https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/tereza-mullerova-kdo-jednou-prenese-uz-nikdy-nezajede-alias-zabi-vecirky-2026
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tereza Müllerová: Kdo jednou přenese, už nikdy nezajede, alias žabí večírky 2026

22.4.2026 | Tereza Müllerová |
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Tereza Müllerová
Je už po půlce dubna, v remízcích a na mezích už pár dní omamně voní rozkvetlé trnky, přidaly se k nim už i třešně, večerní oblohu rozčesávají křídla netopýrů a po setmění se v rybníce u Zeleného kříže rozeznívá takový koncert, že člověk téměř neslyší vlastního slova. Je konec letošních přenosů obojživelníků, čas bilancovat, jaké to letos bylo.
 
Letošní rok jsme přenášeli na lokalitě kolem Velkého a Malého vepřského rybníka na Netolicku po desáté. Deset let, kdy se snažíme napomoci místní populaci obojživelníků bezpečně doputovat do rybníka, kde se mohou rozmnožit a odkud poputuje do okolní krajiny další generace. Obojživelníci jsou nedílnou součástí řady ekosystémů, nejen těch vodních, ale i lesních, lučních, a i člověk by jim měl být vděčný za jejich "práci" na našich zahradách, kde si pochutnávají třeba na slimácích. Každý z těch tvorů má v koloběhu přírody svojí nezastupitelnou roli. Pokaždé, když někdo zmizí, pocítí to někdo další. I proto je důležité pečovat o každou součást ekosystémů, které my, jako lidé svou činností nenávratně měníme. Každoroční masakry na silnicích, kdy stovky obojživelníků končí rozjeté na placky pod koly našich aut, jsou jen jednou z mnoha pohrom, které přírodě způsobujeme.

Proto jsme před deseti lety začali i my s přenosy na místě, kde jsem byla svědkem jednoho z takových masakrů. V roce 2017 jsme se poprvé vydali v době jarního tahu na pomoc a za těch 10 sezón přenesli přes 15 tisíc jedinců. Byla to cesta všelijaká, žádný rok nebyl jako ten předešlý, potýkali jsme se s různými projevy počasí, různým provozem na silnici, s lidskou hloupostí, ale také jsme se setkali se spoustou podpory, pomoci a pochopení.

A teď je na čase shrnout si ten letošní, desátý rok přenosů. Zábrany jsme letos, za asistence štábu České televize, stavěli za pomoci strakonické skupiny z Českého svazu ochránců přírody, 28. února. Vypadalo to, že tah se co nevidět rozjede, ale jak už to tak letos bylo celou dobu – člověk míní, příroda mění…Nakonec tah jako takový započal až 10. března a pár dní to vypadalo, že letos obojživelníci přejdou poměrně rychle, hned druhý den přenosu šly počty strmě nahoru a objevily se téměř všechny druhy, které jsme tu v minulých letech zaznamenali. To byl začátek, kdy i trochu zapršelo. Po pár dnech přišlo zpomalení a od té chvíle započal tah, s jehož průběhem jsme si vůbec nevěděla rady.

Každý den obojživelníci šli, ale v malých počtech, těžko se odhadovalo, jak to večer bude na hrázi a za zábranami vypadat. Poměrně brzy se nám objevily i amplexy ropuch, ale počty narůstaly pozvolně…Rybník se pomalu začal plnit, po půlce března se z vody začaly ozývat první žabáci, objevily se snůšky skokanů. Před Velikonocemi přišlo velké ochlazení se sněhem, které nebývá úplně neobvyklé. První ropuší snůšky jsme zaznamenali přesně měsíc po začátku přenosů, a od té doby započal každovečerní koncert, který jen nabýval na intenzitě. První samci i samice ropuch a skokanů se vydali na cestu z rybníka, my jsme rozebrali bariéry a už jsme posledních pár dní jen kontrolovali večerní pohyb.

