Dnešní jednání o programovém prohlášení se má věnovat také tématům životního prostředí. V této souvislosti je potřeba připomenout některé části volebního programu Motoristů sobě a výroky jejich předsedy, který usiluje o post ministra životního prostředí.

Po přečtení článku Ivana Breziny. Legalizace trampských kempů na Kokořínsku? Vlastníkům lesů by případný souhlas přinesl velká rizika, jsem se poněkud nadzvedl (teď nevím, jak to zdvořile říct, aha, vytočil) nad snůškou tvrzení pro zastrašování vlastníků lesů. Celý článek je na podrobný rozbor právníka, což nejsem. Zároveň jsem v této věci poněkud podjatý, protože od mládí až dosud vyrážím s kamarády na čundry a spíme pod širákem. Tramping pokládám za naše národní kulturní dědictví, nikoli za nežádoucí jev jako například výrobu, dealování a konzumaci různých drog. Ale stále hovořím o trampingu jako o putování přírodou s občasným přespáváním v různých zákoutích, nikoli o budování víkendových zděných chat. Zároveň jsem lesník a vlastník lesa, dělal jsem i státní správu lesů. Zákonem o lesích (č. 289/1995 Sb., dále jen zákon) se bavím a učím se ho znát už spoustu let. V dalších právních normách spolu s jejich zcela protichůdnými výklady, které by proti sobě vytáhli soupeřící právníci, si už tak jistý nejsem.

Každý rok zvládnu navštívit pár polních dnů, na kterých se potkávají farmáři, výzkumníci a zemědělští experti. Cílem je společné sdílení zkušeností o inovativních postupech, které fungují, i těch, které z nějakého důvodu ne (zcela v souladu s definicí pojmu zkušenost = „to, co získáš, když nezískáš, co jsi původně chtěl“).

Iniciativa Nedej se! Nedáme adresovala vedení České televize otevřený dopis, v němž vyzývá k obnovení pořadu Nedej se! – jediné dlouhodobé publicistické platformy věnované ochraně přírody, krajině a občanské angažovanosti.

V posledních týdnech se u nás – i v souvislosti s proběhlou kampaní do Sněmovny – hojně diskutuje dopad emisních povolenek systému ETS2, které by mohly výrazně zatížit domácnosti a zároveň přispět nabídkovým šokem k vyšší inflaci v českém hospodářství. Nyní se ozvalo Ministerstvo životního prostředí, které s odkazem na renomovanou studii PwC tvrdí, že dopad na domácnosti bude pouze v řádu několika stokorun měsíčně, a to především díky „vhodnému“ zastropování ceny povolenek. Skoro to zní jako ideální svět: když regulace přinese problém, vyřešíme ho prostě cenovým stropem. Jenže ono to tak úplně být nemusí.

Vláda minulý týden schválila „Akční plán pro řešení dopadů dostavby Jaderné elektrárny Dukovany“. Státní rozpočet Česka tak bude zatížen dalšími minimálně 12 miliardami korun, jimiž bude dotovat přiznané dopady této stavby na okolí a vládní propagandu vylepšující obraz jaderné energetiky. Na účtu daňových poplatníků tak přibude další položka ke stávajícím 400 miliardám korun v cenách roku 2024, za kolik slíbila dodat dva nové dosud nikdy nepostavené typy reaktorů jihokorejská KHNP a ke skoro 14 miliardám na úpravu dopravní trasy od Labe po Dukovany, bez níž by se těžké ocelové odlitky z Koreje nedostaly na místo.

Na Světový den výživy přichází mezinárodní organizace Compassion in World Farming (CIWF) s novou zprávou, která odhaluje dosud přehlížený problém: každoročně se promrhá 766 milionů tun obilí tím, že se zkrmí zvířatům ve velkochovech. Pokud by se toto obilí využilo přímo pro lidskou spotřebu, mohli bychom nasytit o dvě miliardy lidí více.

Začala topná sezona. Velká část energie se bohužel ztratí v nedostatečně zateplených domech.

Dnešní jednání delegace ekologických organizací s předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem přineslo znepokojivé signály o budoucím směřování českého životního prostředí. Přestože premiér projevil pochopení pro ochranu přírody, zároveň naznačil, že ministerstvo životního prostředí pravděpodobně povede zástupce strany Motoristů sobě.

Člověk znalý pestré porevoluční historie v Česku může v našem zemědělském sektoru čekat opravdu ledacos. Avšak to, že by zástupci několika otevřeně kooperujících nevládních agrárních organizací podpořili (podle článku na SeznamZprávy) ani ne týden po volbách v neveřejném dopise na post nového ministra zemědělství člověka, který svými kroky výrazně poškodil zemědělský sektor, nás tedy opravdu překvapilo. Těžko si totiž lze představit větší popření oprávněných zájmů zemědělců, než aktivní nominaci Martina Šebestyána, bývalého ředitele Státního zemědělského intervenčního fondu, do role představitele resortu zemědělství. Přístup Martina Šebestyána k zemědělskému sektoru vyjadřuje nejen jeho současná pozice přiznaného lobbisty za zájmy asi dvacítky zemědělských a potravinářských gigantů v této zemi, ale zejména právě jeho dlouholeté působení v čele platební agentury, která pod jeho vedením vyplácela zemědělské dotace Agrofertu navzdory střetu zájmů bývalého a budoucího premiéra. Jde tedy o kandidáta, který jasně reprezentuje zájmy největších zemědělských koncernů a tím ukazuje, jakým směrem chce budoucí vláda resort zemědělství vést.