Třicet let zkušeností lesníka Vladislava Ferkla jako naděje pro české lesy
Ferkl popisuje historický vývoj svěřeného lesa, jeho přírodní podmínky a především zásady výběrného způsobu hospodaření. Tak, jak Ferkl postupně přestavěl původně pasečný les na nepasečný, snaží se postupně přestavět i myšlení lesníků.
Je totiž potřeba změnit pohled například na těžbu stromů. Na tu se ve výběrném hospodaření nenahlíží čistě jako na sklizeň, ale jako na hlavní nástroj pěstování lesa. Je to jeden z příkladů, na kterých Ferkl ilustruje, jak strategicky a komplexně je potřeba při pěstování výběrného lesa přemýšlet.
„Při nepasečném, výběrném způsobu hospodaření je důležité dodržování zásady, že vše je součástí dlouhodobého procesu vývoje a nic nesmí být při obhospodařování lesního porostu řešeno jednorázově, i když se jedná prokazatelně o momentálně pozitivní činnost,“ píše Ferkl. A vysvětluje, že nelze kupříkladu v jednom či několika málo letech doplnit podsadbou celé množství chybějících dřevin, byť by šlo o závazný podíl ministerstva zemědělství, stejně jako nelze jedním těžebním výběrem odstranit z porostu všechny jedince, kteří nevyhovují kritériím výběru.
Vladislav Ferkl v úvodu své knihy vzpomíná, že ho mnoho kolegů od záměru nepasečného pěstování lesa u nás odrazovalo. Nedokázali si představit, že by takový pokus mohl skončit jinak než nezdarem. Dnes je vidět, že se Ferklovi jeho vize naplnila. Náhled jiných lesníků se ale příliš nezměnil ani po třiceti letech.
„V počátcích zakládání objektu převažovaly názory, že v těchto polohách a na těchto stanovištích je snaha o nepasečný, výběrný způsob předem odsouzena k nezdaru. V současné době jsou některými odborníky dosahované výsledky a stav porostů přisuzovány naopak mimořádně vhodným podmínkám Klokočné, kterých údajně jinde u nás pro výběrný způsob není mnoho,“ poukazuje Ferkl na neochotu věřit tomu, že jde les pěstovat jinak, než je u nás zvykem.
Na Klokočnou se stále jezdí lesníci podívat jako na výjimečný příklad. Něco, co se tady náhodou podařilo, ale jinde by to fungovat nemohlo. Přitom zkušenosti z Klokočné prokazují, že hospodářský les pěstovaný výběrným způsobem ve srovnání s klasickým lesem obstojí ve všech ohledech.
Má navíc výhody v odolnosti lesa vůči vnějším vlivům jako jsou škůdci a počasí, a zachovává si i funkce mimoprodukční, o kterých na pasece nemůže být řeč. Přesto se lesu kůrovec nevyhnul, a v lese typu Klokočná není snadné vyhledávat a označovat napadené stromy. Zatím ale rozšíření lýkožrouta nedosáhlo kalamitních rozměrů. Se suchem si pak les poradil velmi dobře. Nevýhodou jsou naopak větší náklady na přibližování stromů a tím pádem na těžbu jako takovou. Podle Ferkla ale v celkové bilanci převažují ekonomické i ekologické výhody.
Vladislav Ferkl vyjadřuje v knize velkou vnímavost vůči přírodním procesům. Ačkoli se celá kniha věnuje hospodářskému lesu, Ferkl ukazuje, že i tyto lesy mají potenciál být fungujícím přírodním ekosystémem, ve kterém člověk přírodní procesy spíše využívá, než je narušuje.
„Lesnictví jako obor, který má za sebou více jak třísetletý vývoj poznání a zkušeností s projevy přírodních procesů na jedné straně, a dlouholetý nekompromisní tlak společnosti na produkci levného dřeva na straně druhé, musí konečně nalézt sílu a zodpovědnost zatáhnout za záchrannou brzdu a dokázat prosadit i své nezbytné podmínky k další úspěšné existenci lesa,“ píše lesník v úvodu ke knize.
