Úroda, která změní krajinu. Semenářský závod Lesů ČR zpracovává jedenáct tun planých plodů

Je dobře, že i lesáci se rozhoupali. Já to říkám už dlouho, máme přece k dispozci řadu dřevin, které mohou lesy obohatit a které dávají i kvalitní dřevo. Před pár lety jsem v Českém lese viděl porost lísky turecké a doprovázející lesák vysvětloval, že ji zkoušejí. Roste dobře, má pěkné rovné kmeny, kvalitní dřevo a obmýtí nějakých 80 let. Kvalitní dřevo mají i třešně, hrušně, rostou u nás i kaštanovníky pravé, i ořechovce (Carya), dobře rostou i Calocedrusy, sekvojovce, tisovce ......... Proč ty druhy nejsou zkoušené? Prý i ty nenáviděné pajasany mají dřevo kvalitní. Proč by na vhodných místech nemohly být pajasanové lesy?

No víte ty jehličnany hojně zkouší (už i před 2.válkou) mnoho let VŠZ, nyní Mendelova universita. Ale ty severoamerické mají tu nevýhodu, že jsou docela žíznivé a navíc je likviduje zvěř.

No, leckde jsou i zamokřené pozemky a proti zvěři se vždy stavěly oplocenky.

Pajasan se ukazuje neobyčejně agresívní i v podmínkách měst. Semena ani listy nic nežere, kde se uchytí tak kořenové výmladky nezlikvidujete. Během stopadesáti-dvěsta let je schopen zarůst republiku včetně chráněných území a tím totálně zdevastovat biodiverzitu.

Zajímavé je, jak pajasan úspěšně roste ve škvírách vedle chodníku, mezi kameny na suchých stráních Palavy, ale když jsem ho vyséval do žírné půdy, nikdy nevzešel.
Jeden soused si na pozemek vysadil rychle rostoucí topoly na topení. Už tam má slušné stromy. Přemýšlel jsem, jak by asi byl úspěšný s pajasany.

Kdysi mě jejich klíčivost taky zajímala, vzešlo vše a nahusto. Ale trvalo to dost dlouho, už nevím přesně jak.

ovocné stromy jsou taky třeba a keře.

No, jabloně pro lesní pěstování nebudou nic moc, protože jejich kůra je pro zvěř velice chutná, bylo by je třeba velmi dlouho a velmi dobře chránit před zimním okusem. Jabloně budou asi spíše vhodné jenom na kraje lesa, protože jejich vzrůst je většinou malý. Aspoň co já mám zkušenosti s jabloněmi nalezenými v lese. Pro zapojení jabloní do lesních porostů a produkci dřeva by spíš bylo vhodné použít semenáče některých odrůd, například vhodný se mně zdá semenáč ruské odrůdy Antonovka, možná by byly dobré i semenáče naší Jaderničky moravské. Případně semenáče jiných starších vysoce vzrůstných odrůd. Případně by pro produkci dřeva mohlo být zajímavé zvlášť kvalitní klony s rychlým růstem a dobrým dřevem zkusit množit vegetativně řízky, u některých jabloní to jde s dnešními prostředky docela slušně. Hrušně budou proti okusu o něco odolnější, ale taky se budou muset chránit. Ovšem ty bude možné zapojit do lesního porostu pro produkci dřeva, protože hrušně polničky by měly tvořit mohutné stromy.
Ťřešně ptačí by mohly být zajímavé i z dřevařského hlediska, hlavně ve vhodných podmínkách vlhčích půd, třeba kolem vodních toků, kde mně připadá, že mají proti jiným dřevinám dost velké přírůstky dřeva. Pokud by se vysazovaly semenáče tvořící dlouhý rovný kmen, mohlo by se třešňové dřevo používat i na konstrukční či stavební účely jako určitá náhrada smrkového dřeva.

Ono to nebude na dřevo, ale jako posílení biodiverzity a úživnosti lesa. Nicméně už před lety jsem viděl vysazený nějaký ten ha třešní Pouzdřany Kolby.

Nejen jako náhrada smrkového dřeva, ale i jako náhrada barevných tropických dřev.

Lesníci by také mohli obětovat část pozemků a vysázet lesík z uvedených druhů- obohacení přírody je i více predátorů škůdců, proto se to také jistě dělá, kdyby nebyl odbyt, byla by to zbytečná práce.
Ale žádné masivní nasazení do lesů to určitě nebude. Lesníci musí pracovat tak, aby především měli zisk.

Ale ideální by bylo tyto odrůdy použít do polí, a to do zalesněných mezí, remízků, kt. rozčleňují pole, zachycují vodu, obohacují přírodu o predátory, především ptáčky- hmyzožravce. Byl by to krok k původní přírodě, k pestrosti, k normálnějšímu, přirozenějšímu vzhledu naší přírody.

V této souvislosti mně napadla tato úvaha:
nejvhodnější oblast pro pěstování obilí je stepní krajina, je to i ekonomické- ohromná pole umožňují obdělávání výkonnými stroji. Ale právě tato monokulturní stepní krajina je nejvíce náchylná na kolaps- viz Velké pláně v Americe, vybití bizonů, kteří step udržovali vypásáním, trusem a její zorání mělo katastrof. následek. Jediné řešení jsou právě tyto meze a remízky, částečné zalesnění, zvýšení pestrosti řírody.
Platí to stejně o našem monokulturním smrkovém lese v NP: tento les není přirozený, schází zde právě přípravné dřeviny, kt. Švarcenberg na Šumavě nevysázel, nevím jestli by byly vhodné třešně, jablka, ale břízy, jeřabiny určitě. Je proto žádoucí zvyšovat pestrost přírody všemi způsoby, nekoukat, jestli tyto odrůdy zde před tisíci lety byly, hlavně že porostou.
Stejně tak to platí i pro zachycování vody: močáloviště rozšířit na úkor lesa i ve větším rozsahu než tisíc let před námi.

Ano, jedlé ovocnáče patří do alejí, okrajů lesů a sadů. Z hrušně mám venkovní terasu, z třešně nábytek s hezkou kresbou.
Vybití bizonů se rovnalo genocidě indiánů a americké obří lány jsou problematické (eroze), s evropskými poli se nedají srovnat. Oni řešení znají, ale ...

V krajině jsou mraky planých a zplanělých ovocných stromů a keřů.Na podzim jsou kolem cest v trávě vagony sladkých plodů,které nikoho nezajímají.Ani na tu kořalku.To vše je kvůli té biodiverzitě?