https://ekolist.cz/cz/publicistika/eseje/literatura-a-environment-jedina-mozna-veda-je-ta-angazovana
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Literatura a environment: jediná možná věda je ta angažovaná

27.1.2025 06:22 | PRAHA (Ekolist.cz)
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | Mekht / Unsplash
Už dekády, a především v posledních letech a měsících stojíme před palčivou otázkou, na jejímž rozřešení bez nadsázky závisí naše budoucnost. Ta otázka je prostá: jak dosáhnout toho, aby lidé přestali masivně drancovat prostředí, na němž stojí existence života na Zemi v podobě, již známe? Svou pozitivní roli může sehrát i literatura a literární věda. Vystoupí-li ovšem ze svých stínů.
 
Nacházíme se v době zrychleného úbytku druhů i prudkého poklesu množství živočišné biomasy. Příčinou je zejména klimatická změna způsobená antropickým uvolněním fosilního uhlíku, ale také zvyšující se tlak na přírodní zdroje, který souvisí s nadále dominujícím a politicky preferovaným konceptem růstové ekonomiky. Planeta se hroutí a vůle nastavit potřebné změny našeho chování k environmentu je zřetelně slabá a stále slabší.

Můžeme samozřejmě přistoupit na celkem rozšířenou, a nikoliv nefunkční interpretaci, podle níž se jakákoliv účinná environmentální politika rozbíjí o útesy zájmů obřího kapitálu a oligarchie, která svou mocí dávno předčila instituci státu. Agenda, která z takovéto interpretace plyne, je jasná a bez debaty adekvátní: asymetrickou distribuci bohatství je potřeba pojmenovat, tematizovat a s pomocí organizování občanské společnosti překonat. Tento proces samozřejmě probíhá, je však zřetelné, že zoufale pomalu, a je navíc stále silněji atakován aktéry tzv. protiklimatického obratu ­– lidmi, kteří právě v exploataci fosilních zdrojů a v programovém odklonu od konceptu udržitelnosti spatřují výraz občanské emancipace.

Devastaci brazilské přírody tematizoval už Humboldt a další cestovatelé v první polovině 19. století. J. M. Rugendas: Mýcení lesa, 1820–25.
Devastaci brazilské přírody tematizoval už Humboldt a další cestovatelé v první polovině 19. století. J. M. Rugendas: Mýcení lesa, 1820–25.
Licence | Volné dílo (public domain)

Chceme-li změnu, je proto namístě hledat také jiné cesty než jen přímý střet. Cesty, které dokážou dnešku přinést terapii nikoliv analýzou synchronního dění, ale diachronní analýzou diskursů, které vytvořily takové významové a identitní konstelace, jež legitimizují stávající normalitu. Současné environmentální politiky totiž nevznikají náhle a bez kontextu, ale navazují na koncepty, které jsou ve veřejném diskursu přítomné dlouhodobě. Tyto koncepty jsou přitom generovány a dále distribuovány různými sociálními praxemi – a nejde jen o samotnou tradici managementu přírody, jako je například stájový chov dobytka, budování říčních mlýnů nebo sběr hub, ale především o provoz symbolický. Náš vztah k přírodě je zcela nepochybně definován a určován také architekturou, folklórem či třeba turismem. Vzpomeňme rostlinných motivů na vnějším plášti gotických katedrál či zastřižených tújí oddělujících rodinné domky, stavění máje nebo posunu od výšlapů na vrchy s rozhledem do „kraje“ v 19. století k cestám za sportovním výkonem na počátku století dvacátého prvního.

Zásadní sociální praxí, která určuje vztah ke světu, v němž se pohybujeme, je jazyk, respektive textový provoz v širokém smyslu slova. My všichni, slovy Umberta Eca, žijeme mezi texty, s texty a z textů. A právě proto dává hluboký smysl zabývat se tím, jakou genezi vykazují pojmy a koncepty, které jsou pro současnou environmentální agendu úhelné, prostřednictvím dlouhé textové tradice. K tomu nám může posloužit materiál mnoha žánrů. Nabízejí se například texty administrativní, které odrážejí způsoby utváření a ustalování obrazu přírodních fenoménů v kontextu státní či šlechtické správy, nebo texty mediální, jež uchovávají dynamiku toho, čemu lze říkat veřejný diskurs. Touž optikou ovšem můžeme zaostřit také na texty literární.

