Krásný trávník bez motorové sekačky? Překvapivě snadné
Po několika letech se na louce objevil první prstnatec májový, rdesno i krvavec, pomalu se šíří zvonečníky, které přežívaly jen v místech pod lesem, jichž se intenzivní management minulých dekád patrně nedotkl. Mohu tak myslím potvrdit, že způsob seče vedle jejího načasování má na biodiverzitu louky zřetelný pozitivní vliv.
Seč kosou a lištovkou ovšem nemá kladný dopad jen na luční vegetaci. Je zjevně klíčová i pro živočichy. Když seču a pozoruji přelétající motýly a vřetenušky nebo ropuchy a slepýše přesouvající se do čerstvě položené trávy, nemůžu se zbavit myšlenky, kolik živočišné „biomasy“ (dále už bez uvozovek) v týž moment někde rozemílají nejen výkonné rotační sekačky s kondicionéry pro rychlejší schnutí píce, ale i statisíce zahradních sekaček.
Dochází mi přitom, že problém krajiny nevyřeší nic jiného než její demokratizace, která by umožnila managementy zpomalit. Vražedným faktorem je zde prostě to, že obrovské plochy obhospodařuje zoufale málo lidí nevyhnutelně prostřednictvím výkonné techniky. Řešení tohoto problému je nicméně dlouhodobé a z podstaty politické. Vybral jsem si proto na začátek jinou agendu, která má výrazně vyšší potenciál změnit věci hned – městskou zeleň, a zejména soukromé zahrady.
Rodinná paměť
Bydlím v centru Českých Budějovic v domě se zahradou o výměře zhruba 240 m2. Část plochy přitom zabírá záhon a v porostu jsou čtyři ovocné stromy. Z rodinné paměti a fotek vím, že záhony před válkou zabíraly většinu plochy, někdy v 60.–80. letech už asi jen třetinu. Vím ale i to, že zatravněné části sekala prababička kosou v kombinaci s legendární vřetenovou sekačkou Husqvarna. Negativní dopad této údržby na živočišnou biomasu musel být zanedbatelný. Jelikož podobnou strategii pravděpodobně museli volit i sousedé, lze oprávněně předpokládat, že náš vnitroblok býval historicky podstatně oživenější.Rozhodl jsem se tedy udělat jednoduchý pokus. V loňské sezóně jsem naši zahradu udržoval jen vřetenovkou se sběrem, vybrané plochy jsem pak nechával dozrát a kosil je. S tím, že poslední, říjnovou, seč jsem provedl už jen kosou. Trávu jsem přitom zčásti kompostoval přímo v zahradě, zčásti ukládal do hnědých popelnic na bioodpad, který v Budějovicích město sváží jednou týdně. Do velké míry jsem tak replikoval management své prababičky, pouze na mírně větší ploše a pravděpodobně s vyšším výkonem jak svým, tak i modernější vřetenovky, přičemž mi však nějaký čas zabrala likvidace trávy ze sběrného koše, již prababička nechávala ležet v porostu. Svou činnost jsem porovnával se standardem především v bezprostředním okolí, tj. u sousedů.
A výsledek? Skvělý! Míra účinnosti vřetenovky sice znatelně klesá s výškou porostu, pročež jsem musel trávník sekat alespoň jednou za dva týdny. Jedna seč včetně likvidace trávy mi ovšem překvapivě zabrala zhruba jednu hodinu. Za stejnou dobu sousedé sekali dvakrát, pokaždé v polovičním čase, tj. výsledně investovali srovnatelně času jako já, pokud bych ovšem sekal celou plochu. To jsem ale nedělal, práci mi totiž usnadnilo ponechání zhruba 30 m2 pásů k odkvetení. Jejich posečení kosou nejprve v červenci a pak v říjnu mi vždy zabralo hodinu, nepočítám-li likvidaci „sena“, které jsem ukládal do popelnice na bioodpad. Shrabání trávy a její uložení do popelnice mi dohromady nezabralo opět víc než hodinu.
