Nedávné vystoupení vedoucího energetické kampaně Greenpeace Jana Rovenského i další vyjádření mohou znamenat dost dramatickou změnu v postoji českých zelených organizací k jaderné energetice.

Tak tu máme červenec, sice měsíc prázdnin, okurkové sezóny, ale také měsíc, kdy je možné se vyjádřit k novému pražskému Metropolitnímu plánu (dále MP), který byl nedávno zveřejněn. Musím se přiznat, že motivem mého textu není primárně touha po intelektuální polemice, ale jisté zděšení či smutek, které jsem zakusil při bližším prozkoumání, co se má kvůli tomuto plánu stát s naším pražským sídlištěm na severním okraji Prahy. Nemá ale podle mého smysl zde vypočítávat, kolik území a kde přesně má být v podstatě nabídnuto developerům, co všechno se má zastavět a jak místo výhod i nevýhod sídliště tu zbudou spíše nevýhody, které se tu v posledních letech se stále rostoucí zástavbou celkem zřetelně objevují. K detailům i obecnějším problémům se již vyjadřují jiní (zejména Arnika).

Územní plán má hledáním a formulováním kompromisů slaďovat často rozporuplné požadavky na funkční využívání a prostorové uspořádání území. Ne vždy tak ale činí. Zcela jistě tak nečiní připravovaný tzv. Metropolitní plán Prahy (dál MPP). Podle svého otce, tehdejšího prvního náměstka primátora Prahy Tomáše Hudečka z TOP 09, měl zásadně ulehčit developerům, aby mohli na svých pozemcích takřka kdekoliv stavět, co uznají za vhodné, aby při prosazování svých záměrů, často v rozporu s veřejnými zájmy, nemuseli příslušné politiky a úředníky obcházet, prosit a uplácet. Výrok klasika je možné upravit na: „Všechnu moc developerům!“. Početný zkušený tým územních plánovačů z ÚRM, změněného na IPR, byl kompletně nahrazen 12 členným týmem převážně mladých a nezkušených projektantů pod vedením architekta Kouckého, kteří vesměs návrh MPP zpracovávali ze svých kanceláří (chodit do terénu a zjišťovat reálný stav a potřeby je prý přežitek). Práce na MPP ignorovaly odbornou veřejnost, jednotlivé městské části Prahy i občany.

Lesnictví jako obor je v krizi. Lesy jsou kvůli kombinaci mnoha negativních vlivů dlouhodobě ve špatné kondici. Lesní dělníci kvůli nízkým platům a špatným pracovním podmínkám dlouhodobě odcházejí z lesnictví a mladí nepřicházejí. Situaci zhoršuje kůrovcová kalamita, která zjevně bude působit v delším horizontu. Kůrovcové a větrné těžby u mnoha vlastníků lesů dominují, kvůli tomu je trh se dřívím snížené kvality přesycen. Proto ceny dříví padají a leckde jsou na hranici rentability.

Krajina je základem lidského světa. Probíhá v ní množství společenských aktivit a je rovněž prostorem živé přírody. Lidské činnosti jsou zásadním způsobem ovlivněny jejím charakterem a zpětně určují její podobu a další vývoj. Kvalita ekosystémů dané krajiny a kvalita života jejích obyvatel jsou spojenými nádobami. Ochrana krajiny jako celku je v tomto smyslu výrazem kulturní úrovně společnosti.

Než se pustíte do čtení tohoto komentáře, ujistěte se prosím, že víte, co pojem „téměř energeticky nulové budovy“ znamená v interpretaci české legislativy. Napsali o tom už řadu textů povolanější autoři než já. (Pokud Vás to opravdu zajímá, tak například zde.)

Každý členský stát si požadavky směrnice zapracoval do národní legislativy po svém. V případě ČR to dopadlo tak, že „téměř nulová spotřeba“ je od skutečné nuly hodně daleko. Konkrétně pro rodinné domy po roce 2020 to znamená, že musí mít spotřebu o 25 % nižší, než domy stavěné dnes.

Česká republika je na Směrnici připravena poměrně dobře v podobě závazných předpisů. Například zákonem o hospodaření energií, vyhláškou týkající se energetické náročnosti budov, technickými normami atd. Otázkou je, jak jsme na požadavky připraveni po stránce mentální, z pohledu vzdělání a z pohledu konečného technického provedení.

Ano, za jsme na to připraveni, například v rezidenčním developmentu se nás týká již od 1. 1. 2018, kdy všechny budovy se stavebním povolením vydaným po tomto datu musí požadavek plnit.