https://ekolist.cz/cz/publicistika/eseje/ekologie-delana-pacidlem.a-klicove-druhy-ktere-vubec-nejsou-klicove
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Ekologie dělaná páčidlem. A klíčové druhy, které vůbec nejsou klíčové

16.5.2024 04:42 | PRAHA (Ekolist.cz)
Rozmotávat to klubko tvrzení o páčidlech, hvězdicích a ekologii naruby je třeba už v 50. letech minulého století.
Rozmotávat to klubko tvrzení o páčidlech, hvězdicích a ekologii naruby je třeba už v 50. letech minulého století.
Foto | Erin / Flickr
Ekologie se zabývá popisem, analýzou a studiem vztahů mezi organismy a jejich prostředím. Zní to trochu suchopárně, nicméně jako obor se dá provozovat na různé způsoby. Například Robert Paine ji dělal páčidlem. A přestože od jeho experimentů s mořskými hvězdicemi uplynulo bezmála šedesát let, učíme se o něm pořád. Celou ekologii totiž obrátil vzhůru nohama.
 
Rozmotávat to klubko předchozích (pravdivých sice, ale poněkud chaotických) tvrzení – o páčidlech, hvězdicích a ekologii naruby – je třeba už v 50. letech minulého století. Tehdy totiž mezi vědci ekology začalo pozvolna dozrávat přesvědčení, že to se vztahy mezi prostředím a organismy v něm může být i krapet jinak, než se dosud předpokládalo.

Ekologie si totiž celé dekády ujížděla na konceptu potravních sítí, pyramid a řetězců. Zjednodušeně řečeno: schematickém popisu, kdo koho v tom kterém systému žere. V takové potravní pyramidě jsou tam někde dole u základny zastoupení primární producenti, nad nimi pak ční býložravci a celé to uzavírají predátoři usazení na pomyslném vrcholu. Nespornou výhodou takového popisu bylo, že ta pyramidální struktura se dala velmi snadně naroubovat na každý ekosystém.

Všude, ve vodním i suchozemském prostředí, na poušti, v korálovém útese či v pralese, totiž narazíte na primární producenty. Kterých je v daném systému co do biomasy opravdu hodně. Mohou to být třeba řasy nebo rostliny získávající energii z fotosyntézy. Je pak spásají nebo na nich jinak hodují ty druhy býložravé. Těch je sice hodně, ale o dost méně než predátorů, jimž zase za potravu slouží ony.

Taková idealizovaná potravní pyramida může mít X pater, může v ní figurovat Y organismů – ale v podstatě se dá nakreslit všude.

Pyramida postavená na špičku

Kromě toho bylo pro uvažování bádajících ekologů po desetiletí podstatné, že stabilita takové pyramidální struktury vycházela ze základny. Mělo se za to, že procesy v ní jsou řízeny bottom-up, odspoda. Jen pro příklad: když do ekosystému patřičně necitlivě sáhnete a uberete z těch primárních producentů, bude pak chybět potrava býložravcům. A těch pak bude méně pro predátory. Celé se to sesype, protože jste vytáhli nepatrný kamínek ze základů.

V těch padesátých a šedesátých letech se tohle schematické vnímání měnilo, pozornost odborníků se začala přesouvat k vrcholku pyramidy. K pojetí, že celá ta stabilita je dost možná vlastně řízená spíš top-down. Protože jsou to predátoři, kteří regulují početnost býložravců. Nebýt predátorů, býložravci by se přemnožili a zbaštili by všechny primární producenty.

Pyramida je tedy řízena svrchu a pro stabilitu ekosystému jsou podstatní predátoři. Tygři, kosatky a vlci. Jenže, jak to hodnověrně doložit a nevyvolat tím vědeckou válku mezi ekology?

Zastáncem toho top-down konceptu byl i zoolog a ekolog Washingtonské univerzity Robert Treat Paine III. Jehož metody byly, z hlediska tehdejších i současných konvencí, řekněme poněkud netradiční.

Zastával totiž krédo: „Chceš vědět, co to opravdu dělá? Tak to pořádně nakopni a dívej se.“ A právě on svým neotřelým přístupem přispěl k nastolení onoho nového obráceného konceptu. Byť tedy trochu jinak, než se očekávalo a než předpokládal on sám.

Bez hvězdic se slávky kalifornské v zátoce Makah přemnožily. Sám Paine byl ale překvapený, jak moc se přemnožily.
Bez hvězdic se slávky kalifornské v zátoce Makah přemnožily. Sám Paine byl ale překvapený, jak moc se přemnožily.

Vyrazil do zátoky Makah ve washingtonské Clallam County, kde od kamenného podkladu zaplavovaných tůněk začal trhat hvězdice okrové (Pisaster ochraceus). Držely pevně, takže jinak než bez páčidla to nešlo. Co s nimi bylo dál? Těžko říct, zahazoval je totiž rovnou do moře. Té surovosti se nedopouštěl bezúčelně. Zajímal ho stav před zásahem a jeho následky.

Hvězdice sice nevypadá ani jako tygr, vlk nebo kosatka, ale v tom příbojem zaplavovaném ekosystému zátoky Makah byla jasným predátorem. Živila se totiž slávkami kalifornskými (Mytilus californianus), které tu v trsech porůstaly kameny. Když to zkrátíme, bez hvězdic se slávky přemnožily. Sám Paine byl ale překvapený, jak moc se bez svých hvězdicovitých predátorů přemnožily.

