V letošním roce si kromě vzpomínek na kolaps tuzemského komunismu připomeneme i dvacet let soužití svobodné české společnosti s environmentálním hnutím. Proměnili se čeští zelení v průběhu zmíněných dvou dekád, a pokud ano jak? Patří současní environmentální aktivisté spíš k dogmaticky zatvrzelým extremistům ohrožujícím naši svobodu, nebo k odvážným kritikům nadále neudržitelných rysů vývoje moderní společnosti? Byli a jsou čeští zelení radikální? O tom všem pojednává následující text.

Zelené hnutí, tedy přinejmenším v České republice, ztratilo v poslední dekádě mnoho ze své mladické nerozvážnosti, ale také nemálo ze svého kdysi pevného a nekompromisního postoje. Dokázalo vybojovat mnoho důležitých malých bitev, ale rozostřil se a ztratil na hodnotě cíl, kvůli kterému se ve všech svedených bitvách bojovalo. Použijeme-li terminologii Andrewa Dobsona – z ekologistů usilujících o zásadní proměnu společnosti se stali environmentalisté-úředníci po milimetrech zlepšující parametry principiálně neudržitelného systému. Zdá se, že nastal pravý čas připomenout život a myšlenky nedávno zesnulého člověka, který dal zeleným idejím nejenom promyšlenou filosofickou hloubku, ale i potřebnou dávku argumentované radikality. Zakladatele hlubinné ekologie, filosofa a velmi neortodoxního mystika Arna Naesse. Ohlédnutí začněme u otázky, kým byl a kým nebyl Arne Naess.