Existuje Internet stromů? Nesmysl, kterému chceme věřit
Ruku nahoru ti, kdo už četli něco od Petera Wohllebena.
Koho že? Jen nedělejte, že nevíte. V branži populárních publikací s přídomkem „eko“ je to momentálně jeden z nejčtenějších a nejprodávanějších spisovatelů světa. Wikipedie ho představuje jako německého lesníka, který se věnuje ekologickým tématům. A protože o nich píše lidsky, srozumitelně, tak se čtenářům moc líbí.
Hodí se doplnit, že na úspěch si musel počkat. Jeho první a poněkud střízlivá díla o tajemstvích přírody zase tak moc čtená nebyla. Knihu knih, která ho nesmírně proslavila – vytištěna byla ve více než třech milionech kopií v celkem pětatřiceti edicích – napsal až v roce 2015. Jmenovala se Tajný život stromů. Z mnoha ohledů je dílem naprosto fantastickým. Doslova.
Až sem je vše v naprostém v pořádku. Wohlleben může být po zásluze veleben za svůj spisovatelský talent, za nepopiratelný publikační úspěch, čtenost. Ale jen potud, budeme-li jeho knihu chápat jako dílo poutavě fantastické, sepsané dobrým vypravěčem.
Jeho Tajný život stromů je totiž jednou velkou fikcí.
Složenou ze střípků líbivých polopravd, překroucených informací, smyšlenek divokých teorií. A silné potřeby autora obhájit si vlastní víru ve vědomí rostlin. I když se ta kniha tak urputně snaží vypadat, není dílem odborným, vědeckým. O skutečném životě a ekologii stromů vypovídá asi tolik, jako příběhy Mašinky Tomáše o běžném fungování železnice.
Že to zní příkře?
Mezi námi buky
Jedním takovým příkladem může být Wohllebenovo obsáhlé a poetické vyprávění o tom, jak jsou k sobě jednotlivé exempláře buku lesního přátelské. Že například nemají zájem ztrácet kvůli boji o zdroje své nejmladší a nejslabší členy. A proto schválně rostou těsně u sebe, doslova se k sobě tulí, aby se vzájemně sytili a staří předávali energii mladším. Konkurenční boj prý zaměřují vně, na jiné druhy, ale dohromady mezi sebou si hezky pomáhají.
Když si něco takového přečte někdo, kdo o lesích anebo ekologii alespoň trošku málo tuší, chce si jen poklepat na čelo.
Mortalita semenáčků buků je totiž ohromná, mladí a slabí hynou po tisících, vnitrodruhová konkurence je enormní. Není v tom nic nepřírodního, naopak – tohle je ta skutečná příroda. A funguje dobře. Porost buků se tím samozřeďuje, v souboji o místo limitované dostupnými zdroji se počet jedinců ustálí na maximální nosné kapacitě prostředí. Buky přirozeně nerostou „hustě“, jen by tím zvyšovaly vzájemný konkurenční tlak, svou náchylnost k napadení škůdci, škody způsobené suchem, větrem, ohněm či sněhem.
Je též třeba doplnit, že buky rostou tak, jak rostou, nikoliv proto, že by o tom přemýšlely a považovaly to nějak za logické a rozumné. Jsou to stromy. Nepřemýšlí. Wohlleben ale předpokládá u stromů vědomí a jakousi jejich společenskou utopii, a naprosto při tom ignoruje vše, co za poslední staletí bylo o rostlinách, lesích, stromech a bucích vybádáno a potvrzeno.
Vyvracet jeho představy je z principu komplikované a pracné, protože na každé zjednodušující nebo senzační tvrzení, které on popíše jednou větou, by bylo třeba sepsat celý separát těch zjevný nesmysl vyvracejících faktů. A kdo by to nakonec četl?
Fakta jsou suchá a nudná, zatímco senzační Wohlleben je fantaskní a čtivý.
Stromy, které se cítí
Tajný život stromů čtenářům tak jako hotovou věc předkládá neuvěřitelné věci. Věci, které vám dosud nikdo neprozradil. To, že stromy cítí bolest, mohou být šťastné, umí se starat o ostatní stromy, jsou schopné s nimi komunikovat a též vytvářet strategie ve prospěch svých vlastních potomků.
