Drak na polní cestě

Víkendová potní kůra s sebou nese výsadu schovat se pod peřinou s knihou. A tak jsem si otevřel nový román Jiřího Hájíčka, spisovatele krajiny jižních Čech. Autor tentokrát nechal vzniknout fiktivní obci Nový Lhotec a místnímu statku, akciové společnosti vlastněné převážně místními podílníky. Z ničeho nic se ve vsi objeví pánové z firmy Big Dragon Assets, obchází podílníky a slibují výkup akcií za vyšší cenu, než je tržní. Dojde i na žaloby, trestní oznámení a udání. Hlavní hrdinové příběhu – skoro 70 letý předseda Vlastimil Lesna a o něco mladší ředitel Tomáš Sádecký – se nepřátelskému převzetí staví na odpor.

Oba protagonisté studovali, ale na vesnici se vrátili a dávají farmě celé své já. Práci vnímají jako navazování na dílo předků, hospodaření občas dost bolí, ale baví je a jsou na ně hrdí – nemohou jinak. Autor nesmírně citlivě vykreslil jejich vzájemnou pracovní a lidskou důvěru, která ve zkouškách obstojí, i když drak nakonec vítězí. V novější české literatuře jsem ještě nečetl tak neokázalý, bez ironie či relativizování vylíčený pracovní a sousedský vztah a pevné přátelství dvou zralých mužů.

Do toho prožívá mladší z obou hrdinů vztah s Kristýnou, o 20 let mladší ženou, která se do Lhotce vrací po 10 letech strávených v Praze. Do místa a práce pevně zakořeněný padesátník má Kristýnu rád a nechce žít sám, jenže oba jsou příliš různí - ona se stále hledá a návrat do vesnice je pro ni překážkou ve vlastní emancipaci. Jejich rozhovory protíná řada vztahových vláken odkazující na rodová prokletí a sousedské bolístky, před nimiž se z vesnice obvykle utíká - ale i s nimi se dá nakonec žít.

„Trochu spolu a trochu vedle sebe,“ vyjadřuje Hájíček dočasnost sblížení, avšak nemožnost splynutí. Dvě postavy, starší muž a mladší žena, zde nejsou jen samy o sobě, ale ztělesňují různící se směřování progresivnějšího městského principu s principem konzervativnějším, venkovským. Toto pnutí přesně vyjadřuje jejich společný projekt záchrany památkově cenné budovy s obnovou místního pěveckého sboru.

Drak na polní cestě je o tom, jak si podnikatelé v zemědělském byznysu vyhlédnou dobře fungující podnik a díky oslabeným mezilidským vztahům na vsi (většinu občanů pohlcují osobní problémy a jsou rádi za peníze navíc) ho postupně přebírají. Bez vztahu k dotyčné krajině a jejím lidem, s cílem zavřít méně výdělečné provozy a propustit část zaměstnanců, jakkoli je podnik jako celek v plusu. Prý je budoucnost zemědělství v „globálním byznysu“, ne v „lokální péči“.

Dost lidí se mně poslední týdny ptalo, zdali to Hájíček nepřehání a zbytečně nehrotí.

Za svou praxi jsem zažil řadu převzetí menších i větších zemědělských podniků ze strany různorodých investorů – občas à la 90. léta, jindy probíhalo jednání rukavičkách. A venkovem krouží stále víc investičních draků, kteří hledají dostupná aktiva.

Mě osobně kultivovaně realistický román především připomněl odkud pocházím, kdo jsem, co dělám a proč. A za to děkuju.

---

reklama

---