Tereza Valkounová: Digitální kompetence v předškolním vzdělávání: proč nezačínají u obrazovek

Zařazení digitální kompetence mezi klíčové oblasti v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání představuje důležitý posun. Současně však otevírá otázku, jak tuto kompetenci v praxi interpretovat a rozvíjet způsobem, který je v souladu s vývojovými potřebami dítěte. RVP PV definuje digitální kompetenci mimo jiné jako schopnost seznamovat se s možnostmi využívání digitálních technologií, rozvíjet informatické myšlení a postupně rozlišovat přínosy i rizika jejich používání. Tyto cíle jsou formulovány v návaznosti na širší rámec klíčových kompetencí – zejména kompetenci k řešení problémů a kompetenci komunikativní.

Z pohledu předškolní pedagogiky je podstatné, že jejich naplňování není vázáno na přímé používání technologií.

Základy informatického myšlení se u malých dětí vytvářejí prostřednictvím zkušenosti s rytmem, opakováním a strukturou. Dítě si tyto principy osvojuje v běžných situacích – v režimu dne, v opakujících se činnostech, ve hře nebo v pohybových aktivitách. Algoritmické myšlení se v tomto kontextu neprojevuje jako práce s kódem, ale jako schopnost chápat posloupnost kroků a vztah mezi postupem a výsledkem.

Podobně kompetence k řešení problémů vzniká v situacích, kdy dítě aktivně hledá řešení, pracuje s chybou a vyhodnocuje důsledky svého jednání. V předškolním věku je přitom klíčová role dospělého jako průvodce, který modeluje práci s informacemi a rozhodování o tom, kdy a jaké zdroje využít.

Nejsme proti používání technologií. Děti se s nimi setkávají přirozeně už skrze nápodobu dospělých. Zásadní je, aby tento kontakt byl zasazen do vztahu a doprovázen porozuměním.

Významnou roli v této oblasti hraje také poznání rizik spojených s digitálním prostředím. Výzkumy poukazují na to, že systémy odměn využívané v digitálních aplikacích mohou v raném věku významně ovlivňovat regulaci pozornosti a chování. Čím dříve a intenzivněji je dítě těmto podnětům vystaveno, tím vyšší je riziko přetížení a návykových vzorců.

Z tohoto pohledu se jako zásadní jeví princip, který můžeme označit jako „analogový základ digitální kompetence“. Ten vychází z předpokladu, že dítě potřebuje nejprve rozvíjet senzomotorickou integraci, schopnost komunikace, seberegulace a tvořivosti. Tyto dovednosti vznikají v přímé zkušenosti s prostředím, nikoli v jeho digitální reprezentaci.

RVP PV zároveň zdůrazňuje, že předškolní vzdělávání má být orientováno na osobnostní rozvoj dítěte a respekt k jeho individualitě. V tomto kontextu je nezbytné, aby rozvoj digitálních kompetencí nebyl v rozporu se základními potřebami dítěte – zejména potřebou pohybu, smyslového poznávání a mezilidského kontaktu.

Digitální kompetence u malých dětí nevznikají u obrazovek. Vyrůstají z každodenních situací, ve kterých dítě jedná, přemýšlí, komunikuje a vstupuje do vztahů.

Praxe lesních mateřských škol ukazuje, že tento přístup je nejen možný, ale také přirozeně naplňuje očekávané výstupy RVP. Děti si osvojují klíčové principy prostřednictvím reálných situací, ve kterých dochází k propojení poznávání, pohybu a sociální interakce.

Diskuse o digitálních kompetencích v předškolním vzdělávání by proto neměla směřovat primárně k otázce technologií, ale k otázce podmínek, ve kterých se dítě učí. Právě ty určují, zda bude schopno technologie v budoucnu používat smysluplně, kriticky a bezpečně.

---

reklama

---