Blanka Mikátová: Tůň pod asfaltem a zákon pod stolem. Jak se výjimka ze zákona stala nástrojem legalizace škod

Někdy se ochrana přírody porušuje ne proto, že by chyběly zákony, ale proto, že se ztratí jejich smysl. Když se z preventivního povolení stane zpětné alibi, když úřad raději hledá důvody, proč „to nejde zastavit“, a město vydá tiskovou zprávu, že se stavba vyhýbá mokřadům, které už neexistují — pak nezbývá než se ptát, komu vlastně příroda ještě patří. Cyklostezka v Novohradeckých lesích u Hradce Králové je příběhem o střetu světa přírody, mizícího pod štěrkem, se světem úřadů, kde se zdá, že je všechno v pořádku. Jenže žába právní fikce nepřežije.

Když se začíná stavět bez výjimky

V Hradci Králové se letos znovu začalo stavět. Osm let připravovaná cyklostezka, jejímž investorem je město, měla být symbolem bezpečné a ekologické dopravy. Místo toho se však stala příkladem, jak lze zákon o ochraně přírody ohnout, když se to hodí.

Na první pohled běžná stavba se během několika týdnů proměnila ve sporný zásah, při němž zmizela tůň s výskytem zvláště chráněných druhů. Zatímco v terénu už se rozprostíral štěrk nové cyklostezky, potřebná výjimka k zásahu do biotopu byla teprve vydávána – a i ta byla v rozporu se zákonem.

V srpnu 2025 zahájily stavební stroje práce v Novohradeckých lesích. Během několika dní zmizela tůň, která sloužila jako biotop obojživelníků. Nešlo o pouhou kaluž, ale o rozmnožovací místo sedmi zvláště chráněných druhů – čolků, rosniček, ropuch a skokanů. V sousedství tůně se proháněly i slunily ještěrky či užovky a v tlejícím dřevě se ukrývali slepýši. V tůni a jejím blízkém okolí tak bylo zjištěno celkem jedenáct zvláště chráněných druhů.

Město přitom nemělo platnou výjimku ze zákona o ochraně přírody. O tu požádalo až 25. srpna 2025, tedy v den, kdy už byla tůň zničena. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) následně potvrdila porušení § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Staré povolení, nový projekt a likvidace biotopu

Ačkoli pro záměr formálně existovala výjimka z roku 2023, týkala se zcela jiného projektu – jiné dokumentace i jiného rozsahu zásahu – a vztahovala se pouze ke čtyřem druhům obojživelníků. Nový projekt, označený jako Změna stavby před dokončením (ZSPD, 08/2024), však zásadně změnil trasu i rozsah stavebních prací, čímž výjimku z roku 2023 fakticky zneplatnil.

Proti starší verzi projektové dokumentace bylo trasování cyklostezky v řadě míst změněno (posunuto), například k ochraně dřevin. Zcela nepochopitelně však trasa nebyla posunuta v místě vodní tůně a cyklostezka je trasována přímo přes tuto biologicky nejcennější plochu, doloženě využívanou k rozmnožování sedmi druhů zvláště chráněných obojživelníků. Nejde tedy o dočasné ohrožení v době stavby, ale o prakticky úplnou likvidaci rozmnožovací lokality. Tůň byla klíčovým biotopem pro lokální populaci obojživelníků. Podle zákona měl investor předložit novou žádost o výjimku před zahájením prací. To se nestalo. Fotodokumentace z 20. 8. a 25. 8. 2025 dokládá probíhající zásah (zasypání tůně, úpravy terénu).

Kraj místo zastavení vydal povolení

Namísto toho, aby Krajský úřad Královéhradeckého kraje řízení zastavil a oznámil podezření z porušení zákona, výjimku přesto vydal. Ačkoli věděl, že předmětná tůň už neexistuje, a že stavba probíhá v rozporu s předchozí dokumentací, úřad vydal nové rozhodnutí, které teprve 9. října 2025 nabylo právní moci. Tedy v době, kdy již všechny biotopy (vodní i suchozemské) byly zničeny.

Tím ovšem fakticky legitimizoval protiprávní jednání magistrátu.

Úřad se navíc spokojil s pouhým tvrzením, že výstavba má „veřejný zájem“ – bezpečnější dopravu cyklistů. Nevysvětlil, proč tento zájem převážil nad ochranou zvláště chráněných druhů, když v místě již existuje silnice i nezpevněná cesta, které tento účel plní. Neprokázal ani, že by neexistovalo jiné, šetrnější řešení.

Z odborného hlediska je přitom situace jednoznačná: pokud existuje varianta vedení trasy mimo biotop, nelze výjimku udělit. Tak to vyžadují jak odborné zásady ochrany přírody, tak i základní principy zákona.

Když se z povolení stane zpětné odpuštění, ztrácí smysl nejen zákon, ale i spravedlnost.

Náhradní tůně, které ničí, místo aby pomáhaly

Projekt počítá s vybudováním náhradních tůní, jejich umístění je však zcela nevhodné (viz příloha). Jsou situovány těsně u cyklostezky, případně mezi cyklostezku a silnici. Živočichové jsou při každém přesunu nuceni překonávat asfaltové plochy s provozem, což povede k jejich vysoké mortalitě.

Z odborného hlediska jde o klasickou ekologickou past: biotop, který živočichy láká, ale neumožňuje jejich přežití. K tomu se přidává přehřívání povrchu, splachy z asfaltu a vysychání. Taková opatření nejsou záchranou, ale záminkou – aby bylo možné říct, že „příroda dostala náhradu“. Nedostala.

Přenášení obojživelníků: dobrý úmysl, špatná praxe

Jako ochranné opatření byl Krajským úřadem (oběma vydanými výjimkami) nařízen transfer obojživelníků z likvidované tůně do náhradních lokalit. Na papíře to vypadá jako vstřícné řešení, ve skutečnosti jde o metodu, kterou odborníci považují za krajní a málo účinnou.

Přenášení jedinců na novou lokalitu je pro živočichy velmi stresující a často končí zvýšenou úmrtností přenášení jedinci, jsou v neznámém prostředí také vystaveni vyššímu riziku predace. Transfer s sebou nese riziko šíření chorob, například nebezpečné chytridiomykózy, která může decimovat celé populace. Přesun zároveň vede k umělému zahušťování cílových lokalit, což způsobuje konkurenci a stres i pro v místě původní populaci. Transferem, obzvláště krátkodobým a v časově nevhodném období, jako tomu bylo v tomto případě, lze přemístit pouze malý zlomek populace, většina jedinců skončí pod pásy bagrů.

Především ale platí, že přenést lze jen jednotlivé jedince – ne jejich biotop. Tím, že tůň a její blízké okolí zaniklo, zmizelo i prostředí, které umožňovalo reprodukci, úkryt i přezimování. Transfer proto neřeší problém, ale jen přesouvá následky lidského zásahu jinam.

Pokud už má být přistoupeno k transferu, musí mu předcházet vytvoření plnohodnotného náhradního stanoviště – samozřejmě včetně tůně. Takové opatření je však nutné připravit včas, nikoli až ve chvíli, kdy biotop zmizí.

Když asfalt mluví hlasitěji než fakta

V době, kdy už byla tůň zavezena a město nemělo výjimku, vydal magistrát tiskovou zprávu, citovanou např. v Ekolistu Hradec Králové začal opět stavět osm let chystanou cyklostezku do městských lesů - Ekolist.cz, podle níž se „cyklostezka mokřadům vyhýbá“. Tuto nepravdivou informaci zopakoval i náměstek primátorky Lukáš Řádek v České televizi. Ve skutečnosti už mokřady v té době neexistovaly a město nemělo platnou výjimku.

Možná to není jen drzost, ale symptom doby: fakta přestávají být překážkou, pokud se dá napsat tisková zpráva.

Zákon ohnutý po směru asfaltu

Cyklostezka v Novohradeckých lesích by mohla být varováním. Nejen před zničením jednoho biotopu, ale před způsobem myšlení, v němž se ochrana přírody chápe jako administrativní překážka, kterou stačí obejít.

Není to jen příběh o žábách a tůni. Je to příběh o tom, jak snadno může zákon ztratit svůj význam, když se z jeho výjimek stanou výmluvy. A když úřady místo přírody chrání samotné projekty, nechávají nás v krajině, kde asfalt vítězí nad vodou a hlas žab umlká.

Máte podobné zkušenosti? Sdílejte je s námi – možná právě z nich začne skutečná změna.

---

reklama

---