Hvězdice jsou klíčové

Ještě před akcí s páčidlem žilo v zátoce Makah patnáct různých druhů živočichů. Po třech letech bez hvězdic jich tu zůstalo osm, a po deseti letech tu už žily jen slávky. Naprosto dominovaly, doslova převálcovaly celou tu příbojovou zónu tůní. Byly jich, vyjádřeno ve váze biomasy, tuny. A to přitom odtud zmizely jen desítky hvězdic okrových. Ekologický koncept top-down řízení to dost názorně ilustrovalo.

Zmizel vrcholový predátor a tenhle malý ekosystém se sesypal.

Robert Paine o tomhle experimentu s páčidlem sepsal studii, která vyšla v roce 1966 v American Naturalist, a v níž popisoval, jak jeden jediný druh může mít až neúměrný vliv na celé ekologické společenstvo. Přitom úplně neoperoval s nějakým top-down řízením (které ale velmi slušně doložil), ale spíše se stabilitou a komplexností potravních sítí.

Byl si totiž vědom toho, v jakém nepoměru byly jednotky predátora, hvězdice, k tisícům jednotek býložravce, slávky. Ta hvězdice byla pro ekosystém zátoky Makah z nějakého důvodu podstatnější a důležitější, než ledasjaký jiný predátor v nějakém jiném ekosystému. Když totiž z jiného hypotetického ekosystému odstraníte jiného vrcholového predátora (ne nutně páčidlem), ne vždycky se takhle sesype.

Například, seberte kanadské řece medvědy lapající lososy, a stane se co? Nestane se nic. Seberte kanadské řece lososy, a taky se to nesesype. V případě hypotetické kanadské řeky je tedy teoreticky možné odejmout z ekosystému jednoho nebo oba vrcholové predátory, a nestane se nic až tak zásadního. Ale když ze zátoky Makah odeberete hvězdice okrové, do deseti let se celý ekosystém složí jak domeček z karet před větrákem.

Hvězdice okrová je tedy, z nějakého důvodu, důležitější. Paine to chtěl zdůraznit nějakým přiléhavým názvem, a přišel proto s termínem "keystone species". Ten si do češtiny překládáme jako "klíčové druhy". Paine měl ale tenkrát opravdu na mysli jen ten jeden druh, hvězdici.

A asi by ho nepotěšilo, že co s tím termínem bylo dál.

Chránit druhy zásadní

V roce 1974 popsal další slovutný ekolog James Estes z Kalifornské univerzity v Santa Cruz velmi podobný příběh. Stejnou roli jako hvězdice v zátoce Makah v něm hrály při kalifornském pobřeží vydry mořské. To ony, jako vrcholový predátor, strukturovaly rozmanitost života v podmořských chaluhových lesích. Nebýt totiž vyder, převládly by v tomto ekosystému ježovky, které by se postaraly o vypasení porostů pod hladinou.

V roce 1974 popsal další ekolog James Estes podobný příběh. Vydry mořské, jako vrcholový predátor, strukturovaly rozmanitost života v podmořských chaluhových lesích kalifornského pobřeží.
V roce 1974 popsal další ekolog James Estes podobný příběh. Vydry mořské, jako vrcholový predátor, strukturovaly rozmanitost života v podmořských chaluhových lesích kalifornského pobřeží.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Estes, snad proto že žádné zvíře netýral páčidlem, svou studii a vydrách a ježovkách opublikoval v prestižním žurnálu Science. Kde rozhodně nezapadla. Přála jí doba. Ve Spojených státech amerických se tehdy totiž schvaloval nový Zákon o ohrožených druzích živočichů a rostlin. A všem těm váženým kongresmanům se moc líbila ta poněkud zkratkovitá představa, že ekosystémy (řízené shora) stojí a padají s konkrétními klíčovými druhy.

Druhy, které ten který ekosystém mají tak nějak pod palcem a udržují ho stabilní, v rovnováze. Takhle totiž celá ochrana přírody vypadala velmi jednoduše. Stačí, aby ekologové odhalili v jednom každém ekosystému ten příhodný klíčový druh – hvězdice z pobřežních tůněk u zátoky Makah, vydry od kalifornském pobřeží – a ochranou těch klíčových druhů se zajistí ochrana celé biodiverzity v místě.

Jak dnes asi správně odtušíte, že tak jednoduché to úplně není.

Nicméně od sedmdesátých let se (nejen) američtí ekologové právě o tohle pokoušeli. Cíleně hledali ty klíčové druhy, na něž by se vztahovala přísná ochrana. Protože na nich to přeci celé stojí, ne? Z toho keystone species se tak stalo cosi jako zaklínadlo, nová metafora pro ochranu přírody.

Slon africký? Pro savany jasně klíčový druh. Ploskozubci ozobávající řasy na Velkém korálovém útesu? Určitě. Prasátka pekari v amazonských pralesích, bobři v Kanadě? Bez nich by to nešlo. Vlci, tygři, žraloci, jaguáři? Zajisté, ostatně jako všichni vrcholoví predátoři. Psouni z prérií, dusající bizoni, datlové klovající do stromů. Postupně bylo identifikováno více než 230 takových klíčových druhů a soupiska se rychle rozrůstala dál.

Některé druhy se do ní zapsaly jako krajinní inženýři, zvířata plošně ovlivňující široké okolí. Jiné poskytovaly nějakou nezastupitelnou ekosystémovou funkci nebo mutualisticky „pomáhaly“ ostatním druhům. Ale čím delší ta soupiska byla, tím méně smyslu dávala. Vědci a ochránci přírody navíc stále častěji používali termín „klíčový“ pro všechny druhy, které považovali za důležité.

