Lapeni mezi nádherou a škodlivostí. Dají se ohňostroje udělat nějak jinak?

O tom, že ohňostroje škodí životnímu prostředí, pochyb není. Ale kdyby kromě těch nepopiratelných škod nevytvářely ještě něco navíc, třeba krásu a radost, půl miliardy korun by za ně Češi asi vyhodit nechtěli. Dá se tu najít nějaká střední cesta, pěšinka územím nikoho vedoucí mezi dvěma znesvářenými tábory? Do novoročních oslav zbývají ještě týdny, ale sociální sítě se už zase plní zmínkami o "zabedněnci s petardami". A stejně jako každý rok se tím znovu otevírá tradiční neutěšená debata o ohňostrojích. O tom, jak jsou závadné pro životní prostředí. Že plaší divoká zvířata i domácí mazlíčky, ruší hlukem, tráví vodní plochy kontaminací těžkých kovů, obtěžují odpadem. To penzum argumentů proti ohňostrojům narůstá každým rokem, a s nimi i počet radnic či obcí, které vyhláškami použití zábavní pyrotechniky omezují nebo rovnou zakazují.

Že by ale měly tyto fakty podložené snahy přímý dopad na počet ohňostrojů a délku jejich trvání? To si autor tohoto textu úplně nemyslí. Spíš než zpřísňující legislativou si ten určitý pozorovatelný pokles vysvětluje vzrůstající cenou zábavní pyrotechniky.

Přesná čísla se mu sice dohledávají špatně, i přes různá regulační nařízení a zákazy stánkového prodeje se totiž hodně obchodů tohoto sortimentu realizuje v šedé zóně. Nicméně české deníky hovoří o nárůstu jejich ceny o 15–30 procent. A též o tom, že Češi přes svátky běžně „vystřílí“ rachejtlí za půl miliardy korun.

Ta suma, půl miliardy, je ohromující svou velikostí. A kontextem rovněž. Oněch přibližných 500 milionů korun vydaných na zábavní pyrotechniku je totiž dobře stonásobkem sumy, kterou Češi každoročně přispějí dary na provoz psích útulků. Je také asi 250x větší než suma vydaná dobrovolnými dary na výsadbu stromků.

Ovšem pozor, ta suma nutně nemusí znamenat, že by Češi byli nelidové bez srdce, kteří neradi vysazují stromky a brojí proti psím útulkům. Že se jim protiví ochrana přírody a kašlou na životní prostředí.

Může to znamenat prostě jen to, že se jim líbí ohňostroje.

A proč si taky před svátky nedopřát menší coming-out: i autor tohoto textu se upřímně vyznává k tomu, že má ohňostroje rád.

Nemá je tedy rád jako celek. Ten dým a sirný zápach, ty ohlušující rány a chodníky ráno po oslavách poseté odpadky vyhořelé munice se mu nelíbí ani trochu. Ale ty jasné záblesky proti půlnoční obloze, pestrobarevné pugéty plné hvězdného jiskření, působivé choreografie světel, ty ano. A moc. I když sem za posledních patnáct let nekoupil jinou pyrotechniku, než pár obyčejných prskavek, novoroční ohňostroj, sledovaný z bezpečné vzdálenosti nějaké promrzlé stráně za městem, si uniknout nenechám.

Protože se mi líbí.

Je v tom určitý kognitivní rozpor, samozřejmě. Protože si tu závadnost, přímou škodlivost ohňostrojů, dobře uvědomuji. Vyplašení ptáci, vyděšení psi a další ve stresu zmateně kličkující zvířata; smog plný škodlivých sloučenin; nebezpečný odpad plný toxických látek. To všechno je pravda, platí, a nic z toho nepopírám.

Ale současně taky neodpářu ohňostrojům to, že umí být opravdu nádherné. Oslňující. A zjevně v tom nejsem sám.

Protože kromě těch, kteří hlasovali svými peněženkami a vyplatili za těch pár minut ohnivé nádhery půl miliardy korun, na té stráni nad městem, odkud se podivuji ohňostrojům, je diváků spousta. A pokud to domyslíte do důsledků, většina z těch lidí, čekajících na půlnoc – třeba kvůli puse a přípitku – následně obrací své zraky k obloze, aby se na tu nádheru barev a světel podívali též.

