Právo: Hornovltavické pastviny zvou turisty
21.6.2006 | ŠUMAVA | Právo
Turisté na Šumavě mají nyní k dispozici nově otevřenou naučnou stezku. Její značená trasa prochází přírodní rezervací „Hornovltavické pastviny“, kterou vyhlásila správa národního parku v dubnu 2005.
„Rezervace o rozloze téměř deset hektarů se nachází v katastru obce Kubova Huť, naučná stezka rezervací začíná těsně pod penziónem Klose. Do 18. století bylo zdejší území součástí rozlehlého pralesního hvozdu, který se táhl přes Boubín směrem k západu ke Kvildě a k východu až ke zlaté stezce mezi Volary a Libínským Sedlem,“ uvedla Silvie Havlátková ze Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Předmětem ochrany jsou v této lokalitě cenné minerotrofní rašeliny s porosty krátkostébelných ostřic, komplexy mokřadů v okolí Kubohuťského potoka a prameniště, která tvoří spolu se sukcesními plochami složitou mozaikovitou strukturu s maximální druhovou diverzitou ptačích společenstev.
Když obyvatelé kolonizovali území Šumavy v 18. století, káceli nebo vypalovali velké plochy pralesa, vytrhávali pařezy i s kořeny a odvodňovali vykácenou plochu. Aby mohli zorat a sekat, museli vysbírat kameny. Kámen snášeli na okraje pozemku do dlouhých valů nebo zídek. Odtud název kamenný snos. Kameny se ze zemědělské plochy sbíraly každoročně, a tak kamenné valy postupně rostly a prodlužovaly se. Postupně tak vymezily vlastnické hranice jednotlivých pozemků a v krajině vytvořily jedinečnou strukturu.
Kamenné snosy se staly postupem času zvláštním biotopem. Obnažené hromady kamenů se rychleji na slunci ohřívají, ale také rychle chladnou. Chybějí na nich půda a vegetace, a tak vytvářejí malou místní kamennou poušť.
Skuliny mezi kameny vyhledávají pavouci, brouci, plazi a malí obratlovci. „Jedním z nejhojnějších obyvatel kamenných snosů je zmije obecná a ještěrka obecná nebo ještěrka živorodá. Zhruba od 50. let minulého století se zde nehospodaří. Odvodňovací rýhy postupně zarostly rašeliníkem a pozemky se znovu zamokřily. Dokud se na pozemcích ohraničených snosy páslo, ovce a kozy okousávaly vše, co zde rostlo. Odolávaly jim jen jalovce, některé borovice a smrky. S ukončením pastvy se zde uchytily dřeviny a tak dnes pozemky i kamenné snosy porůstají borůvky, jeřáby, břízy nebo javory a smrky,“ doplnila Havlátková.
reklama
Když obyvatelé kolonizovali území Šumavy v 18. století, káceli nebo vypalovali velké plochy pralesa, vytrhávali pařezy i s kořeny a odvodňovali vykácenou plochu. Aby mohli zorat a sekat, museli vysbírat kameny. Kámen snášeli na okraje pozemku do dlouhých valů nebo zídek. Odtud název kamenný snos. Kameny se ze zemědělské plochy sbíraly každoročně, a tak kamenné valy postupně rostly a prodlužovaly se. Postupně tak vymezily vlastnické hranice jednotlivých pozemků a v krajině vytvořily jedinečnou strukturu.
Kamenné snosy se staly postupem času zvláštním biotopem. Obnažené hromady kamenů se rychleji na slunci ohřívají, ale také rychle chladnou. Chybějí na nich půda a vegetace, a tak vytvářejí malou místní kamennou poušť.
Skuliny mezi kameny vyhledávají pavouci, brouci, plazi a malí obratlovci. „Jedním z nejhojnějších obyvatel kamenných snosů je zmije obecná a ještěrka obecná nebo ještěrka živorodá. Zhruba od 50. let minulého století se zde nehospodaří. Odvodňovací rýhy postupně zarostly rašeliníkem a pozemky se znovu zamokřily. Dokud se na pozemcích ohraničených snosy páslo, ovce a kozy okousávaly vše, co zde rostlo. Odolávaly jim jen jalovce, některé borovice a smrky. S ukončením pastvy se zde uchytily dřeviny a tak dnes pozemky i kamenné snosy porůstají borůvky, jeřáby, břízy nebo javory a smrky,“ doplnila Havlátková.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