Údržba zahradního trávníku pomocí kosy a vřetenové sekačky mě tedy stála ekvivalentní čas jako majitele vedlejší zahrady, kteří použili výhradně motorovou sekačku. Na rozdíl od sousedů jsem však nespálil žádný benzin, nezatížil vnitroblok hodinami hluku, a především usmrtil nesrovnatelně nižší množství zahradního hmyzu. Tato práce mi navíc přinesla specifickou radost. Servis kosy stejně jako vřetenové sekačky je přitom v porovnání s motorovou sekačkou energeticky nenáročný, jde v podstatě jen o klepání kosy a o broušení vřetena a protilišty, nevyhnutelná péče o motor jednoduše odpadá.
Stejně času, více hmyzu
Co z toho plyne? Management městských zahrad na rozdíl od zemědělské krajiny demokratizovat třeba není. Jejich zalidnění je dostačující – jeden člověk na údržbu zahrady bez (byť lehké) mechanizace prostě stačí. Argumentem mi je srovnatelná časové investice, na niž se můj pokus zaměřoval. Lze jistě namítnout, že kosení není všeobecně sdílená kompetence. Na to však odpovím, že pro potřeby sečení nižších stovek metrů čtverečných plochy stačí základní dovednost, které můžete nabýt z hojných online tutorialů.A nebo… nekoste a držte se jen vřetenovky, jejíž obsluha je vpravdě triviální. A dřina to není. Sečteno a podtrženo, trápí-li nás celosvětový propad biodiverzity, resp. celosvětový úbytek živočišné biomasy, pojďme začít u sebe. Odklon od motorových sekaček může být dobrým, a navíc atraktivním vykročením na cestu.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (33)
Karel Zvářal
15.4.2024 06:16pavel peregrin
15.4.2024 06:39Slavomil Vinkler
15.4.2024 06:50 Reaguje na pavel peregrinMichal Hořejší
15.4.2024 10:39 Reaguje na Slavomil VinklerMichal Hořejší
15.4.2024 10:38 Reaguje na pavel peregrinJindřich Štěpánek
16.4.2024 08:09 Reaguje na pavel peregrinRadim Polášek
16.4.2024 10:29 Reaguje na Jindřich ŠtěpánekJak je porost vzrostlý při sekání, pokud je to pořád stejně, ovlivňuje i druhovou skladbu.
Každá rostlina, pokud se obnovuje po posekání plochy, má určité růstové fáze.
V první fázi žije ze zásob uložených v kořenech a roste a snaží se vytvářet zelenou hmotu. V druhé fázi má dost zelené hmoty, aby rozjela takovou intenzitu fotosyntézy, že vytváří živiny nejenom pro další růst, ale už taky pro ukládání zásob živin v kořenech. V třetí fázi už má rostlina dostatečnou zásobu živin v kořenech i dostatečné množství listové hmoty a nasazuje na květ,aby se množila semen.
Rostliny, které sekáte ve výšce, kdy jsou v první fázi, vyčerpávají své zásoby živin a mizí. Rostliny, které sekáte v druhé fázi, stagnují, ale drží se nebo se snaží rozmnožovat, zabírat volnou plochu rozrůstáním. To jsou ty trávy, které zůstávají v tom anglickém trávníku. Rostliny sekané v třetí fázi expandují i přes sekání. V anglickém trávníku to může být mech nebo drobné plazivé druhy.
Jindřich Štěpánek
17.4.2024 09:05 Reaguje na Radim PolášekRadim Polášek
18.4.2024 19:29 Reaguje na Jindřich ŠtěpánekVýjimkou v anglickém trávníku jsou sedmikrásky, jejich listy jsou extrémně nízko a proto i v anglickém trávníku umí vyprodukovat zásobní látky pro přežití i růst. A pak možná ještě pár dalších plazivých velmi nízkých dvouděložných rostlin.
pavel peregrin
16.4.2024 18:24 Reaguje na Jindřich ŠtěpánekJindřich Štěpánek
17.4.2024 09:06 Reaguje na pavel peregrinRadek
17.4.2024 15:04 Reaguje na Jindřich ŠtěpánekZa rok , je tam město se vším všudy , trávníčkem to pouze začne , všechny stromy ,keře likvidují
Radim Polášek
18.4.2024 19:32 Reaguje na RadekVidím to třeba tady v Beskydech na rozvoji podhorských a horských vesnic, typicky třeba Čeladná.
Karel Zvářal
15.4.2024 09:00Jen si sem uložím článek, abych ho rychleji našel, až bude tématem zemědělství/půda. Těmto změnám fandím, jsou k půdě i přírodě celkově šetrnější.
Radim Polášek
18.4.2024 19:39 Reaguje na Karel Zvářaločištěná webová adresa je tato:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-moderni-premysl-orac-inovativni-zemedelec-vubec-neore-40466968
to ostantí, "#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=abtest245_nove_vyhledavaci_pole_varD&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz"
je záznam cesty, jak jste se k té webové stránce dostal a slouží čistě jen k optimalizaci reklamy portálu Seznam.
Honza Honza
15.4.2024 09:58Já bych si to nechal posekat traktorem, úsilí bych soustředil třeba na vybudování dalšího jezírka, na močáloviště - zamokřenou oblast, na kompostování trávy a organic. zbytků a obohacení půdy, část bych nechal neposečenou (a odstraňoval nálety), část bych nechal zarůst křovinami a stromy- to pán dělá, část sekat jen 2x ročně nebo jen 1x ročně. Těch dobrých aktivit pro přírodu - např. ptačí budky dle p. Zvářala, hmyzí hotely apod, by se na 2ha jistě našlo více.
Michal Hořejší
15.4.2024 10:36 Reaguje na Honza HonzaRadek
16.4.2024 07:30 Reaguje na Michal HořejšíJinak moc dobrá práce !
Břetislav Machaček
15.4.2024 10:04Tím, že byl pokos nastaven výše, tak sečení přežily ještěrky i většina žab
na rozdíl od "holení" u země. Rovněž vůči hmyzu to bylo jako tradiční kosa
a problémem byla pouze pokosená tráva odkázána po prosušení na ruční sběr.
Za dva dny sušení ji ale byl zlomek a zápach při kompostování už nebyl takový, jako když se paří čerstvá tráva. V tom podniku se sekalo 3x ročně
na rozdíl od trávníků vně podniku kosených až 7x ročně zahradními traktory,
které semlely hmyz i ty ještěrky a žáby, ze kterých obratem jejich zbytky
vyhledávaly straky a sojky. Podle nich bylo poznat, kolik živých tvorů tam
padlo na oltář estetiky vyholených trávníků. No a v tom podniku? Tak tam
"hostina" nekonala nikdy a přitom tam bylo díky požárnímu rybníku žab plno.
Michal Hořejší
15.4.2024 10:40 Reaguje na Břetislav MachačekBřetislav Machaček
15.4.2024 11:26 Reaguje na Michal Hořejšísekačku a nakonec bubnovku na kterou nedám kvůli snadné
údržbě dopustit. Ve městech skousnu raději mrtvý trávník
bez květin(anglický golfový trávník), než trávník plný
květin(jetel plazivý, sedmikrásky, pampelišky atd.)plný
hmyzu následně semletého rotačkami. Beru i tu vřetenovku,
ale zkuste přesvědčit někoho, kdo má jako koníček vozit
zadek na traktůrku a kosit zahradu každý týden. Jako včelař
takovým odmítám prodávat med, protože mi zabíjejí včely.
Vesměs jim nedochází o co mi jde a konají tak dál. Prostě
lidé zlenivěli a i sečení na traktůrku považují za práci.
Držím vám palce a hlavně aby vám vydrželo zdraví dovolující
takovou práci nadále vykonávat. Víte i já už slevil a tou
rotačkou část plochy kosím. Ale u ní mám výšku nastavenou
prvý den na maximum a teprve druhý den ji snížím na konečnou výšku. Tu drobotinu prvé sečení ohrozí minimálně a při druhém tam už není, protože přešla vedle, protože seču mozaikovitě na střídačku. I to je jedna z možností jak
dát té drobotině větší šanci přežít kosení trávy.
Lukas B.
15.4.2024 12:22 Reaguje na Břetislav Machačekjá svůj třičtvrtěhektar louky v národním parku o průměrném sklonu 22% seču dvakrát ročně bubnovkou, obsekávání mezí, stromů, keřů a potoka kosou, a rovný plácek pro žití a cestičku ke kompostu a okolo domu jednou měsíčně sekačkou se sběrem. ano, lištovka by byla šetrnější, ale tenhle sklon žádná rozumně neumí a znamenalo by důsledně hrabičkovat po prasatech (ony ty potvory vyrývají i šutry, a u bubnovky se jen rychleji tupí nože, u lištovky by to znamenalo dvakrát ročně novou lištu)
Jindřich Štěpánek
16.4.2024 08:19 Reaguje na Lukas B.Břetislav Machaček
16.4.2024 10:21 Reaguje na Lukas B.vyrobené čočky na spodní část talíře bubnu. Byl
to nápad opraváře, který ztratil trpělivost stále
měnit a brousit nože. Asi by to pomohlo i s těmi
černou vyoranými kameny a jinými nerovnostmi.
Chápu, že ve svazích je i práce s bubnovkou horší,
než na rovině, ale pouze jsem poukázal na to, že
je bubnovka vůči živým šetrnější, než rotační
traktůrky a sekačky s tak rychlým pojezdem, že
ti tvorové před nimi nestačí ani utéci.
Lukas B.
16.4.2024 14:00 Reaguje na Břetislav MachačekJindřich Štěpánek
16.4.2024 08:17 Reaguje na Břetislav MachačekSlovan
15.4.2024 12:43Radek
15.4.2024 14:48https://www.youtube.com/@brielmaier1932
Jindřich Štěpánek
16.4.2024 08:47Když tvůrci anglické pouště na jaře provzdušňují trávník, hnojí, v létě zalévají, dosévají, v zimě se na ně bojí i šlápnout a pak celou vegetační sezónu si stěžují, že musí pořád sekat, že to furt roste.
Radim Polášek
16.4.2024 10:12Dříve, jak se sekala tráva v nepoškozeném stavu, kosou nebo lištovou sekačkou a dělalo z toho seno - krmení pro zimu pro hospodářská zvířata vytvořilo ony historické krásné kvetoucí louky, jejichž biotop byl velmi ekologický, žilo tam spousta zvířat. Kosilo se dvakrát ročně, v druhé polovině května až červnu první seč a potom v srpnu druhá seč, otavy. V té době většina květů těch žádoucích kvetoucích rostlin v trávě již byla oplozená a v odkvětu a posekáním a následně sušením té biomasy semena dozrály a při mechanické manipulaci s tím senem vypadaly do půdy a tím se ty kvetoucí rostliny na loukách množily. Rostliny, které potom na té louce vyrostly později, od září do zimy, se nechávaly, zimou odumřely a jejich stonky příští rok na jaře svým rozkladem vytvořily výživu pro nastartování jarního růstu lučního porostu. Dvě seče za rok vyšly tak akorát pro udržování a rozšiřování těch souborů lučních kvetoucích rostlin, protože rostliny stihly vyrůst, vykvést a nasadit semena.
Pokud se dříve sekal trávník na zelené krmení, sekal se tak čtyřikrát až šestkrát za rok. Tam většina kvetoucích rostlin nestihla vyrůst a vykvést, takže postupně ubývaly, ale pokud tam byla vhodná půda a vlhkost, mohl tam růst a kvést jetel bílý plazivý. Tomu stačí k vykvetení tak měsíc až měsíc a půl po posekání nebo pastvě . Kvetoucí jetel v trávě taky vytváří docela ekologický biotop, kde žije dost živočichů, jetel obohacuje půdu a je dobrý zdroj snůšky, sladiny i pylu pro včely i jiný hmyz.
Kdo by tedy chtěl mít na zahradě nějakou takovou ekologickou plochu kvetoucího trávníku, může si je nenáročně, tím výše uvedeným způsobem na nějakém plně osluněném trávníku s troškou těch kvetoucích lučních rostlin zkusit. Pravidelným mnohaletým sekáním ve stejnou dobu a sušením posekané biomasy na tom místě udělat.
Usušená biomasa - seno se může věnovat známému chovateli na krmení zvířat nebo horší na podestýlku. Nebo třeba s další biomasou získanou udržováním dalších porostů na zahradě použít k založení vyvýšených záhonů. ve kterých se díky vysokému obsahu živin z té biomasy velmi dobře pěstuje zelenina. Zemina z odplozeného zrušeného vyvýšeného záhonu se může prosít na sítu, aby se odstranily hrubší složky a jemnozrnná zemina se může rovnoměrně rozhodit na trávník, aby se vrátily živiny nevyužité pěstováním zeleniny.