Mořské chráněné oblasti u Antarktidy opět nejspíš vyhlášeny nebudou

Zástupci čtyřiadvaceti zemí zasedají v tyto dny v novozélandském Hobartu, v Komisi pro zachování živých mořských zdrojů (Commission for the Conservation of Antarctic Marine Living Resources, CCAMLR). Dvoutýdenní jednání má rozetnout už pět let nastolenou otázku vytvoření antarktických mořských rezervací. A zdá se, že kvůli Rusku se členové komise opět nedohodnou.

Podle zpravodajského žurnálu ABC je Rusko poslední z účastnických zemí, které snahu o založení nových mořských chráněných oblastí (MPA) ve vodách Rossova moře a podél východní Antarktidy blokuje. Přitom je děj, který se dnes na CCAMLR odehrává, už pět let prakticky nezměněný. Čtyřiadvacet účastnických zemí rokuje o vytvoření devíti mořských reyervacích v Antarktidě pravidelně, a z různých důvodu schválení dohody většinou kvůli Rusku neprojde. Letos by to mohlo být například proto, že se ve zmíněné oblasti právě pohybují ruské rybářské lodě.

Téměř všichni účastníci CCAMLR se shodují na tom, že klimatické změny dodávají potřebě vytvoření chráněných území na důrazu a nezbytnosti. „Mořské chráněné oblasti v Rossově moři jsou klíčové pro ochranu mořských zvířat, od ochrany habitatů po ochranu jejich kořisti,“ říká například Chris Johnson z WWF. Bez chráněného území se nebude dobře dařit krillu, a bez krillu zase nepřežijí velryby. Horší už ale je, že se za posledních pět let účastníci nebyli schopni domluvit, jak by vlastně měly mořské rezervace vypadat, kdo by je měl spravovat, natož aby nějakou vyhlásili. Což asi nebude jen problém postoje Ruska.

Podle Marka Belchiera Bella, člena vědecké rady předsednictva CCAMLR, je to ale právě Rusko, které přidruženými dotazy k diskuzi téma jako celek blokuje. Konkrétně pak Rusko „řeší“, jak velká část moře by měla být chráněna, a které oblasti by do sféry ochrany měly spadat. Rusko se také zajímá o to, kdo zajistí monitoring a převezme kontrolu nad dodržováním omezení, případně jakým způsobem se bude vyhodnocovat efektivita celé „ochrany“ navržených MPA. Tyto v zásadě rozumné dotazy ale vedou k celé řadě dílčích jednání, které formou nejrůznějších kompromisů oslabují akceschopnost CCAMLR a vlastně celý rozhodovací proces.

Cassandra Brooks ze Stanfordské univerzity upozorňuje na to, že záplava detailů a podrobností dohadovacího procesu vede jen k tomu, že výsledný přínos pro ochranu přírody bude jen velmi slabý. „Obecně se mořské chráněné oblasti v oceánech navrhují na dobu neurčitou, takže nemají žádnou horní hranici, vymezující konec jejich platnosti,“ říká Brooksová. „To, co připravuje CCAMLR, má už nyní díky jednáním nastavený strop mezi 20 až 50 lety. To znamená, že vlastně výsledek nenaplní ani základní očekávání ochrany.“

A co je ještě horší, z „časově limitované“ ochrany mořských oblastí se může podle Brooksové do budoucna stát nebezpečný precedens.

---

reklama

---