Česká kina se konečně dočkala prvního celovečerního filmu o naší přírodě s poetickým názvem Planeta Česko. Tento zdařilý dokumentární film režiséra Mariána Poláka je právě k vidění po celé zemi. Hlavní dějovou linii tvoří příběhy zvířat, která sice žijí vedle nás, ale často si jich nevšímáme nebo o nich víme pramálo. Film vtáhne v úvodu diváka do děje a nepustí ho do poslední minuty. Člověk tak putuje po krajině jeho oku známé a přece neznámé. Zažívá dobrodružství, směje se nad legračními situacemi ze zvířecí říše a drží přírodě palce, aby si svou krásu a křehkou panenskost zachovala.

Sociologické nakladatelství vydalo knihu Petra Vidomuse „Oteplí se a bude líp“ s podtitulem „Česká klimaskepse v čase globálních rizik“. Kniha se zakládá na kvalitativním sociologickém výzkumu, který autor prováděl v prostředí těch, kdo z různých důvodů odmítají tezi, že lidská společnost způsobuje klimatické změny, které budou mít katastrofální dopady.

Do kin nyní přichází mimořádně zajímavý dokument o průkopnících filmů z divoké přírody, dnes již prakticky zapomenutých amerických filmařích Martinovi a Ose Johnsonových. Jejich filmy, natočené za dobrodružných okolností před první půlkou století (první 1912), stejně jako knihy zobrazující život divokých zvířat i domorodých obyvatel zejména Afriky, byly kdysi nesmírně úspěšné a utvářely povědomí o - pro naprostou většinu tehdejších lidí - nedostupných terénech i scenériích.

Jeho dílo fascinovalo vzdělance po celém světě a po Napoleonovi byl pokládán za druhého nejslavnějšího člověka své doby. Změnil pohled, jakým se díváme na přírodu, a inspiroval nejvlivnější vědce 19. století. Byl průkopníkem ochrany přírody, jak ji známe dnes, v současnosti však o něm – snad s výjimkou Německa a některých latinskoamerických zemí – skoro nikdo nic neví. Připomenout význam Alexandera von Humboldta se v anglicky mluvících zemích pokusila v roce 2015 Andrea Wulf knihou The Invention of Nature (Vynález přírody). Její překlad je skvělým představením Humboldtova života i pro české čtenáře.

„Debata o klimatické změně ve Spojených státech (a kdekoliv jinde) nespočívá ve sporech o modely oxidu uhličitého a skleníkových plynů; týká se protikladných kulturních hodnot a světových názorů, skrze něž se na vědecké poznatky díváme.“ Tato slova pocházejí z pera Andrewa J. Hoffmana, autora poutavé knížky Jak kultura utváří diskusi o klimatické změně. Americký profesor udržitelného podnikání na Michiganské univerzitě se v ní věnuje rétorické válce o klimatické změně.

Socioložka a zakladatelka oboru humanitní environmentalistika Hana Librová se za přispění několika svých studentů vrátila k tématu ekologicky příznivého životního stylu. V knize Věrní a rozumní přichází s novými teoretickými koncepty, ale především pokračuje ve výzkumu „dobrovolně skromných“ domácností, který započala již téměř před čtvrt stoletím.

Předesílám, že nejsem lesník. Nicméně strávil jsem čtyři semestry na dřevařském inženýrství České zemědělské univerzity a myslím, že na základě této anekdotické zkušenosti se mohu dopustit následujícího soudu. Pokud si běžný lesník a dřevař přečte knihu Tajný život stromů, patrně se mu budou dělat mžitky před očima. Autor knihy Peter Wohlleben je vzděláním také lesník, ale je to trochu jiný lesník. Lesy nevnímá jako pole na celulózu a bez rozpaků hovoří o tom, že stromy cítí bolest.