Ono poetické "keystone species" se začalo vzdalovat tomu, co měl prve na mysli Robert Paine. Už to nebylo o neúměrně vysokém vlivu klíčového jedince na celé společenstvo.

Klíčová je klíčovost

Přitom Paine sám a předlouhá řada jeho následovníků a studentů se dál zabývala bližší definicí klíčových druhů. Bez páčidla, zato ale s pořádnou porcí vytrvalosti. Počítali například, kolik jedna ta hvězdice okrová zlikviduje v tůňkách slávek. Za den, měsíc a za celá léta. Anebo na kolika ježovkách si pochutná vydra mořská. Zkrátka, jak velkou váhu ten jeden konkrétní klíčový organismus v daném ekosystému má, kolik těch jednotlivých interakcí mezi ním a ostatními druhy vlastně je.

Matematicky, počtem těch doložených interakcí, pak byli schopni vyjádřit jeho osobitou „klíčovost“ (keystone-ness). Ne tedy všude a u všech. Naopak dokázali také, že většina druhů, populárně dnes označovaných za klíčové, zrovna moc velkou klíčovostí nevyniká.

Klíčový druh je totiž charakterizován tím, že jeho dopad na společenstvo nebo ekosystém je mnohem větší, než by se dalo očekávat na základě jeho početnosti.

Taková stáda bizonů (spíše tedy historicky, než dnes) pochopitelně měly ohromný dopad na stepní/prérijní ekosystémy amerického středozápadu. Ale kolik jich taky v tom nekonečně dlouhém migrujícím stádu na tahu je? Efekt jednoho jediného bizona – jím zprostředkovaný sešlap a zdusání půdy, množství spasené vegetace – už tak ohromující není. S jeho klíčovostí to tedy ve výsledku moc horké nejspíš nebude.

Slon africký? Pro savany jasně klíčový druh. Ploskozubci ozobávající řasy na Velkém korálovém útesu? Určitě. Prasátka pekari, bobři. Vlci, tygři, žraloci... stejně jako všichni vrcholoví predátoři. Postupně bylo identifikováno více než 230 klíčových druhů a soupiska se rychle rozrůstala dál. Ale čím delší byla, tím méně smyslu dávala.
Slon africký? Pro savany jasně klíčový druh. Ploskozubci ozobávající řasy na Velkém korálovém útesu? Určitě. Prasátka pekari, bobři. Vlci, tygři, žraloci... stejně jako všichni vrcholoví predátoři. Postupně bylo identifikováno více než 230 klíčových druhů a soupiska se rychle rozrůstala dál. Ale čím delší byla, tím méně smyslu dávala.

Jsou podstatní, to ano. Ale klíčoví? Spíš ne.

Tedy případ od případu, a to i v lokálním i širším geografickém měřítku.

To je další pozoruhodný aspekt, na který Paine a jeho pokračovatelé od počátku upozorňují. Hvězdice okrová je nepochybně klíčovým druhem příbřežních tůněk zátoky Makah. Ale jakmile se z těch tůněk posunete dál do vody, tam, kde je proud a silné vlnobití? Rázem je vliv hvězdic na populaci slávek kalifornských mnohem menší. Tam už klíčovým druhem není.

Klíčová je jen v těch partiích pobřeží, které jsou před vlnobitím chráněné. A co třeba při pobřeží Aljašky, kam už areál rozšíření hvězdice okrové nesahá? Co tam drží slávky na uzdě? „Prostě nějaká jiná mořská hvězdice,“ odpovídal smířlivě Robert Paine. S představou, nastolenou v sedmdesátých letech, tím, že ochrana klíčových druhů je v principu postačující k zachování biodiverzity a fungování společenstev a celých ekosystémů, totiž nikdy nesouzněl.

Chránit hvězdice okrové dává smysl v zátoce Makah. Ale dát jim univerzální nálepku klíčového druhu, který je naprosto zásadní všude po celém světě? To prosím určitě ne.

Koncept, který ztratil váhu

Jenže badatelé a ochránci přírody, kteří přistoupili na tu zjednodušující logiku, mu moc nenaslouchali. Nejen ke své škodě, ale i ke škodě přírody. Rozmohla se totiž představa, že tím klíčovým druhem je zpravidla nějaký „zásadní“ velký savec či vrcholový predátor. Jenže tak to, viděno poctivou biologickou matematikou sčítající interakce, není. Na status ochrany naopak nedosáhly druhy, které vynikají velkou klíčovostí, ale jsou neprávem přehlíženy.

Většina prokazatelně klíčových druhů žije v mořích. Řada z nich nemá statut vrcholového predátora. Nemálo z nich patří mezi bezobratlé. Klíčovým druhem je například obyčejný bělásek řepový (Pieris rapae). Často ty klíčové druhy nestojí ani na vrcholu potravního řetězce, a jsou sami požíráni. Třeba cejni a vranky v řekách. Nebo krevety severní v mořích, psoun černoocasý. Většina z nich přitom – i přes svou doloženou klíčovost – chráněna není.

A znovu, záleží při tom na konkrétním místu, čase.

Od časů, kdy Robert Paine páčidlem odloupával hvězdice od kamenů v tůňkách zátoky Makah už nějaký pátek uplynul, a ekologické vědy už pokročily o dost dál. Namísto ochrany jednotlivých druhů se dnes prosazuje model ekosystémové ochrany. Celých stanovišť, jako jistější záruky ochrany biodiverzity. Naštěstí.

