Klimatická změna postupně mění podmínky chovu ryb v České republice. Zvyšující se letní teplota vody bude pro některé druhy v následujících dekádách doslova smrtelná. Celosvětově přitom produkce ryb roste ročně zhruba čtyřprocentním tempem. V České republice má zvyšující se poptávku při stagnujících výlovcích z klasických rybníků zajistit nebo nahradit chov ve specializovaných produkčních systémech, říká Jan Mareš z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství AF Mendelovy univerzity v Brně. Týká se to zejména pstruha duhového, tedy ryby vyžadující chladnou a čistou vodu. Vědci budou nové produkční systémy detailně studovat.

Potřebu spánku mají nejen lidé, ale i všichni dosud prostudovaní živočichové. Spí ryby, žáby, krokodýli, ptáci a všichni savci. Oproti lidskému je spánek živočichů v mnoha ohledech odlišný. Jeho pozoruhodné formy popsal v knize Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění britský vědec, profesor neurovědy a psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley a přední expert na výzkum spánku Matthew Walker. Přestože většina knihy zkoumá význam a vlastnosti spánku u lidí, jedna kapitola se věnuje mimo jiné i lůžkům primátů, spánků delfínů nebo podřimování jednou polovinou mozku.

Zajímavý přírodní jev je možné pozorovat v těchto dnech na vodárenské nádrži Švihov na řece Želivce nedaleko Prahy. U hlavního přítoku do nádrže se shromažďuje největší třecí hejno bolenů dravých v České republice. Tření ryb tam sledují hydrobiologové z Biologického centra Akademie věd ČR (BC AV ČR), kteří mají deset tisíc bolenů v nádrži označených čipy a pozorují takřka v přímém přenosu jejich chování.

Jak jsou na tom vydry v Krušných horách a přilehlém podhůří? Mohou vydry volně přecházet z Čech do Saska? Dostanou se vydry z horských toků přes krajinu povrchových hnědouhelných dolů až k Ohři a Labi? Odkud se vydry do Krušných hor vrátily – z jižních Čech či z přilehlého Saska? Co je v Krušných horách ohrožuje a co s tím můžeme udělat? Odpovědi přináší projekt Lutra lutra.

Rybníky v přírodních rezervacích mají sloužit jako útočiště pro ohrožené druhy vodního hmyzu, obojživelníků, ptáků ale i některých druhů ryb, např. slunky či karasy obecné. Na takových lokalitách by mělo být rybniční hospodaření přizpůsobeno a podřazeno ochraně přírody. Rybí obsádky by měly být menší než na klasických produkčních rybnících a manipulace s vodou a její kvalita by měly respektovat nároky přítomných chráněných druhů. Často zde proto probíhá vyplácení tzv. kompenzací, tedy ztrát ušlého zisku hospodařícímu subjektu. Na papíře to vypadá skvěle, realita ale bohužel často pokulhává. Pojďme se podívat na několik aktuálních případů.

V uplynulých letech poznamenaných suchem se většina mediální pozornosti v oblasti životního prostředí upírala ke klimatické změně [1] Pravidelně jsme byli informováni o nových teplotních rekordech, narůstajících emisích skleníkových plynů a čím dál častějších extrémních výkyvech počasí. Na emisní kalkulačce jsme si mohli spočítat, nakolik zhýralý život vedeme nebo jaká je uhlíková stopa našeho oblíbeného avokádového toastu.

Z hlediska ochrany přírody poměrně neobvyklá metoda řízeného vypalování porostů může významně podpořit výskyt vzácných a ohrožených druhů pavouků na stepních lokalitách. Vypalování totiž vytváří stanoviště s rozvolněnou vegetací a obnaženým substrátem, čímž poskytuje podmínky pro teplomilné druhy pavouků. Příkladem je kriticky ohrožený slíďák suchopárový, který preferuje mikrostanoviště vzniklé na vypálených plochách, zjistili vědci z Mendelovy univerzity v Brně.

Podle zápisu v deníku se Josef Vágner, bývalý ředitel Safari Parku Dvůr Králové, do svého budoucího odchytového tábora Nabiswa na východě Ugandy vůbec poprvé vydal 5. prosince 1967. „Náš slavný kemp není dnes nic jiného než několik kup trávy pod řídkými vysokými stromy uprostřed buše. Asi 100 metrů podél kempu teče malá říčka,“ zapsal si tenkrát. Na začátku prosince 2020, shodou okolností na den přesně 53 let po Vágnerovi, jsme stáli na místě bývalého kempu a popis po letech víceméně sedí - pod řídkými stromy roste tráva a kolem se vzpíná roští. Možná to tak nevypadá, ale právě tady začala sláva dvorského safari. Josef Vágner právě odsud dovezl velká stáda žiraf, antilop losích, antilop koňských nebo zeber bezhřívých, tohle bylo místo, kam se v Africe nejčastěji vracel a které podrobně popsal ve svých prvních knížkách.

V posledních letech řada vědců poukázala na to, že i hospodářské lesy mohou skýtat velmi dobré podmínky pro život mnohých organismů, a tím podporovat biodiverzitu. Důležité je pěstovat lesy v různých věkových třídách v rámci jednoho území. Tím dochází k vytváření rozrůzněné mozaiky stanovišť s rozdílným prostředím mikrobiotopů.