Dnes vstoupila v platnost Minamatská úmluva. Má zabránit znečišťování prostředí rtutí Video
Obyvatelé města Minamata v minulém století trpěli podivnými chorobami. Zejména u dětí se v neobvyklé míře vyskytovala mozková obrna a další vady. Pozoruhodné bylo, že se to týkalo zejména lidí, kteří bydleli v rybářských koloniích. Vědci nejprve vysledovali souvislost s mořskými rybami, kterými se lidé živili. Jejich závěrem bylo, že ryby jsou otrávené nějakým blíže neurčeným těžkým kovem. A v únoru 1959 se podařilo odhalit, že zdrojem otrav a nemocí je rtuť, která se do zátoky dostávala spolu s průmyslovými odpadními vodami. Ty se do zátoky vypouštěly od roku 1932, přestalo se s tím až v 1968. Dopady na zdraví tisíců lidí byly děsivé a odpovědná firma musela vyplatit postiženým miliony dolarů odškodného.
Smyslem Minamatské úmluvy je, aby se tato smutná historie v budoucnu neopakovala. Podle IPEN, mezinárodní sítě neziskových organizací, které se ve více jak 100 zemích snaží o omezení toxického znečištění, je dnešní den začátkem konce rtuti v globální ekonomice. Úmluva má ochránit lidské zdraví a potravní řetězec pro současné i budoucí generace.
IPEN upozorňuje, že klíčové bude zamezit vypouštění rtuti při malotěžbě zlata, při spalování uhlí v tepelných elektrárnách a při výrobě cementu a zastavit mezinárodní obchod s rtutí.
„Místa, znečištěná rtutí, jsou pomalou katastrofou v mnoha zemích, otravují ryby a způsobují lidem vážné nemoci. Nestačí proto jen zakázat nové průmyslové využití rtuti. Musíme vyčistit znečištěná místa, abychom zastavili škody, které rtuť páchá na současné a budoucích generacích,“ říká za IPEN Lee Bell.
Podle IPEnu je největším zdrojem rtuti těžba zlata a uhelné elektrárny. Zejména těžba zlata v malém je extrémně riskantní proces. Podle odhadů Organizace spojených národů je do těžby zlata v malém zapojeno na 15 milionů lidí v 70 zemích světa. Často se rtuť při těžbě zlata používá nelegálně. Podle IPENu je jedinou možností, jak tyto zpravidla chudé lidi ochránit před rtutí, zakázat její mezinárodní obchodování.
Mercury Convention from Peter's account on Vimeo.
Expozice rtuti poškozuje nervový systém, ledviny a kardiovaskulární systém. Nejcitlivější vůči rtuti je lidský plod a jeho nervový systém. Nejčastěji se rtuť do lidského těla dostane spolu s potravou, typicky rybami nebo prostřednictvím rtuťových výparů při těžbě zlata.
Už velmi malé množství rtuti, jen 1 ppm měřené ve vlasech, bylo uznáno americkou Agenturou pro životní prostředí jako prahová hodnota, nad kterou může rtuť způsobit poškození mozku ve vývoji plodů.
Kde můžete mít doma rtuť?
Třeba ve starém teploměru. Pokud se vám rozbije, je nutné dát velký pozor, abyste našli a "sehnali" dohromady všechny kapičky rtuti. Na rtuti jsou v takovém případě nejhorší jedovaté páry. (Na rtuť nesahejte holou rukou a po úklidu si omyjte ruce.) Prohlédněte pozorně celou místnost, kde se teploměr rozbil - kapičky rtuti se mohou "zakutálet" i překvapivě daleko, zvláště na hladké podlaze. Pokud máte doma injekční stříkačku, můžete rtuť do ní nasát. Kapičky rtuti lze také nahnat na kus papíru a odtud do lahvičky. Lahvičku raději označte nápisem rtuť a pak doneste do lékárny. Lékárníka upozorněte, že v lahvičce je rtuť z rozbitého teploměru. Lékárna se pak už o bezpečnou likvidaci rtuti postará, totiž předá ji specializované firmě. Rtuťové teploměry je možné nahradit netoxickými alternativami.Pokud se vám teploměr rozbije na koberci, je odstranění rtuti pracnější. Pokud se nepodaří rtuť vysát do injekční stříkačky, pak bude potřeba zakoupit práškový zinek nebo síru a tím postižené místo zasypat. Chemickou reakcí vznikne amalgan, který již není tekutý, ale pevný, a rtuť je v něm vázaná a neuvolňují se nebezpečné výpary. Prášek bude potřeba vysát vysavačem. Pytlík pak z vysavače vyndejte, zabalte do igelitové tašky a vyhoďte. V tomto případě bude asi pro vyhození vhodnější sběrný dvůr než lékárna. Obsluhu sběrného dvora upozorněte na to, že v pytlíku je trocha rtuti z teploměru.
Malé množství rtuti obsahují i kompaktní zářivky. Co dělat, když se vám rozbije? Rtuti je v zářivce asi 3–5 mg. Odborníci ale tvrdí, že při správném postupu žádné zdravotní riziko nehrozí. Je prostě potřeba místnost pořádně vyvětrat, nejlépe průvanem (britské ministerstvo životního prostředí doporučuje asi 15 minut větrání). Případné střepy zamést, zbytek zářivky vyšroubovat a rozbitou úsporku neprodyšně uzavřít do plastového sáčku. Ruce pak omýt vodou a mýdlem.
reklama
