https://ekolist.cz/cz/publicistika/eseje/jak-mezera-ve-vnimani-brzdi-nasi-reakci-na-klimatickou-zmenu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jak mezera ve vnímání brzdí naši reakci na klimatickou změnu?

28.5.2024 06:01 | PRAHA (Ekolist.cz)
Licence | Volné dílo (public domain)
Jak ostatní lidé vnímají klimatickou změnu? Jak dobře jsme schopni to rozpoznat? Na základě nedávného článku od Our World in Data si ukážeme, co je to mezera ve vnímání, jaké může mít důvody a důsledky.
 
Žijeme v době nastupující klimatické změny. V Čechách za sebou máme rekordně teplý únor, který byl ve skutečnosti jako pátý nejteplejší březen v historii měření. Celosvětově máme za sebou dvanáct měsíců v řadě, které byly teplejší o 1,5 °C než předindustriální období. Při současných opatřeních spěje svět k oteplení o skoro 3 °C, spojenému s extrémními klimatickými jevy jako jsou sucha, bouře a povodně, neobyvatelnosti mnoha oblastí po světě a s tím spojenou masivní migrací. Pořádají se celosvětové konference o změně klimatu, státy světa se zavazují ke snižování emisí a Evropská unie prosazuje Green Deal.

A co na to lidé? Na jednu stranu, jak ukazuje například rozsáhlá studie České klima 2021, většina lidí v Česku souhlasí s tím, že klimatická změna je způsobena hlavně lidmi, že je to závažný problém a má z ní obavy. Je spojena s mnoha různými emocemi a často se mluví o klimatickém žalu.

Na druhou stranu to mezi lidmi zdánlivě není zásadní téma. Podle mé zkušenosti není klimatická změna běžný námět hovorů mezi přáteli ani kolegy. Většina lidí se neplánuje omezovat ve své uhlíkové stopě, dál jezdí denně autem, rozmáhají se víkendové letecké zájezdy, a jen málo lidí omezuje svoji spotřebu masa. Jak jdou dohromady obavy na jedné straně a nečinnost na straně druhé?

Důvodů je zřejmě mnoho, strukturální, sociologické i psychologické. Existují dokonce typologie psychologických příčin, které nás odvádějí od účinnější akce proti klimatické změně, jako jsou „draci nečinnosti“ (Dragons of inaction). Jedním z mechanismů je pravděpodobně i takzvaná mezera ve vnímání (perception gap), na kterou ukázal na začátku zmíněný článek od Our World in Data. Na základě několika výzkumů publikovaných nedávno v renomovaných vědeckých časopisech autor dokládá, že napříč zeměmi celého světa nadpoloviční většina lidí věří, že klimatické změny jsou způsobené člověkem, věří i jejich předpokládaným důsledkům (celosvětově 86 %, v Česku 89 %) a také obecně podporují opatření na jejich zmírnění (celosvětově 72 %, v Česku 69 %). To vcelku odpovídá výsledkům studie České klima 2021, která lépe reprezentuje českou populaci a podle které skoro tři čtvrtiny Čechů přičítají změnu klimatu lidské činnosti a přály by si větší zapojení vlády do ochrany klimatu (71 % a 74 %).

Nicméně, a to je asi nejdůležitější sdělení celého článku, zatímco více než dvě třetiny lidí tvrdí, že by byly ochotny darovat procento svého příjmu na opatření zmírňující klimatickou změnu (celosvětově 69 %, v Česku podle této studie 55 %), jsou přesvědčeni, že mezi ostatními by se tolik darujících nenašlo. Odhadují, že obecně by byla ochotna darovat takovou částku méně než polovina lidí (konkrétně 43 %, v Česku 32 %). Tento rozdíl mezi skutečně zjištěnou a lidmi odhadovanou ochotou darovat, kdy lidé věří ochotě ostatních méně než své vlastní, se našel ve všech 125 zemích ve studii.

