Jaká je ekologická stopa mé cesty letadlem? S emisními kalkulačkami mezinárodních letů je legrace i potíž

S kalkulačkami, kterými si můžete vypočítat emisní bilanci své cesty letadlem, si užijete spoustu zábavy. Zvlášť, když jeden a ten samý let necháte přepočítat různými kalkulátory. Ten experiment jsem pro jistotu provedl za vás. Co nejjednodušeji, tedy z Prahy na londýnské Heathrow, v ekonomické třídě, jednosměrně. A nestačil jsem se divit. Například Finnair odhadl mou „zátěž“ na ekvivalent 148,5 kilogramů oxidu uhličitého. Kalkulačka TIM, tedy Travel Impact Model, odhadla při té samé trase na 105,2 kilogramů CO2. Pokud sáhnu po emisní kalkulačce Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), kde by to měli mít myslím z první ruky, dozvím se, že je to 118,5 kilogramů CO2. A vyšel jsem z toho ještě lacino, protože mnohem přísnější německý kompenzační kalkulátor Atmosfair.de to vyčíslil na 224 kilogramů CO2.

Kalkulátor letových emisí z webu MyCalcul odvodil na základě vzdálenosti mezi Prahou a Londýnem, že můj ekonomický let uvolní do atmosféry ekvivalent 190 kilogramů CO2. Je to dost, ale pořád méně, než výsledek z webu MyClimate. Tam mi napočítali rovných 275 kilogramů čistého CO2. Omnicalculator na to jde přes délku doby letu a kapacitní naplnění letadla. A nešetří mě. Bilance činí děsivých 475 kilogramů.

Kdyby se mi to zdálo hodně, můžu to naštěstí přepočítat podle kalkulačky blocicarbon. U ní to „mám“ jen za 150 kilogramů. Německá vládní kalkulačka UBA mi to spočítá na 270 kilogramů. Mezinárodní kalkulačka udržitelného létání ze Sustainable.org odhaduje ty mé emise na 192 kilogramů. V oxidu uhličitém. EcoPassenger pak 177 kilogramů CO2. Nejméně mi pak počítá, odvozeno od délky a typu letu kalkulačka TaoClimate. Osmasedmdesát kilogramů.

A teď s pravdou ven: Já teď naštěstí nepotřebuju letět z Prahy do Londýna. Ale jestli ještě taky něco nepotřebuji, pak jsou to kalkulátory emisní stopy letecké přepravy, které nefungují. Přičemž to, že nefungují, dovozuji jednak tím, že se od sebe nejvyšší a nejnižší odhad z nich plynoucí liší skoro o 600 procent. A že i ty zbylé odhady, ležící mimo extrémy a oscilující kolem střední hodnoty, se od sebe pořád liší o desítky procent.

Co na tomhle může být zábavného, ptáte se? Třeba skutečnost, že odhady většiny z těch kalkulátorů budou zase o něco jiné, když zvolím opačný směr letu. Když s pomocí VPN skryji svou IP adresu a zadám trasu z Londýna do Prahy, je ta průměrná bilance kalkulátorů odlišná. Vyšší. Patrně coby Angličan, který se chystá do Prahy na vánoční trhy, produkuji svým letem v ekonomické třídě více emisí, než vesničan z jihu Moravy, který se chtěl podívat na bobíky a Big Ben.

Nebo se snad nazpátek letí proti větru? I to by byla možnost. Ale nedůvěřivému laikovi prostě nevysvětlíte, že je to letadlem nazpátek víc do kopce.

Nepočítají dobře, protože nemohou jinak

Kalkulátory zkrátka přesnou míru emisní zátěže neodráží. Neodráží, protože objektivně ani nemohou. Proč? To se do jisté míry pokouší vysvětlit například článek, uveřejněný na The Conversation, jehož autoři přednáší o udržitelnosti na univerzitě v Surrey.

Upozorňují v něm například na to, že většina těch kalkulaček počítá jen uhlíkovou stopou, tedy jen část klimatického dopadu letectví. Lepší kalkulátory přemýšlí v ekvivalentech oxidu uhličitého (psáno jako CO₂e). Což je metrika, která převádí dopad jiných skleníkových plynů, například metanu, na ekvivalent CO2 pomocí vědecky dostupných dat o jejich „oteplovacím“ potenciálu.

Ovšem ten výrazný rozptyl hodnot od různých kalkulátorů, který jsem zkoušel, to nevysvětluje. Ty nejvyšší i nejnižší hodnoty podle nich měl být jen v CO2. Některé píší o výstupu v ekvivalentech CO₂e, ale stojí přitom pod střední hodnotou odhadu. Přitom by docela logicky měly být vyšší.

A dál? Prakticky žádný internetový kalkulátor přitom nepracuje s dopady letectví mimo rámec emisí. Přitom letadla ovlivňují klima i prostřednictvím oxidů dusíku, vodní páry a kondenzačních stop. Tyto efekty fungují jako deka, která odráží teplo zpět na Zem. Výzkum přitom ukazuje (například studie v žurnálu Atmospheric Environment), že tyto dopady mohou být srovnatelné nebo větší než samotný CO2.

Dalším kalkulátory nepostihnutým prvkem je, že letadla nelétají v přímých liniích. Ono to sice je z Prahy do Londýna podle pravítka 1043 kilometrů, ale skutečné lety jsou ovlivněny větry, bouřemi, kongescí nad přistávacími plochami, vojenskými zónami a uzávěrami vzdušného prostoru, které způsobují objížďky. I pravidelné trasy mezi body A a B se přitom mohou měnit denně, protože je, s cílem co nejnižší spotřeby, propočítává palubní počítač.

To úzce souvisí s odpovědí na to, proč žádný kalkulátor nedá odhad fakticky správný, protože i kdyby chtěl, nemůže. Protože ani pilot dopravního letounu za kniplem v kabině před odletem netuší, nebude-li trasa v důsledku podmínek na trase o 4-15 procent delší. A že nalétané kilometry může navýšit „holding“, tedy vyčkávání ve frontě na přistání. Klidně o dalších deset procent.

To jsou věci, které se mění během letu, a ani hodně dobrý kalkulátor – o který na internetu běžně nezavadíte - je nezrcadlí. I jeho prvotní odhad totiž zastará v ten moment, kdy se vznesete do vzduchu.

Kalkulačky neodráží to, jak je letadlo kapacitně zaplněno. Respektive, čím méně je na palubě volných sedadel, tím nižší jsou vaše přepočítané emise. Kalkulačky nedohadnou, jak dobře bude letadlo naložené zavazadly, ani co všechno se s ním do cíle veze v trupu.

Nikdo vám pravdu nepoví, všichni lžou

Abychom učinili pravdě za dost - konzultováno s odborníky a přechroustáno do strohých čísel - ten realistický střední odhad pro jednosměrnou trasu Praha-Londýn by měl být asi 140 kilogramů CO2, a v případě CO₂e pak přibližně 190 kilogramů.

Údaje z kalkulátorů tomu povětšinou moc neodpovídaly. Navíc se s těmi dohady pojil neodbytný pocit vytvářené boudy, kulišárny. Protože letecké společnosti (Lufthansa, British Airways nebo KLM) pochopitelně chtějí, abyste s nimi létali hodně, často a bez výčitek. A nejspíš proto jejich kalkulátory dávají zpravidla velmi nízké odhady, něco mezi 70-120 kilogramy CO2. Zatímco „angažované“ kalkulátory, například Greentripper nebo aplikace z Compensate.com píší, že můj let do Londýna vyjde na 400–700 kg CO₂e. Což se mi nelíbí.

Člověk by totiž očekával, že emise z letecké dopravy - soudě podle toho, jak se o nich hovoří - nejsou žádná legrace. Ale docela solidní věc. A že tedy na jejich výpočtu musí být nutně něco solidního, přesného, exaktního. Zvlášť, když mi většina z těch kalkulátorů se smrtelně vážnou tváří předkládá i varianty odhadovaného offsetu. Tedy to, kolik bych měl bokem z vlastní kapsy k ceně letenky připlatit na ochranu životního prostředí, abych ze sebe tu uhlíkovou černotu smyl.

Jsou to částky od dvou do třiceti eur, tedy přibližně od padesátky do 730 korun (což už se blíží ceně akční letenky). S tím, že letecké společnosti mi už stejně nějakou ekologickou daň k ceně palubního lístku beztak připočítaly. A ta kulišárna? Kdo chce, abych se cítil vinen za to, že létám, mi svým kalkulátorem nadsazuje. A kdo chce, abych létal ještě více a bez výčitek, ten mi odhadem z kalkulátoru lichotí nízkými hodnotami.

Jinak je ale schematičnost výpočtů kalkulátorů emisní stopy letecké přepravy spíš úsměvná. Protože ilustruje jen naši snahu zaškatulkovat sami sebe. Prohloubit náš vlastní pocit viny, nebo naopak pocit osobního uspokojení, když je bilance našeho letu příznivě nevelká. Reálné vyprodukované emise, ekvivalentní kilogramy oxidu uhličitého, ale neodráží vlastně žádná z nich.

Subjektivně, protože nechtějí. A objektivně, protože nemohou.

---

reklama

---