Jakmile se někde mihne slovo Amazonie, většina z nás si vybaví neproniknutelnou hradbu zeleně, jedovaté žáby, horko, všudypřítomné řeky a hlavně časté déšť. Ostatně kvůli tomu dešti tento biom dostal své jméno: tropický deštný les.

Pražany to sice nepřekvapí, ale Praha má výjimečně pestrou přírodu. Je to dědictví dávné historie. Lokalita, kde se Praha nachází, byla třikrát zalita mořem a jednou sladkovodním jezerem, a vzniklý reliéf a podloží vytvořily základ pro pestrou přírodu. Hlavní město do své přírody zároveň poměrně aktivně zasahuje a utváří ji. A vás možná napadne otázka, jestli je to dobře.

Kulturní památka vrch Řivnáč je místo, které pár let pravidelně navštěvují žáci ZŠ Letohradská z Prahy. Od letošního února jejich výpravy nejsou jako dřív. Místní příroda jim byla dosud jen prostředím pro pobyt venku. Do doby, než paní učitelka Zdeňka Bachtjanová měla nápad zapojit žáky 5. třídy do péče o ni. Vždyť jak jinak by mohli trávit smysluplně čas v této lokalitě než tím, že sami zkusí přírodu lépe poznat a pomáhat jí. Není divu, že vrch Řivnáč i díky mladým dobrovolníkům odkryl více ze svých přírodních krás.

Nedávno publikovaná studie ukazuje, že les v Národním parku Šumava prošel od orkánu Kyrill v lednu 2007 významnými změnami. Ty však nejsou rovnoměrně rozprostřeny po celém území parku. Vliv na podobu těchto změn mělo kromě fyzicko-geografických podmínek i rozdílné hospodaření vlastníků lesa. Takové změny se nevyhýbaly ani prioritním biotopům chráněným celoevropskou sítí lokalit Natura 2000. Soukromí vlastníci při řešení důsledků orkánu Kyrillu upřednostňovali své ekonomické zájmy, zatímco Správa NP Šumava, která pečuje o státní lesy na území NP, častěji volila metody k přírodě více citlivé.

V Norském království žije více než polovina evropských perlorodek. Nejde o pohádkové vyprávění ze severské mytologie, ale skutečnost. Zatímco u nás perlorodka říční pomalu z řek mizí, v Norsku se vrací zpět na svoje původní lokality.

Klimatické změny nepřináší jen extrémní výkyvy teplot, třeskuté mrazy, sucho či záplavy. Jedním z efektů, který se s nimi pojí, je i pravděpodobné zvýšení četnosti výskytu fotometeorického jevu, duhy. Do roku 2100 bychom je měli vídat častěji.

Plejtvák obrovský si v současnosti osobuje titul největšího žijícího druhu živočicha na planetě Zemi. Dospělý jedinec může vážit až ke 200 tunám. Způsob, jakým přijímá potravu, ho bohužel předurčuje i ke sběru a filtrování mikroplastů z mořské vody. Denně jich tak nejspíš pozře až okolo 40 kilogramů.

Malý Míngzé vytahuje prak a vkládá do něj kámen. Ruka se mu netřese. Nedělá to poprvé. Guma se smršťuje a vžůůům. Kamínek letí a zasahuje cíl. Jo! Zabil dalšího! Ještě to neví, ale i on přispěje tímto "úspěchem" ke smrti desítek milionů lidí.

Globální změna klimatu reprezentovaná hlavně stoupající teplotou vzduchu a zvyšujícím se suchem má negativní dopad na lesní ekosystémy. Mění se jejich produktivita, uhlíková rovnováha, stoupá míra poškození stromů hmyzem, chorobami a kalamitami. V důsledku očekávaného nárůstu klimatických extrémů v budoucnosti dojde s velkou pravděpodobností k ještě většímu odumírání stromů a podstatným změnám v zastoupení jednotlivých druhů dřevin.