Předpokládaný a skutečný podíl lidí podle svých slov ochotných darovat na klimatická opatření napříč 125 zeměmi světa. Na vodorovné ose je podíl těch, kteří odpověděli, že by byli ochotni darovat procento svého příjmu, na svislé ose jaký předpokládali podíl ostatních darovat. Ve všech zemích je odhadovaný podíl menší než skutečný. Zdroj dat a původní interaktivní obrázek | Our World in Data.
Předpokládaný a skutečný podíl lidí podle svých slov ochotných darovat na klimatická opatření napříč 125 zeměmi světa. Na vodorovné ose je podíl těch, kteří odpověděli, že by byli ochotni darovat procento svého příjmu, na svislé ose jaký předpokládali podíl ostatních darovat. Ve všech zemích je odhadovaný podíl menší než skutečný. Zdroj dat a původní interaktivní obrázek | Our World in Data.
Foto | Kamil Vlček

Takovému rozdílu se říká mezera ve vnímání, a obecně znamená, že lidé vnímají názor jiné skupiny lidí nebo nějaký fakt jinak, než jaký opravdu je. Je dobře popsána i v jiných oblastech než klimatické změně. Například, alespoň ve Spojených státech, zástupci extrémních politických názorů vnímají názory lidí z opačného konce politického spektra radikálněji, než jaké jsou ve skutečnosti. Důvodem může být polarizace na sociálních sítích, ale i v médiích, kde zaznívají hlavně extrémnější názory. Společnost to rozděluje víc, než ve skutečnosti svými názory rozdělená je. Dobře je popsána i mezera ve vnímání shody ohledně důvodu klimatické změny, kdy prakticky všichni světoví klimatologové jsou přesvědčeni, že je způsobená člověkem (97-100 %), ale veřejnost si ještě před pár lety myslela, že mezi vědci stále převládá v této věci diskuze.

Speciální typ mezery ve vnímání je spojený s ospravedlněním chování, které sami neuznáváme, ale jsme přesvědčeni, že ostatní ano. Tato pluralitní ignorance, kdy vnímaná sociální norma ovlivňuje individuální myšlení a rozhodování, je spojována s tím, jak dlouho ve společnosti přetrvávají takové jevy jako rasová segregace nebo genderová nerovnost. A týká se i vnímání klimatické změny a klimaticky udržitelného chování. Pokud například při letu letadlem uvažuji nad svou uhlíkovou stopou a cítím se provinile, můžu si své chování ospravedlnit tím, že předpokládám, někdy mylně, že ostatním to přijde být v pořádku. Sdílená zkreslená představa o postojích ostatních naše chování upevňuje.

Důvody pro takové jevy jsou různého typu. Mezi sociální patří to, že v médiích i na sociálních sítích přitahují pozornost vyhraněné, a často vlastními zájmy motivované, názory jednotlivců, klimatickou změnu zpochybňující. Jedna z psychologických příčin může být optimistické zkreslení, jak zmiňuje článek od Our World in Data, ale i nedávné sdělení o něm v Seznam Zprávy. Díky němu jsme často přesvědčeni, že se nám bude dařit lépe než ostatním a různé negativní události (nemoc, ztráta práce) nás potkají s menší pravděpodobností. Příznivé informace nebo důkazy považujeme za důležitější než informace nepříznivé, například ohledně klimatické změny je pro nás dočasně chladné počasí důležitější než horké. V mnoha případech je pro nás takové zkreslené vnímání prospěšné, zvyšuje naši psychickou pohodu, a díky jinému psychickému jevu, sebenaplňujícímu se proroctví, nás i činí úspěšnějšími.

Optimistické zkreslení ale také vede k přesvědčení, že klimatická změna se týká spíš někoho jiného než nás, nebo že zprávy o důsledcích klimatické změny jsou neurčitější, než byly myšleny. Také nás utvrzuje v tom, že děláme, nebo jsme ochotni dělat, pro ochranu planety hodně, víc než lidé v našem okolí. Například třídíme odpad, možná omezujeme svoji spotřebu masa a máme pocit, že děláme dost a víc než většina lidí. Může vést i k tomu, že u sebe méně vnímáme mezeru mezi úmysly a chováním, tedy například záměrem darovat na opatření proti klimatické změně a jeho uskutečněním.