Pomýlená představa, která vznikla na základě špatně pochopené studie o hvězdicích okrových, ale pořád přetrvává. A odstranit ji z myšlení ochránců přírody a politiků zatím nejde ani páčidlem. Myslete na to. Ne všechny klíčové druhy jsou opravdu klíčové. Klíčové druhy definuje jejich klíčovost, a ta závisí na kontextu. Který se v různých situacích mění.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (56)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

16.5.2024 06:45
Dobrý článek, toto téma řeším od mala. Došel jsem k závěru, že nejklíčovějším druhem je ČLOVĚK, který by měl (mnohde tak činí/ činil) při odhalené disbalanci zasáhnout. Pokud se totiž vyřešení problému nechá na přírodě, výsledkem je úplně JINÁ - ale podle aktivistů též - rovnováha.

"...Pomýlená představa, která vznikla na základě špatně pochopené studie o hvězdicích okrových, ale pořád přetrvává. A odstranit ji z myšlení ochránců přírody a politiků zatím nejde ani páčidlem. Myslete na to. Ne všechny klíčové druhy jsou opravdu klíčové. Klíčové druhy definuje jejich klíčovost, a ta závisí na kontextu. Který se v různých situacích mění."

Toto je klíčová pasáž celého článku, neb vždy záleží na kontextu! A ten, bohužel, dnešní vědci/aktivisté mnohdy neznají, vzhledem ke svému mladému věku, (jim) neznámým historickým datům, a učivu, kde se podobné nesmysly hustí.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

16.5.2024 08:52 Reaguje na Karel Zvářal
Opravdu moc poučný článek pro všechny ty naivní ekologisty typu Petr nebo Majka, co ovlivňují ty naprosto neznalé politiky. Dnes je skutečně na pevnině a i většině moří zcela klíčovým druhem člověk. Tedy žádné nicnedělání Ochrana přírody, pokud nechceme totální destrukci systémů a naprostou devastaci biodiverzity musí být řízana. Samozřejmě člověk dokáže destrukci systémů a devastaci biodiverzity i tím, že přírodu vytěžuje nad možnosti. Oba póly vedou k témuž. Je smutné, že je to i současné paradigma ochrany přírody nicneděláním.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

16.5.2024 09:37 Reaguje na Slavomil Vinkler
Na takový "management" (nechat vše na přírodě) mám jednoduchou odpověď: dělejme to systémově! Tzn. zrušme lékařskou péči - silní přežijí. Zrušme dopravní předpisy - blázni se pozabíjejí (i když s sebou vezmou i nevinné). Zrušme deratizátory - "krysy a potkani tu byli vždycky"...

Takové selektivní vidění, něco ve stylu "Vařila myšička kašičku", je z principu špatné. Pokud budu ikony/miláčky protežovat (absolutně chránit), hrozí, že se přemnoží - což vidíme dnes naživo. Těch příkladů lze vyjmenovat desítky, kdo chce, dohledá si. Prostě platí Všeho s mírou, a to i toho dobrého. Cukr i sůl (nad míru) škodí, přesto se jimi (někteří) cpeme...

Chtít absolutní ochranu šelem po vzoru Yellowstounu je stejná (ne-li větší chyba), jako je vystřílet - tak by zbyli aspoň v zooparcích. Prostě každý extrém je škodlivý, je třeba najít schůdnou cestu, tj. kompromis. Kdo toto neumí/nechce, je u mě lbl:-)
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

20.5.2024 19:35 Reaguje na Slavomil Vinkler
Opět 1*.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

20.5.2024 19:34 Reaguje na Karel Zvářal
1*.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

16.5.2024 06:51

Příspěvek byl kvůli porušení pravidel diskuze smazán.

Odpovědět
ss

smějící se bestie

16.5.2024 11:27 Reaguje na smějící se bestie
?
Odpovědět
DA

DAG

16.5.2024 10:06
Krásný článek. Úplně jsem si vzpomněl na vysokou a přenášky pana Suchomela:)
Jinak musím přiznat, že ta ochran přírody ve formě vyvolených druhů mě štve.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

16.5.2024 12:25
Pěkně popsáno, co vedlo ke vzniku pojmu „klíčový druh“ a jak došlo ke zkratkovitému „znehodnocení“ tohoto pojmu. Že je třeba rozlišovat, zda některé druhy jsou klíčové v lokálním či širším geografickém měřítku, že záleží na konkrétním místě a čase. Jak pan Radomír Dohnal uvedl, naštěstí ekologické vědy už pokročily o dost dál a namísto ochrany jednotlivých druhů se dnes prosazuje model ekosystémové ochrany, protože ochrana celých stanovišť je jistější zárukou ochrany biodiverzity. Díky tomu např. vznikají národní parky, různé rezervace včetně těch s velkými kopytníky, ČSOP a ČSO u nás vykupují pozemky a přetvářejí je v oázy pro přírodu.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

16.5.2024 14:24 Reaguje na Majka Kletečková
Ano, ale ekosystémová ochrana je pořád většinově chápána ne jako řízení biodeverzity, ale jako nezasahování, ať si příroda dělá co chce. A výsledek je obvykle devastace stanoviště.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

17.5.2024 13:14 Reaguje na Slavomil Vinkler
S tím nesouhlasím. Pozemky spravované lidmi z ČSOP nebo ornitology jsou udržované dlouhodobě a vytrvale, ti ochránci přírody si přitom opravdu dost máknou!
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

19.5.2024 15:55 Reaguje na Majka Kletečková
Pozemky spravované lidmi z ČSOP nebo ornitology jsou, ale rozhodně ne většinové. Dokonce i některé NP jsou částečně řízené. Ale je toho velmi málo.
Odpovědět
Pe

