Proč jsou některé pláně v okolí řek Britské Kolumbie v sezóně doslova zasypané pestrobarevnými květy rostlin, ale jiné lokality – které jsou jim velmi podobné – zůstávají skoro květuprosté? Odpověď na tuhle otázku překvapivě nesouvisí moc s praktickou botanikou, a neleží ani na souši. Souvisí s jedním neotřelým konceptem, který zahrnuje i mrtvé ryby.

Draci neexistují, pochopitelně. Patří do říše bájí, ožívají jen ve fantazii konzumentů fantasy literatury a filmů. Ale to neznamená, že by se o nich jako o skutečných tvorech občas přemýšlet nedalo. Alespoň na chvilku.

Rytí do kůry stromů, ať už srdíček anebo různých geometrických obrazců, u nás považujeme spíš za projev nedůmyslného vandalství než nějaké umění. Ve Státech ale hledí na podobné nepřístojnosti jinak. Rytiny na kmenech stromů tu totiž dokumentují historii jedné zapomenuté přistěhovalecké vlny.

Jak souvisí desetitisíce otroků, kteří za práskání biče posunují mohutné kvádry na stavbu pyramid a přelidnění s devastací přírodních zdrojů na Velikonočním ostrově? Velmi úzce. Oba tyhle tradované příběhy z historie se nikdy neodehrály. Dokazují to například obdělávané zahrádky z Rapa Nui.

S požáry lesů v Severní Americe se to často má úplně jinak, než by člověk laickým rozumem posuzoval. Hoří často proto, že se dříve tolik hasilo. A čím lepší jsou hasiči v kontrolování požárů, tím se rozloha vypálené plochy zvětšuje. Klimatické změny to pochopitelně jen zhoršují.

Jak ostatní lidé vnímají klimatickou změnu? Jak dobře jsme schopni to rozpoznat? Na základě nedávného článku od Our World in Data si ukážeme, co je to mezera ve vnímání, jaké může mít důvody a důsledky.

Ekologie se zabývá popisem, analýzou a studiem vztahů mezi organismy a jejich prostředím. Zní to trochu suchopárně, nicméně jako obor se dá provozovat na různé způsoby. Například Robert Paine ji dělal páčidlem. A přestože od jeho experimentů s mořskými hvězdicemi uplynulo bezmála šedesát let, učíme se o něm pořád. Celou ekologii totiž obrátil vzhůru nohama.

Sršeň asijská (Vespa velutina) se přirozeně vyskytuje v jihovýchodní Asii. S největší pravděpodobností se do Evropy dostala prostřednictvím lodní přepravy z čínské oblasti (Arca et al., 2015). Jako nepůvodní druh se šíří také Jižní Koreou a Japonskem. Rychlé šíření mimo místa jejího přirozeného výskytu vzbuzuje značné obavy. Dosud však nejsou známy všechny dopady toho, jak velké škody může její šíření v Evropě způsobit. Výzkumnou otázkou této práce je: Jaký vliv nejspíše bude mít sršeň asijská na životní prostředí Evropy? A jak se s ní vypořádat?

Kvalita pitné vody i čistota řek a vodních nádrží, čistší ovzduší ve městech a obcích nebo větší podíl chráněné přírody na území České republiky. Ochrana životního prostředí prošla v posledních dekádách skokovým zlepšením. Vstup do Evropské unie v roce 2004 byl na této cestě důležitým milníkem.