Jedním z největších rizik, kterým lesní hospodářství v současnosti čelí, je změna klimatu, jež se projevuje především prohlubováním period sucha, zvyšováním teploty, ale i nárůstem četnosti dalších extrémních meteorologických situací. To se odráží ve vyšší aktivitě kalamitních škůdců v suchem oslabených lesích a v šíření nových invazivních druhů. Vysoké stavy především spárkaté zvěře prakticky znemožňují přirozenou obnovu lesů a jejich regeneraci po disturbancích, komplikují rovněž umělou obnovu směrovanou k dosažení vyšší druhové pestrosti lesních dřevin.