Petr

17.5.2024 15:48 Reaguje na Slavomil Vinkler
Je to přesně obráceně. Devastace stanoviště vzniká VŽDY lidskou činností, a je jedno jak jí říkáte. Ale chápu, že entropocentrista jako jste vy je přesvědčený, že lidská "péče" je tím nejlepším řešením pro všechno, a že ekosystém bez lidského řízení není ekosystém, ale chaos, a že příroda to bez vás neumí.
Vy nechcete chránit přírodu, ale svoji představu lidské péče.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

23.5.2024 08:40 Reaguje na Petr
Ano, nejčastější devastační činnost člověka na u nás cenných území je devastace nečinností.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

23.5.2024 08:52 Reaguje na Slavomil Vinkler
Řekl bych, že v tomto případě je to zbytečná námaha. Někteří (aktivisté) žijí v představě, že lidé přírodě jen a jen škodí. Prostě kůrovce a požáry žádná cílená t činnost nemůže nahradit. Ano, člověk je už od nepaměti součástí přírody. Z vyhubení se poučil a dnes páchá (někdy i) dobro.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

23.5.2024 08:53 Reaguje na Karel Zvářal
t tvůrčí
Odpovědět
Pe

Petr

17.5.2024 15:57 Reaguje na Slavomil Vinkler
Mnohokrát jste zde psal, že se vám příroda musí líbit. Z toho vyplývá, že co se vám nelíbí, to považujete za nesprávné, nepřírodní, a je potřeba to změnit. A to je váš hlavní omyl, ze kterého bohužel vychází vaše další myšlenky. Příroda a ekosystém přece nejsou na to, aby se někomu líbily, ani se podle toho neposuzuje jejich správnost a funkčnost. Příroda a ekosystém jsou zcela svébytné systémy a právě ta svébytnost je a MUSÍ být cílem a předmětem ochrany. Zbavíme-li ekosystém a přírodu svébytnosti, tak jsme je právě zničili a už pak není co chránit, protože to pak budou jen umělé zoologické a botanické zahrady.
Odpovědět
Pe

Petr

17.5.2024 16:07 Reaguje na Petr
A pro názornost si onu svébytnost můžeme představit jako svvobodu člověka. Když vám budeme řídit život,(stejně jako vy chcete řídit ekosystém) zbavíme vás tím veškeré svobody, takže pak už nebudete člověkem, ale jen loutkou bez smyslu života (stejně tak řízený ekosystém už není ekosystém, ale jen umělý park).
Řízení biodiverzity je tedy v podstatě řízená likvidace ekosystému.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

23.5.2024 08:42 Reaguje na Petr
Samozřejmě, že líbení je nejdůležitější důvod vyhlášení například všech světových Národních parků.
Odpovědět
DF

Daniel Fiala

16.5.2024 19:42
Tak krásné téma a taková bulvární slátanina. Smutná vizitka Ekolistu.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

16.5.2024 20:11 Reaguje na Daniel Fiala
Nemyslím si. Kritizovat/flusnout je snadné, zkuste napsat lepší. Budu se těšit.
Odpovědět
DF

Daniel Fiala

19.5.2024 20:24 Reaguje na Karel Zvářal
Je mi líto, ale přečtěte si pane Zvářale ten původní populární text a snadno nahlédnete ten rozdíl, možná i moje znechucení. Dneska je v módě dojit emoce za každou cenu a tahle móda se mi zatraceně nelíbí. Proč k tomu sklouznul pan Dohnal v tomto článku vůbec nechápu, protože zajímavé by to bylo dostatečně i bez těch smyšlených expresí, které v původním textu vůbec nejsou, natož ve skutečnosti. Ještě nikdy jsem od něj nečetl tak vyfabulované konstrukce.
Mj. ta skutečnost se velmi zásadním způsobem odehrála u nás doma v ČR (tedy v ČSR) v 50.-60. létech. Ale to mu nevytýkám ani v nejmenším.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

19.5.2024 21:01 Reaguje na Daniel Fiala
Za takto pojatý článek jsem rád, už jen z důvodu, že ukázal, co čtenáři o problematice znají, že se vyjadřují na základě Vámi popsaného hodnocení.

Ten poslední odstavec začíná jako by vlastní charakteristikou, tj nesprávně/ povrchně popsaným problémem. Asi jste slyšel něco o predátorských časopisech. Já na Ekolistu (ten snad není takto označen-) publikuji z důvodu snadnosti, tj debyrokratizace schvalování obsahu - a je na čtenářích, co si z toho vezmou.

A znechucený nebuďte, lidé jsou chybující. V dobré víře, že do problematiky nahlédli lépe než všichni ostatní, občas napíší něco, co vyvolá smíšené reakce - podle toho, kdo se jak orientuje. Za mne jako rozbuška dobrý!-) To zase Ekolist ctí, že jsou pod texty diskuse - zajisté jste si všiml, že poměrně často nesouhlasím s mainstreamem. Všechno odkývat by byla nuda...
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

19.5.2024 21:08 Reaguje na Karel Zvářal
V jednom dokumentu si "mladí a nadějní" vzali na paškál Darwina a vyjmenovávali (kritizovali), co všechno nevěděl. Takoví generálové po bitvě. Sami s ničím vlastním (objevem, teorií) nepřišli, ale vyčítat někomu s jeho "omezeným" poznáním - přitom na svou dobu špička, kterou kritizovali za "drzost a hlouposti" - ale udal tón novému pohledu na chod světa. Byť s určitými nepřesnostmi - no ale kdo v životě ví hned všechno, že!
Odpovědět
JO

Jarka O.

17.5.2024 18:04
Dobře, že jsou klíčové druhy překonané. Faktorů, které ovlivňují ekosystémy, je víc než ne/přítomnost jednoho druhu živočicha někde v potravní pyramidě. Jeden druh v ní bude nahrazen jiným druhem. Ekosystémy se tím nezhroutí, spíš více nebo méně promění, nebo nepromění. Množství slávek v moři jakož i pažravé hvězdice ovlivňuje i kvalita vody. Vlka 200 let nenahradila jiná stejně velká šelma ve střední Evropě, možná to mělo vliv na jiné populace a lesní a vesnické ekosystémy, ale ony dál existovaly a přizpůsobily se. Ať jsou změny přirozené nebo nepřirozené, příroda má vždy dokonce vice odpovědí.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

17.5.2024 19:14 Reaguje na Jarka O.
Klíčové druhy samozřejmě jsou, nelze hovořit o nějakém překonání teorie o jejich vlivu. Hodně totiž záleží, zda se do jejich hodnocení pustí zoolog, filosof, nebo naprostý laik. Což je na Ekolistu celkem běžné...

Vlk je klíčovým druhem pro výskyt jiných (i klíčových) druhů. Tím, že do Y.-Stounu vrátili (dříve vytrávené) vlky, vrátili se (sami) i orli (lovci, mrchožrouti) a bobři (vodní inženýři). Ti mají vliv na výskyt jiných druhů, které by bez vodního prostředí neměli kde hnízdit a dostatek potravy. Přemnožená spárkatá (jeleni, bizoni) totiž spásla veškerou (mladou) vegetaci, i tu, co by svalili do vody bobři. Šly o tom krásné dokumenty, gůglit jsem to nezkoušel, takže sorry, v tomto neználkům (kliknu a ZNÁM!-) posloužit nemohu.
Odpovědět
JO

Jarka O.

21.5.2024 17:33 Reaguje na Karel Zvářal
Tak je možné, že nějaký faktor určuje směr vývoje a je tudíž klíčový. Vztahy jsou hodně provázané, mísí se abiotické a biotické faktory na stanovišti. Klíčové mohou být katastrofy. Třeba zemětřesení, přemnožení nebo vymizení druhů rostlin a živočichů může být katastrofa pro ekosystém, ale ne nutně, jen někdy, a pak nastane obnova nebo proměna. Pro udržení úplně neměnného systému určitě také potřebujete nějaké zásahy a ty by se mohly nazvat klíčové. Nefunguje to tak, že by šlo vždycky o jeden zásadní druh živočicha v jednom druhu ekosystému, ekologové to sami zjistili.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

21.5.2024 18:00 Reaguje na Jarka O.
Anó, všichni jsou si rovni, géniové i tupci, objevitelé i nýmandi!-)) Člověk jako člověk!

Řeč není o abiotických jevech, ale živočišných druzích. Kromě povšechného blábolení dovedete uvést s Petrem nějakou literární citaci na obhajobu svých názorů? Popírat lze cokoliv, občas je ovšem žádoucí předložit nějaký důkaz.
Odpovědět
Pe

Petr

17.5.2024 19:32
Hezký článek. Připomněl mi písničku o řemeslech v pohádce Pyšná princezna, kde se lidé přesvědčují, že právě to jejich řemeslo je to nejdůležitější, bez kterého to nejde.
A taky jak málo člověku stačí do něčeho dloubat, aby to úplně přestalo fungovat.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

17.5.2024 19:38 Reaguje na Petr
Klíčový je zemědělec. Bez pekaře se minete, můžete jíst mouku. Bez mlynáře se též minete - můžete chroustat zrní. Jen ve třicetei bude bezzubej:-))
Odpovědět
Pe

Petr

17.5.2024 20:41 Reaguje na Karel Zvářal
Jsou to jen ukázky toho, že v každém systému vše souvisí se vším. A když se ze systému jedno kolečko vyndá, že celek přestane fungovat - a to pak působí dojmem, že to vyndané kolečko bylo "klíčové". Ale nebylo. Nebo naopak - klíčové je každé kolečko.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

17.5.2024 20:53 Reaguje na Petr
Melete kraviny. Tím se snažíte dokázat, že filosof je stejně důležitý jako zemědělec. Zeptejte se na ulici, koho národ potřebuje víc, zda žvanily, nebo chlebodárce.

Z jiného soudku. Když přijdete o boltce a nos, fungujete dál. Když vám vydloubnou bulvy, končíte jako samostatný jedinec. Relativizovat a popírat je vaše parketa. S tím uspějete sám před sebou, v diskusi faktů těžko.
Odpovědět
Pe

Petr

17.5.2024 21:10 Reaguje na Karel Zvářal
Bohužel nemáte pravdu (protože nejsem jako vy, tak to říkám tak, abych dostál pravidlům slušného diskuzního chování, po kterých jste sám volal). Jde jen o správné rozpoznání co je ten systém. Neolitický systém lidské společnosti nepotřeboval filozofy. Náš zase nepotřebuje štípače pazourků, zato filozofy ano, protže naše společnost pracuje i s nemateriálními hodnotami. Bez filozofů bychom se dostali zpátky do neolitu. A s boltci a nosem je to úplně stejné, jen systém je tam jiný, než jste si vy určil, abyste dokázal svoje (ne)pravdu.
Odpovědět
Pe

Petr

17.5.2024 21:16 Reaguje na Petr
Systémem boltce je ucho. A funkcí ucha je i určování směru zvuku, což bez boltce nejde a ucho tím ztrácí jednu ze svých funkcí. Ano, pro dnešního člověka je to funkce již nepodstatná. ale to už není o systému ucha, ale o systému lidské společnosti.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

17.5.2024 21:17 Reaguje na Petr
Stále nechápu, proč s trolly ztrácím čas. Klíčové druhy existují, popírat to může jen ...

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%BD_druh
Odpovědět
Pe

Petr

17.5.2024 21:25 Reaguje na Karel Zvářal
Jen je velmi zvláštní a krutě vtipné, že onu "klíčovost" určujeme vždy jen z lidského pohledu - a konkrétně tak, že nějaký druh vyhubíme a sledujeme co to udělá. Tedy určujeme něco, co by se v ve funkčním systému nikdy nestalo a stát nemohlo.
To pak můžeme s klidem říct, že každý druh, který vyhubíme, je (byl) klíčový, protože bez něj vždy něco přestane fungovat.
Odpovědět
Pe

Petr

17.5.2024 21:30 Reaguje na Petr
Je to vlastně určitá forma Schrödingerovy kočky. "Klíčovost" něčeho určíme až tím, že to zničíme. Do té doby to nijak klíčové není.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

17.5.2024 21:43 Reaguje na Petr
Pro mě absolvent FF není totéž, co filozof. Dnešní pásovou výrobu žvanilů nikdo neptřebuje. Filosof je u mne ten, kdo umí odborníkům naslouchat, a ne že se je snaží přeřvat (svými dětinskými představami).
Odpovědět
Pe

Petr

17.5.2024 21:46 Reaguje na Karel Zvářal
A tím odborníkem máte být zřejmě vy, že?
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

17.5.2024 21:49 Reaguje na Petr
Znáte (zde) někoho jiného? Kdo s klíčovými "pracuje" a nepopírá je?
Odpovědět
Pe

Petr

17.5.2024 21:58 Reaguje na Karel Zvářal
I takové odborníky naše společnost potřebuje. Jsou to takzvané negativní vzory.
Odpovědět
Pe

Petr

17.5.2024 22:30 Reaguje na Petr
To moudrý odborník by si z filozofů vzal příklad a byl by si vědom toho, že lidské poznání není nikdy definitivní, ale stále se vyvíjí a posouvá, a že "popírání" momentálního poznání je termín středověké inkvizice, a nikdy by nic takového neřekl.
Odpovědět
VM

Vladimir Mertan

18.5.2024 07:33 Reaguje na Petr
Už som si myslel, že neviem dobre po česky. Výraz melete kraviny" je na Ekoliste tak bežne používaný, že som si začal myslieť že ani nie je urážlivý. Vôbec urážanie oponentov aj horšími výrazmi je tu na Ekoliste veľmi časté , čo ma dosť mrzí.
To že nepotrebujeme štiepačov pazúrikov, alebo zakladačov ohňa ešte neznamená, že veľmi nepotrebujeme iné povolania bez ktorých by ľudstvo veľmi rýchlo skončilo. Nielen o tom hovorí vtipný text https://a2larm.cz/2013/09/prace-na-hovno/ Autor je antropológ, sám hodnotí svoju potrebnosť veľmi skromne :-)
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

18.5.2024 07:44 Reaguje na Vladimir Mertan
Děkuji! V Z-stánu platí (asi to zde vymysleli), že "když se dva (blbci) hádají, zbytek se směje".
Odpovědět
PE

Petr Elias

21.5.2024 09:37 Reaguje na Petr
S tímto ,,pánem,, nemá cenu diskutovat. Jeho socialistickému pohledu na svět se vyrovná snad jen jeho nabubřelost a ignorantství. :)
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

18.5.2024 06:50
Ač se to nezdá, klíčovým druhem pro stepní biotop je hraboš (polní) - aspoň v našich poměrech. Na něm, jako na kořisti, je závislých tolik ikon, že vyjmenovat všechny by zabralo několik řádků (lasice, dravci, sovy, volavky, čápi, krkavcovití...). A to není zdaleka všechno! Na jeho opuštěných zemních norkách závisí výskyt několika druhů čmeláků, plazů či žab. Takže bylo by vážnou chybou chtít hraboše úplně vyhubit - ubyla by nám spousta dosud hojných druhů.

V lese je klíčovým druhem strakapoud (v.-nejhojnější) a datel (tj. šplhavci), jejích dutiny osídlují pěvci, sovy, netopýři, plši, hmyz... V mladých porostech dutiny od nich nejsou, proto ptáci vítají vyvěšené budky a žádná (správně umístěná) nezůstané prázdná.

Prostě tak jako stavba stojí na pilířích a nosnících, ekosystém drží klíčové druhy, bez nichž by to vypadalo úplně jinak, než jsme zvyklí. Chránit ekosystém/biotop je zajisté správné - ale je třeba zasáhnout, když do něj vniknou "nezvaní hosté" a dokáží v jinak nenarušeném prostředí způsobit vyhubení spousty místních druhů (viz. Nový Zéland.)
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

20.5.2024 07:09 Reaguje na Karel Zvářal
No takže klíčovým druhem je člověk (zejména na souši). Nevyhubit ani ty hraboše, nekácet a rozšiřovat doupné stromy...
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

20.5.2024 07:11 Reaguje na Slavomil Vinkler
Přesně tak! Člověk nahradil jak vlky (myslivec), bobry (rybníky, žabníky), šplhavce (budky), ale přece jen je dobré, když v přírodě v přiměřené míře (u nás) jsou. Nejsme divočina, proto je nutné na miskách vah považovat, kdy zasáhnout a kdy to není nutné.
Odpovědět
DF

Daniel Fiala

23.5.2024 14:19 Reaguje na Karel Zvářal
Nevím, pane Zvářale, jestli to ještě zachytíte, pár dní jsem chyběl...
Ale přesně o tomto je poslední odstaveček toho původního angl. populárního článku: "In one of Paine’s final papers, published in 2016 on the day of his death..."

