Tereza Müllerová: Kdo jednou přenese, už nikdy nezajede, alias žabí večírky 2026
Proto jsme před deseti lety začali i my s přenosy na místě, kde jsem byla svědkem jednoho z takových masakrů. V roce 2017 jsme se poprvé vydali v době jarního tahu na pomoc a za těch 10 sezón přenesli přes 15 tisíc jedinců. Byla to cesta všelijaká, žádný rok nebyl jako ten předešlý, potýkali jsme se s různými projevy počasí, různým provozem na silnici, s lidskou hloupostí, ale také jsme se setkali se spoustou podpory, pomoci a pochopení.
A teď je na čase shrnout si ten letošní, desátý rok přenosů. Zábrany jsme letos, za asistence štábu České televize, stavěli za pomoci strakonické skupiny z Českého svazu ochránců přírody, 28. února. Vypadalo to, že tah se co nevidět rozjede, ale jak už to tak letos bylo celou dobu – člověk míní, příroda mění…Nakonec tah jako takový započal až 10. března a pár dní to vypadalo, že letos obojživelníci přejdou poměrně rychle, hned druhý den přenosu šly počty strmě nahoru a objevily se téměř všechny druhy, které jsme tu v minulých letech zaznamenali. To byl začátek, kdy i trochu zapršelo. Po pár dnech přišlo zpomalení a od té chvíle započal tah, s jehož průběhem jsme si vůbec nevěděla rady.
Každý den obojživelníci šli, ale v malých počtech, těžko se odhadovalo, jak to večer bude na hrázi a za zábranami vypadat. Poměrně brzy se nám objevily i amplexy ropuch, ale počty narůstaly pozvolně…Rybník se pomalu začal plnit, po půlce března se z vody začaly ozývat první žabáci, objevily se snůšky skokanů. Před Velikonocemi přišlo velké ochlazení se sněhem, které nebývá úplně neobvyklé. První ropuší snůšky jsme zaznamenali přesně měsíc po začátku přenosů, a od té doby započal každovečerní koncert, který jen nabýval na intenzitě. První samci i samice ropuch a skokanů se vydali na cestu z rybníka, my jsme rozebrali bariéry a už jsme posledních pár dní jen kontrolovali večerní pohyb.
Celkově byl letošní tah hodně rozvleklý, chyběly večery, kdy by bylo teplo, déšť, nebo po dešti a šly by velké počty obojživelníků, jak jsme byli zvyklí z předešlých let. Často nás překvapily počty a druhy ve dnech, kdy bychom je nečekali a naopak…letos se nedalo, co se týká obojživelníků, předvídal zhola nic.
Příjemnou změnou byl rybník – po loňském zásahu, kdy v době tahu obojživelníků správci rybníka opravovali jejich hráz a rybník zůstal celou sezónu vypuštěn, následně zarostl a opět byl napuštěn až v průběhu letošní zimy, se stal ryb prostý a kachen prostý rybník rájem nejen pro obojživelníky. Voda je i teď stále čirá, prohání se v ní krásně zooplankton a ostatní další obyvatelstvo, díky vegetaci je v něm řada míst pro úkryt i kladení snůšek. Letošní harmonii nakloněnou přirozenosti a rovnováze doplňuje pár elegantních labutí, legračních lysek a dalších druhů vodních a brodivých ptáků za asistence navrátivších se puštíků do lesa pod hrází.
Pro mne tu letos ještě přibyl jeden úkol navíc, a o, že se poprvé ve velké míře zapojili dobrovolnice a dobrovolníci z řad veřejnosti. Poskládat hlídky dle očekávaného náporu obojživelníků letos vůbec nebylo jednoduché, ale celé dobrovolnictví bylo naprosto skvělé – rychle pochopilo co kam a jak přenášet, krásně se naučilo poznávat druhy, zapisovat je a evidovat, s neskutečnou empatií a touhou poznávat.
Patří jim ode mne veliký dík a respekt - bez vás všech by to bylo letos opravdu hodně náročné a nebylo lepší odměny, než vidět vaši radost!
Když se na letošní tah podíváme řečí čísel, přenosy u Zeleného kříže jsme letos zajišťovali 39 večerů (10.3.- 18.4. 2026) a za tu dobu jsme přenesli celkem 2592 jedinců obojživelníků. Tradičně nejvíc bylo jedinců ropuchy obecné – 1532, pak 646 jedinců čolků (544 obecného, 80 velkého, 12 horského), 213 blatnic skvrnitých, 166 hnědých skokanů, 26 kuněk obecných a krásných 9 rosniček zelených.
Co napsat na závěr? Velký dík a respekt všem, kdo se na přenosech podíleli a podílí se i na dalších lokalitách. Obojživelníci si zaslouží naši pomoc. A nejsou jediní.
Pokud máte chuť a možnost, zapojte se kdekoliv do jakékoliv smysluplné akce na podporu ochrany přírody, klimatu a péče o krajinu, které jsme součástí a obýváme ji spolu s ostatními druhy rostlin a živočichů. V době, kdy je z nejvyšších míst politiky ochrana přírody znevažována, jsou ji kráceny příspěvky, je poskytován prostor dezinformacím a znevažovány vědecké výzkumy, je potřeba být součástí komunity, která si uvědomuje, že planetu máme jen jednu a pokud tu jako lidé máme být i nadále, je třeba změnit svůj přístup a chování a přímá pomoc přírodě může být jednou z cest, jak se zapojit a přispět.
Nakonec bych vás všechny chtěla pozvat na besedu Deset let záchranných přenosů obojživelníků u Zeleného kříže , která se uskuteční v komunitním centru obecní hospody ve Strunkovicích nad Blanicí 21.5. 2026 od 18:00, kde budu promítat a povídat si s vámi o deseti letech přenosů obojživelníků u Zeleného kříže.
Těším se na viděnou!
reklama


Tereza Müllerová: Žabí večírky 2025
Tereza Müllerová: Žabí večírky 2024
Tereza Müllerová: Žabí večírky 2023