Čistá řeka nemusí být nutně zdravá, tvrdí švýcarští výzkumníci
Dosud byla kvalita říčních vod posuzována z hlediska měřených veličin: teploty, hodnot pH nebo koncentrace živin. Svou roli hrály také odběry bentosu, drobných vodních bezobratlých živočichů a larev hmyzu, případně rostlinných organizmů obývající břeh a dno vod. Jak ale čas ukázal, dnešní sladkovodní ekosystémy mohou být vystaveny pestřejší škále stresujících faktorů. Napřimování říčních toků, betonování břehů nebo budování jezů a plavebních komor mohou ovlivňovat režimy proudění i transport látek, a činí například příbřežní porosty náchylnější k invazím nepůvodních druhů.
Profesor Mark Gessner z EAWAG usuzuje, že stávající měřítka už nemají dostatečnou vypovídací hodnotu, protože neposuzují ekosystém jako celek. „Zásadním faktorem, který by posoudil zdravotní stav ekosystému je, zda fungují přirozené procesy,“ tvrdí Gessner. Tento hodnotící faktor byl dosud prý opomíjen. Rozhodl se proto se svými kolegy otestovat, jak skutečně funguje metabolismus říčních toků.
Unikátní terénní výzkum probíhal ve Francii, Velké Británii, Irsku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Španělsku, Švédsku a Švýcarsku. Založen byl na prostém pokusu: vědci do stovky vybraných řek vypustili pytle ze síťoviny naplněné listím z dubu a olší. Pak stačilo jen měřit rychlost pozvolného rozkladu poloviny listí, jako určité analogie k měření poločasu rozpadu radioaktivních prvků. Měřeny byly i koncentrace fosfátů a anorganických sloučenin dusíku. A k jakým výsledkům došli vědci při zdravotní kontrole říčních toků?
Ve vodách s nižším obsahem živin existuje méně organismů schopných efektivně rozkládat odpadní látky. Lépe na tom překvapivě nejsou ani vody eutrofní, tedy bohaté na živiny. V nich sice existuje velké množství bezobratlých destruentů-rozkladačů, ale jejich počet pozitivně nekoreluje s rychlostí rozkladu. Řeky tedy navzdory poměrně dobrým výsledkům, měřených tradičními metodami, nejsou schopny reagovat na vyšší příjem živin, který se dostane do metabolismu ekosystému.
„Pacient nemusí mít nutně teplotu, aby nebyl zdráv,“ shrnuje Gessner. Podle něj kontrolu zdraví říčních toků nelze zakládat jen na fyzikálních vlastnostech vody. Evropské vodní toky prý vyžadují diferenciální diagnózu, podobně jako se dělá u nemocných lidí. "Myslím, že stanovení rychlosti rozkladných procesů je k tomu správným krokem,“ říká Gessner.
reklama
Vědci z brněnských laboratoří popsali strukturu viru napadajícího mořské řasy
Čeští vědci zkoumají, jak funguje fotosyntéza některých bakterií v noci
Olomoučtí vědci odhalili počínající vývoj nových druhů z mikroskopické řasy