I když sami ničím nebouchají a neprskají. Nezavřou oči, neucpou si uši a neodejdou znechuceně domů, protože s ohňostroji nesouhlasí a nelíbí se jim. Kdepak, sledují je ve vytržení a němém úžasu.

Nejspíš proto, že jsou tím ohněstrůjným divadlem fascinováni též.

Pokud se počítáte k odpůrcům ohňostrojů (což by se na stránkách Ekolist.cz dalo trochu očekávat), můžete jim klidně vytvořit samostatnou kategorii. Vedle těch „zabedněnců s petardami“ by asi bylo příhodné nazvat je třeba „ignoranti bez petard“. Ale když si takhle úhledně rozškatulkujete celou společnost, zjistí ohniví odpůrci ohňostrojů, že jsou ve výrazné menšině. A že pro sváteční krásu světel na noční obloze by zvedlo ruku asi o dost víc lidí, než kolik se jich staví proti.

Zvlášť kdyby ta krása světel na noční obloze byla bez těch drastických následků.

Ohňostroje bez ohně a hluku

Pokud si myslíte, že autor tohoto textu po svém ohňostrojovém coming-outu nemohl klesnout ještě hlouběji, rád vás vyvedu z omylu. Jde to. Ještě se může uchýlit ke sprosté reklamě na téměř komerční produkt.

Respektive na projekt, s nímž nejprve ve Španělsku, a posléze v patnácti dalších zemích světa - a ve více než pěti desítkách měst – už zazářili designéři ze studia Roosegaarde. Konkrétně jde o projekt SPARK, což se asi dá přeložit jako „jiskra“. I když tyhle jejich jiskry vlastně nikoho nepálí. Jsou docela studené.

Co jsou ty jiskřičky zač? Jsou to bublinky ze sacharidových polymerů. Luminiscenční, světélkující. A též světlo částečně absorbující, emitující do okolí. Vypouštěné do vzduchu ze zásobníků, hnané k nebesům větrákem. Kde bez hluku a výbuchů, zápachu a oblaků dýmu zazáří. A pak? Jistě, po čase spadnou na zem. Jsou totiž lehoučké jako vločky. A protože jsou na biologické bázi, rozloží se, roztají. Ráno už na sněhu nebudou. Žádné odpady tedy v místě „aplikace“ nevznikají.

Je to záležitost na pár desítek minut radosti. A celý tenhle exotický ohňostroj je tichý, pomineme-li tedy předpokládané hučení ventilátoru a nadávání technika, který ten oblak jiskřivých bublinek scénicky nasvěcuje.

Proč tu něco takového zmiňuji? Protože je rozhodně čistší a tišší, méně škodlivé v poměru ke klasické zábavní pyrotechnice. Svým povedením tak nějak citlivější, a přitom neméně efektní. A určitě tahle světelně-polymerová hračka nebude jediná svého druhu na světě.

Hlavně na ni upozorňuji kvůli tomu, že je alternativou. Která dost možná může posunout a proměnit společenskou debatu o ohňostrojích.

O ohňostrojích, o nichž víme, že jsou škodlivé a životnímu prostředí z mnoha důvodů neprospívající. Ale taky nádherné, vytvářející okouzlující momenty, symbolické. Je opravdu nutné všechno to nádherné, okouzlující a symbolické zakázat, jen proto, že to škodí? A nemůžeme třeba těm, kteří si chtějí udělat na Silvestra ohňostroj – a taky těm ignorantům bez petard – nabídnout nějakou jinou možnost?

Alternativu barevných světel na noční obloze, ohňostroj bez ohně, smradu a odpadu?

V těch debatách, které se každý rok od listopadu o ohňostrojích vedou, mi tohle zoufale schází. I proto, že se mi určité aspekty ohňostrojů prostě líbí. Přitom my, ignoranti bez petard, čteme a slyšíme hlavně o těch, kteří nám to chtějí vzít. A taky o těch, kteří si natruc těm prvním stejně „něco bouchnou“. Střední cestu nám nikdo neukazuje. Celá ta debata o ohňostrojích, dá-li se to tak nazvat, připomíná už léta linie podél fronty, v niž jsou obě strany dobře opevněné a zakopané. Zasloužila by alespoň jedno novoroční příměří.

Možná osvětlené něčím podobně magickým, jako těmi jiskřivými bublinami ze Španělska.

---

reklama

---