Ferkl se zároveň nebojí kritizovat současné nastavení legislativy, které podle jeho slov nejen nepomáhá citlivějšímu hospodaření v lesích, ale vysloveně mu brání. Poukazuje na potřebné změny v systému výběrových řízení, které je v lesnictví podrobováno dlouholeté kritice, v nutnosti řešení nahromaděných problémů v myslivosti, i neochotu některé z problémů řešit.
„Je zřejmě ještě stále dost takových, kterým situace vyhovuje, anebo těch, kteří se obávají, že by v konkurenci nových nároků na hospodaření v lesích neobstáli,“ uvádí Ferkl. Za knihou je vidět lesník, který si po celoživotní práci v lese a s lesem sedl ke stolu a sepsal své zkušenosti ze svého největšího díla, krásného a bohatého lesa nedaleko Dobříše. Text je sice směřovaný k lesníkům, ale je srozumitelný každému, kdo se někdy profesně o les zajímal.Přečtěte si také |
Reportáž z lesa, kam se jezdí učit lesníci z celé republikyKniha budí dojem, že si Vladislav Ferkl nechce nic nechat pro sebe, že s vědomím toho, že Klokočná je jeho odkaz, chce sepsat své poznatky a zkušenosti tak, aby jeho práce měla smysl nejen na Klokočné a mohli ji využít i jiní lesníci.
Jestli se tací najdou, čeká je stejné lesnické dobrodružství jako Vladislava Ferkla, budou muset překonávat stejné nebo podobné překážky jako on, budou muset bojovat proti zavedený procesům, zvykům a argumentům, že takhle se to tady dělalo vždycky. V knize Vladislava Ferkla ale mají důkaz, že se to dá dělat jinak. Že se to dá dělat líp.
reklama
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (25)
DAG
17.12.2021 07:24Autorka klasicky ukazuje tendenci, jak je v jejích článcích zvykem.
Knihu si nicméně koupím, protože sám se snažím přírodní procesy využívat a dá se říct, že je snem každého lesníka si takový kus lesa udělat. Panu Ferklovi se podařila skvělá věc. Zajímalo by mě jestli má tolerantní manželku :)
Jarek Schindler
18.12.2021 18:47 Reaguje na DAGJinak snad i při pasečné způsobu se na těžbu nahlíží jako na prvek obnovy lesa. Někde je to snad jinak?
Kniha zůstane v seznamu knih které chci hodně vzadu.
DAG
19.12.2021 14:26 Reaguje na Jarek SchindlerJan Škrdla
20.12.2021 20:13 Reaguje na DAGJaroslav Řezáč
21.12.2021 15:05 Reaguje na DAGDalibor Motl
17.12.2021 10:34Lukáš Kašpárek
17.12.2021 12:11To je přesné... je to totiž jen v hlavě nepřizpůsobivých a nezodpovědných... a celá společnost na to doplácí.... arogance státní moci i státních firem jako je LČR...
Musí se to změnit... žádná jiná cesta není...
Lukáš Kašpárek
17.12.2021 12:21Miroslav Vinkler
17.12.2021 12:51Snad si někdo vážně nemyslí , že by za Tomana něco takového mohlo najít živnou půdu v zatuchlých kancelářích MZe ČR nebo apartmánech LČR v Hradci Králové.
Lukáš Kašpárek
17.12.2021 14:02 Reaguje na Miroslav VinklerKarel Pavelka
18.12.2021 20:33Radim Polášek
19.12.2021 06:32Chce to ale jednu závažnou podmínku a sice že jiní zelení, v rámci zeleného ožebračování společnosti, neutnou spalování dřeva a výrobků z něho, jako pelet, briket atd na vytápění.
Jaroslav Pobeha
19.12.2021 07:12 Reaguje na Radim PolášekJarek Schindler
19.12.2021 09:59 Reaguje na Jaroslav PobehaRadim Polášek
22.12.2021 10:15 Reaguje na Jarek SchindlerJaroslav Pobeha
19.12.2021 06:55https://www.oblskzilina.sk/wp-content/uploads/2020/02/Zbornik_vnutro9-mi.pdf
Jaroslav Pobeha
19.12.2021 07:08 Reaguje na Jaroslav Pobehahttp://www.sopsr.sk/web/?cl=20588
Břetislav Machaček
19.12.2021 19:39vlastníků, kteří mohou mít různé podmínky ke své činnosti. Při kalamitě
se pasece nevyhnu a při absenci levné pracovní síly rovněž. Povolám tak
těžaře s těžkou technikou a zvážím náklady na zalesnění a vyhlídky do
budoucna. Mít v tom okamžiku dvacet, tak sázím to, co budu ještě těžit.
Mít komu majetek odkázat, tak asi taky, ale v ostatních případech mi to
může být celkem fuk. Můžu si dělat v lese pokusy se samovýsevem a nebo
rovnou divočinou. Nebude mne to stát ani korunu a na vlastní otop se
nějaká ta souška vždycky najde. Ekologové mě budou dávat jako příklad
a energetici se budou těšit na zdroj štěpky, kterou z náletů mohu
prodat za život víckrát. I tak uvažují majitelé a "lesníci", kteří
se s tímto spokojí. Takže možné je vše, ale vědět to naši předci, tak
by nám takové lesy zanechali už i oni. Oni nám ale vysadili hodnotné
dřeviny tehdejší i dnešní doby a taky je na to pěstovali. My tak máme
na výběr buď po nich pokračovat a nebo jít tou bezpracnou cestou k té
výběrové těžbě zlomku stromů a zbytek štěpkovat energetikům.
Jan Škrdla
20.12.2021 20:07 Reaguje na Břetislav MachačekRadim Polášek
22.12.2021 10:36 Reaguje na Břetislav MachačekLesní pozemky, často ve svazích, tak byly z velké části odkryté a eroze půdy uz nich tak musela být na dnešní poměry obrovská.
To se změnilo až s rozvojem těžby uhlí. Před 200 - 150 lety se začalo v hutnictví i jinde používat plošně černé uhlí a uhlíři a lesy pěstované pro vysokou produkci dřeva vhodného pro produkci dřevěného uzlí tak ztratili své opodstatnění. A množství lesů se tak z těch polovýmladkových přeměnilo na klasické produkční lesy produkující stavební dřevo.
A před asi 80 - 100 lety uhlí k vytápění, i hnědé a dovážené z tehdy velkých dálek vlaky, zlevnilo tolik, že vesničanům se vyplatilo i svoje původně výmladkové lesy přeměnit na další hodnotné lesy s produkcí stavebního dřeva.
Dnes se zákazem uhlí tak trochu vracíme zpět.
J F
20.12.2021 19:42Milan Košulič
23.12.2021 07:55 Reaguje na J FSouřadnice pro autonavigaci: 49.9873550N, 14.7068378E
Přibližně v centru objektu je pěkný altán: 49.9777219N, 14.7144325E
Za procházku to stojí.
Václav John
24.12.2021 20:54Jinak zajímavý experiment, kterému fandím, ale jeho širší využití nebude snadné. "Novinky" (nejde tak úplně o novinku, výběrové těžby v porostech skutečně na řadě míst historicky probíhaly) můžou a bývají buď užitečné, nebo zbytečné nebo škodlivé, příkladů jsou spousty. Bez ohledu na to, je část lidí v podstatě konzervativní a z principu odmítá, že by nějaká novinka mohla být přínosem. Vždycky to tak bylo, v 19. století se strašilo třeba důsledky očkování nebo nebezpečným střídavým proudem. A lesníci jsou poměrně dost konzervativní složka společnosti a navíc od určitého věku přestává člověk být schopný připustit, že by měl měnit něco, co dělal desítky let. Netroufám si říct, jestli to ekonomicky dává smysl - zdá se že ano, ale nejsem odborník na lesní hospodaření. Každopádně pokud to dává smysl, byla by to určitě zajímavá alternativa s řadou přínosů.