Vytrvalí je triptych dokumentárních filmů vznikající v koprodukci s ČT, který se věnuje přetrvávajícím společenským problémům. První díl Pod povrchem vznikl v roce 2021 v režii Josefa Heřmánka a soutěžil na 48. Ročníku festivalu Ekofilm v kategorii středoevropských filmů. Problémem české společnosti je v jeho objektivu hlubinné úložiště jaderného odpadu a ambivalentní vztah české společnosti k jádru.

V létě plném zpráv o vysychajících řekách byl v Česku uveden australský dokumentární snímek Řeka. Režiséři Jennifer Peedom a Joseph Nizeti vytvořili snímek poskládaný z působivých záběrů řek po celém světě, podkreslený hudbou hranou Australským komorním orchestrem. Filmaři se na řeku pokusili podívat jako na fenomén typu voda nebo oheň a dostat se k obecnému významu řek na planetě Zemi.

Města v sobě mají něco stimulujícího. Podporují tvořivost. A to nejen ve vývoji technologií a výzkumu nových léků, ale i v tom, jak žít šetrně, pěstovat si potraviny a hospodařit s vodou. Tato kreativita se přičítá blízkosti lidí a služeb. Za těmi se do města vrátil i Toby Hemenway, autor knihy Ekosystémy měst budoucnosti. Po letech na venkově zjistil, že vlastně nežije příliš šetrně, přestože pracuje z domova a na velké zahradě si vypěstuje velkou část jídla. A touha snížit ekologickou stopu ho dovedla zpět do města.

Téma šetrnosti v časech války na Ukrajině, zvyšování cen zboží a klimatické nejistoty rezonuje ve veřejném prostoru. Za zdánlivě prostou a univerzálně platnou myšlenkou se však skrývá svět plný paradoxů. Mezinárodní tým odborníků představuje v knize Thrift and Its Paradoxes: From Domestic to Political Economy pestrost vnímání a praktikování šetrnosti v různých koutech světa.

Recenze se obvykle píší na knihy nově vydané. Někdy ale stojí za to podívat se i na knihy, které vyšly už dávno. Mně se shodou okolností během vánočních svátků dostala do ruky kniha Prométheus v plamenech. Je z roku 1975 a je to fikce o olbřímí katastrofě v jaderné elektrárně Prométheus. Čtení je to strhující a vřele doporučuji půjčit si ji v knihovně či koupit v antikvariátu.

Když mezi lesníky a ochránci přírody řeknete „Klokočná“, tak zpravidla vědí, o čem je řeč: o státním lese, kde se hospodaří úplně jinak, než je běžné. Nenajdete tu paseky. Stromy se tu totiž těží výběrově.