Kdo to tvrdí? To je právě to. Píše to Wohlleben.
Pro svá tvrzení, že stromy takhle hezky vykazují znaky vědomých organismů, nepředkládá žádný věrohodný důkaz. Přesněji řečeno, předkládá pro to důkazy a studie, které často dokazují přesný opak. Ty závěry ale interpretuje, překrucuje dovedně tak, že to vypadá argument pro jeho teorii. A to vnímavého vzdělaného čtenáře zabolí. Pro takové ale zpravidla nepíše.
Je totiž úspěšným spisovatelem, celebritou a hvězdou televizních pořadů – je mu dopřáváno pozornosti veřejnosti – takže už necítí potřebu dohadovat se s přízemně smýšlejícími a suchopárnými odborníky. A bohužel, vyhrál. Těm skutečným odborníkům na problematiku ekologie stromů v souboji, kde se rozdávají lajky a srdíčka, už ujel vlak.
Proti Wohllebenovým zcestným teoriím a divokým myšlenkám se včas nevymezili, právě proto, že je považovali za absurdní, fantaskní, nepodložené a nevědecké. Brali je jako fikci, zábavnou literaturu, která na faktech nestojí. Ale zatímco jej takhle okázale ignorovali, on získával na popularitě.
Tak byli sami odsunuti na vedlejší kolej.
Odborníci mohli jen s naprostým údivem sledovat, jak snílek Wohlleben přednáší „inspirativní projev“ na Sympoziu o lesích, biologické rozmanitosti a změně klimatu, které v únoru 2020 pořádala Evropská komise. Anebo jak byl jmenován do poradního sboru Desetiletí obnovy OSN pro své „emotivní a nekonvenční sdělování znalostí veřejnosti“.
Kde ty znalosti objevil, kde jsou ta tvrdá data, experimenty a studie, dokládající jeho odvážná tvrzení? Copak nikomu nevadí, že si ve svém díle selektivně vybírá jen takové informace, které se mu zrovna hodí a zveličuje je? To nikomu nepřijde divné, že lesy jsou v jeho podání jakousi karikaturou vzájemné kooperace, ale realita v terénu je naprosto jiná?
Ne.
Lidem se prostě víc než strohá fakta a syrová věda líbí Tajný život stromů a teorie o vědomí rostlin, které jim servíruje vypravěč Peter Wohlleben. Chtějí žít ve světě, kde si stromy v lesích povídají a mohou se cítit stejně, jako oni.
Přečtěte si také |
Vlídný průvodce podivuhodným světem stromů od „sluníčkářského“ lesníkaInternet na dřevo
Neštěstí nikdy nechodí samo, a tak bohužel ve svém díle nezůstal osamocený ani Wohlleben. Jeho komerční úspěch inspiroval mnohé a v roce 2021 byl vydán a světové proslulosti dosáhl další podobně laděný bestseller.
Kniha Hledání mateřského stromu.
Její autorkou je Kanaďanka Suzanne Simardová, a zatleskali ji nejspíš všichni, kdo už dočetli Tajný život stromů. Ty dvě knihy se totiž báječně doplňují.
Simardová předkládá, že lesy jsou vzájemně závislé na houbovém myceliu. Podle ní si stromy, ale také jiné rostliny, skrze kořenové systémy a jemné vlášení houbových mycelií, směňují živiny. Jak?
Houby tu fungují jako spojnice, které fyzicky a chemicky komunikují s mnoha jinými organismy, vytvářejí kanály přenosu mikroživin, vše v systému vzájemné kooperace. Uzlovými body těch propojení jsou staré „mateřské“ stromy, které v systému lesa řídí distribuci živin, dusíku, vláhy či uhlíku k mladým rostlinám a semenáčkům.
Představit si něco takového je trochu těžkopádné, ale pomůže s tím moderní příměr.
Chápejte les jako internetovou síť.
Optické kabely jsou mycelia hub, serverovny, datová centra jsou stromy, mezi nimiž proudí kilobajty dat, respektive živin. Krása, že? Lidé dnes moc nerozumí tomu, jak funguje internet. Ale pořád o něm mají větší povědomí, než o fungování lesa. A tak se ten příměr náramně uchytil.
O takzvané WWW, wood wide web, Internetu stromů, se tak začalo diskutovat všude. I v jinak naprosto seriózních debatách. Možná i trochu proto, že téhle divoké teorii už připravil půdu Wohlleben svým Tajným životem stromů. A jedno osvětlující zjištění pak moc hezky zapadalo do druhého.
Simardová svou knihou dost zásadním způsobem nahlodala dosud přijímanou teorii, že efekt spolupráce má v evoluci a ekologii menší význam, než konkurence. Tvrdí opak. A podobně jako Wohlleben předpokládala onu vzájemnou kooperaci velkého utopického společenství lesa, v němž si různé druhy vzájemně ku prospěchu všech pomáhají v růstu.
Činí tak altruisticky, nezištně. Někdo má trochu víc uhlíku, tak ho pošle do oběhu ostatním. A někdo jiný mu za to pošle nadbytek dusíku. Když je jeden v nouzi, ostatní se na něj složí… Prostě jedna velká lesní selanka. O které se sice krásně čte, ale v přírodě to takhle zkrátka nefunguje.
Chyba ve spojení
Po zdrcujícím debaklu, který prve tolik k populární stromy polidšťující literatuře přezíraví vědci a lesní ekologové utržili od Wohllebena, už byli naštěstí lépe připraveni.
Knihu Hledání mateřského stromu postoupili náležitému rozboru. Dočkala se dvou samostatných recenzních řízení. A ve výsledku na ní nenechali niť suchou. Například ve velmi prestižním vědeckém časopise Trends in Plant Science vyšla podrobná rešerše všech dostupných studií, s nimiž Simardová ve své knize pracuje. A ukázalo se, že s nimi pracovala přinejmenším velmi volně.
Informace, které v nich byly třeba jen teoreticky naznačené a později byly vyvrácené nebo zůstaly dále nepotvrzené, směle vydávala za hotovou věc.
Ničím nedoložila ten předpokládaný altruismus hub, to, že by nějak ochotně sloužily potřebám svých rostlinných partnerů. Nepodařilo se ověřit, že by mateřské stromy preferenčně transportovaly uhlík svým semenáčkům. Samotné přenosy živin houbovými mycelii je obecně dost komplikované studovat, takže nahodilé náznaky nelze vydávat za jistotu.
Navíc ty úhrny transportovaných látek v desetinách procent nelze vykládat jako fyziologicky významné.
Přečtěte si také |
Nejstarší buk roste ve Východním KrušnohoříTerénní pozorování prakticky odporuje hypotéze o mateřském stromu, realita funguje téměř opačně od výkladu v knize. Neexistuje důkaz pro tvrzení, že by umírající stromy posílaly své zdroje jiným rostlinám. Jedno z klíčových senzačních odhalení, popisující předávání varovných signálů mezi stromy, je v knize rozepsáno na celou kapitolu. Odkud ale vzešlo? Ve skutečnosti o něm velmi okrajově referovala jen jedna experimentální studie ze skleníku, která tu „signalizaci“ popisovala jako náhodný a krátkodobý jev.
Tak by se dalo pokračovat dlouho, protože Hledání mateřského stromu má těch nesmyslů plných 337 stránek. Včetně takových perel, jako že les funguje jako lidské socialistické společenství. Uf.
Zkrátka a jednoduše, žádná WWW – wood wide web – Internet stromů, se nekoná. Je to celé vycucané z prstu, okrášlené sbírkou rádoby citací vědeckých prací, které jsou interpretovány velmi selektivním a skutečnost si upravujícím způsobem.
Ale co naplat, čte se to a prodává po statisících výtisků.
Zájem o přírodu? Ale za jakou cenu?
Přečtěte si také |
Na čem stála slavná Miyawakiho metoda obnovy lesa a proč nefunguje?Je to špatně?
Peter Wohlleben i Suzanne Simardová jsou dnes ve světě chváleni za to, že svými nesmírně populárními knihami probudili zájem široké veřejnosti o život stromů. A zájem o stromy, živou přírodu, to je přeci věc dobrá, ne?
Proč to tedy skutečným odborníkům a badatelům tolik vadí? Je to jen profesionální zahořklost, to, že vědcům v bílých pláštích (a lesníkům v zelených uniformách) ukradli všechnu slávu?
Ne.
Ten dobrý účel, zvýšení zájmu o přírodu a život stromů, totiž automaticky nesvětí užité prostředky.
Skutečným vědcům snad nevadí ani tak ten přešlap. To, že si oba slavní autoři stylisticky vypomohli antropomorfizací stromů, jejich polidštěním, aby své knihy učinili přitažlivější.
Vadí jim, že jejich knihy jsou zavádějící a mystifikující, přičemž se tváří jako odborné publikace. Vadí jim, že spoléhají na přinejmenším sporné interpretace dat, využívají neobjektivních citací a předávají dál často až absurdně zkreslené rádoby-vědecké poznání.
Ta antropomorfizace stromů by pak měla vadit spíše nám, zvědavým čtenářům populární a naučné eko-literatury.
Stromy jsou totiž fascinující organismy samy o sobě. Polidšťovat si je – přimýšlet k nim city a emoce, záměry a rozum, komunikační sítě – nám totiž v ničem nepomůže jim lépe porozumět. O jejich ochranu bychom neměli usilovat kvůli tomu, že „stromy jsou přece jako my“. Na jejich ochraně by nám mělo záležet právě proto, že jsou jiné.
Přečtěte si také |
Třicet let zkušeností lesníka Vladislava Ferkla jako naděje pro české lesyWohlleben i Simardová nevydělávají na rozmanitosti přírody, ale na chudobě lidského kritického myšlení.
reklama
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (62)
Richard Vacek
15.5.2024 06:24Radim Polášek
15.5.2024 06:54 Reaguje na Richard VacekKarel Zvářal
15.5.2024 07:09 Reaguje na Radim PolášekAktivisté by jim asi daly "úplnou svobodu", aby mohly do sousední vsi na tancovačku/potlach. Ne, budou se motat na pár m2 a nic jim nechybí...
Radim Polášek
15.5.2024 08:41 Reaguje na Karel ZvářalHlavní práci na šlechtění těch slepic už stejně nejspíš udělali domorodci kdesi v Indii před pár tisícovkami let, když postupně naučili slepice žít a bezproblémově se rozmnožovat s lidmi v chatrči v džungli a třeba i jenom v nějaké kleci z proutí.
radim buffalo tobias
16.5.2024 17:01 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
16.5.2024 17:54 Reaguje na radim buffalo tobiasJedna začala na jaře kvokat, tak ji nechal nasednout na 10 vajec, asi dva týdny má zavříté kuřata (9) v chlívku (po praseti) kvůli bezpečí. Jseš normální ubožák, který umí jen chytat za slovíčka, kurník je chlívek pro kury, což všichni pochopili. K čemu by byly cestičky ve sněhu k holým keřům, trdlo? Prase bylo zavřené také na 2 M2, a dorostlo do dvou metráků. Opakuji: kanárů zavřených v klícce velikosti hrnce si nevšimnete, ale jak dojde na nosnice, jste velmi soucitní. Pokrytci!
Jaroslav Řezáč
26.5.2024 05:37 Reaguje na Richard VacekPříroda je pro nás detox v našem přetechnizovaném a přeplněném světě.
To je to naše spojení a jestli tomu někdo říká internet nebo jinak je nepodstatné.
Kdyby jste se zeptali někoho, kdo dělá meditaci, tak řekne, že ptačí zpěv je nejlepší hudba.
Často máme tu mysl tak zasviněnou kde jakýma blbostma, že už nedokážeme vnímat ani to, vlastní okolí.
Karel Zvářal
15.5.2024 06:34A nějaký čas se ví, že ve střevech máme bakterie, které jsou pro naše zdraví životně důležité. Proto třeba reklama na probiotika (Lactobacily). Proto je např. špatné polykat antibiotika "po kilech", neb si tím ničíme střevní mikrofloru a potažmo i zdraví.
