Extrémní suché a horké počasí zejména v letních měsících vytváří ze zemědělské krajiny vyprahlou „poušť.“ Na českých polích, jejichž rozsáhlé lány patří k největším v Evropě, působí větrná eroze. K té stačí i menší vánek větru, aby se zvedl oblak jemných částic půdy a došlo k jejímu přenosu. A rozhodně se nejedná jen o zrnka půdy, jelikož nelze přehlédnout dosti používanou chemii v dnešním konvenčním zemědělství. Naopak přívalový déšť nestačí vyprahlá a zhutněná půda na 90 % všech českých polí bez výrazné složky humusové složky absorbovat do spodních vrstev.

Zraněná zvířata mohou mít o něco klidnější spaní – provoz záchranné stanice pro zraněné živočichy v Jaroměři je na několik měsíců zachráněn a je zde naděje, že se konečně situace po 20 letech provozu výrazně zlepší.

Záchranná stanice Jaroměř i s jejími zvířecími pacienty je ve vážném ohrožení. K 1. 1. 2019 budeme možná muset ukončit naši činnost z důvodu dlouhodobého nedostatku financí.

A máme na scéně další ze zbytečných nápadů ministerstva životního prostředí a ministerstva zemědělství, a to chránit vodu ústavou.

Nastane v našich lesích dříve katastrofa ekologická nebo ekonomická? Kdyby stát efektivně jednal a účinně podporoval vlastníky lesů, nemusela by nastat ani jedna. Jsou to dvě strany téže mince. Udržení ekonomické situace vlastníků lesů nad čárou ponoru jim umožní včasnou obnovu lesů v krajině. Lesní i krajinné ekosystémy se tak lépe vyrovnají s ekologickými důsledky kůrovcové kalamity.

„Vlci mají velký vliv na lidskou představivost. Když vlk zachytí váš upřený pohled, tak vám ho vrátí. Indiáni z Bella Coola věří, že kdysi chtěl někdo proměnit všechna zvířata v lidi, ale povedlo se mu lidskými udělat jen vlčí oči,“ píše v knize O vlcích a lidech z roku 1978 Barry H. Lopez. Vlci jsou zvířata nádherná, pro některé děsivá, pro jiné romantická. Hlavní roli hrají v Kiplingově příběhu Mauglího z Knih džunglí, ten strašidelný z jejich obrazů zaznamenal v Bílém Tesákovi Jack London, realisticky a na základě opravdu dlouhodobé znalosti o nich ve svých knihách mluví zmiňovaný Barry H. Lopez, Farley Mowatt (Nedělejte poplach) nebo Elli H. Radingerová (Moudrost vlků).

Mnozí cítíme, že rozvoj společnosti je v řadě oblastí neudržitelný a již dnes narážíme na limity, které jsme si stanovili. Má vůbec význam stanovovat si limity? Není lepší hledat účinné nástroje které navedou spontánní rozvoj společnosti do koridoru udržitelného rozvoje? Nezaslouží si toto téma širokou diskusní platformu, jejíž výsledky by byly zdrojem programů politických stran? Ve vstřícném a nepokřiveném prostředí pak již „z povahy lidské duše“ vzniknou dobré nápady rozvíjející konkrétní oblasti na poli technickém či organizačním. Článek přináší příklad z oblasti stavitelství, jak by se v rámci nového konceptu mohlo začít jinak uvažovat i jednat.

Vyhláška č. 83/1996 mimo jiné zařazuje druhy dřevin do různých skupin (základní, meliorační a zpevňující) a podle nich uvádí, jakými dřevinami se má zalesňovat dané konkrétní stanoviště. Novela této vyhlášky má v období, které lesníci nazývají kůrovcovou kalamitou století, vzhledem k naléhavé potřebě adaptovat lesy na změny klimatu s obtížně předvídatelnými následky, zcela zásadní význam.

Chce-li nový ředitel Lesů ČR Josef Vojáček řešit krizi našich lesů a smrkovou kalamitu, musí pro to začít dělat mnohem víc, než tomu bylo za jeho ředitelování Vojenským lesům a statkům. Měl by také navázat na dobré změny svého předchůdce Tomáše Pospíšila.