Město většinou vnímáme jako živý organismus, v němž se kříží různé trasy, funkce a cíle. Poslední dobou je však stále častěji kladen důraz na jiné pojetí, známé už z období romantismu – poznávat a zažívat město blouděním. Abychom si město (nebo třeba krajinu) opravdu užili, musíme zpomalit a jen tak se procházet, bez plánu. Právě tak jsem se před mnoha lety dostal do městské divočiny. Tam se začal formovat můj vztah k městu, ke krajině i k péči o ni.

Nový Zéland a Česko, dvě země, které se navenek jeví naprosto odlišné. Ostrov proti vnitrozemí; severní a jižní polokoule; Pán prstenů vs. Anděl Páně. Ovšem v oblasti ochrany přírody mají oba až nebezpečně podobnou trajektorii. Vzmáhající se tendenci k tomu, aby si příroda na svou ochranu vydělávala sama. Proč to není dobře?

O tom, že ohňostroje škodí životnímu prostředí, pochyb není. Ale kdyby kromě těch nepopiratelných škod nevytvářely ještě něco navíc, třeba krásu a radost, půl miliardy korun by za ně Češi asi vyhodit nechtěli. Dá se tu najít nějaká střední cesta, pěšinka územím nikoho vedoucí mezi dvěma znesvářenými tábory?

Od Stockholmské konference po přelomovou Pařížskou dohodu a uznání práva na zdravé životní prostředí Valným shromážděním OSN se celosvětová odpověď na výzvy životního prostředí rozvinula z morálních apelů v systém mezinárodního práva životního prostředí.

Jak naložit ve městě s vegetací, která si během let vyrostla nekontrolovaně na různých opuštěných plochách, brownfieldech, „vágních“ terénech a vůbec v mezerách lidské činnosti? Většinou je vnímána jako něco nechtěného, nepatřičného, jakýsi nepořádek, který je jen dočasný a bude dříve či později proměněn v domy a ulice nebo alespoň kultivovaný park. Do města nic takového vlastně nepatří – to má být výsledkem zcela zamýšlené činnosti člověka. Takové plochy přece přitahují odpadky, nepořádek a problematické existence všeho druhu a druhů – najdete tu různé invazní druhy, stahují se sem také bezdomovci, vše si zde žije jaksi neorganizovaně.

Donald Trump znovu prohlásil, že Spojené státy musí získat Grónsko – tak či onak. Pár týdnů nato dorazila na ostrov americká delegace vedená viceprezidentem J. D. Vancem, jeho manželkou a národním bezpečnostním poradcem. Původně třídenní „diplomatická mise“ se smrskla na tříhodinovou zastávku na základně Pituffik. Grónská vláda označila návštěvu za „vysoce agresivní“ a popřela, že by ji kdy oficiálně pozvala. Místní politici i podniky odmítli spolupráci a protesty nakonec přiměly delegaci zrušit i plánované výlety do terénu.

Strategie, plány a koncepce politik nepatří právě mezi strhující čtivo. Ovšem jsou důležité. Přečetly jsme tedy 25 strategických klimatických dokumentů hlavních měst střední Evropy, abyste vy nemuseli, a mohli se dozvědět, jak se v nich mluví o tom, jak změna klimatu dopadne na lidi.

Proč jsou některé pláně v okolí řek Britské Kolumbie v sezóně doslova zasypané pestrobarevnými květy rostlin, ale jiné lokality – které jsou jim velmi podobné – zůstávají skoro květuprosté? Odpověď na tuhle otázku překvapivě nesouvisí moc s praktickou botanikou, a neleží ani na souši. Souvisí s jedním neotřelým konceptem, který zahrnuje i mrtvé ryby.

Draci neexistují, pochopitelně. Patří do říše bájí, ožívají jen ve fantazii konzumentů fantasy literatury a filmů. Ale to neznamená, že by se o nich jako o skutečných tvorech občas přemýšlet nedalo. Alespoň na chvilku.