Když nastupuju do metra v zabahněných pohorkách a kalhotách „na ven“, cítím se mezi ostatními cestujícími trochu nepatřičně. Podobně zvláštně možná na první poslech zní spojení městské zemědělství, přesto se trendu pěstování potravin ve městech v posledních letech daří. Po letech obdivování zahraničních městských farem jsem letos měla možnost navštívit hned dva nově vznikající projekty v Praze.

Části podzemního krasového labyrintu u poutního místa Sloup v Moravském krasu byly známy od nepaměti. Sloužily jako útočiště pleistocenních zvířat a sídliště pravěkých lidí. Od 17. století se jeskyně vytvořené ponorným tokem Sloupského potoka stávaly předmětem zájmu učenců a badatelů. Dnes jsou nejdelší veřejnosti zpřístupněnou jeskyní v České republice a zároveň součástí nejrozsáhlejšího jeskynního systému u nás.

Stejně jako na poli pěstujeme kukuřici, v lesích pěstujeme dřevo. To se týká zhruba 75 procent lesů v ČR. Pro běžného návštěvníka lesa ale často nemusí být zřetelné, že se vlastně prochází po poli, které bude jednou sklizeno. Stromy budou vytěženy a jejich dřevo prodáno.

A ačkoli je dřevo ceněnou surovinou, o stav jeho zásob se v České republice nijak zvlášť nestaráme. Na možnost, že bychom tuto surovinu neměli, nás upozornila až současná lesní krize.

Každá chráněná krajinná oblast má svá specifika, která určují, o co a jak ochrana přírody pečuje. CHKO Brdy, vyhlášená před necelými čtyřmi lety, se ze dvou třetin nachází na území bývalého vojenského újezdu. Celá pak leží na území středních a jižních Brd, tedy na ostrůvku horského charakteru uprostřed Čech. A to jsou hlavní faktory, ze kterých vycházejí priority péče o místní krajinu. Brdy jsou z naprosté většiny zalesněné, pouze s ostrůvky bezlesí a zemědělskou krajinou na okrajích. Zato jsou díky svému geologickému podloží a nadmořské výšce živinami chudé, chladné a vlhké. Celé území je navíc i minimálně osídlené, nebo alespoň velmi málo v porovnání s ostatní krajinou.

Skupina třinácti hřebců z milovické rezervace velkých kopytníků přijela v pátek odpoledne na Kozmické ptačí louky na Opavsku. Vytvořili tak první rezervaci divokých koní v Moravskoslezském kraji. „Původně mělo na cestu vyrazit čtrnáct hřebečků. Ale jedno z mláďat, které mělo velmi ostražitou matku, se nepodařilo nalákat do aklimatizační ohrady, kde se hřebečci odchytávali,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské organizace Česká krajina, která rezervaci ve středočeských Milovicích založila.

Komplexní pozemkové úpravy (dále KoPÚ) jsou ambiciózním projektem státu, který však dostatečně neplní očekávané přínosy pro zlepšení funkcí krajiny z hlediska vodního režimu, půdní eroze i biodiverzity. Toto poněkud odvážné tvrzení se pokusíme podrobněji rozebrat v následujících řádcích při vědomí toho, že celá problematika je obsáhlá a přehled problémových okruhů není úplný. Text vychází z poznatků, jak jsou reflektovány některými regionálními pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Do Jizerských hor se v následujících třech letech vysadí 14 100 sazenic původních smrků ztepilých, jedlí a listnatých dřevin. A spolu s tím se vybuduje na 60 přehrážek, které mají pomoci ochránit místní rašeliniště. Na projektu Obnova evropsky významné lokality Jizerské smrčiny spolupracuje Jizersko-ještědský horský spolek a Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody.

Přibývá indicií, že se na Vysočině, konkrétně v okolí Telče, pohybuje jeden či více vlků. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR žádá proto chovatele hospodářských zvířat, aby svá stáda zejména na noc aktivně zabezpečovali. První výskyt vlka byl na Vysočině prokázaný už v březnu 2017 a od té doby přibývá pozorování v různých částech kraje.

Největším nebezpečím pro redaktora environmentálního časopisu je, že zapomíná vidět to dobré. Vystaven neustálé palbě katastrof popisuje nepružný systém, který jakoby ztratil city. Nezřídka tak může vyhořet. V lepším případě dostane nabídku na článek, který má popisovat dobrou praxi v zemědělství, a zjistí, že se cynicky ušklíbá šéfredaktorově představě o rozsahu. A v tom nejlepším během přípravy zjistí, že už také citově okoral, a rozhoří se v něm nová jiskřička naděje. To když se ukáže, že počet znaků hravě zvládne a dobrá praxe není obskurní metodou několika nadšenců.

Dostupná čísla z různých koutů světa ukazují výrazný úbytek hmyzu a problém je diskutován v médiích i mezi veřejností. Není divu. Víme, že hmyz je funkční a potravní základnou většiny terestrických a sladkovodních ekosystémů, včetně zemědělských. A že rychle ubývá. Kupodivu ale nevíme mnoho dalšího. Často se neshodneme na rozsahu úbytku ani jeho příčinách. Lidstvo se chystá na Mars,ale o hmyzu ve svém bezprostředním okolí pořád nemá mnohé z těch nejzákladnějších informací. Za nedostatek znalostí může ale částečně hmyz sám. Šestinožců totiž je, alespoň prozatím, příliš mnoho forem i jedinců. Jako společnost jsme mizení hmyzu donedávna ignorovali, teď se kyvadlo vychyluje na druhou stranu. A nedostatek informací otevírá prostor pro spekulace a dezinterpretace.Hrozí, že každý výkyv hmyzí početnosti bude brán za důkaz klimatické změny a poslouží k prosazování kroků, které hmyzu dále uškodí.