Předchozí náročné období mělo celou řadu důsledků, někdy těžkých až fatálních, jindy šlo jen o posuny v detailech. Jedním z vedlejších efektů bylo pak mnohem větší množství lidí v přírodě, ať již to byla příroda městského parku, nebo hor a lesů. Mnozí lidé si snad při tom uvědomili i více než jen to, že lesík či kopec jsou přijatelnou, i když vynucenou kulisou sportovních aktivit a začali si všímat více i toho různorodého života kolem nás. Který jakkoliv můžeme upravovat podle našich představ, stejně běží sám od sebe, jeho rytmy jsou jiné a vlastně mimo náš dosah.

„Maximálně se poserete.“ Taková je odpověď Marco Stelly na otázku autorky knihy Beton a hlína Viktorie Hanišové, zda je voda z vrtané studny na komunitní zahradě Pastvina pitná.

Světové ekonomické fórum v dokumentu Marcuse Vettera. Na jedné straně světové elity ve slepé uličce, vláčeny touhou mocných a bohatých po větší moci a větším bohatství. Na straně druhé občanská společnost volající po změně.

Nizozemský autor Marc ter Horst si dal za cíl vysvětlit dětským čtenářům klimatické změny na planetě Zemi. Největší prostor přitom věnoval té probíhající a jejím následkům. Knihu Palmy na severním pólu nejméně z poloviny dotvářejí ilustrace Wendy Pandersové, které odvádějí velký kus práce ve stravitelnosti složitého problému.

Snímek Na tenkém ledě zavede diváka na Sibiř. Tam mu chladným popisem představí jevy, které hýbou tamním světem posledních pár desetiletí. Film se zaměřil na jedny z největších problémů, které se dějí za pomyslnými zavřenými ruskými dveřmi. Dokument během 51 minut ukazuje různé úhly pohledu na to, jak se Sibiř za posledních několik let proměnila.

Představte si místo, kde jsou hory černé, řeka červená, louže žluté, stromy po celý rok bez listí a kde se prostorem valí hustý šedobílý smog. Že jde o nějakou fantazii z post-apokalyptického sci-fi filmu? Ne, právě takto bohužel vypadá každodenní realita obyvatel čeljabinské oblasti v Rusku, která je devastována průmyslem zpracovávajícím měď.