Louky v Kanadě rozkvétají díky mrtvým tělům lososů
Velký háček je v tom, že ta propojení nejsou nějak stabilní. Nepřetrvávají, nedají se pozorovat stále. Zvídaví badatelé je tudíž nemají pořád na očích, proto mohou snadno unikat pozornosti. Ale tu a tam se objevují a skutečně mohou - nejspíš velmi významně - ty zdánlivě k sobě nikterak vázané ekosystémy propojovat.
A o tom, že například ty nápadně kvetoucí - a nápadně nekvetoucí - louky nacházející se v teritoriích etnika Haíɫzaqv jsou navázány na sever Tichého oceánu, byla i experimentální studie, na níž se podíleli výzkumníci z univerzity Simona Frasera v kanadském Burnaby.
Asi se hodí zmínit, že tahle studie by bez pomoci Haíɫzaqv, též nazývaných Heiltsukové nebo Old Bella Bella, nikdy nevznikla. Příslušníci domorodého etnika totiž poskytli pro badatelskou práci nejen svůj osobní vhled do situace, ale postarali se též o know-how a faktické přežití výzkumníků.
Díky jejich pomoci celý ten tříletý experiment v terénu neskončil katastrofou, o kterou si výzkumníci v podstatě koledovali.
Plavat v medvědím talíři
I když se říká, že je pro vědu třeba tu a tam přinášet oběti, chodit dravou řekou a sbírat v ní mrtvé lososy - na kterých si všude kolem pochutnávají medvědi - totiž není úplně ten nejšťastnější nápad.
„Je to sice, jako kdybyste vstoupili do medvědí restaurace, ale nejste součástí jídelníčku,“ uklidňoval je jejich domorodý asistent, Howard Humchitt. „Medvědi jsou tu kvůli čerstvým lososům.“
Proč by ale někdo vlastně sbíral mrtvé lososy? Byť otázka naznačená v úvodu byla o kvetení nížinných luk, odpověď na ni se ve skutečnosti skrývala právě v těch mrtvých rybách.
Badatelé z týmu Allison M. Dennertové to ovšem nejprve museli dokázat.
Lososi Oncorhynchus gorbuscha – česky se jim říká buď losos divoký anebo losos Gorbuša – jsou totiž anadromní ryby. Z moře se přesouvají za rozmnožováním do řek, aby se cestou do vnitrozemí stávaly vítaným zpestřením jídelníčku suchozemských dravců, a po úspěšném vytření pak houfně hynuly.
Tu masu mrtvých rybích těl pak odnáší proud zpět do moře, ale nemalá část z nich se taky usadí na březích řeky. Kde případně slouží jako potrava dalších živočichům anebo se jen tak přirozeně rozkládají. V obou případech přitom ale nepřímo vnáší do onoho suchozemského ekosystému nové živiny, čímž ovlivňují a proměňují jeho metabolické vlastnosti.
Každé to vyplavené tělíčko přináší vápník, hořčík, draslík, fosfor a dusík pocházející z moře. Rybí mršina na první pohled nevypadá jako kdovíjak lákavý nebo významný zdroj živin. Ale když vezmete v potaz jeho průměrně tříkilovou váhu a celkový počet anadromních ryb, účastnících se tahu?
Jen do povodí severoamerických řek rozptýlí každou sezónu 54 000 tun „hnojiva“. A to už nepochybně znát je.
Nekvete to, nejsou ryby
To, co se pokusili výzkumníci z univerzity Simona Frasera doložit je, že ony nekvetoucí louky jsou vlastně důsledkem deprivace živin v půdě, daným nedostatkem mrtvých lososů. A tedy, že ony louky jsou meta-ekosystémem, souší napojenou na oceán.
Přečtěte si také |
Na čem stála slavná Miyawakiho metoda obnovy lesa a proč nefunguje?Jejich lokalita zájmu, ta ne až tak kvetoucí louka, ležela osmnáct kilometrů od ústí ve Wágl̇ísl̇a. U řeky, která lososy už zrovna neoplývá. Ročně se jich tu vytře – podle předchozích mapování – méně než 200 kusů. Což by tu deprivaci živinami asi slušně demonstrovalo. Ale jak dokázat, že by to s lososy mohlo být jiné?
To už nás dostává k samotnému experimentu, spočívajícímu ve sběru mrtvých ryb, nabíraných ručně z koryta řeky, pod dohledem hodujících medvědů. Výzkumníci z řeky, kde jsou ještě lososi hojní, odebírali mrtvé lososy, aby je přemístili na své zájmové lokality a mohli sledovat, co to s rostlinami udělá.
