Dopad antropogenní klimatické změny je patrný prakticky ve všech oblastech, a v oblasti hospodaření s vodou obzvlášť. Vždyť každoročně bojujeme se suchem, lokálními srážkami a přívalovými dešti. Evropská unie (EU) se snaží situaci sledovat a částečně řešit pomocí tzv. greendealu, jehož součástí je „zelený“ reporting, v rámci kterého musí již od roku 2018 přes šest tisíc podniků v EU vykazovat svůj „zelený“ přístup. Od prosince 2022 se pak díky novým pravidlům nefinančního reportingu číslo takto povinně reportujících, a tedy i hodnocených, podniků v EU zvýšilo na více než 50 tisíc. A další tisícovky až desetitisíce podniků do systému hodnocení zapadnou díky svým obchodním vztahům. Je proto nejvyšší čas se podívat, co se od těchto podniků skutečně očekává, aby nejen přežily, ale zajistily i svůj rozvoj. Proto byl připraven tento článek, který shrnuje vybrané části evropského nařízení o taxonomii EU a standardů pro reporting o udržitelnosti dle směrnice CSRD, z pohledu environmentálních otázek v oblasti hospodaření s vodou.

Dopad antropogenní klimatické změny je patrný prakticky ve všech oblastech, v oblasti hospodaření s vodou obzvlášť. Vždyť každoročně bojujeme se suchem, lokálními srážkami a přívalovými dešti.

Katastrofa Černobylské jaderné elektrárny v roce 1986 byla nejvážnější jaderná havárie a událost globálního významu. A byla vážnou lekcí pro lidstvo, která vedla k přehodnocení technologického optimismu a poznání hranic technologického rozvoje. Havárie nastolila otázky ohledně rizik jaderné energie, její bezpečnosti a odpovědnosti za ni. Kvůli havárii v Černobylu se ukázalo, že civilní jaderná zařízení představují zvýšené nebezpečí, které nelze snížit na nulu, a nikdo se nemůže cítit zcela bezpečně. Riziko spojené s civilními jadernými zařízeními není „eschatalogickým ekofatalismem“ a civilní jaderná zařízení jsou součástí rizikové společnosti, jak ji definoval Ulrich Beck ve své knize „Riziková společnost: Na cestě k nové modernitě“.

V posledních letech se v architektonické a stavební komunitě rozmohl intenzivní zájem o udržitelnost konstrukcí s důrazem na vliv těchto konstrukcí na životní prostředí. Otázkou často ale zůstává, jak se nově navrhované udržitelné konstrukce budou chovat při požáru a jak s nimi po požáru dále nakládat. Jedním z materiálů, který v této diskusi je čím dál více zmiňován, je dřevo. Pro svou obnovitelnost a schopnost vázat během růstu uhlík se dřevo jeví jako významný materiál v ekologicky udržitelné architektuře. Dřevo při porovnání s tradičními stavebními materiály, jako je ocel nebo beton, vyniká lepším poměrem vazby CO2, což snižuje celkovou uhlíkovou stopu (při zohlednění ocelových konstrukcí je nutné vzít do úvahu recyklovatelnost ocele).

Parné dny dřív Pražané trávili hlavně na jednom místě – u řeky. Vltava jako přirozený ochlazovací koridor funguje dodnes, na to, že se v ní dá plavat, jsme ale téměř zapomněli. Dřív přitom její břehy lemovala spousta plováren. Proč se od koupání ve Vltavě upustilo, a jaká pravidla dřív svazovala rekreování u vody? A čím pražská koupaliště vynikala nad ostatními v Evropě?

„Jen holčičí řeči!“ Této odpovědi se dočkala Marie Tharp od svého nadřízeného, vědce Bruce Heezena, když mu představila závěry svého pozorování. Ty přitom stály na počátku jednoho z největších geologických objevů 20. století, který navždy proměnil náš pohled na Zemi.

Kdyby noční směna ve velínu americké jaderné elektrárny Three Mile Island ke konci své šichty usnula tvrdým spánkem, zřejmě by se datum 28. března 1979 do historie jaderné bezpečnosti nezapsalo tak hluboko. Chlapi by asi přišli o odměny, možná by dostali padáka, ale celé by to byla jen drahá nepříjemnost. Jenomže oni nespali. Ani nemohli, protože nad ránem se rozezněla siréna, která by probrala i mrtvého. A operátoři elektrárny začali konat – a v dobré víře odstartovali jednu z největších jaderných havárií amerického kontinentu.

Říkejme ji Ariko, ale není to její pravé jméno. Bylo ji teprve pět, když se dostala do nemocnice. Potíže s chůzí, mluvením a křeče. Její maminka byla zoufalá. Stejně i lékaři. Nikdo nevěděl, co jí je. Ariko byla první, ale bohužel ne poslední.

Necelý měsíc po oslavě svých 95. narozenin zemřel 15. 8. 2020 v Motolské nemocnici RNDr. Vojen Ložek DrSc., jeden z nejvýznamnějších českých přírodovědců, vědec světového věhlasu a osobnost obecně známá nejen v přírodovědných kruzích.

Narodil se v Praze jen několik měsíců poté, co v Německu převzal moc Adolf Hitler. Sotva začal chodit do školy, byl jeho otec – odbojář zatčen. Na konci války postihl stejný osud i jeho matku. Všichni sice přežili, nakonec ale byli na jaře roku 1948 donuceni společně uprchnout před nastupující komunistickou totalitou do Spojených států amerických.