Svaz moderní energetiky vítá, že budoucí vlády do návrhu svých programových bodů zařadila klíčové pilíře moderní energetiky. Jde o potřebné dotažení kapacitních mechanismů pro flexibilní zdroje, například plynové, ale také vytváření podmínek pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie a využití akumulace energie. V Česku se podařilo restartovat solární energetiku. Vítr zatím přešlapuje na místě, i když se objevují obce, které mají zájem svůj větrný potenciál vytěžit.

Vláda schválila konkrétní plán kroků ke zvrácení úbytku pestrosti v naší krajině do roku 2030. Ministr životního prostředí bude po pěti letech nyní nastaveného postupu předkládat vyhodnocení, které ukáže, jak se jeho resortu daří naplňovat stanovené cíle ochrany přírody.

Vláda schválila „Politiku krajiny“. Já vím, že to běžného občana nijak nedojme, ale je to důležitý krok k obnově naší přírody. Jako celku, nikoliv jednotlivých chráněných území. A důležité je to proto, protože jsme jsem takový vládní dokument dosud neměli.

Vážený pane ministře,
reaguji touto cestou na Vaši odpověď, která mi byla doručena prostřednictvím státního podniku DIAMO (dále jen DIAMO) (příloha č.1), jako reakce na můj otevřený dopis ze dne 9.9.2025 adresovaný k Vašim rukám v souvislosti s evidentně nezákonným postupem vedení státního podniku DIAMO při sanaci odvalu Heřmanice.

Lidé mají velmi krátkou paměť. V sedmdesátých a zvláště v osmdesátých letech minulého století jsme v severních Čechách zažívali katastrofální stav životního prostředí. Vládli nám v totalitním režimu komunisté nepřipouštějící žádnou diskuzi o čemkoliv. Příroda byla průmyslem ničena drastickým a nesmyslným způsobem ve jménu pokroku a spokojeného života pracujícího lidu.

Někdy se ochrana přírody porušuje ne proto, že by chyběly zákony, ale proto, že se ztratí jejich smysl. Když se z preventivního povolení stane zpětné alibi, když úřad raději hledá důvody, proč „to nejde zastavit“, a město vydá tiskovou zprávu, že se stavba vyhýbá mokřadům, které už neexistují — pak nezbývá než se ptát, komu vlastně příroda ještě patří. Cyklostezka v Novohradeckých lesích u Hradce Králové je příběhem o střetu světa přírody, mizícího pod štěrkem, se světem úřadů, kde se zdá, že je všechno v pořádku. Jenže žába právní fikce nepřežije.

Ve čtvrtek 23. 10. 2025 došlo k zastavení veškerého průtoku pod jezem Podrabský mlýn u Rábí na Otavě a v důsledku toho v 600 m dlouhém derivovaném úseku vyschlo koryto řeky.

Zázemí se sbírkovými skleníky je nedílnou součástí každé botanické zahrady, která ve svých sbírkách drží tropické a subtropické rostliny. Botanici, kurátoři a zahradníci se starají o vzácné rostliny, avšak málokdo si vzpomene na místo, kde se rostliny uchovávají – skleníky. Zázemí v Teplické botanické zahradě bylo vystavěné v roce 2003 jako místo k uchování rostlin z expozičních skleníků, které se kompletně přestavovaly v letech následujících. Nyní, po více jak 20 letech jsou skleníky i technologie dožité a ohrožené jsou i sbírky rostlin.

Mezinárodní organizace Compassion in World Farming vyjádřila obavy a slíbila zintenzivnit svou kampaň Konec doby klecové poté, co Komise včera zveřejnila pracovní program na rok 2026 bez slíbených a dlouho očekávaných legislativní návrhů na modernizaci právních předpisů EU v oblasti welfare zvířat a zákaz chovu zvířat v klecích.

Chocholouš obecný (Galerida cristata) býval v 60. a 70. letech minulého století hojným druhem, a to dokonce ve městech s panelákovou zástavbou. Ač koňské povozy tudy neprojížděly, nacházel dostatek potravy i v sněžných zimách. Svůj pomalý, demonstrativní přílet do blízkosti člověka avizoval typickým trylkem „Try try trýý“, který zněl tak trochu posmutněle, a snad proto se mu místně říkalo trpělka. Dokonce se zdálo, že má z přítomnosti člověka radost, a předváděl někdy téměř taneční pohyby s cupitáním, klaněním a obraty. Připadal mi tehdy tak samozřejmý, jako by tam byl odjakživa a navěky...