Když jsem si vloni četl výzvu české pobočky Greenpeace k zastavení těžby lesních porostů starších 120 let, vzpomněl jsem si na stať Jana Krajhanzla Nádechy českého ekohnutí po 25 letech (publikováno v roce 2014) o krizi českého environmentálního hnutí a zaváhal jsem, jestli náhodou naše ekohnutí (tedy zde konkrétně Greenpeace) nemá pořád stejný problém.

Liška nemá v naší krajině, kromě člověka, významnějšího predátora. K přirozené smrti takového divokého zvířete dochází pouze stářím, vyhladověním, nemocí nebo zraněním, přičemž nic z toho nelze označit za humánní. Zatímco člověk se dnes snaží při lovu utrpení zcela vyhnout nebo jej zkrátit na minimum, což za humánní považovat lze.

Vedení Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) opakovaně prohlašuje (viz např. zde), že již za současného zákona mají vlastníci plné právo rozhodovat o stavech zvěře v honitbě a že můžou v honitbě sami hospodařit. Ano, podle současného zákona mají vlastníci určitá práva, ale prakticky mohou stavy zvěře v honitbě ovlivnit jen ti velcí.

Nestává se nám to naštěstí často, ale některé zvířecí pacienty, abychom je mohli vůbec ošetřit, chytáme i několik dní. Jedním z takových zvířecích pacientů byla labutí samice z hnízdícího páru a od pěti mláďat na Holoubkovském rybníku v Holoubkově u Rokycan.

Dikobrazí ostny jsou žádaný artikl, ať již jako suvenýr nebo materiál na splávky. Při návštěvě Archivu hlavního města Prahy jsem však ke svému překvapení zjistil, že je při čištění vazby starých knih používají i tamní restaurátoři. Vida! Hned jsem nabídl, že se naše zoo stane jejich výhradním dodavatelem pro pražský archiv – a když jsem tuto informaci zveřejnil, snesla se na mne pořádná sprška dotazů jak na dikobrazí ostny, tak na dikobrazy samé. Alespoň na některé z nich tu odpovím.

Vážený pane ministře průmyslu a obchodu, vážený pane ministře životního prostředí.

Čekám v obchodním centru na svou drahou polovičkou a nezabíjím čas koukáním do mobilu, nýbrž počítáním aut využívající zdejší ruční myčku automobilů. Je konec léta a lidé myjí jako diví. Jde o národní sport nebo jsou Češi tak úzkostlivě čistotní? A jak mycí linky ovlivňují životní prostředí?

28. srpna, v předvečer 80. výročí Slovenského národního povstání, informoval Ekolist v článku České osobnosti: Příroda i její ochránci na Slovensku také potřebují pomocnou ruku o výzvě našich předních osobností z oblasti životního prostředí k solidaritě se slovenskými ochranáři vzhledem k destrukci ochrany životního prostředí nominanty Slovenské národní strany, vládnoucími resortu životního prostředí. Ekolist uveřejnil i podpisy této první vlny signatářů.

Rada městské části Praha 6 tento týden schválila své připomínky ke stavbě paralelní ranveje Letiště Praha. Potvrdili jsme námitky, které vůči letišti vznášíme dlouhodobě, v první řadě to, že bezpodmínečně trváme na tom, aby nebyla paralelní dráha zprovozněna dřív, než bude funkční železniční spojení letiště s městem.

Radikální úbytek vody ze studen, hluk a nevratné poškozování životního prostředí tvoří už desítky let kulisy života obyvatel příhraničních obcí na Liberecku. Způsobuje ji těžba v polském dole Turów, na který mají mnozí Češi výhled z vlastních zahrad. K nim se rypadla za posledních několik let přiblížila na pouhé stovky metrů.