Karel Zvářal
15.5.2024 06:48 Reaguje na Karel ZvářalDAG
17.5.2024 08:59 Reaguje na Karel ZvářalNavíc ten buk je špatný případ, protože už v pěstování lesa nám říkali. Buk je nejjednodušší dřevina na pěstění. Vyřežete předrostlíky a obrostlíky a buk se vyčistí sám. Prořezávka není nutná.
pavel peregrin
15.5.2024 06:41Lukas B.
15.5.2024 12:27 Reaguje na pavel peregrinpavel peregrin
15.5.2024 14:02 Reaguje na Lukas B.Lukas B.
16.5.2024 07:58 Reaguje na pavel peregrinKarel Zvářal
16.5.2024 08:37 Reaguje na Lukas B.Asi bych to nenazval internetem (komunikací), ale INTERAKCÍ. Prostě zdravý člověk účinek léku (někdy satačí pouhá voda) nepozná, proto nevěří těm, kterým to zabírá.
Jak bylo řečeno jinde: myslíme si, že když jsme pronikli do kosmu, už o světě víme vše. Takováto pošetilá pýcha není namístě, ještě hodně objevů je před námi!
Jaroslav Řezáč
15.5.2024 07:26To, že vytváří SYMBIOTICKÉ podmínky pro urřité druhy na úrovni mikroorganismu, hub atd. až po hnízda ptáků na větvích... to je ten internet. To je to propojení.
Karel Zvářal
15.5.2024 07:33 Reaguje na Jaroslav Řezáč-kdyby "vyhrál" a zůstal v lese sám, zničí ho vítr a vysoké teploty
-les je především o stabilním, vlhkém mikroklimatu, který svědčí i houbám
Radim Polášek
15.5.2024 08:22Rostlina má nějaký systém proudění, jednak vody a živin nabíraných hlavně kořeny ze země a jednak fotosyntézou zpracovaných látek, které se rozvádějí po rostlině. Pupeny, listy a výhonky v horná části vytvářejí jedny rostlinné hormony, které procházejí systémem stromu a hromadí se v nejspodnější části a tam stimulují růst kořenů a současně kořeny produkují jiní rostlinné hormony, které zase procházejí systémem stromu a sgtimulují růst vrcholků a výhonků.
Když ufiknu nadzemní část stromku nebo trvalky, třeba i trávy, z kořenů vymizí látky produkované vrcholovými částmi rostliny, ty zastaví růst a začnou ve zvýšené míře produkovat své rostlinné hormony. Které stoupají rostlinou nahoru až k useknuté části. Tam se hromadí a pod jejich vlivem se v useknuté části vydiferencují nové pupeny nebo se probudí takzvané spící pupeny a začnou růst nadzemní výhonky a tvořit se na nich listy. A tím se rostlina obnoví. Z toho jsou pak praktické zkušenosti s vegetativním rozmnožováním rostlin řízky, kořenovými, stonkovými, listrovými atd a různými stimulátory na zakořeňování, růst, kvetení atd.
Není důvod, proč by se tato chemická komunikace neměla rozšířit i mimo rostlinu, hlavně přes kořeny v půdě. Když stejně rostlina kořeny, ale i listy a stonkem chemická látky - živiny přijímá. Může tak vedle živin a vody, které mají pro rostlinu materiální hodnotu, přijímat i některé látky, které mají pro rostlinu pouze informační hodnotu. Například komunikaci s mykorhizními houbami nebo komunikaci s různými druhy vedle rostoucích rostlin přes specifické látky, které rostliny rozšiřují v půdě. Z toho pak vznikají praktické zkušenosti s tím, že některé rostliny vedle sebe prospívají a jiné naopak ne.
Víc komunikace mezi rostlinami a na větší vzdálenost asi nebude.
Honza Honza
15.5.2024 08:31Komunikace existuje, ale jinak než si ji představujeme, věda ji teprve bude objasňovat.
Mění se chápání přírody, není to už první a druhá signální soustava, zvířata dokážou myslet, řešit úkoly, hledat řešení, hranice inteligence jsou neostré, není to kvalitativní skok zvířecí instinkt x člověčí inteligence, jde spíše o kvantitu. Není to dětská personifikace (lidský internet), je to nepochybně něco jiného.
Tento omyl mají i programátoři v hodnocení AI: tvrdí, že nemyslí, je to jen textový editor. Ale co je myšlení- je to především práce s textem, náš mozek je rovněž textový editor: myslíme pouze slovy, textem. A intuici, nápady mají i zvířata.
Právě že zvířata (opice, delfíni) inteligenci mají, ale nemají tento textový editor, aby mohli vzájemně lépe komunikovat. Textový editor má papoušek, ale tomu zase schází větší kapacita mozku.
Radim Polášek
15.5.2024 08:53 Reaguje na Honza HonzaPotřebujeme vědět, jak v různých podmínkách, na různých polích nebo i v nějakém hydroponickém pěstování to vnitřní prostředí rostliny optimálně nastavit, protože to určuje, jestli pěstování té rostliny bude úspěšné nebo ne. Zatím to děláme hlavně triviálně, nastavením podmínek co nejvěrněji kopírujících nějaké optimální přírodní prostředí.
Honza Honza
15.5.2024 09:38 Reaguje na Radim PolášekExistují také důkazy o úloze ethylenu v obraně proti hmyzu. Rostliny používají ethylen jako těkavý hormon k interakci se vzdálenými částmi nebo s jinými rostlinami v blízkém okolí (Bodenhausen, 2007).
Radim Polášek
30.5.2024 11:53 Reaguje na Honza HonzaA bude určitě ještě toho velké množství k objevení, například v souvislosti s efektivní hydroponií coby produkcí potravin.
Karel Zvářal
15.5.2024 12:22 Reaguje na Honza HonzaPeter Sládek
15.5.2024 09:38Ale nebudem ich odsudzovať, pre ľudí z odborov vzdialených prírodovede sú skutočne hitom a čítajú ich ako beletriu. Možno je to lepšie ako sledovať seriály, možno niekoho inšpirujú k niečomu pozitívnemu, neviem...
Podobnú knihu, ale o vode, som dostal už dávnejšie od autora nejakého populárneho rakúskeho lesníka, ktorý tvrdí, že voda má pamäť, že nejako cíti či premýšľa, je živá i mŕtva.
Zaradil som si ich cca do kategórie Orgononu Wilhelma Reicha, nie úplne ezo, ale takmer. https://en.wikipedia.org/wiki/Cloudbuster
pavel peregrin
15.5.2024 10:18 Reaguje na Peter SládekLukas B.
15.5.2024 11:36 Reaguje na pavel peregrinpavel peregrin
15.5.2024 12:24 Reaguje na Lukas B.Peter Sládek
15.5.2024 12:57 Reaguje na pavel peregrinpavel peregrin
15.5.2024 14:06 Reaguje na Peter SládekPeter Sládek
15.5.2024 13:04 Reaguje na Peter Sládekpavel peregrin
15.5.2024 14:10 Reaguje na Peter SládekAleš Nebáznivý
15.5.2024 21:29 Reaguje na pavel peregrinVladimír Kožíšek
16.5.2024 11:47 Reaguje na Aleš NebáznivýCo se nedá zopakovat změřit a zaznamenat pro současnou vědu neexistuje, což však nikomu vysloveně (krom zesměšňování) nebrání hledat kvality života jinde.
Karel Zvářal
24.5.2024 10:18 Reaguje na Aleš Nebáznivýerik zajíček
3.6.2024 13:09 Reaguje na Aleš NebáznivýAnyr
24.5.2024 00:19 Reaguje na Peter SládekCo z toho plyne? Mýlit se je lidské a nevyzpytatelné jsou cesty Páně :D
Petr Adamec
16.5.2024 08:20Slavomil Vinkler
24.5.2024 07:20 Reaguje na Petr AdamecVladimír Kožíšek
16.5.2024 11:33Petr Brok
16.5.2024 14:58z 15.5.2024
Miroslav Vinkler
17.5.2024 13:54 Reaguje na Petr BrokMiroslav Vinkler
17.5.2024 13:59to vše je nesmysl, protože to věda nezná. Tedy v podání autora článku - vše ,co věda neuznává , nemůže objektivně existovat.
No , já nevím. Byl jsem svědkem většiny výše uvedených jevů a nemám pocit, že bych neexistoval. Jinak bych přece nemohl napsat tento příspěvek
do Ekolistu.
pavel peregrin
17.5.2024 17:59 Reaguje na Miroslav VinklerTakže- když jsem stavěl, na pozemku jsem si nechal taktéž hledat vodu proutkařem. v naší vesnici byl jeden a ten mi určil studnu někde. Byl jsem na pochybách a oslovil jsem dalšího, který se těšil velmi dobré pověsti, ale nechtěl toto vykonávat kvůli srdci. Umluvil jsem ho a přišel. Ukázal jsem mu místo nalezené předešlým a vydával ho za svůj nález. Chvíli chodil a pak určil jiné. Ptal jsem se ho na ono první a on mi řekl:" Ano, voda tam je, ale slabý pramen. To, co jsem označil já, tam je kříž pramenů." Poslechl jsem ho a kopali jsme na jím označeném. A opravdu, kříž tam byl.
Takže to je snad pádný argument pro nevěřící vědce.
pavel peregrin
24.5.2024 07:02 Reaguje na AnyrSlavomil Vinkler
24.5.2024 07:21 Reaguje na pavel peregrinHonza Honza
24.5.2024 10:45 Reaguje na pavel peregrinNa Tv NOE dávají slovenský pořad s diskuzí s fyzikem o kvantové teorii, stavbě atomu. Vymyká se to běžné logice, vše je neurčité, relativní.
Stejně tak jako existuje komunikace rostlin, inteligence zvířat, ale je jiná, než si představujeme, existuje tento svět úplně jiný, než si myslíme (a zároveň úplně jiný než si představuje církev)
pavel peregrin
25.5.2024 11:07 Reaguje na Honza HonzaPetr Elias
24.5.2024 11:00 Reaguje na pavel peregrinpavel peregrin
25.5.2024 11:03 Reaguje na Petr EliasPetr Elias
28.5.2024 08:58 Reaguje na pavel peregrinpavel peregrin
28.5.2024 14:43 Reaguje na Petr EliasPetr Elias
24.5.2024 11:15 Reaguje na Miroslav VinklerPetr Elias
24.5.2024 11:26https://www.sisyfos.cz/clanek/1596-xxvi-rocnik-udileni-bludnych-balvanu-ceskeho-klubu-skeptiku-sisyfos
To se bude místním moooooc líbit. :D
pavel peregrin
25.5.2024 11:12 Reaguje na Petr EliasProfesor Heřt mi odpověděl v úplně krotkém a smířlivém duchu a kromě pár maličkostí mi dal za pravdu!!!
Takže nesmíš brát Sisyfa a jeho bludné balvany za bernou minci, ono to pak v soukromí vyzní úplně jinak.
Petr Elias
28.5.2024 09:01 Reaguje na pavel peregrinpavel peregrin
28.5.2024 14:51 Reaguje na Petr EliasSamozřejmě, jako ve všem se i zde vyskytuje hodně šarlatánů, ale lidé, kteří tuto vlastnost- léčbu energií- ovládají, jsou. Je jich málo, to uznávám, ale opravdu jsou. Co jsem viděl, to jsem viděl a hlavně to postiženým opravdu pomohlo, na rozdíl od alopatické medicíny.
V těchto případech jde hlavně o zastaralé problémy chronického rázu, různé záněty etc, které klasická medicína neumí léčit. Nikdo samozřejmě nemluví o akutních případech, např. zánětu slepého střeva či slinivky- tam je plně na místě včasný zásah.
Ale takové chronické záněty močového měchýře, ženské urogenitální problémy, ekzémy atd- tak tam je to jiné kafe.
vladimír šmídl
27.6.2024 22:091. Kosíme vojtěškový porost
2. Uprostřed práce zjistíme, že vojtěškový porost zhořkl.
Omlouvám se, jméno botanika jsem zapomněl, (vědecká hodnost profesor)