 

Ekokritické čtení

Intepretace literatury z ekokritických pozic přináší především zjištění, že příroda, krajina, ale i její dílčí prvky jako hory či (pra)lesy jsou nejen určitým způsobem zobrazovány, ale přímo konstruují naše hluboce zakořeněné představy, jež vzájemně vyjednáváme napříč staletími. Z literárních obrazů se tak stávají vlivné literární manifestace, které primárně participují na implementaci zásadních environmentálních pojmů do kulturního provozu, sekundárně pak zaznamenávají historii jejich geneze a osvojování. Ekokritická perspektiva ukazuje, že literatura má moc je ustavovat, přepisovat, nebo dokonce zcela destruovat.

Schopnost literárních textů nasvěcovat problémy dotýkající se naší současnosti jsme obvykle schopni přiznat jen nejaktuálnější produkci, v případě globální krize například v podobě dnes až nadproduktivních próz o klimatické změně, ekologických devastacích krajiny a environmentálním žalu. Mohou se však partnery v diskusi, již nyní v tomto ohledu společně vedeme, stát i díla staršího data? ptá se ekokritika. Co všechno mohou tyto vzdálené hlasy, jež se zvláště v českém kontextu zpravidla jeví jako nudná položka školní výuky bazírující na výkladu národně reprezentativních děl minulosti a výlučných estetických výkonů, sdělovat současnosti?

Překvapivě třeba i to, že téma destrukce přírodního prostředí rezonovalo v literatuře už před staletími, jeho rámování však bylo v ledasčem odlišné. O ohrožení přírody mluví například nesmírně vlivná cestopisná díla a přírodovědné spisy Alexandera von Humboldta, jenž si již v roce 1844 uvědomil, že člověk „kácením lesů, změnou rozložení vod a produkcí velkých mas páry a plynu v průmyslových centrech“ mění klima. Humboldt přitom senzitivně reagoval na skutečnosti, s nimiž měl přímou zkušenost: jeho berlínský domov začaly obklopovat industriální provozy předměstí, zamořující půdu i vzduch, na svých cestách jižní Amerikou se setkával s dopady deforestace a odvodňování krajiny. Byť odlesnění vnímal velmi utilitárně – ztráta lesů pro něj neznamenala rozpad biotopů, ale především to, že lidé přicházejí o zdroj energie, dochází k odvodnění krajiny, úbytku srážek a k erozím půdy –, předjímal svým pozorováním současné hrozby: pochopil, jak destruktivní může být tlak civilizace na přírodu a že porušení jedné části „ekosystému“ je jeho ohrožením coby celku. Příroda pro něj byla především sítí vztahů a dynamicky se proměňující živoucí entitou, organismem. Jeho pokračovatelé dospěli v „alarmistickém“ diskursu ještě dále, kupříkladu George Perkins Marsh v knize esejů Man and Nature or Physical Geography as Modified by Human Action (1864) soudil, že škody způsobené zničením lesů by vedly k tomu, že „země by již nebyla pro člověka obyvatelná“ a že hlad po orné půdě povede k neúměrnému odlesňování a tím i ke změně klimatu.

August Cappelen: Umírající prales, 1852. Estetika je předvojem politiky.
August Cappelen: Umírající prales, 1852. Estetika je předvojem politiky.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | August Cappelen / Nationalgalerie Oslo / Wikimedia Commons

Literatura naší (západní) minulosti přitom dokázala negativní jevy nejen pojmenovat a vyjádřit své obavy, ale i pozvednout proti nim hlas a vyvolat veřejnou reakci. Vezměme za příklad Karla Klostermanna, jehož dílo ve své době obrátilo pozornost od scenérie k interiéru lesa, od krajinné kompozice k přírodním procesům. To, co však v Klostermannově době sehrálo roli spouštěče environmentálního zájmu, o sto let později paradoxně pomáhalo blokovat zavádění neintervenčního managementu šumavských horských smrčin. I to je ekokritika…

Pojďme ale dál. Už na přelomu století varoval William Wordsworth v knize Guide to the Lakes před vysazováním nepůvodních jehličnanů, jež kazí krásu scenérií (sic!) a erodují půdu jeho rodného kraje, tedy ikonického místa anglického romantismu, jezerní oblasti Lake District. Současně přitom navrhoval, aby tyto výjimečné přírodní krásy byly zachovány jako „jakýsi druh národního majetku“, a inicioval tak první úvahy o jejich institucionální ochraně. Mimo to inicioval i odpor proti výstavbě železničních tratí, které měly tuto oblast učinit dostupnější. Proti industrializaci ničící místní přírodní krásy se vyslovil hned v několika básních.

Ekokritika, která je z podstaty založena na analýze diskursů, však jako každá analýza diskursu nesmí v textech objevovat jen to, co je exponované, ale také to, co je nenápadné. Právě proto by neměla programově analyzovat jen texty, jež environment tematizují. Jinými slovy, pro diachronní environmetální analýzu literární produkce nemusí být v centru zájmu výhradně prominentní autoři, jako jsou angličtí jezerní básníci, H. D. Thoreau, Rachel Carson, v českém kontextu Mácha nebo Klostermann, avšak – a snad i přednostně – například masově konzumované a literární historií notoricky přehlížené texty populární četby nebo produkce situované na hranici mezi dokumentárností a literárností. Bylo by možné sledovat etablování pojmu divočina bez analýzy její koncepce v žánru dobrodružné literatury druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století? Je možné porozumět zrodu pojmu prales, mimochodem patrně konstruktu vznikajícího výhradně v kontextu středoevropské kultury, bez znalosti četných cestopisů do Nového světa přelomu 18. a první třetiny 19. století, počínaje díly zmíněného Alexandera von Humboldta?

Ekokritika však nesmí zůstat u pouhé analýzy jevů, je totiž z principu, jak ostatně argumentujeme výše, angažovanou vědou. Jejím horizontem není pojednávané problémy jen odkrýt, pochopit či vysvětlit, ale přímo měnit. V kontextu humanitních disciplín to znamená, že dochází k cílenému prolamování do veřejných diskursů, k nastolování nových narativů či k obratu zřetele k příčinám nejrozličnějších limitujících stereotypů. Ekokritika tak s sebou nese značnou míru znejistění. Narušuje běžný provoz literární vědy, neboť přepisuje to, do jakých domén má literární vědec zasahovat a co vše nést, kde vůbec jsou hranice jeho oboru. Angažovaný přístup mnohdy budí kontroverzi, neboť po instituci literární vědy žádá, aby přijala zodpovědnost za současný stav světa, v tomto případě za environmetální krizi. Ekokritička Cheryll Glotfelty říká, že s ekokritikou se to má stejně jako s hnutími za občanská práva nebo za osvobození žen šedesátých a sedmdesátých let 20. století, která literární vědě vtiskla nové zájmy a přístupy, otevřela jí nové oblasti výzkumu i pole působnosti. A především v souladu s nimi ukázala podíl literatury na tvorbě a obnově nejen kulturních stereotypů, ale celých kulturních systémů, a přispěla tak k rozrušení významů a vztahů, na nichž tehdejší nerovnost stavěla a které přitom byly dobově vnímány jako samozřejmé a přirozené.

 

Neangažovaná kritika?

Otázka angažované, aktivistické literární vědy coby předmětu akademické kontroverze zaslouží krátký komentář. Přistoupíme-li totiž na to, že je angažovanost v kontextu literární vědy něčím nestandardním, je namístě se ptát, v čem spočívá přístup neangažovaný, kde je onen status quo, jejž aktivistická věda vyzývá? ­Lze ale interpretaci literatury, a především její historii vůbec provozovat z postojového hlediska neutrálně?

Náš vztah přírodě prochází knihami. Nepochybně. Zdeněk MiIler: Krtek ve městě.
Náš vztah přírodě prochází knihami. Nepochybně. Zdeněk MiIler: Krtek ve městě.
Foto | Zdeněk Miler / Repro autoři

Podle nás nelze. Naše přesvědčení přitom staví na dvou rovinách. Tou první je prosté pozorování toho, jak je literární věda (v českém prostoru) provozována dlouhodobě, a co by tedy mohl být zmíněný status quo. Představu neutrality kompromituje už sama existence českého literárního kánonu, tedy souboru textů, jejichž prostřednictvím se zde dlouhodobě a na všech úrovních včetně té středoškolské vykládají dějiny literární produkce. Obecně respektovaný český kánon reprezentovaný všemožnými literárně-historickými příručkami je totiž fenoménem hluboce nesamozřejmým, ba co víc vázaným ke konkrétním politickým ambicím a zájmům, jež sahají daleko k počátkům utváření českého nacionálního diskursu. Rozhodnutí vyprávět dějiny české literatury prizmatem textů, které splňují kritéria kvality, a nikoliv třeba kritérium míry (dobové) čtenosti, produkuje obraz české literatury coby jevu, jehož podstatou je především lineární vývoj od jednodušších forem ke složitějším, respektive cesta, která je naplněním představy české národní emancipace jakožto procesu dostihování vyspělejších kultur. Nechceme rozhodně tvrdit, že tento způsob narace je skrznaskrz špatný. Chceme jen upozornit na to, že rozhodně není oproštěný od ideových postojů.

Druhá rovina našeho přesvědčení se opírá o fakt, že zoufalá snaha české literární historiografie působit za každou cenu neangažovaně nevyhnutelně troskotá na samotné ideologické vyhraněnosti, již dnešní doba zřetelně vykazuje. Být nad věcí, tj. pokračovat v domněle nepolitickém dlení v archivech či v akcentaci sociálního rozměru literatury jakožto něčeho minulého, neznamená, že svůj obor nad rozbouřenými vodami společenského pnutí udržíme. Znamená dokonce pravý opak: být programově neutrální vede k jedinému, ke stranění moci. Proti ekokritice můžeme zkrátka postavit mnohé alternativní modely interpretace, jež sledují své vlastní, ač nezřídka podobné, cíle, nelze ji však popírat či odsouvat na periférii oboru coby projev jeho úpadku. Delegitimizace environmentálního čtení umělecké literatury není obhajobou neutrality, ale v důsledku jen podporou postojů, které zajišťují pokračující kořistnický přístup k tomu, co nazýváme životním prostředím.

Představa, že humanitní věda stojí mimo ideologii, je iluzorní. Miroslav Bárta a jeho koncept kolapsu.
Představa, že humanitní věda stojí mimo ideologii, je iluzorní. Miroslav Bárta a jeho koncept kolapsu.
Zdroj | Brocast

 

Proti aktivismu

Environmentální čtení literatury obvykle nazývané ekokritikou je na jedné straně reakcí literární vědy na postupující klimatickou a biodiverzitní krizi, je snahou literární vědy přispět svými přístupy a metodami k tomu, aby náš svět stejně jako svět dalších živočišných a rostlinných druhů, s nimiž sdílíme svůj prostor, nezašel na úbytě. Ekokritika je odpovědí literárních vědců a vědkyň na volání o pomoc. Environmentální čtení literatury je ale, stejně jako třeba genderový přístup, reakcí i na to, že literárněvědný provoz svým lpěním na neangažovanosti zjevně stále více zabředá do obhajoby dominujících ideologií. Ekokritika je programově angažovaná. Její angažovanost však do velké míry plyne právě z potřeby čelit aktivismu, jejž mnohdy nevědomky provozují ti, kteří usilovně trvají na tom, že hájí postojovou neutralitu oboru.


reklama

 
Další informace |
foto - a Veronika Faktorová Michal Hořejší
Michal Hořejší a Veronika Faktorová
Michal Hořejší působí na Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK, Veronika Faktorová na Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (38)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jaroslav Řezáč

27.1.2025 06:34
naši předci měli heslo, " hlavně se z toho nepodělat". Což si myslím, že je dneska víc aktuální než kdy jindy.
Klimatická změna se děje miliony let a teď najednou jsme vydřený, z hlediska časové osy od vzniku Země se spíš ztrapňujeme.
Klimatická změna se děje každý rok a každý den a dít se bude a to rozdává karty nikoliv aktivismus v kterém jsou emoce, strach, psychika a traumata.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

27.1.2025 07:59 Reaguje na Jaroslav Řezáč
1*
Odpovědět
Michal Hořejší

Michal Hořejší

27.1.2025 09:24 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Interpretace literatury z nacionálních pozic je podle vás tedy "odvážná", z environmentálních pak "ustrašenecká"? Rozumím tomu správně?
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

27.1.2025 10:02 Reaguje na Michal Hořejší
to nevím neb vám do hlavy nevidím. Obecně bych řekl, že mi je bližší konzervatismus a těm pragmatismus.
Přestaňme si stěžovat na klimatickou změnu, protože tu nikdo nikdy nezastaví.
To, že tato planeta je pošpiněna lidskou chamtivostí, sebestředností a byznysem přes mrtvoly, krátkozrakostí a uživatelskou hloupostí není záležitost klimatu ale charakteru a etiky, toho jak se chováme k půdě, lesům, vzduchu, tak se chováme k sobě.
Vše je o zničeném vztahu k přírodě a přirozenému. Mezilidské vztahy se stávají virtuálními a povrchními mezi lidmi, to neprospívá ničemu.

