Naše vláda ve své neomylnosti tvrdí, že je to nutné. Ono to tak opravdu vypadá. Den, kdy na dálnici, té či oné, nedojde k nehodě, či hromadné nehodě s účastí jednoho či více kamionů a osobních aut je opravdu výjimkou, která potvrzuje pravidlo. První místo v této disciplině má bezkonkurenčně dálnice D1, ale ani ostatní nejsou o mnoho pozadu. Proto je podle mínění vlády, ministerstev, ŘSD a dalších nutno stavět, stavět a stavět další dálnice, které mají situaci vylepšit. Opravdu to tak bude?

Dnes jeden příběh se smutným koncem.

Vážený pane ministře,

Českou krajinou otřásla letos v létě vlna legálního trávení zvířat jedem Stutox II, jehož aplikace byla schválena Ministerstvem zemědělství v čele s panem ministrem Tomanem. Než se do problému vložili čeští ornitologové s dalšími neziskovými organizacemi, došlo k otrávení mnoha zajíců a bažantů, včetně dalších dokonce ohrožených druhů zvířat, jako byli například čápi na Opavsku. Na popud veřejnosti a organizací zabývajících se ochranou přírody se do celé kauzy zapojilo též Ministerstvo životního prostředí, a nakonec se podařilo plošnou aplikaci jedu Stutox II zastavit, a tento rodenticid tak může být nyní legálně aplikován pouze přímo do hraboších nor. Jaká je však realita v terénu?

Zpráva na Ekolistu o rozkvetlé louce v sousedství frekventované silnice kdesi ve Velké Británii mě přiměla sednout ke klávesnici. Na první pohled sympatický počin, kdy známá neziskovka se nabídla, že vysadí květnaté pásy kolem cest a nahradí tak nízko střižené trávníky, má jedno velké ale. Vzhledem k očekávané přítomnosti opylovačů byly vysazeny sice ve „správný čas“, ale na tom nejméně vhodném místě.

Senát schválil novelu stavebního a vodního zákona, která má výrazně zjednodušit budování „malých vodních děl, sloužících k zadržování vody v krajině.“ A spousty lidí, i z „ochranářské branže“ tleská. Kdo by nevítal zadržování vody v krajině, vždyť po tom přeci všichni voláme? A proč to maximálně nezjednodušit, když jde o tak bohulibou činnost. Jenže cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly; a tady lze mít ve výsledku pochybnosti i o těch dobrých úmyslech.

V posledních dnech rezonuje v českém sociálním a mediálním prostoru „otevřený dopis 500 vědců“  zaslaný před Klimatickým summitem v New Yorku generálnímu sekretáři OSN António Guterresovi s názvem „There is no climate emergency“ (ZDE). Climate emergency je u nás překládáno jako klimatická nouze a některé skupiny aktivních občanů přesvědčují své volené zástupce v obcích, městech, krajích i v Poslanecké sněmovně, aby vyhlásili stav klimatické nouze. Já to nepovažuji za vhodné, protože krizové stavy u nás definuje krizový zákon (240/2000 Sb.), který krizi způsobenou přímo klimatickou změnou nezná. Pokud climate emergency přeložíme jako mimořádné projevy klimatu, na které je nutné reagovat, dostaneme se na jinou úroveň diskuse – které projevy nás ohrožují dnes, které v blízké budoucnosti a jak máme reagovat. Mohl bych tedy tento úvod zakončit konstatováním, že nemáme žádnou klimatickou nouzi, ale čelíme mimořádným projevům změn klimatu.

České Budějovice se nachází na soutoku řek Vltavy a Malše. Větší část města leží v údolní nivě řek. Teoreticky by tak hladina spodní vody měla být snadno dostupná jak pro její čerpání, ale také pro rostliny. Přesto se v Českých Budějovicích potýkáme s usycháním jak nových výsadeb, tak vzrostlých dřevin. Máme tu nějaký problém s vodou...

Ekologická organizace Hnutí DUHA spolu s asociací Zelený kruh zhodnotily kroky vlády Andreje Babiše v environmentální oblasti. Učinily tak u příležitosti poloviny současného volebního období. Výsledkem je “vysvědčení”, které v mnohém konstatuje zanedbávání či přímo poškozující kroky pro kvalitu životního prostředí České republiky. Vláda tak má před sebou druhý poločas, aby špatné skóre napravila.