Akademici: V prvních zónách Šumavy nekácet!
„Les nemusí být vždycky zelený,“ říká populační ekolog Pavel Kindlmann s odkazem na přirozeně dynamický vývoj horských smrčin. Přírodovědci považují současné rozmnožení kůrovce, stejně tak jako jeho následný útlum po vyčerpání potravní nabídky, za zcela přirozený jev, typický pro lesní škůdce.
„Zasahovat proti kůrovci by se důsledně mělo na okrajích národního parku tak, aby se omezilo šíření kůrovce do čistě hospodářských lesů v okolí. Ve vlastním národním parku má smysl zasahovat jen velmi uvážlivě, pokud možno jiným než holosečným způsobem,“ píše se ve stanovisku Centra pro výzkum biodiverzity k otázce regulace kůrovce v Šumavském národním parku. Podle něj je v nejcennějších prvních zónách, kde se smrčiny vyskytují přirozeně, jakýkoliv zásah z ekologického hlediska nepřípustný. Stejně tak je podle nich nevhodné i užívání insekticidů.
Akademici zároveň odmítají tvrzení, že za současnou situaci může pouze netěžení napadených stromů v prvních zónách. Významnou roli podle nich hraje počasí a především průmyslové imise, které stromy oslabily. Na příkladu Tatranského národního parku ukazují, že ani zásahy proti kůrovci nemusí mít na velikost populace kůrovce vliv. Na polské straně, kde byly lesy ponechány bez lidského zásahu, došlo dokonce v 90. letech k menší kůrovcové kalamitě, než na straně slovenské, kde bylo proti kůrovci zasahováno.
Pro stromy není vidět les
Holosečné kácení podle názorů přírodovědců negativně ovlivní vegetační složení obnovovaného ekosystému a zpomalí proces jeho obnovy. Také insekticidy se minou účinkem, protože lýkožrouta žijícího pod kůrou vůbec nezasáhnou. Zato však zahubí jiné druhy hmyzu, které žijí na povrchu. „Nejde zde jen o porosty smrku, ale především o celý unikátní a tisíci zpětnými vazbami vzájemně provázaný ekosystém, skládající se z obrovského množství mnohem nenápadnějších druhů, jakými jsou bakterie, houby, nejrůznější byliny a bezobratlí živočichové, kteří mohou být neodborným zásahem zničeni nebo významně poškozeni. Ztráta těchto nenápadných druhů by mohla mít vážné důsledky pro celý ekosystém...,” uvádí vědci.
Kindlmann také upozorňuje na skutečnost, že nyní lidé vidí v existenci národního parku pro rozvoj oblasti pouze nevýhody, o tom, že třeba zemědělcům přináší vyšší dotace, se prý ale nemluví.
Na otázku Ekolistu, jestli mohou najít dva znepřátelenými tábory, tradiční lesníci a přírodovědci přeci jen kompromis, odpověděl: „Můžeme diskutovat o ekonomické stránce věci a rozloze zón, ale menší rozloha samozřejmě znamená větší zranitelnost přírodního prostředí.“
reklama
Další informace |
Centrum pro výzkum biodiverzity sdružuje 115 vědců z pěti ústavů Akademie věd ČR a tří univerzit.
Stanovisko pracovníků Centra pro výzkum biodiverzity k otázce regulace kůrovcové gradace v Šumavském národním parku v názorové rubrice Ekolistu.cz