Záchrana obojžívelníků.
Záchrana obojžívelníků.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Tereza Müllerová

Celkově byl letošní tah hodně rozvleklý, chyběly večery, kdy by bylo teplo, déšť, nebo po dešti a šly by velké počty obojživelníků, jak jsme byli zvyklí z předešlých let. Často nás překvapily počty a druhy ve dnech, kdy bychom je nečekali a naopak…letos se nedalo, co se týká obojživelníků, předvídal zhola nic.

Příjemnou změnou byl rybník – po loňském zásahu, kdy v době tahu obojživelníků správci rybníka opravovali jejich hráz a rybník zůstal celou sezónu vypuštěn, následně zarostl a opět byl napuštěn až v průběhu letošní zimy, se stal ryb prostý a kachen prostý rybník rájem nejen pro obojživelníky. Voda je i teď stále čirá, prohání se v ní krásně zooplankton a ostatní další obyvatelstvo, díky vegetaci je v něm řada míst pro úkryt i kladení snůšek. Letošní harmonii nakloněnou přirozenosti a rovnováze doplňuje pár elegantních labutí, legračních lysek a dalších druhů vodních a brodivých ptáků za asistence navrátivších se puštíků do lesa pod hrází.

Pro mne tu letos ještě přibyl jeden úkol navíc, a o, že se poprvé ve velké míře zapojili dobrovolnice a dobrovolníci z řad veřejnosti. Poskládat hlídky dle očekávaného náporu obojživelníků letos vůbec nebylo jednoduché, ale celé dobrovolnictví bylo naprosto skvělé – rychle pochopilo co kam a jak přenášet, krásně se naučilo poznávat druhy, zapisovat je a evidovat, s neskutečnou empatií a touhou poznávat.

Patří jim ode mne veliký dík a respekt - bez vás všech by to bylo letos opravdu hodně náročné a nebylo lepší odměny, než vidět vaši radost!

Když se na letošní tah podíváme řečí čísel, přenosy u Zeleného kříže jsme letos zajišťovali 39 večerů (10.3.- 18.4. 2026) a za tu dobu jsme přenesli celkem 2592 jedinců obojživelníků. Tradičně nejvíc bylo jedinců ropuchy obecné – 1532, pak 646 jedinců čolků (544 obecného, 80 velkého, 12 horského), 213 blatnic skvrnitých, 166 hnědých skokanů, 26 kuněk obecných a krásných 9 rosniček zelených.

Co napsat na závěr? Velký dík a respekt všem, kdo se na přenosech podíleli a podílí se i na dalších lokalitách. Obojživelníci si zaslouží naši pomoc. A nejsou jediní.

Pokud máte chuť a možnost, zapojte se kdekoliv do jakékoliv smysluplné akce na podporu ochrany přírody, klimatu a péče o krajinu, které jsme součástí a obýváme ji spolu s ostatními druhy rostlin a živočichů. V době, kdy je z nejvyšších míst politiky ochrana přírody znevažována, jsou ji kráceny příspěvky, je poskytován prostor dezinformacím a znevažovány vědecké výzkumy, je potřeba být součástí komunity, která si uvědomuje, že planetu máme jen jednu a pokud tu jako lidé máme být i nadále, je třeba změnit svůj přístup a chování a přímá pomoc přírodě může být jednou z cest, jak se zapojit a přispět.

Nakonec bych vás všechny chtěla pozvat na besedu Deset let záchranných přenosů obojživelníků u Zeleného kříže , která se uskuteční v komunitním centru obecní hospody ve Strunkovicích nad Blanicí 21.5. 2026 od 18:00, kde budu promítat a povídat si s vámi o deseti letech přenosů obojživelníků u Zeleného kříže.

Těším se na viděnou!


reklama

 
foto - Müllerová Tereza
Tereza Müllerová
Autorka je členka Strany zelených, zabývá se ochranou přírody a krajiny, ochranou zvířat a trvale udržitelným hospodářstvím.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist