Do kin nyní přichází mimořádně zajímavý dokument o průkopnících filmů z divoké přírody, dnes již prakticky zapomenutých amerických filmařích Martinovi a Ose Johnsonových. Jejich filmy, natočené za dobrodružných okolností před první půlkou století (první 1912), stejně jako knihy zobrazující život divokých zvířat i domorodých obyvatel zejména Afriky, byly kdysi nesmírně úspěšné a utvářely povědomí o - pro naprostou většinu tehdejších lidí - nedostupných terénech i scenériích.

Jeho dílo fascinovalo vzdělance po celém světě a po Napoleonovi byl pokládán za druhého nejslavnějšího člověka své doby. Změnil pohled, jakým se díváme na přírodu, a inspiroval nejvlivnější vědce 19. století. Byl průkopníkem ochrany přírody, jak ji známe dnes, v současnosti však o něm – snad s výjimkou Německa a některých latinskoamerických zemí – skoro nikdo nic neví. Připomenout význam Alexandera von Humboldta se v anglicky mluvících zemích pokusila v roce 2015 Andrea Wulf knihou The Invention of Nature (Vynález přírody). Její překlad je skvělým představením Humboldtova života i pro české čtenáře.

„Debata o klimatické změně ve Spojených státech (a kdekoliv jinde) nespočívá ve sporech o modely oxidu uhličitého a skleníkových plynů; týká se protikladných kulturních hodnot a světových názorů, skrze něž se na vědecké poznatky díváme.“ Tato slova pocházejí z pera Andrewa J. Hoffmana, autora poutavé knížky Jak kultura utváří diskusi o klimatické změně. Americký profesor udržitelného podnikání na Michiganské univerzitě se v ní věnuje rétorické válce o klimatické změně.

Socioložka a zakladatelka oboru humanitní environmentalistika Hana Librová se za přispění několika svých studentů vrátila k tématu ekologicky příznivého životního stylu. V knize Věrní a rozumní přichází s novými teoretickými koncepty, ale především pokračuje ve výzkumu „dobrovolně skromných“ domácností, který započala již téměř před čtvrt stoletím.

Předesílám, že nejsem lesník. Nicméně strávil jsem čtyři semestry na dřevařském inženýrství České zemědělské univerzity a myslím, že na základě této anekdotické zkušenosti se mohu dopustit následujícího soudu. Pokud si běžný lesník a dřevař přečte knihu Tajný život stromů, patrně se mu budou dělat mžitky před očima. Autor knihy Peter Wohlleben je vzděláním také lesník, ale je to trochu jiný lesník. Lesy nevnímá jako pole na celulózu a bez rozpaků hovoří o tom, že stromy cítí bolest.

Zajímavou výstavu mohou v brněnském Domě pánů z Kunštátu navštívit ti, kteří se zajímají o přírodu a současné umění. Nese název In a Landscape, a je dílem celé skupiny umělců, a určitě nabízí materiál k zamyšlení a polemice jistě i pro většinu čtenářů a čtenářek Ekolistu.cz. Hlavním deklarovaným tématem je totiž teze, že hranice mezi člověkem a jeho díly a přírodou není zdaleka tak ostrá, jak se mnozí domnívají, ba je dokonce překonaná. Člověk, jeho pokročilé technologie či „vědotechnika“ a příroda totiž podle vystavujících umělců tvoří jeden celek, kde v podstatě nelze rozlišit začátek jednoho a konec druhého.

Aktivistkou se finská učitelka nenarodila, aktivistkou se Hanna Halmeenpää stala. Ve chvíli, kdy se v blízkosti jejího domova na severu Finska začala plánovat stavba šesté jaderné elektrárny v zemi. Její několikaleté úsilí o zachování bezpečného a přirozeného místa pro další generace zachycuje dokument Atomový soused, právě uváděný v rámci filmového festivalu Jeden svět a projektu Promítej i ty.