Odpovědět
su

28.1.2025 09:19 Reaguje na Jaroslav Řezáč
5 -
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

6.2.2025 14:21 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Samozřejmě souhlas. 1*.
Odpovědět
pk

pepa knotek

27.1.2025 08:40
Úbytek rostlinných a živočišných druhů je důsledek přemnožení tzv. homo sapiens na planetě a ne změna klimatu, která se děje pořád po stovky milionů let. Růst teploty a CO2 sice napomáhá fotosyntetickým pochodům, ale druhovou rozmanitost už nezachrání.
Odpovědět
Michal Hořejší

Michal Hořejší

27.1.2025 09:21 Reaguje na pepa knotek
Myslím, že argumentujeme komplexněji, tj. exponujeme též "uvolnění fosilního uhlíku". Souvislost mezi klimatickou změnou, proměnou ekosystémů a úbytkem druhů/jejich biomasy je navíc schéma, s nímž se dosud běžně zachází. Díky za reflexi.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

27.1.2025 10:33 Reaguje na pepa knotek
Celé to je o ekonomickém konceptu výroba - spotřeba. Někomu stačí bederní rouška a někdo musí se vozit autama a létat na dovolenou.

nejvíce postižení ekologismem jsou ti, kteří utrpěli poznání univerzit a vysokých škol, přitom to jsou právě tito, kteří mají největší uhlíkovou stou, protože na vejšku nechodí proto, aby žili v lese na kořínkách, ale aby se měli dobře a užívali si života, protože si přiznejme, že se bojí chudoby a své ego potřebují obdařit nějakými důležitými pozicemi a zcela určitě tam nechodí proto, aby z nich byli zámečníci nebo truhláři, natož řidiči autobusů.
Takže to jsou oni, které svojí spotřebou podporují bezbřehou výrobu a služby.
Odpovědět
Michal Hořejší

Michal Hořejší

27.1.2025 10:49 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Tohle je zcela nepodložená řeč. Od našeho textu navíc už úplně odpoutaná.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

27.1.2025 12:06 Reaguje na Michal Hořejší
něco v tom smyslu reakce jsem očekával, ono je těžké si přiznat, že na Univerzity a vysoké školy chodíte pro své "dobré" situace což se explicitně vyjadřuje penězi, ne pro chudobu.

Považovat angažovanost za vědu je ujetý.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

27.1.2025 12:08 Reaguje na Michal Hořejší
navíc ten článek vypadá jak pohádka o Krtečkovi.
Odpovědět
va

vaber

27.1.2025 10:04
Literatua ,ani ta nejangažovanější nepomůže. Co nás drtí víc, klimatická změna nebo jsme moc přerostli a hroutíme s vlastní vahou.
Ani to nevíme, zda vyvolal klimatickou změnu člověk, nebo zda je nás na planetě moc a tím udržitelnost zmizela.
Stálý rozvoj požaduje stále víc, ptá se někdo kde je hranice, nebo chceme být slepí a děláme ,že hranice nejsou.
To není jen CO2 ,tam někdo hranici stanovil, ale jsou další a další o kterých se nesmí mluvit, natož psát.
Odpovědět
Michal Hořejší

Michal Hořejší

27.1.2025 10:50 Reaguje na vaber
Předmětem textu není literatura, ale její reflexe. Tedy něco, v čem vyrůstá každý z nás, kdo chodí do školy.
Odpovědět
RH

Robin Hudeček

27.1.2025 10:48
Odborné lékařské pindy absolventů humanitních oborů.
Odpovědět
ig

27.1.2025 12:29
TLDNR, jen k tomu titulku: "angažovaná" a "věda" jsou pozice které se vzájemně vylučují.
Odpovědět
Michal Hořejší

Michal Hořejší

27.1.2025 12:59 Reaguje na
V tom je právě ten point našeho textu: nonsensem je představa neangažovanosti, resp. požadavek neangažovanosti angažovanost jen zastírá.
Odpovědět
LB

Lukas B.

3.2.2025 12:58 Reaguje na Michal Hořejší
ono je více úrovní věd. čistá věda je víceméně jen matematika, tam se s tím, že je Vám dejmetomu sedmička nesympatická a náte rádi trojku daleko nedostanete. pak jsou vědy dle popperovké definice, a pak jsou ty ostatní.
zatracený německý romantismus 19. soletí! kolik zla už napáchal a kolik toho ještě napáchá!
Odpovědět
va

vaber

27.1.2025 15:17 Reaguje na
Věda je zkoumání jevů které kolim sebe máme. Když něčemu rozumíme ,známe podmínky a dokážeme jev opakovat. To je rozdíl od náboženství ,které věří na neopakovatelné a náhodné jevy a říká jim zázraky. Ve vědě je dost všelijakých i protichůdných názorů,jak některé jevy interpretovat, protože jsme jev ještě dostatečně nepoznali. Někdo se angažuje po takový jiný makový názor.
Věda není černobílá.
Odpovědět
Michal Hořejší

Michal Hořejší

27.1.2025 15:30 Reaguje na vaber
Myslím, že té perspektivě pořád nerozumíte. Za podstatu vědy můžeme považovat formulaci a falzifkaci hypotéz, přičemž sama formulace hypotéz nevyhnutelně tkví v hodnotovém zázemí analýzy. Ostatně představa "jevů, které kolem sebe máme" je právě z této perspektivy krajně problematická.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

27.1.2025 17:49 Reaguje na Michal Hořejší
Nezlobte se na mě, ale opravdu moc nevím, co jste svým článkem chtěl říct. Formulačně je vybroušený, na můj vkus až zbytečně hemžící se odbornými výrazy, které nutně ztěžují orientaci v textu člověku, který není zrovna vědcem z Ústavu jazyka českého-bez ironie prosím- a to jsem vysokoškolsky vzdělaný, jen v zemědělském oboru.
Pokud bych to chtěl trochu odlehčit, tak tento článek na mě působí jako Žvahlav z Alenky v říši divů.
Odpovědět

Viktor Šedivý

28.1.2025 15:30 Reaguje na pavel peregrin
Řekl bych, že lepě svihlí tlové potřebovali vykázat činnost v rámci nějakého grantu a tak se batoumali v dálnici.

Výsledkem je sice jen nevelká spotřeba zdrojů, ovšem zcela bez jakéhokoli efektu.


Mám pocit, že celý ten dlouhý text tak lehce nastiňuje možnost, že vědec by se neměl nechat unášet suchými fakty, logikou atp. a měl by spíše zvážit ideologicky správný postoj.

Možná je to proto, že se objevuje naděje na zhroucení zelených ideologií, je tedy potřeba posunout Overtonovo okno, ať se vědci nestydí podepřít ten nádherný kšeft ještě trochou lží.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

28.1.2025 16:44 Reaguje na Viktor Šedivý
Jo, to bude ono.
Odpovědět
va

vaber

28.1.2025 09:42 Reaguje na Michal Hořejší
Já mám rád jasnou a srozumitelnou řeč, ta bohužel začíná v dnešní společnosti mizet a přináší to jen nepochopení a konflikty z nepochopení. Mlhavě formulované názory dávají jen prostor ke spekulacím ,co vlastně chtěl básník říci. Možná to neví ani sám básník a přizpůsobí se vývoji. Nevím jakou perspektivu máte konkrétně na mysli, takže opravdu tomu nerozumím.
Za podstatu vědy nemůžeme považovat formulaci a falzifkaci hypotéz, věda není ani psaní vědeckých zpráv i když okolí tak některé ,,vědce,, hodnotí ,ale je nutné vědecké zprávy psát.
Formulace hypotéz musí mít základ v nezpochybnitelných vědecky zjištěných faktech. Podstata vědy je zkoumání přírodních jevů , objevování souvislostí a zákonitostí , formulace hypotéz a závěrů přichází potom a to už nemusí být věda ,ale i fantazírování.
Mluvím přísně o přírodních vědách, konkrétně pro klima je to termomechanika atmosféry. Dnes se vědou nazývá všelicos i popisování papírů.
Soudcem správnosti nějakého vědeckého objevu o nějakém jevu, není množství oslavných článků a názorů v médiích a od vědeckých kapacit ,ale pokus v reálných podmínkách. Bohužel v mnoha případech takový pokus neumíme udělat.
To už jsme někde jinde.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

28.1.2025 10:02 Reaguje na vaber
Nedávno jsem se dozvěděl, že dnešní mládež má svůj slang, tudíž není snadné jí rozumět. Jiní možná pracují s AI, proto čtení některých textů je více únavné než poučné. A jak pravil už klasik: Proč to dělat/říct jednoduše, když to jde složitě... Zde jsem to po pár řádcích vzdal, a jak zjišťuji, o nic jsem nepřišel.
Odpovědět
Michal Hořejší

Michal Hořejší

28.1.2025 12:47 Reaguje na vaber
Zkusím vám tedy dát vodítko. Existence přírodních věd, a tedy i přírodovědného bádání, vychází z ustavení pojmu příroda v moderním slova smyslu. A tento proces ustavování byl od počátku provokován i nesen tím, čemu říkáme kultura, tj. předně malbou a ... literaturou. Nacházíme-li se v době, v níž je vztah přírody a člověka znovu přehodnocován (to je ta idea nature restoration konkurující nature conservation), je namístě, aby reflexe (i terapie) ležela na humanitních/sociálních vědách. Jelikož však jde o téma kontroverzní a politicky neutrální, ocitají se humanitní/sociální vědci chtě nechtě v angažované pozici. Ať už se problémem zabývají, nebo ne.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

28.1.2025 19:34 Reaguje na Michal Hořejší
Pane, nezlobte se na mě, ale to co píšete, jsou opravdu žvásty, které nemají naprosto žádnou praktickou hodnotu. Pouze teoretizujete a to si nechte pro svoje studenty, pokud jsou ochotni s vámi toto sdílet.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

28.1.2025 20:36 Reaguje na pavel peregrin
Ono je velký rozdíl, když to poslouchá studentík, který těžko může skákat přednášejícímu do řeči, nebo když si to přečte (opakovaně) člověk znalý života.

"...ocitají se humanitní/sociální vědci chtě nechtě v angažované pozici. Ať už se problémem zabývají, nebo ne."

Abych se cítil vinen ve věci, se kterou nemám absolutně nic společného, tak to chce hodně tvůrčí fantazie, neznalosti práva a lidské psychologie.

Máte pravdu, to nemá ani cenu toho "papíru"...
Odpovědět
va

vaber

31.1.2025 09:43 Reaguje na Michal Hořejší
Co to je ustavení pojmu příroda v moderním slova smyslu, je ještě nějaký starý nemoderní smysl pojmu příroda? Příroda tady vždy byla a v ní člověk žije. Pokud někdo něco namaloval nebo napsal není to příroda. Dle mě.
O přírodě , životním prostředí ,mluvíme zde na Ekolistu a tu chceme chránit.
Vědami jako je matematika, fyzika, astronomie, chemie nebo alchymie ,se lidé zabývali už hrozně dávno a byli to geniální jednotlivci, ne společnost a kultura, co tyto vědy posouvali.
Nezlobte se na mě ,humanitní a sociální vědci nejsou vědci v pravém smyslu .Já je za vědce nepovažuji.
I když studium chování masy lidí je dnes dobře zkoumáno a média a politici toho umí dobře využívat k ovládání masy lidí . Z takového pohledu je to nejvyšší věda.
Odpovědět

Viktor Šedivý

28.1.2025 15:36 Reaguje na vaber
Vědou se bohužel nazývají i podivné tlamocvičné pochody, které nemají zhola nic společného s reálným světem a jsou jen konstrukcí složenou z domněnek a fantazií.
Odpovědět
DF

Daniel Fiala

28.1.2025 01:22
Vážený pane Hořejší,
jestli jste chtěli sepsat co nejdelší text, ve kterém bude co nejméně českých slov, jednoznačně jste vyhráli. Ale blahopřání se asi nedočkáte. Je to násilí na jazyce: Ekokritika. Environment. Ekologická devastace krajiny. Historie geneze. A dalo by se pokračovat. Spatřuji v tom symptom.

Je nesrozumitelnost záměrem? Nebo je jazyková odtrženost vašeho prostředí vážně tak tragická? Některé pasáže jsem četl 5x a byť se nepovažuji za míru, domnívám se, že to o něčem napovídá.

Nabízí se recept Wolkerův, Tomanův, Máchův a Thoreauův. Chodit!

Stejně tak von Humbolt toho nachodil neuvěřitelnou spoustu, proto mu mnoho věcí docvaklo, protože přehlédl nebývalý rozměr a přitom s neuvěřitelnou pečlivostí a znalostí.

Škoda, že v češtině nemáme paralelu se zmíněným Wordsworthem a vzhledem k malilinkatému rozměru českých zemí nemáme krom Šumavy a Zadní země vlastně žádný pořádný zapadákov. Ať jste kdekoli, za den dojdete do města. I ten Petrkov je na dohled od Německého Brodu!

A tam bude problému kořen, podle mého soudu. Drtivá většina českých literátů si vystačila se židlí v kavárně. Málokdo se dokázal kopnout do zadku. A když, hned to bylo a je vidět. Biebl, či Ota Pavel.

A hřebíčkem do rakve je skoro totální absence přírodovědného vzdělání (nemyslím formální) u současných českých literátů. Vzpomínám dlouho: Šmajs. Byl Kohák, velká škoda! Je Komárek, ano Cílek ten je asi čten masově. Kdo zná Mirko Vosátku? Je to málo? A kolik ze zmíněných patří do korpusu české literatury? A z poloviny jsou to přírodovědci. Tak potom myslím, že je to málo.

Schází občasně se skupina č. historiků kolem Labe a zjistili, že krom jedné staré vlastivědy a mnoha zlomků není dosud o českém Labi žádná Kniha (s velkým K). Kupříkladu. Naštěstí mají Jizerky svého Nevrlého.

V malířství jsme na tom mnohem lépe. A secese = Mucha

"Thomas de Quincy, který ho znal, odhadl, že Wordswort ušel za svůj život 175000 až 180000 mil" Alain de Button - Umění cestovat
Jo, a docela vám vypadl Rittlinger. Herbert. A divoké řeky. A jejich zánik v Německu, Rakousku ...

Asi jsem to vážně nepochopil. Nezbývá mi, než si 5-10 let počkat, jestli o tématu ekokritiky, je-li to ústředním bodem vašeho zájmu, sepíšete nějaký delší text (knihu).

S úctou DF
Odpovědět

Viktor Šedivý

28.1.2025 22:13
Tak si říkám - "svou pozitivní roli může sehrát literatura a literární věda"? Fakt? Kolik lidí na světě nějaká literatura zajímá (o literární vědě nemluvě)?
Pokud bydlím na Letné a pracuju na Palachově náměstí, můžu mít trochu zkreslené dojmy. Jsou to aspoň nízké jednotky procent ... nebo stěží nějaká promile?
Odpovědět
Michal Hořejší

Michal Hořejší

29.1.2025 07:46 Reaguje na Viktor Šedivý
Ač třeba nečtete - obdivuju mimochodem, jak si toho ceníte - jste literatuře a jejímu kánonu vystaven. Prošel jste přinejmenším základní školou, a vyrostl tak v představě české "národní" emancipace 19. století. Emancipace nesené literaturou a divadlem. To vám nevyhnutelně nastavilo nějaké limity. No a o tom píšeme. Je však zjevné, že reflexe vaším koníčkem není. I to je však jistě zajímavé. Aspoň pro nás.
Odpovědět

Viktor Šedivý

29.1.2025 09:47 Reaguje na Michal Hořejší
Ale čtu. Ovšem také si uvědomuji, s kolika čtenáři se potkávám. A to si myslím, že se pohybuji v "bublinách", které uznávají vzdělání jako významnou hodnotu (jen asi pod pojmem vzdělání chápou něco jiného, než indoktrinaci z nějaké FSV n. pod.).

No a to jsme stále mezi materiálně zajištěnými lidmi ve střední Evropě. O několik řádů rozsáhlejší skupiny lidí stěží zahlédli v životě knihu.


(Mimochodem - jestli mi mé dosavadní vzdělání něco napovídá, pak je to jistota, že žiju ve světě, který se stáda parazitů poměrně úspěšně chystají zničit způsobem, který ze všeho nejvíc připomíná inspiraci Pol Potem.)
Odpovědět
KV

Karel Valenta

30.1.2025 19:26
A co říkáte „ekologické“ likvidaci krajiny stavbou větrníků ?
Místní krajina je již velmi zatížená stavbou dálnice a procházejí jí také dvě železniční tratě a vedeni VVN 110 kV a 400 kV. A nyní bude ještě přidána VRTka.
https://oenergetice.cz/vetrne-elektrarny/prvni-vetrnik-u-horan-na-nymbursku-by-se-mohl-stavet-do-nekolika-mesicu
Odpovědět
LB

Lukas B.

3.2.2025 11:58
angažovaná věda není nepodobná angažované žurnalistice.*). ale je to v dlouhodobém měřítku jednoznačně cesta do pekla.
žurnalistika se stane pouhou propagandou a věda se stane pavědou. a dříve nebo později (snad) ztratí veškerý kredit. pamatujete na rudé právo a československou televizi v osmdesátkách?

*) ne vždy je angažovaná žurnalistika špatně, respektive někdy stojí na správné straně. za zamyšlení a určitě za nejednu kvalifikovanou analýzu stojí angažovaná žurnalistika za covidu a v prvním měsíci speciální vojenské operace.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

6.2.2025 14:27
přečetl jsem si všech 36 komentářů, a musím opět konstatovat, že absolvetů filozofických, humanitních a sociálních fakult se fakt bojím. Od buono cacati po Daniela Kozáka jsou opravdu nebezpeční.
Odpovědět
PD

Petr Dubský

11.2.2025 20:38
Pane Hořejší, mohl byste psát česky, tedy já alespoň nevím, že v češtině existuje slovo point. Pokud jste měl na mysli výraz anglický, tak ten mi nedává smysl. Jinak spoléhat na malířství či beletrii, to nemyslíte vážně, že? Umění není věda.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist