Otázka, kterou by si co nejdříve měl položit každý: můžu já, jako jednotlivec, občan, ovlivnit zmírnění globálního oteplování? Jako lidstvo jsme začali dominovat celému ekosystému Země. Malý svět lidí na velké planetě se nám během krátké doby změnil na velký svět na malé planetě. Stačí se podívat na stav oceánu, Arktidy a ledovců vůbec, řek, lesů, krajiny nebo půdy.

Základem ekologické stability krajiny na souši byl kromě vodních toků, vodních ploch a mokřadů odjakživa les. Problém je, že člověk ho intenzivně kácel s cílem získat zemědělskou půdu i dřevo pro otop, nábytek, obydlí, lodě atd. S ústupem lesů se zhoršovalo klima, někdy drasticky, někdy jen mírně. Zpětná rekonstrukce říká, že asi polovina největší pouště světa Sahary vznikla v důsledku prudké změny klimatu před několika tisíci lety, druhá polovina v důsledku neodpovědné lidské činnosti – nadměrného kácení lesů, nadměrného orání půdy, nadměrné pastvy dobytka. Se zánikem lesů zanikají i jejich užitečné mimoprodukční funkce a klima se dále vážně zhoršuje. Také ekologická stabilita našeho území se citelně zhoršila, když naši předkové snižovali lesnatost země z původních asi 90 % na asi 25 % za Marie Terezie v polovině 18. století, byť dopady nebyly zdaleka tak drastické, jako na Sahaře.

Když jsem si přečetl #MyChangeForClimate Michaely Lindy Thomas na Ekolistu.cz, trefilo se to přesně do mého rozpoložení poté, co jsem zaznamenal první zprávy o nejposlednější souhrnné zprávě Mezivládního panelu pro klimatické změny. Četl jsem jich už pět – a takhle jasné a urgentní varování to ještě nikdy nebylo. Zbývá 12 let, pokud nechceme zažít opravdu zásadní průšvih. Mým dětem je 10, 8 a 6 let. A mě bude za dvanáct let nějakých pětapadesát. Zkrátka – v kontextu letošního klimaticky naprosto absurdního (chcete-li jiné slovo – extrémního) roku, jsem vlastně pojal stejný úmysl, jako Michaela L. Thomas.

V Evropské unii začíná vyjednávání o konečné podobě směrnice o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí. Průmysl už pracuje na způsobech, jak používání jednorázových plastů omezit. Zdaleka ne všechny návrhy jsou ale přiměřené a pro firmy spravedlivé. Na řešení problému se musí podílet všichni.

Krajina jižního Kyjovska leží v oblasti tzv. vátých písků. Již v 19. století zde došlo kvůli nevhodnému hospodaření k rozsáhlému a nenávratnému poškození některých pozemků, které poté již nemohly sloužit jako orná půda.

Nejen jako dnes již nejdélesloužící ministr životního prostředí si uvědomuji, že každodenní kroky na ochranu klimatu mají svojí zásadní důležitost. Ta sice ne vždy spočívá v tom, že by naše soukromé chování nebo spotřební návyky vedly k bezprostřednímu zlepšení stavu zemského klimatu, ale mají nesmírnou důležitost v symbolické rovině. Ukazují totiž, jak důležité téma ochrany klimatu skutečně je.

Dovolím si vypůjčit dvě konstatování z rozhovoru s paleoekologem Petrem Pokorným, který vyšel včera v Ekonomu. Rád bych ukázal, v čem je jádro sporů, nepochopení a celkového zmatení veřejnosti i politiků u nás.

Po vyjádření Ministerstva zemědělství, že plánuje zákaz vystupování zvířat v cirkusech, začaly cirkusy se zvířaty mobilizovat své síly. Zástupci cirkusů obvinili ministerstvo, že je nepřizvalo k debatě nad novelizací zákona na ochranu zvířat jako odborníky. Sami se začali prezentovat jako ochránci a poslední bašta volně žijících zvířat, která je chrání před pytláky ve volné přírodě. Dokonce se údajně u nich mají zvířata o mnoho lépe než ve volné přírodě. Majitelé je milují jako členy své rodiny, nikdy by je k ničemu nenutili a zvířata jsou u nich ráda. Navíc jsou pod neustálým dohledem Státní veterinární správy i diváků, což potvrzuje i spřátelený veterinář.

Konference Říční krajina 2018, zaměřená na problematiku zadržování vody v krajině, stav vodních toků, jejich obnovu a správu, se konala ve dnech 5.-7.11.2018 za účasti 119 odborníků.