S požáry lesů v Severní Americe se to často má úplně jinak, než by člověk laickým rozumem posuzoval. Hoří často proto, že se dříve tolik hasilo. A čím lepší jsou hasiči v kontrolování požárů, tím se rozloha vypálené plochy zvětšuje. Klimatické změny to pochopitelně jen zhoršují.

Jak ostatní lidé vnímají klimatickou změnu? Jak dobře jsme schopni to rozpoznat? Na základě nedávného článku od Our World in Data si ukážeme, co je to mezera ve vnímání, jaké může mít důvody a důsledky.

Ekologie se zabývá popisem, analýzou a studiem vztahů mezi organismy a jejich prostředím. Zní to trochu suchopárně, nicméně jako obor se dá provozovat na různé způsoby. Například Robert Paine ji dělal páčidlem. A přestože od jeho experimentů s mořskými hvězdicemi uplynulo bezmála šedesát let, učíme se o něm pořád. Celou ekologii totiž obrátil vzhůru nohama.

Sršeň asijská (Vespa velutina) se přirozeně vyskytuje v jihovýchodní Asii. S největší pravděpodobností se do Evropy dostala prostřednictvím lodní přepravy z čínské oblasti (Arca et al., 2015). Jako nepůvodní druh se šíří také Jižní Koreou a Japonskem. Rychlé šíření mimo místa jejího přirozeného výskytu vzbuzuje značné obavy. Dosud však nejsou známy všechny dopady toho, jak velké škody může její šíření v Evropě způsobit. Výzkumnou otázkou této práce je: Jaký vliv nejspíše bude mít sršeň asijská na životní prostředí Evropy? A jak se s ní vypořádat?

Kvalita pitné vody i čistota řek a vodních nádrží, čistší ovzduší ve městech a obcích nebo větší podíl chráněné přírody na území České republiky. Ochrana životního prostředí prošla v posledních dekádách skokovým zlepšením. Vstup do Evropské unie v roce 2004 byl na této cestě důležitým milníkem.

Dopad antropogenní klimatické změny je patrný prakticky ve všech oblastech, a v oblasti hospodaření s vodou obzvlášť. Vždyť každoročně bojujeme se suchem, lokálními srážkami a přívalovými dešti. Evropská unie (EU) se snaží situaci sledovat a částečně řešit pomocí tzv. greendealu, jehož součástí je „zelený“ reporting, v rámci kterého musí již od roku 2018 přes šest tisíc podniků v EU vykazovat svůj „zelený“ přístup. Od prosince 2022 se pak díky novým pravidlům nefinančního reportingu číslo takto povinně reportujících, a tedy i hodnocených, podniků v EU zvýšilo na více než 50 tisíc. A další tisícovky až desetitisíce podniků do systému hodnocení zapadnou díky svým obchodním vztahům. Je proto nejvyšší čas se podívat, co se od těchto podniků skutečně očekává, aby nejen přežily, ale zajistily i svůj rozvoj. Proto byl připraven tento článek, který shrnuje vybrané části evropského nařízení o taxonomii EU a standardů pro reporting o udržitelnosti dle směrnice CSRD, z pohledu environmentálních otázek v oblasti hospodaření s vodou.

Dopad antropogenní klimatické změny je patrný prakticky ve všech oblastech, v oblasti hospodaření s vodou obzvlášť. Vždyť každoročně bojujeme se suchem, lokálními srážkami a přívalovými dešti.

Katastrofa Černobylské jaderné elektrárny v roce 1986 byla nejvážnější jaderná havárie a událost globálního významu. A byla vážnou lekcí pro lidstvo, která vedla k přehodnocení technologického optimismu a poznání hranic technologického rozvoje. Havárie nastolila otázky ohledně rizik jaderné energie, její bezpečnosti a odpovědnosti za ni. Kvůli havárii v Černobylu se ukázalo, že civilní jaderná zařízení představují zvýšené nebezpečí, které nelze snížit na nulu, a nikdo se nemůže cítit zcela bezpečně. Riziko spojené s civilními jadernými zařízeními není „eschatalogickým ekofatalismem“ a civilní jaderná zařízení jsou součástí rizikové společnosti, jak ji definoval Ulrich Beck ve své knize „Riziková společnost: Na cestě k nové modernitě“.

V posledních letech se v architektonické a stavební komunitě rozmohl intenzivní zájem o udržitelnost konstrukcí s důrazem na vliv těchto konstrukcí na životní prostředí. Otázkou často ale zůstává, jak se nově navrhované udržitelné konstrukce budou chovat při požáru a jak s nimi po požáru dále nakládat. Jedním z materiálů, který v této diskusi je čím dál více zmiňován, je dřevo. Pro svou obnovitelnost a schopnost vázat během růstu uhlík se dřevo jeví jako významný materiál v ekologicky udržitelné architektuře. Dřevo při porovnání s tradičními stavebními materiály, jako je ocel nebo beton, vyniká lepším poměrem vazby CO2, což snižuje celkovou uhlíkovou stopu (při zohlednění ocelových konstrukcí je nutné vzít do úvahu recyklovatelnost ocele).

Parné dny dřív Pražané trávili hlavně na jednom místě – u řeky. Vltava jako přirozený ochlazovací koridor funguje dodnes, na to, že se v ní dá plavat, jsme ale téměř zapomněli. Dřív přitom její břehy lemovala spousta plováren. Proč se od koupání ve Vltavě upustilo, a jaká pravidla dřív svazovala rekreování u vody? A čím pražská koupaliště vynikala nad ostatními v Evropě?