Důvodem pro onu mezeru ve vnímání může být i obecnější jev konfirmačního zkreslení. Protože svět je velmi složitý a informací, které k nám přicházejí a které bychom mohli vnímat, zpracovávat a pamatovat si, je obrovské množství, zpracováváme jen část z nich. Vybíráme si takovou část, která více vyhovuje našim zkušenostem, přesvědčením a postojům. Chceme si udržet konzistentní příběh sami o sobě a o svém způsobu života, takže málo vnímáme informace, které jsou s ním v rozporu. Někdo skeptický ke klimatické změně bude, i na nevědomé úrovni, méně vnímat a hledat zprávy ukazující její projevy. Takovým mechanismem se současně vyhýbáme nepříjemným emocím spojeným s tím, že některé věci jsou jinak, než jsme přesvědčeni.

Může být jednodušší nezajímat se a nevnímat, že ostatní mají také obavy z klimatické změny, a že podporují omezení spotřeby fosilních paliv a živočišných výrobků více, než bychom čekali. Opačný přístup by mohl vést k větším obavám o budoucnost a také k opravdovému zavedení takových opatření a omezení našeho komfortního způsobu života. Skrývá se v tom psychologická zpětná vazba, kdy naše přesvědčení zkresluje naše vnímání, a naše zkreslené vnímání upevňuje naše přesvědčení. Na jednu stranu to může vést k systematickému podceňování klimatické změny, na druhou stranu ale i k jejímu přeceňování a klimatické úzkosti.

To vede k možná ještě zajímavějšímu psychologickému pohledu na popisovanou mezeru ve vnímání, totiž jaké má důsledky pro náš pohled na řešení klimatické změny. Týkají se rovnou několika „draků nečinnosti“. Jedním z nich je možný pocit nespravedlnosti nebo nerovnosti. Proč bych já měl ve svém životě něco měnit, když ostatní nic nedělají? Mám sice pocit, že by omezení cestování letadlem a každodenních jízd autem bylo potřeba, ale když se takhle omezím sám, stejně to nic nezmění. Podle teorie veřejného dobra (public goods) mohou být snahy jednotlivce o veřejné blaho racionální pouze pokud k němu přispívá většina zúčastněných. Změna klimatu je ukázkovým příkladem, kdy snahy jednotlivce získávají výrazný smysl pouze, pokud se stanou snahou kolektivní. Pohled, že individuální snaha je zbytečná, je samozřejmě podporován zkresleným vnímáním toho, že většina lidí změny nepodporuje.

Zkreslené vnímání současně vytváří sociální normu. Příslušnost ke skupině, jako je naše rodina nebo kolektiv v zaměstnání, je hluboce spojena s naší identitou, a vyjadřování jiných postojů než je v této sociální skupině obvyklé, může vést k nedorozuměním a souvisejícímu psychickému tlaku. Takový rozpor mezi svými názory a přesvědčeními skupiny může vést k pokusům skupinu reformovat, nebo k jejímu opuštění, ale často nejpřijatelnější je změna vlastních přesvědčení. Sociální normy mají zásadní vliv na naše chování a v mnoha případech pro změnu chování nestačí dodat informace o důsledcích toho, co děláme, ale je potřeba například navíc ukázat, že chování nebo vnímání našich blízkých nebo kolegů je jiné, než jsme mysleli.

Mezera ve vnímání může vést i k pocitu malé vlastní kontroly nad situací, účinností toho, co jsme schopni se situací dělat. Takovému přesvědčení o vlastní schopnosti uskutečnit nějaké chování vedoucí k cíli se říká self-efficacy a má větší roli v naší motivaci podniknout nějakou akci než objektivní okolnosti. Je výsledkem vlastních zkušeností, ale také pozorováním chování ostatních. Kolektivní i individuální self-efficacy má přitom zásadní vliv na naši podporu klimatických opatření. Pokud nevidíme, že by lidé okolo nás přistupovali aktivně ke klimatické změně, nevidíme jejich přesvědčení o schopnosti s ní něco dělat, zvyšuje to náš pocit, že s ní nic dělat nejsme schopni.

Co z toho celého plyne? Za prvé, tím, že budeme o změně klimatu a postojích k ní komunikovat, zjišťovat názory ostatních a zprostředkovávat co zjistíme, můžeme snižovat mezeru ve vnímání pro sebe i pro ostatní a posouvat sociální normu. Je důležité přitom rozlišovat sociální prostředí, přizpůsobit se tomu, s kým mluvíme, protože postoje jsou v každé sociální skupině jiné a mezera ve vnímání zřejmě taky. Za druhé, v obecné rovině je vnímání klimatické změny a podpora opatření větší, než si myslíme.

Nejde tedy už o přesvědčování lidí o tom, že způsobujeme klimatickou změnu a že je s tím potřeba něco dělat, ale spíš o ukazování konkrétních řešení a zohlednění obav ohledně účinnosti a možných dopadů.


reklama

 
foto - Vlček Kamil
Kamil Vlček
Autor působí jako kognitivní neurovědec ve Fyziologickém ústavu AV ČR a na katedře psychologie na FF UK v Praze. Věnuje se také akademické udržitelnosti a psychologii klimatické změny.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (14)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jaroslav Řezáč

28.5.2024 06:11
proč pan Vlček vytváří mezeru?
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

28.5.2024 07:09
pan Vlček je teoretik, tak možná nežná heslo " hlavně se z toho nepodělat".
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

28.5.2024 07:37
Již největší z Čechů Jára Cimrman změnu klimatu předvídal a taky navrhl řešení. Jako optimální reakci na změny klimatu považuji Českou cestu.

Ba i ti šikovní Žaponci se silami jsou na konci,
jen jeden z národů neskoná, hrůzy severu slavně překoná!
Tam, kde kde hynuli vlci
tam, kde hynuli vlci,
tam, kde kde hynuli sobi,
Čech se přizpůsobil, Čech se přizpůsobil !
Odpovědět
RV

Richard Vacek

28.5.2024 07:42
Po revoluci chodili od domu k domu jehovisté a hlásali o konci světa a jak se máme změnit. Kdo měl trpělivost, párkrát si je vyslechl a příště už je rovnou vyhodil. Tak s tím přestali.
S vírou klimatickou je to složitější, protože se stává součástí státního náboženství. Dětem ve školním věku radím, jak mají na otázky ohledně klimatické víry odpovídat aby neměly problémy, základní dogmata jsou daná.
Až nás doženou ekonomické důsledky praktikování této víry, dojde ke katarzi, stejně jako jsme k ní dospěli poté, když přestalo platit dogma o vedoucí úloze Strany.
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

28.5.2024 11:11 Reaguje na Richard Vacek
Jo Jehovisti. K nám přišli jednou . Podal jsem jim sekerky, že rozmlouvat můžeme i při sekání dřeva.......
Odpovědět
VM

Vladimir Mertan

28.5.2024 12:53
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kolik_and%C4%9Bl%C5%AF_se_vejde_na_%C5%A1pi%C4%8Dku_jehly%3F
Kolik andělů se vejde na špičku jehly?
I když se tato otázka ve zdrojích často traduje, není doloženo, že by se jí středověcí scholastici zabývali. Naopak, jejich metody jsou považovány za předchůdce současných vědeckých metod.[5] Moderní věda považuje problém „andělů na špičce jehly“ za jeden z posměšků a falešných představ, které se rozšířily až v renesanci a v 18. století. Vrcholné období scholastiky ve 13. století přispělo k rozvoji logiky, ontologie, filozofie jazyka, antropologie a dalších vědeckých disciplín.[6]

Nicméně nelze popřít, že se na středověkých univerzitách někdy diskutovalo i o dosti pochybných otázkách, které týkaly andělů. Mistr Jan Hus o tom ve svém výkladu Sentencí Petra Lombardského (Super quattuor Sententiarum, 1407–1409) píše:

Jsou i jiné otázky o andělích, t. zda se anděl pohybuje náhle nebo postupně, zda může býti zároveň na různých místech, zda více andělů může býti zároveň na témž místě, zda se anděl pohybuje od místa k místu a zda anděl v pohybu svém prochází prostředím..., kteréžto otázky odvozovati jest spíše neužitečně čas stravovati, než prospívati.[7]
Jan Hus, Výklad Sentencí Petra Lombardského

