierabendova exilu v USA (nynější vydání v nakladatelství Stehlík v překladu Nadi Johanisové je jejím vůbec prvním vydáním v češtině), dokáže zaujmout současné čtenáře stále platným hodnocením vývoje družstevnictví a autorovými myšlenkami, jež neztrácejí nebo znovu nabývají na aktuálnosti. Feierabend nejenže nabízí přehledný a kvalitní exkurs do vývoje našeho družstevnictví od druhé poloviny 19. století až do prvních let kolektivizace (to vše doplňuje řadou tabulek), ale především analyzuje hlavní myšlenky a významy družstevnictví, které pak porovnává s pseudodružstvy vytvořenými komunisty po roce 1948 (tento termín sám používá). Feierabendův pohled na české družstevnictví je hodnotný a výstižný i z toho důvodu, že prostředí družstev sám dokonale znal – dlouhá léta pracoval a později zastával post ředitele v české centrále skladištních družstev v Kooperativě. Rovněž jako politik se zasadil o rozvoj družstev a v neposlední řadě měl přímé zkušenosti s nacistickou a zprostředkovaně i s komunistickou přeměnou družstev.

Nový vítr pro venkov

Feierabend oceňuje na pravých družstvech především fakt, že ač byla zakládána s konkrétními cíly, závisel jejich úspěch především na spolupráci členů a účelem nebyl na prvním místě pouze zisk, ale morální a materiální vzestup. Zemědělci díky odbytovým družstvům přestali být loutkami v rukou překupníků – družstva vlastně pomohla vytvořit nový odbytový systém. Rozšíření úvěrových družstev, tzv. kampeliček, znamenalo nejen možnost spoření a seznámení se s účetnictvím, ale především konec lichvy. Družstva pomáhala zemědělcům s odbytem, nákupem i zpracováním zemědělských produktů, nákupem strojů, lepších osiv nebo hnojiv ke zvýšení produkce. Družstva představovala rychlejší pokrok pro vesnici – družstevní obchody, pekárny, v nemálo případech znamenala jejich činnost taky zkrášlení veřejných prostranství.

Autorovo vnímání významu družstevnictví nezůstává pouze u toho, co družstva přinesla zemědělství a venkovu. Vyzdvihuje rovněž další aspekty – sblížení dosud dost konzervativních rolníků, společnou práci a svépomoc namísto pomoci zvenčí, větší uvědomění si odpovědnosti a možnost vzdělávání v rámci komunity: „Cílem družstva není finanční zisk, ale posílení pocitu bezpečí a životního standardu členů.“ Ten, a tady souhlasím s překladatelkou Naďou Johanisovou, nemusí být vyjádřen jen kapitálem peněžním, ale taky sociálním. Za negativní rys českého družstevnictví, kterého si autor rovněž všiml, je možné považovat jisté zpolitizování družstevnictví, kdy byla část družstev propojena s politickými stranami (především s agrární a lidovou). Z pohledu současného environmentálního myšlení by jako negativní mohly být vnímány družstvy prosazované snižování diverzity osiv, snaha o standardizaci výrobků i větší dostupnost umělých hnojiv, která družstva zprostředkovávala svým členům.

Dětská kniha jako agitace
Dětská kresba jako agitace. Snímek je převzat z knihy Feierabend, Ladislav: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952; Stehlík, Volary 2007.
Repro: Ekolist.cz

Pseudodružstva


Při výčtu a charakteristice činnosti prvorepublikových družstev se Feierabend věnuje i výrobním družstvům, v nichž zemědělci hospodařili na společné půdě a jež v porovnání s ostatními typy družstev vykazovala velmi slabé výsledky a postupně docházelo k jejich zániku. Jejich neúspěch vidí podobně jako později u JZD především v tom, že pro rolníka půda nepředstavovala jen výrobní prostředek, ale byl na ní vázán citově, nedokázal se rozloučit byť jen s malým a špatným kouskem půdy. Navíc rolníkům nebyl vlastní kolektivní postoj – zemědělec je podle Feierabenda nepokrytým individualistou. Shledává postoj rolníků k družstevnictví ne jako postoj k politickému systému či k ideologii (jak se o to snažili komunisté), ale jako postoj k zvláštní formě kapitalistického podnikání, „k prostředku, jak získat spravedlivý podíl na svém ovoci.“

Podobně jako později Antonín Václavů, jenž se průběhem kolektivizace zabýval, trvá Feierabend na striktním rozlišení původních družstev vzniklých podle odpovídajících stanov, nezávislých a nepodřízených státním orgánům i svazovým organizacím, od komunisty zřizovaných pseudodružstev, jež tyto podmínky nesplňovala. JZD podle Feierabenda pracovala přímo proti duchu družstevních principů a přispívala k sociálnímu a materiálnímu úpadku svých členů. Naprosto zásadní znak pravého družstevnictví, autonomii, v případě JZD naprosto postrádá: „Družstva se stala pouhými vykonavateli vládního hospodářského plánu, který jsou donucena plnit, ať si to jejich místní členové přejí, nebo nepřejí … Ve skutečnosti to už nejsou družstva. Jen název zůstává, aby zmátl členy …“

Je obdivuhodné, jak už v prvních letech kolektivizace přesně analyzuje důvody odmítavých postojů drtivé většiny rolníků ke vstupu do JZD a poukazuje na další možné následky, k nimž opravdu došlo v dalších letech (kdy byl už v exilu a neměl přesné zprávy o vývoji v Československu). I když v závěrečných kapitolách trpce komentuje likvidaci družstev komunistickým aparátem, zůstává na závěr optimistou a věří, že solidaritu a spolupráci, jedny z hlavních pilířů demokracie, nelze zničit ani vládnutím komunistů.

Družstva dnes?


Feierabendův text velmi vhodně doplňují svými poznámkami překladatelka Naďa Johanisová a odborník na české družstevnictví Jan Slabý. Vysvětlují některé dnes méně známé termíny nebo uvádějí širší kontext popsaných procesů. Součástí publikace jsou rovněž ukázky stanov předválečné kampeličky. K Feierabendovým myšlenkám se Naďa Johanisová vrací v doslovu, kde se zamýšlí nad jejich aktuálností v současné společnosti: „Feierabendova kniha nám poskytuje určitý model, sice z jiné doby, ale z naší země, který by mohl naznačit odpovědi na některé otázky.“ Píše o Feierabendových postojích v souvislosti se současnými tématy – ekonomickou lokalizací, vzájemnou pomocí a potravní soběstačností. „Vzájemná solidarita a pomoc na straně jedné a svoboda na straně druhé se nevylučují – naopak tvoří dvě strany jedné mince. To je podle mého názoru nejdůležitější sdělení Ladislava Feierabenda dnešku,“ shrnuje Naďa Johanisová.

Osobně se domnívám, že Feierabendova myšlenka družstevnictví může a měla by najít uplatnění v současném českém zemědělství, a to i přes velmi nelichotivý vývoj po roce 1989, jež se spolupráci spíš vzdaloval. Například odbytová, zpracovatelská a skladištní družstva můžou pro současné především menší zemědělce znamenat jedinečnou možnost, jak zajistit odbyt pro své výrobky. Zároveň, budeme-li jejich význam hodnotit z pohledu environmentalistiky, v sobě družstva skrývají dosud nedoceněnou možnost vytvořit a rozvíjet lokální trhy s potravinami, jež budou udržitelnou alternativou k anonymním potravinám, které urazí tisíce kilometrů od neznámých výrobců k nadnárodním zpracovatelům a pak na pulty hypermarketů.

Mnohým lidem, nejen zemědělcům, ještě dnes při slově družstvo přinejmenším ztuhne úsměv na rtech, těm starším se vybaví nepříjemné vzpomínky. Negativní vnímání tohoto po padesát let zneužívaného termínu má za následek, že toho v současnosti o původních družstvech víme opravdu málo. Přitom právě družstevnictví tak, jak ho vnímá a prezentuje Ladislav Feierabend, je pro současnou českou společnost víc inspirativní, než si sami připouštíme.

Ladislav Feierabend – se narodil v roce 1891 v Kostelci nad Orlicí. Vystudoval práva na UK v Praze, další vzdělání získal ve Švýcarsku a v Anglii. V letech 1938–39 byl ministrem zemědělství ve vládách generála Syrového a R. Berana; stejnou funkci zastával v Eliášově protektorátní vládě. Po vyzrazení své odbojové činnosti emigroval v lednu 1940 a ihned se zapojil do československého zahraničního odboje. V letech 1941–45 byl ministrem financí v československé exilové vládě v Londýně, pro nesouhlas s jejím politickým směřováním z ní ale vystoupil. Po roce 1945 musel čelit komunisty vykonstruovanému obvinění z kolaborantství a po únoru 1948 opět emigroval, nejdřív do Velké Británie, později do USA, kde se stal redaktorem Hlasu Ameriky. Je autorem rozsáhlých pamětí Politické vzpomínky a knihy Soumrak Československé demokracie. Zemřel roku 1969 v Korutanech.

Článek je převzat z tištěného Ekolistu 08-09/2007.
Tento text vznikl díky podpoře Fondu rozvoje vysokých škol, projektu „Možnosti diverzifikace zemědělské činnosti“ (FRVŠ 687/2007).

Radim Lokoč
Autor je doktorandem na katedře environmentálních studií FSS MU v Brně.
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist