https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/tereza-m-llerova-jak-jsem-vyrazila-na-zabi-vecirky
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tereza Müllerová: Jak jsem vyrazila na žabí večírky

23.5.2020
Letošní žabí tah byl opravdu dlouhý. Ilustrační snímek.
Letošní žabí tah byl opravdu dlouhý. Ilustrační snímek.
Letos bylo celé přenášení žab v lokalitě u "Zeleného kříže“ mezi Netolicemi a Bavorovem jiné. Začátek byl nezvykle brzký a zjištění, že je čas vyrazit bylo doslova den ze dne. Předjaří a chladné dny se vlekly, ale najednou se oteplilo, zavonělo jaro a já jsem vyrazila "na žáby“ poprvé 12. března. Za soumraku bylo na hrázi rybníka příjemných 12 °C a rybník a jeho okolí se ozýval známými zvuky, které jsou každoroční známkou toho správného času tahu žab a jiných obojživelníků. První večer byl plodný, během jednoho večera jsem přenesla skoro 150 jedinců ropuch, kolem deseti skokanů a pěti čolků.
 

Radost z pomoci mi jen od začátku kazil pohled na rybník, který byl na podzim vypuštěn a vyloven a vzhledem k všudypřítomnému suchu a nedostatku srážek byl naplněn sotva lehce přes svou třetinovou kapacitu. V hlavě se mi tak začaly rojit úvahy o tom, kam doputují všechny ty žáby? Nebude jich na tak malém prostoru moc? Nebude na malém místě mnoho samců na jednu samici? Kam nakladou všechna vajíčka, když voda kromě pár metrů u hráze nenavazuje na břeh, a ani v těch místech není příbřežní vegetace, kde mohou svá vajíčka přichytit, chybí celé litorální pásmo, kde se mohou vylíhnutí pulci snáze ukrýt před predátory a zdárně se vyvinout v dospělé jedince. To vše se mi vlastně honilo hlavou po celou dobu tahu, který byl tento rok opravdu dlouhý. Naštěstí se na takové myšlenky dá snadno alespoň na chvilku zapomenout ve chvíli, kdy se tah rozjel a já jsem se nestačila ohýbat pro další a další žabáky a žáby, kterým cestu komplikuje silnice s projíždějícími auty.

Záhy po začátku tahu vstoupila do neznámých v letošním tahu i "karanténa“, kvůli koronaviru. Ze dne na den se rapidně snížil silniční provoz a večery tak byly nezvykle tiché a klidné. Bohužel pro táhnoucí jedince tento stav netrval moc dlouho, jak čas plynul, aut zase začalo přibývat a provoz se navracel ke své obvyklé síle, v některých chvílích byl naopak ještě mnohem silnější než obvykle, snad díky vědomí, že ho nikdo nikde nehlídá se na silnici mezi Bavorovem a Netolicemi proháněly burácející tuningové modely podsvícené jak Knight Rider, které ve své rychlosti nemilosrdně rozjely cokoliv a kohokoliv, kdo jim stál v cestě…S délkou nouzového stavu na lidi dolehla už i tíha sociální izolace, tak nebyla nouze i o improvizovaná setkání u rybníka, kdy se tam sjela místní omladina, po které na místě zůstaly jak rozjeté žáby, tak i hromada odpadků.

To všechno bylo jiné, než ty předešlé roky, kdy byla žabí hlídky spíš o samotě, klidu a naslouchání. Ale i tak jsem měla letos štěstí potkat kromě ropuch, skokanů a čolků i další obyvatele okolí rybníka. Několikrát jsme na sebe velmi těsně narazili s prskajícím tchořem, kterému jsem vstupovala do revíru, po hrází dupal a funěl ježek, v nedalekém lesíku se ozývali hnízdící puštíci, vyštěkával mne srnec hájící své teritorium, nad hlavou mi poletovali probuzení netopýři, na hladině rybníka hulákaly kachny a ozývala se řada dalších vodních ptáků. Neschovávala se přede mnou ani myš, která má příbytek pod jedním z letitých dubů lemujících hráz rybníka.

Letošní tah byl dlouhý přes měsíc. Byla v něm jedna menší pauza a jedna, která trvala skoro dva týdny, dokonce i napadl sníh. Ale jinak byl celý ve znamení jednoho velikého sucha. Když nepočítám napadlý sníh před mrazivými dny kolem 22. března, za celou dobu opravdu pršelo jen jednou a nejspíš důsledkem toho jsem letos nenarazila ani na jedinou blatnici skvrnitou, která zde byla minulé roky přítomna. Nikdy dřív neměly žáby cestu v závěru tak ztíženou závěrečným úsekem tahu, kdy musely překonat vyschlé a rozpraskané dno vypuštěného rybníka. Nikdy jsem tu neviděla tolik topících se samic obalených samci. Nikdy jsem tu neviděla tak veliké chomáče ropuších řetízků vajíček nalepených na jediný přítomný záchytný bod ve vodě. Nevím, kolik se z vajíček vylíhne pulců, netuším ani, kolik pulců v tomto nehostinném prostředí bez úkrytu unikne predátorům a nevím, kolik se jich v létě vydá zpět, do lesů a na louky v okolí. Jedinou jistotu, kterou po letošních žabích večírcích mám je, že jsem přenesla dohromady 1235 jedinců, 1140 ropuch, 64 skokanů a 30 čolků. Je k zamyšlení, mělo-li to cenu, když prostředí, kam doputovaly, moc naděje na letošní novou generaci moc nedává? Ale možná jediná jistota, kterou teď mám, je, že pokud se všichni nechytneme za nos a neuvědomíme se, že žádnou náhradní planetu nemáme, bude tohle povídání už jenom smutná vzpomínka na čas, kdy se ještě dalo něco dělat.


reklama

 
foto - Müllerová Tereza
Tereza Müllerová
Autorka je členka Strany zelených, zabývá se ochranou přírody a krajiny, ochranou zvířat a trvale udržitelným hospodářstvím.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (7)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

JB

Jakub Brenn

23.5.2020 10:50
Věřím, že navzdory projíždějícím autům a suchu Vaše snaha nebyla marná!
Už jenom pro ten Váš krásnej čin!!! Děkuju za něj.
Zdravím do toho krásného kraje, kde se narodila moje babička
Mezi Bavorovem a Netolicema je to moc pěkný.

A až pak někdo řekne, kde byli ti Zelení, tak třeba 12.3. zachraňovali obojživelníky, zatímco projíždějící auta je tam decimovala.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

23.5.2020 23:50
Článek je hezky napsaný, moc se mi líbí.
Dobře, že to nevzdáváte!
Odpovědět
va

vaber

24.5.2020 16:03
hezký článek i když žáby mizí jako mnoho jiných živočiců ,ani jsem nevěřil ,že ještě nejaké žáby jsou, když jsem byl malý, bývali pulci v každé větší louži i třeba na málo používané polní cestě,to dnes dávno neexistuje,
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

25.5.2020 10:02
Výborný počin, ovšem pan Šimůnek by vám napsal, že ničíte žabí ppulaci jako všichni ničitelé přírody, tj. ekologové.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

25.5.2020 20:53
Možná byste se mohli ve Straně zelených i trochu obecněji zabývat ochranou klimatu a planety a začít prosazovat celosvětovou uhlíkovou daň z těžby fosilních paliv. Prostě proto, aby se ochrana klimatu stala automatickou samozřejmostí a nemuseli jste věčně na sebe brát roli urputných záchranářů planety.

My tu máme zase v Brně na žáby Mojmíra Vlašína, se kterým se znám a respektuji ho.
Odpovědět
Ta

Tereza a

26.5.2020 15:22 Reaguje na Jiří Svoboda
Snažíme se o to, jen je to z naší pozice poněkud složité. Ale naši zástupci v Evropském parlamentu o toto usilují také.Pan Vlaším je skvělý, o tom žádná, já jsem ohledně obojživelníků propojena s ČSOP ve Strakonicích.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

28.5.2020 11:12 Reaguje na Tereza a
Pokud by chtěli vaši zástupci v EP na globální uhlíkové dani se mnou spolupracovat/diskutovat, ať se ozvou na svobj@ipm.cz.

V EP jsou ale i zástupci národa, který si na žabích stehýnkách pochutnává. Zkoušeli jste protestovat?
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist