Poprask na laguně. Rackové a čápi zanáší plasty do chráněných mokřadů

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Protože, byť tedy operuje se smyšlenými názvy organismů, docela názorně vysvětluje principy jevu zvaného zoochorie. Tedy způsobu šíření semen, plodů či jiných částí rostlin skrze nezamýšlenou pomoc živočichů. To, že ptáci mohou přispívat k šíření semen, potažmo i k šíření bezobratlých do nových biotopů, je docela dobře zmapovaným jevem. A zrovna tak ptáci mohou posloužit jako biologičtí vektoři, přenašeči živin.

Živin, které například z místa, kde nabírali potravu, „uvolní“ při vyměšování někde během letové pauzy. Ty ptačí vývržky bohaté na dusík a trus vydatný na fosfor pak mohou poměrně výrazně ovlivňovat chemismus vody či půdy. Protože, mimo plán, obohacují ekosystémy o živiny, které třeba mohou podpořit rozrůstání řas nebo jiných druhů rostlin.

Neplechu přitom nemusí dělat jen trus ptáků rozpouštěný v hlubinách neúživného oligotrofního horského jezírka. Cesta živin může být i přesně opačná, tedy „z vody na břeh“. Alky nebo tučňáci hnojí okolí svých hnízdišť živinami z moře tak vydatně, že půda je tam doslova vypálená. Ale v zásadě všechny tyto příklady postihují případy přirozené. Řekněme v rámci mantinelů přírody.

Ovšem v Andalusii, v okolí Cádizské zátoky a tamních mokřadů, začali výzkumníci z biologické stanice Doñana případ, který se těm přírodním mantinelům vymyká.

Okřídlené plasty

Všechno to vlastně začalo před třemi lety v laguně Fuente de Piedra, která je světově proslulá svou kolonií plameňáků. Hydrologickou zajímavostí této laguny pak je, že je bezodtoká. Voda do ní přitéká, ale neodtéká. Odpařuje se. Spolu s tím se průběžně zvyšuje koncentrace solí, a též i znečišťujících látek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Protože jde o mokřad spadající mezi lokality chráněné Ramsarskou úmluvou - a protože tu každoročně zimují tisíce ptáků ze severu Evropy – je koncentrace těch znečišťujících látek výzkumníky z biologické stanice Doñana velmi bedlivě sledována. Právě proto taky odhalili, že kromě soli a eutrofizujících živin se ve vodním sloupci sedimentech koncentrují i plasty. Odpady zavlečené ze skládek v provinciích Malaga, Sevilla a Córdoba.

Jak to? U Malagy, které leží pětadvacet kilometrů od laguny, by se to ještě dalo nějak pochopit. Ale Sevilla a Córdoba jsou vzdáleny skoro 150 kilometrů. Odpověď je ve všech těch případech stejná. Plastový odpad necestuje jen unášený vodou a vzduchem. Jako vektor přenosu mu v tomto případě posloužili ptáci. Ne tedy nutně tak, že by je přenášeli na obrveném konci svého zobanu, jako filmový raroh vrtivý.

Ale například jako racci, kteří přes den hodují na skládkách a na noc se přemisťují do klidu mokřadů. A z nich, respektive z jejich trusu, se tu vyloží dávka sezobaných plastů.

Dá se odtušit, že jeden průměrný racek těch plastů vyloučí jen docela nepatrné množství. Ale roznásobeno tisíci ptáků a počtem dní, kdy si zalétávají na skládku? Ze skrovných „fň“ tak narůstal odhad do kilogramů. Kolik toho tedy je? Ta otázka vzbuzovala akademický zájem, protože na ni dosud neexistovala odpověď.

Jak tedy zjistit, kolik plastu si ve svém trusu a vývržcích do laguny přináší? „Abychom na tuto otázku odpověděli, zaměřili jsme se na tři druhy ptáků běžné na andaluských skládkách,“ vysvětluje Green.

Konkrétně šlo o racky středomořské, racky žlutonohé a čápy bílé. Výzkumníci sledovali jedince vybavené GPS a sbírali jejich vývržky v mokřadech. Aby po kvantifikaci plastu v laboratoři nakonec zkombinovali GPS data, sčítání ptáků a analýzu vývržků, čímž odhadli množství plastu přeneseného celou populací.

A výsledek? V případě laguny Fuente de Piedra činí ten kvalifikovaný odhad okolo 400 kilogramů plastového odpadu ročně. Čtyři metráky drobné plastové drtě, to někomu ještě nemusí znít tak divoce. Ale vzhledem k nízké objemové hmotnosti plastů je to ekvivalentní přibližně sedmnácti stavebním kolečkům, které někdo vyklopí do přísně chráněné bezodtoké laguny každou sezónu.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Metráky odpadu ročně

Studie z laguny pochopitelně vzbudila mezi španělskými ornitology velký ohlas, a inspirovala další podobné. Například v Cádizské zátoce. Do jejích slanisek pak zmíněná trojice druhů ptáků zanáší přibližně 530 kilogramů. Konkrétně u Cádizské zátoky jsou jen rackové žlutonozí odpovědní za vnos přibližně 285 kilogramů plastového odpadu. Vnáší ho sem totiž celoročně. Na lokalitě totiž pobývají trvale, zatímco dva další sledované druhy se tu vyskytují pouze během migrace.

Výzkumníci tím upozorňují na rozdíly mezi čápy a racky. Čáp, coby větší pták, přenáší více plastu na jedince, protože jeho vývržky jsou objemnější. Ale ve výsledku je často výraznější přínos racků středomořských, kterých je prostě víc a na skládky létají pravidelněji. I když záleží na dalších faktorech, například vzdálenosti sledovaného chráněného území od skládky.

Při větší vzdálenosti totiž narůstá pravděpodobnost, že se rackové vyprázdní už někde cestou, zatímco čápi svou zásilku ve formě vývržků vždy vyloží až v cíli. Za zajímavost se dá považovat i rozdíl v typech přenášených plastů: čáp byl totiž jediným druhem, který ze skládek přenášel silikonové zbytky. Proč práce on, to je dosud neznámé.

Co z toho plyne? Že plastové odpadky zanášené do chráněných sladkovodních a slanovodních lokalit ve vnitrozemí jsou docela vysvětlitelný, a nejspíš ne až tak vzácný to úkaz.

Jehož míra závažnosti by neměla být podceňována. Účinky menších plastů, jejich přísad a kontaminantů, které se na ně vážou, jsou často méně nápadné. Působí jako endokrinní disruptory, vyvolávají metabolické či reprodukční poruchy. Mohou také vstoupit do potravního řetězce – přecházet z jednoho organismu na druhý – a postupně se akumulovat, čímž dochází k ovlivňování různých úrovní ekosystému.

Snadná řešení se ovšem nenabízí žádná. Dokud budou ve stokilometrových okruzích od vodních rezervací přítomny skládky odpadů, rackové a čápi vábení snadno dostupné potravy neodolají.