Abychom dali prostor přímo badatelům: „Snažili jsme se otestovat, zda a jak živiny pocházející z moře z mršin tichomořských lososů ovlivňují znaky spojené s kondicí běžných planě rostoucích rostlin: plochu listů, velikost květenství a produkci semen. Testovali jsme také, zda přídavek živin pocházejících z moře ovlivňuje poměr izotopů dusíku a procento dusíku v listových pletivech těchto rostlin.“
Rostliny stojí na rozhraní mezi biotickým a abiotickým světem, a dalo se na nich testovat, zda nový podíl živin ovlivní jejich růst a reprodukci. Což by současně posloužilo jako empirický příklad procesů na úrovni meta-ekosystémů, které mohou nahodile ovlivňovat jednotlivé organismy.
Přečtěte si také |
Ekologie dělaná páčidlem. A klíčové druhy, které vůbec nejsou klíčovéNetestovali přitom jen vliv „lososů“ ale také zanesených „mořských řas“. Jejich sběr ovšem nebyl spojen s takovým adrenalinem, jako v případě rybích mršin.
Procházet medvědím teritoriem s nákladem páchnoucích ryb je počinem, který má skutečně k tragédii blízko.
Zdánlivě nesouvisející souvislosti
Naštěstí to ale dobře. I pro výzkumníky, kteří v roce 2023 publikovali svou studii. Doložili jí zvýšení listové plochy, zvýšení plochy květních úborů a omezené zvýšení počtu semen rostlin – tam, kde byly lokality ošetřeny lososími mršinami.
Větší plocha listů znamená sílu růstu rostliny, která je rovněž schopna nasadit více květů. Přilákat tím více opylovačů a pojistit si lepší produkci semen do dalších let.
Ten experimentem demonstrovaný vztah přitom není třeba chápat se zbytečnou přímočarostí – jako: pohnojíte a roste to – ale právě v těch širších souvislostech pohybu organismů, energie a materiálů na úrovni meta-ekosystémů.
Proč jsou některé pláně v okolí řek Britské Kolumbie v sezóně doslova zasypané pestrobarevnými květy rostlin, ale jiné lokality – které jsou jim velmi podobné – zůstávají skoro květuprosté? Inu, odpověď neleží na souši, ale ve vodě. V omezovaném a oslabeném tahu anadromních lososů, kteří se stále většími komplikacemi táhnou řekami do vnitrozemí.
Přečtěte si také |
Lertxun-marrak – čáry vyryté do topolu. Pozoruhodná lesní galerie připomíná příchod Basků do StátůMeta-ekosystémy jsou propojeny často nezjevnými vazbami, které mají navenek nahodilý charakter. Mohou je ovlivňovat environmentální a klimatické výkyvy, a také zásahy člověka. Pokud chcete v Britské Kolumbii kvetoucí louky, pomáhejte lososům.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (16)
Radim Polášek
28.8.2024 12:18Může záležet taky na hydrologickém charakteru těch toků, například pokud se řeka v době rozkladu mrtvých lososů a ukládání jejich zbytků pod vlivem náhlých srážek pravidelně vylévá z koryt a zaplavuje okolní půdu, hnojí ji velice intenzívně.
Může to být ale i naopak, ty kvetoucí rostliny se třeba adaptovaly intenzívním kvetením, plozením semen a růstem na půdu "prohnojenou" mrtvými lososy a jinde, kde zdrojem živin je pouze geologické podloží a dusík z vodních srážek prostě neprosperují.
Karel Zvářal
28.8.2024 14:26Daniel Fiala
29.8.2024 10:51 Reaguje na Karel ZvářalV archivu jsem vyhrábnul 15 let staré review, lze najít i pdf:
Janetski, D. J., et al. (2009). "Pacific salmon effects on stream ecosystems: a quantitative synthesis." Oecologia 159(3): 583-595.
https://www.researchgate.net/publication/23767165_Pacific_salmon_effects_on_stream_ecosystems_A_quantitative_synthesis
Jsou udělané i bilanční studie na celý les podél řeky, myslím, že dokonce s radioizotopy (čili nejen přesně, ale i jak rychle se P protočí). Je to masivní "výtah" fosforu proti proudu a obrovské pohnojení celého ekosystému. Dokonce se v USA/Can pořádají didakticko-osvětové výlety dětí, kdy je program zakončen házením zmražených těl do říček, protože jednou porušená integrita ekosystému se sama od sebe jen velmi pomalu obnovuje. A protože to pomrvil H. sapiens (přehrady, lov, znečištění, oteplení), tak je jeho povinností přiložit ruku k dílu a ze začátku tomu trochu pomoc, byť to není 100% ono, jako když si to udělá Příroda sama.
rýpal lesní
14.9.2024 15:14 Reaguje na Daniel FialaBřetislav Machaček
28.8.2024 18:57minulého se pole v Západní Evropě hnojila úhořím monté, které ve velkém
lovili v ústí západoevropských řek. Totéž dělali před léty v Austrálii
se záměrně otrávenými nepůvodními kapry a i jinde ve světě nespalují
jako u nás kadávery v kafilérii, ale kompostují je a nebo pomelou a
dávají je půdě jako hnojivo. I u nás se hnojí kostní moučkou a nebo
rohovinou v čisté podobě. I já jsem kdysi zakopal na záhonech 63 ze
64 králíků uhynulých kolem roku 1990 na králičí mor během 3 dnů. On
i člověk pochovaný do půdy něco té půdě dodá minimálně přes hmyz,
který ho konzumuje. To biblické prach jsi a v prach se obrátíš
je myšleno opět biblicky, že prvopočátek byl u Adama v hlíně a do
hlíny zase patří. Bohužel i církev se toho nedrží a VIP končí jako
mumie a nebo v hrobkách bez možnost "recyklace". Je to hloupé takto
říci, ale co z půdy vzešlo, tak by jí mělo být i vráceno a nikoliv
navěky odebráno.
Miloš Zahradník
29.8.2024 10:39 Reaguje na Břetislav MachačekDaniel Fiala
29.8.2024 10:57 Reaguje na Miloš ZahradníkRadim Polášek
31.8.2024 10:46 Reaguje na Miloš ZahradníkU nás kapr není invazivní druh jenom proto, že jsme na kapra příliš na severu a optimální teplota vody pro kapra 20 - 25 st C je v roce jenom krátkou dobu. A totéž asi platí i o kapřím mase, kapři z těch teplých řek v Austrálii nebo na dolním toku Missisipi v USA mají prý údajně blátivé nechutné maso.
Zatímco z kaprů vyrostlých u nás má maso přijemnou chuť a z těch chovných intenzívních rybníků se příchuť bahna snadno dostane hladověním kaprů v čisté vodě v sádkách
Jaroslav Pokorný
2.9.2024 10:00 Reaguje na Radim PolášekNo, nevím. Na Streamu, v pořadu Jak nás vidí svět, předložili účastníkům kapra na černo a všichni se jen olizovali. I Australan. Ta restaurace je v Sydney a pochybuji, že by ty kapra vozili od nás.
Daniel Fiala
29.8.2024 11:11 Reaguje na Břetislav MachačekAle v té teplé vodě stejně po 2-3 dnech nešlo jinak a naštestí se našlo i tehdy dost rukou, aby co nejvíc vyházeli na břeh. Těm hasičům, rybářům a dobrovolníkům dodnes nikdo pořádně nepoděkoval. A kdyby to neudělali, byly by sekundární úhyny ještě větší. Ten kanál nazývaný Dyje to prostě neustojí ... integrita ekosystému.
DF
Daniel Fiala
29.8.2024 11:15 Reaguje na Břetislav MachačekJana K
29.8.2024 18:11 Reaguje na Břetislav MachačekJana
Břetislav Machaček
6.9.2024 17:39 Reaguje na Jana Kkterý do ni vkládal naději, že s ní založí odolný chov, ale
uhynula na ten mor příští rok. Tehdy uhynuli králíci i mého
veterináře a to už bylo co říci. To mne odradilo od chovu
tak, že dvě velké králíkárny skončily pod kotlem a ta
třetí u souseda za láhev kořalky. Jemu sloužila dvacet let
a i on králíky zakopával i po očkování.
Jana K
7.9.2024 11:17 Reaguje na Břetislav MachačekRadim Polášek
31.8.2024 09:57 Reaguje na Břetislav MachačekCo se týká starých venkovských zvyků, tak co jsme na zahradě likvidovali staré velké ovocné vysokokmeny, tak skoro vždy se v díře pod vykopaným pařezem našla hromádka kostí.
Dneska lidi automaticky kosti z masa hážou do popelnice do odpadu, ale tehdy je prostě nějak sbírali. A když sázeli nový ovocný strom, tak ty kosti, očištěné slepicemi nebo psem a potom tím, že ležely venku v hlíně, hodili na dno jámy pro ten stromek.
Přirozeně všechna mrtvá zvířata z hospodářství končila zakopaná dostatečně hluboko na zahradě. Snad kromě mrtvého koně nebo krávy, to už by bylo moc.