No a dnes zase môžeme diskutovať, Jak mezera ve vnímání brzdí naši reakci na klimatickou změnu? :-)
Odpovědět
MZ

Miloš Zahradník

28.5.2024 15:00 Reaguje na Vladimir Mertan
No jo. Zijeme v obdobi, kdy andělologie se promenila v nejdulezitejsi "vedeckou", psychologicko - sociologickou a hlavne politickou, ba pravni disciplinu a andělolist nas vytrvale a neunavne temer kazdy den zasobuje zasadnimi clanky na toto tema...
Odpovědět
MM

Milan Milan

28.5.2024 18:44
Včera v ČRo český europoslanec (jméno je pisateli známé) naznačil, že evropský green deal rozpoutali a podněcují korporáty a lobbisté. TAK BYCH TO VNÍMÁNÍ OBČANŮ MOC NEPODCEŇOVAL.Vnímáme to moc dobře,jen jsme nenaskočili na vlnu podpory zisků a dotačních kšeftů.
Odpovědět

Viktor Šedivý

28.5.2024 22:44 Reaguje na Milan Milan
Naskočil na tu vlnu každý, kdo podpořil ANO či Pětikolku.
Odpovědět
PB

Petr Brok

28.5.2024 22:46
Žijeme velmi různorodé životy. Způsoby řešení údajné klimatické změny způsobené člověkem nejsou různorodé. Průzkumy jsou špatně postavené. Na otázku, zda jsem ochoten omezit létání, jsem po pravdě odpověděl, že nikoliv. No, jak bych ho mohl omezit, když jsem nikdy neletěl? Mám velmi nízkou uhlíkovou stopu, tak proč bych měl omezit konzumaci masa ze zvířat, které si sám vykrmím, zaříznu a upeču. A to, co bych mohl a třeba i chtěl pro planetu udělat, tak to mi stát nedovolí. Tak proč bych měl věřit tomu, že to není zase nějaká kulišárna.
Odpovědět

Viktor Šedivý

29.5.2024 00:01
V grafu jsou ti, co by byli ochotni darovat procento svého příjmu ...
Dělají si z nás blázny? Environmentalistické šílenství brusele nás bude stát desítky procent našich příjmů a nikdo se nás neptá na ochotu - stačí, že dost našich spoluobčanů zvolí ANO nebo něco z Pětikolky či jinou europoslušnou partu.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

29.5.2024 12:38
Dosti hloupá výzkumná otázka. Přece je mnohem důležitější, jak dobře se ty peníze pro ochranu klimatu využijí. A odtud se pak bude i odvíjet ochota na to přispívat.
Odpovědět
LB

Lukas B.

30.5.2024 16:03 Reaguje na Jiří Svoboda
přesně tak. moje ochota se různí podle toho, jestli budou peníze spláchnuty do záchodu, budo použity k obohacení vykuků nebo jestli se použijí na něco, v čem trošku budu vidět smysl.

mimochodem, pro psychology a psychiatry je mnohem víc než "popírači" zajímavější materiál flagelantů utopených v klimatickém žalu.
Odpovědět
PH

Petr Hariprasad Hajič

11.6.2024 17:39
Pan Vlček to popsal teoreticky moc hezky a zřejmě i vyčerpávajícím způsobem. Jenom se mi tom textu nějak ztratilo, jak k tomu tedy přistupovat. Nevím, jak nemám mít klimatickou úzkost v situaci, když nejvyšší teploty běžně překračují o 2-4°C. Dillí 52°C, Jaipur 52,2°C. Ani Indové to v takových podmínkách nezvládají. Evropan týden bez klimatizace nepřežije. V noci teplota neklesá pod 35°C. Znám to z vlastní zkušenosti. Vydržel jsem asi 3-4 dny teploty kolem 46-48°C. Když to trvá deset dní, tak toho máte plné zuby. Nedá se s spát, nedá se normálně myslet. Všechno je rozpálené včetně větru. Nechladí, naopak rozpaluje. Je horký jako z pece. Pokud o něčem přemýšlíte, tak kam se schovat a kam utéct před tou horkou vlnou.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist