V posledních letech se v architektonické a stavební komunitě rozmohl intenzivní zájem o udržitelnost konstrukcí s důrazem na vliv těchto konstrukcí na životní prostředí. Otázkou často ale zůstává, jak se nově navrhované udržitelné konstrukce budou chovat při požáru a jak s nimi po požáru dále nakládat. Jedním z materiálů, který v této diskusi je čím dál více zmiňován, je dřevo. Pro svou obnovitelnost a schopnost vázat během růstu uhlík se dřevo jeví jako významný materiál v ekologicky udržitelné architektuře. Dřevo při porovnání s tradičními stavebními materiály, jako je ocel nebo beton, vyniká lepším poměrem vazby CO2, což snižuje celkovou uhlíkovou stopu (při zohlednění ocelových konstrukcí je nutné vzít do úvahu recyklovatelnost ocele).

Parné dny dřív Pražané trávili hlavně na jednom místě – u řeky. Vltava jako přirozený ochlazovací koridor funguje dodnes, na to, že se v ní dá plavat, jsme ale téměř zapomněli. Dřív přitom její břehy lemovala spousta plováren. Proč se od koupání ve Vltavě upustilo, a jaká pravidla dřív svazovala rekreování u vody? A čím pražská koupaliště vynikala nad ostatními v Evropě?

„Jen holčičí řeči!“ Této odpovědi se dočkala Marie Tharp od svého nadřízeného, vědce Bruce Heezena, když mu představila závěry svého pozorování. Ty přitom stály na počátku jednoho z největších geologických objevů 20. století, který navždy proměnil náš pohled na Zemi.

Kdyby noční směna ve velínu americké jaderné elektrárny Three Mile Island ke konci své šichty usnula tvrdým spánkem, zřejmě by se datum 28. března 1979 do historie jaderné bezpečnosti nezapsalo tak hluboko. Chlapi by asi přišli o odměny, možná by dostali padáka, ale celé by to byla jen drahá nepříjemnost. Jenomže oni nespali. Ani nemohli, protože nad ránem se rozezněla siréna, která by probrala i mrtvého. A operátoři elektrárny začali konat – a v dobré víře odstartovali jednu z největších jaderných havárií amerického kontinentu.

Říkejme ji Ariko, ale není to její pravé jméno. Bylo ji teprve pět, když se dostala do nemocnice. Potíže s chůzí, mluvením a křeče. Její maminka byla zoufalá. Stejně i lékaři. Nikdo nevěděl, co jí je. Ariko byla první, ale bohužel ne poslední.

Necelý měsíc po oslavě svých 95. narozenin zemřel 15. 8. 2020 v Motolské nemocnici RNDr. Vojen Ložek DrSc., jeden z nejvýznamnějších českých přírodovědců, vědec světového věhlasu a osobnost obecně známá nejen v přírodovědných kruzích.

Narodil se v Praze jen několik měsíců poté, co v Německu převzal moc Adolf Hitler. Sotva začal chodit do školy, byl jeho otec – odbojář zatčen. Na konci války postihl stejný osud i jeho matku. Všichni sice přežili, nakonec ale byli na jaře roku 1948 donuceni společně uprchnout před nastupující komunistickou totalitou do Spojených států amerických.

Lidstvo čelí bezprecedentnímu populačnímu růstu, který nemá v lidské historii obdoby. Tento růst, respektive jím způsobené přelidnění, ohrožuje nejen lidstvo, ale i život na této planetě. Přesto však panuje tabu o těchto problémech otevřeně a veřejně hovořit. Je to způsobeno i tím, že rapidní populační růst se odehrává a do konce tohoto století bude odehrávat v Africe, převážně subsaharské, což znamená riskovat nařčení z rasismu a neokolonialistických ambicí. Takováto nařčení však nejsou namístě! Naopak, je nutné si uvědomit, že životní prostředí nemá hranice a co se děje v jednom regionu, ovlivní i ostatní regiony. Proto nemůžeme problematiku rapidního populačního růstu přejít s tím, že se České republiky netýká.

28. října si budeme připomínat 100 let od založení Československé republiky. U příležitosti výročí založení Československé republiky se často skloňují pomyslné základy a hodnoty, na kterých republika stojí. Připomíná se přitom pomyslný masarykovský étos první republiky, který zosobňuje demokratické a humanistické ideály. Ideály humanismu a demokracie se připomínají jako platné a žádoucí i pro dnešní dny. Výročí ale můžeme využít i k připomenutí si okolností a kontextu, ve kterém republika vznikala. Nestála pouze na ideálech a sebeuvědomění, ale také na doslova hmatatelném materiálním základu. Jedním z těchto materiálních pilířů je bezpochyby uhlí. Provázanost dějin státu a využívání uhlí se vine historií jako červená nit.

Ekologicky příznivý životní styl už dnes neznamená jen výměnu žárovek za úsporné, nákup biopotravin a třídění odpadků do barevných kontejnerů. Paleta udržitelných životních způsobů se velmi rozšířila a dřívější dobrovolná skromnost se oblékla do hávu nových trendů jako je udržitelná móda, permakultura či „zero waste“ (život bez odpadu). V souvislosti s udržitelností je dnes často skloňovaná i soběstačnost. Jak pojetí soběstačnosti rozšiřuje udržitelnou spotřebu? Může vlastní produkce jídla či kosmetiky nahradit leckdy odsuzovaný zelený nebo chcete-li „bio“ konzum? Je soběstačnost nová dobrovolná skromnost?