No a když pozměním konec pohádky, pozměním vcelou pohádku/příběh. Neníliž pravda? A to je přesně povaha dojení emocí, to 'klíčové' vypadne (nám všem).

Ápropós: co dělají kouzelníci, aby odvedli pozornost? A je fuk, jestli jde o prodavače hrnců, starobního pojištění, politiky nebo opravdové a poctivé iluzionisty. Odvedou pozornost nějakou vydojenou emocí.
https://www.smithsonianmag.com/science-nature/has-the-term-keystone-species-lost-its-meaning-180984253/
S úctou D. Fiala
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

23.5.2024 16:00 Reaguje na Daniel Fiala
Děkuji, na Vaši počest bych nechal natočit seriál Keystonovi:-)

Švejka jsem četl už na základce, a od té doby si jeho známou větu (mejlej se i ministři) často připomínám.
Spor může být o detaily (kdy a kde - ne všude) či jednotlivé (špatně="protekčně" vybrané) druhy, ale v principu ten pojem vystihuje roli klíčových druhů v ekosystému ("stavbě budovy") - viz výše: pilíře a nosníky. Když vypadne cihla, nic se neděje, ale...
Odpovědět
DF

Daniel Fiala

23.5.2024 16:46 Reaguje na Karel Zvářal
nojo, vidíte, to mi ani nepřišlo, jak moc to čeština minula vlastně už od prvopočátku!
Nechci podezírat českého vědce, který zavedl (nebo lépe zavlekl!) terminus technicus 'klíčový druh' do našeho rajského jazyka, že to byl nějaký neznaboh, ale hlava nepomazaná asi ano.
Protože již Bible Kralická, a to je hodně dávno, má ve 118. žalmu verš: "Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní."
No, a ta 'hlava úhelní' není ani černá, ani lignitová, ale dneska svorník. 'Klíčový druh' naznačuje nějaké zamyky/odmyky a zámek a možná něco tajemného po "otevřete se vrátka, jste-li doma kůzlátka..."
Nechci brousit do politiky, ale letmo mi napadá, jestli se nám se slovem nevytratil i obsah. Kdopak dneska stojí o to dávat lidi dohromady? Vždyť i Mr. Zugrberk pochopil, že když tu naši tkáni společenskou rozmašíruje na kaši, tak z toho vymačká daleko nejvíc :-(

Tož tak.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

23.5.2024 17:15 Reaguje na Daniel Fiala
Přidám "veselou příhodu z natáčení". Na základce jsme měli na pracovní výchovu/dílny, jak jinak, kovaného komunistu - ale pohodový sympaťák a naučil.

Dal otázku: jestlipak víte, co to je klíčový průmysl? Několik rukou se zvedlo a naznačovali točení klíčem, někdo řekl zámečnictví. Usmátý vrtěl hlavou: ne ne, klíčový průmysl je těžký průmysl, strategický, bez toho nelze budovat nic.

Takže jsem trochu odběhl od klíčových druhů, ale mě se ten název líbí, nějak nenásilně jsem ho vstřebal během těch iks dokumentů na toto téma.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

20.5.2024 07:07
Zajímavé, že až na pár výjimek se téma probírá první, druhý den a končí... K tomu bizonovi. On není nijak okatě klíčový/ důležitý, ale pro mnoho druhů je. Jeden samozřejmě neznamená nic, rozhoduje masa bizoního stáda. Nejedná se ani tak o sešlap, jako spasenou vegetaci. Tu potřebují psouni, aby měli rozhled před blížícím se nebezpečím (proto panáčkují, podobně jako surikaty).

Noru psounů zase potřebuje sova králičí, která v nich hnízdí. Potřebuje stejně jako psouni nízkou/spasenou vegetaci, kde se jí lépe loví hmyz. A to včetně koprofágního. V jednom dokumentu dokonce sova nosila bizoní bobky ke své noře, aby 1) přilákala hmyz 2) zmátla predátory??

Toto netypické chování je a) naučené, nebo spíše b) pudové/instinktivní ? Řekl bych, že platí a) neb u jiných sov to pozorováno nebylo!

Kolem bizonů létá spousta hmyzu, na něm jsou závislé vlaštovky. Když bizon zahyne, poskytne potravu nejen predátorům (vlk, kojot, orel, bradáč), ale i hmyzu. Takže ona ta pyramida závislá na jednom druhu je až nečekaně velká, ovšem pro toho, kdo o druzích amerických prérií něco ví.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

20.5.2024 07:12 Reaguje na Karel Zvářal
I ty naše zemní veverky (sysli) potřebují nízkou spasenou vegetaci. Takže jsou jen na letištích.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

20.5.2024 19:48 Reaguje na Slavomil Vinkler
Kontrolní otážka: klíčovým druhem zajišťujícím diverzitu v mozaice těžké krajiny je a) zajíc b) kobylka zelená c) strnad d) zubr e) krtek
Odpovědět
VK

Vladimír Kavka

21.5.2024 16:08 Reaguje na Karel Zvářal
Mravenec
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist