Tereza Müllerová: Žabí večírky 2025

Stalo se milou tradicí, psát pravidelný report ze záchranných přenosů obojživelníků i u nás, na lokalitě U Zeleného kříže, kam každé jaro táhnou obojživelníci puzeni touhou rozmnožit se a předat své geny dalším generacím. Místo, kam je přenášíme přes silnici mezi Bavorovem a Netolicemi a přes silnici tvořící hráz se jmenuje Velký vepřský rybník. Představte si ho jako klasický ,,kapřín“, 6 hektarový rybník, který má ale naštěstí poměrně vyvinuté litorální pásmo, tedy když se poštěstí a je dost vody, která přitéká Babím potokem, nebo ještě jedním malým přítokem z okolní krajiny. Už v minulých letech jsme se zde potýkali s tím, že nebyl dostatek vody, když po podzimních výlovech nedošlo k včasnému napuštění vody a pro obojživelníky nastaly krušné časy. Proto už od podzimu sledujeme pravidelně, jak je na tom dno příslušného rybníka a jestli se začíná napouštět. Jen náhoda tomu chtěla, že se k nám na začátku roku dostala informace, že se Krajské školní hospodářství, které rybník obhospodařuje, rozhodlo, že opraví hráz a celé vypouštěcí zařízení rybníka. Sami jsme byli svědky protržení hráze 17.3. 2024, kdy právě probíhal tah obojživelníků. Narušení bylo nejdříve provizorně, poté i důkladněji opraveno a rybník po zbytek sezóny plnil svou, hospodářem očekávanou, produkční funkci, až do 15.11., kdy proběhl jeho výlov. Od té doby probíhalo zimování rybníka. Když jsme zjistili, že se chystá oprava hráze, dotazovali jsme se KŠH, jak má oprava probíhat, jaký bude termín. Bylo pro nás dost nepříjemné zjistit, že práce byla naplánovány bez ohledu na migraci obojživelníků v období od konce února do půlky dubna, tedy přesně v době, kdy v tomto místě migrace probíhá, právě do tohoto rozmnožovacího rybníka. Ve chvíli, kdy jsme se začali dotazovat, požádalo KŠR příslušné oddělení Krajského úřadu o výjimku z ochrany pro zvláště chráněné druhy, ve které byly uvedeny druhy, o kterých jsme KŠH informovali. Vlastně nevím, jestli bych všechny neunudila k smrti vypisováním, jaká úřední jednání následovala…

Že jsme se proti výjimce chtěli odvolat, ale po konzultacích jsme svolili k tomu, že sepíšeme vhodná ochranná opatření, která by měl zadavatel oprav zhotovit, aby se do vypuštěného rybníka nedostali táhnoucí obojživelníci a ten se pak nestal ekologickou pastí, kde by je čekala jen smrt. Navrhli jsme výstavbu dvou svodných bariér, které by svedli obojživelníky do rybníka, který je o 120 m dál. Kraj tuto podmínku ve výjimce značně zjednodušil a omezil pouze na místo stavby a přidal podmínku přehrazení přítoku, čímž by vznikl dočasný náhradní rozmnožovací biotop pro jedince, kterým by se podařilo proniknout do rybníka Tyto podmínky se staly součástí udělené výjimky, které KŠH od Kraje obdrželo. Bohužel, ani jedna z podmínek nebyla splněna tak, aby odpovídala svému účelu. Na místě se objevily zábrany, v místech, kde postrádaly smysl a jejich technické provedení bylo také nevyhovující. V průběhu stavby zde došlo i k jejich několikadennímu povalení ze strany dělníků, aby mohli projíždět bagry. Náhradní rozmnožovací biotop nebyl vytvořen vůbec. Naopak se vlivem několika dešťů ve vypuštěném rybníce vytvořila mělká louže lákající obojživelníky k návštěvě, která se ale ve chvílích nejsilnějšího tahu stávala pastí.

Práce na hrázi probíhaly svižně, započaly začátkem března. Zpočátku byl na silnici, která vede po hrázi omezen provoz dopravy zcela, ale již 28.3. byla doprava puštěna a už ten den bylo jasné, že zcela neochráněná hráz je pro řadu obojživelníků pod koly stavební techniky a následně puštěné dopravy konečnou stanicí. Komunikace s vedením KŠH byla vyhrocená od chvíle, kdy jsme jimi byli osloveni, abychom příslušná opatření, které byly podmínkou udělené výjimky zhotovili my, jako dobrovolnictvo ČSOP Strakonice. To jsme odmítli, takový rozsah je totiž úplně mimo naši lidskou a finanční kapacitu a zároveň toto má být zodpovědností hospodáře a zadavatele.

Mimo tuto úřední linku ale probíhala linka záchranná. Ta, na které závisí životy těch jedinců obojživelníků, kteří se každoročně vydávají na svou pouť. 22. února jsme postavili zábrany, tentokrát prodloužené, právě kvůli očekávané rekonstrukci tak, abychom, co nám síly budou stačit, zabránili co největšímu množství obojživelníků, doputovat na místo, kde by je nečekal jejich známý napuštěný rybník. Samotný začátek tahu jsme zaznamenali 10. března. Od té doby nás čekalo, s výjimkou jednoho chladného týdne, celkem 24 dní každodenního večerního přenášení. A že bylo koho přenášet. Tím, že jsme, na základě konzultace s odborníky, zvolili jako cíl přenášení náhradní biotop – Malý vepřský rybník, se situace oproti předešlým rokům změnila. Malý vepřský rybník je vzdálenější a nachodili jsme dohromady opravdu pěkné kilometry. Ve dnech, kdy se na místě pohybovaly v jedné, nebo dvou dobrovolnicích, to už byla pořádná makačka. A večery, kdy pršelo, tah byl nejsilnější, nám to nedalo a přenášeli jsme obojživelníky i z rozkopané hráze a z míst vypuštěného rybníka, kde to pro nás bylo ještě bezpečné, kvůli vrstvám rozmočeného bláta. I tak jsme ve světlech čelovky viděli desítky jedinců někde uprostřed louže ve vypuštěném rybníce, v jámách v blátě vybagrovaných technikou kvůli stavbě a napuštěných vodou, odkud nebyla žádná možnost je vylovit…. Nikomu bych nepřála zažívat takovou bezmoc, kdy víte, že jim prostě nemůžete nijak pomoc. Útěchou a pohlazením po duši byl obraz Malého vepřského rybníka ve světle zapadajícího Slunce, nebo čelovek, který se den za dnem plnil dalšími a dalšími obojživelníky a jak jich přibývalo, začal ten praví žabí koncert všech přenesených druhů. Zejména pro dětské dobrovolnice to byla ta nejsladší odměna za večerní nachozené kilometry s přeplněnými kyblíky a mokrem v holínkách.

Tak skončil relativně brzy, už 8.4. se u zábran neobjevila ani čolčí noha a my jsme letošní sezónu ukončili. Celkem jsme letos přenesli 3086 jedinců obojživelníků. Tradičně nejvíce ropuch obecných – 2602, následovaných 336 čolky (obecný, velký, horský), 80 blatnic skvrnitých, 63 skokanů (hnědých, štíhlých) a 5 kuněk obecných. To je zatím nejvyšší číslo, které jsme za těch 9 let, kdy tu přenášíme, zaznamenali a zároveň se nás tu letos sešlo konečně víc, někdy i 4 dospělí a několik dětí najednou. Ty jsou nadějí, že ani žabí životy nemusí být každému lhostejné.

K udělené výjimce jsme se odvolali a věc měla být postoupena na Ministerstvo pro životní prostředí, jsme totiž přesvědčení, že opravné práce na vypouštěcím zařízení rybníka a hrázi měly a mohly být naplánovány s ohledem na ochranu těchto zvláště chráněných druhů živočichů. O tom, že zde záchranné přenosy obojživelníků v tomto termínu pravidelně probíhají Krajské školní hospodářství vědělo, bohužel to ale ve svém rozhodování nijak nezohlednilo a ani se zodpovědně nepostavilo ke splnění podmínek vydané výjimky. Pár dní před napsáním těchto řádků se k tomu KŠH rozhodlo, že podá oficiální žádost o zpětvzetí jejich původní žádosti o výjimku z ochrany druhů. Z toho vyplývá, že se nejspíš zaleklo projednání na ministerstvu a raději bude vystaveno případnému šetření České inspekce životního prostředí. Jak to dopadne netuším. Jen mne celý ten průběh utvrzuje v přesvědčení, že zrovna těmto lidem a podnikům hospodařícím v krajině a vydělávajícím na krajině, pramálo záleží na tom, v jakém stavu krajina a vše, co do ní přirozeně patří, je. Mohou stokrát opakovat, že jim jde o stejnou věc, jako nám, ale jejich činy mluví za ně a je to jen a jen jejich svědomí, se kterým si to musí vyříkat oni sami. Je sakra těžké ubránit se tlakům vlivných lidí, kteří na krajině vydělávají, stejně jako je těžké ustát pocit marnosti a bezmoci při vyjednávání s takovými lidmi a úřady, které o takových věcech rozhodují.

Naše práce v dané věci nekončí, pohání nás vědomí, že to celé má smyl. Už jen pro ty 3 tisíce jedinců, které jsme dopravili do bezpečí a které nám dávají naději, že z této lokality obojživelníci nezmizí. Tak díky všem, těm, kterým nevadí, že na jejich pozemcích stavíme zábrany, těm, kdo nám pomáhají je stavět a v neposlední řadě těm, které a kteří se mnou tráví žabí večírky u Zeleného kříže.

---

reklama

---