Ochránci vytipovali pět ostrovů české divočiny, které by rádi nechali přírodě
Pětici lokalit, která mají potenciál stát se znovu divokými a ponechanými samovolnému vývoji, doplňují ještě chřibské kopce a okolí pramenů Odry. Podle odborníků ukrývají tato místa tolik přírodních kvalit, že se mohou stát novými ostrovy divočiny v naší krajině. V každé lokalitě by už dnes mohla bezzásahovost zavládnout na tisíci hektarech, potenciál míst je ale až třikrát větší, uvedl Michael Hošek, jeden z autorů studie pro Hnutí DUHA.
Minulý týden zveřejněná studie má nyní započít diskusi mezi vlastníky a správci lesů, ministerstvy i ekologickými organizacemi, zda je možné na uvedených místech vyhlásit nové chráněné území. Od jiných míst, kde se ochraňují především vzácné druhy nebo jejich stanoviště, se má lišit tím, že se zde mají chránit samotné přírodní procesy, vysvětlila Eliška Vozníková, vedoucí programu Krajina z Hnutí Duha.
A také tím, že zůstanou otevřená návštěvníkům. Lidé mohou na tomto místě relaxovat i rok po roce pozorovat, jak se místa přirozeně proměňují. Ochrana těchto míst tak může podle Vratislava Vozníka z Hnutí Duha podpořit i místní rozvoj, drobné podnikatele a výrobce.
Autoři studie, přírodovědci Jan Dušek a Michael Hošek, při hledání vhodných míst brali v úvahu stav zdejších lesů, rozšíření rostlin a živočichů, jejich migrační stezky i přítomnost mokřadů mezinárodního významu. Vyloučili jen národní parky, kde jsou přírodní procesy chráněné už dnes. Jejich studie může zároveň posloužit jako návod, jak vyhledávat další vhodné lokality pro nová ucelená území divočiny.
Ze studie vyplývá, že největší předpoklady stát se místy bez lidských zásahů mají zejména pro naše zeměpisné šířky typické lesy. Současné národní parky podle Elišky Vozníkové ale nechrání reprezentativní vzorek lesů. Ochránci přírody proto volají po vzniku nových chráněných míst s pralesy ponechanými přírodním vývoji. „Les není jen druhem majetku, je to mimořádné společenství navzájem provázaných hub, lišejníků, mechů, bylin, stromů, brouků, obojživelníků, ptáků, savců a dalších článků, které svým významem přesahují území lesa,“ dodává Eliška Vozníková.
To, že kdysi zřejmě vypadali lesy v Čechách a na Moravě jinak než jako dnešní smrkové monokultury, zaznamená i laik. Podle Tomáše Kočka, muzikanta a patrona beskydské divočiny, se například v beskydských písních opěvují javory, duby nebo jedle, nikoli smrk. „Když jdete tou smrčinou, jdete jako hrobem. Když přejdete do toho starého přirozeného lesa, smíšeného se zbytky starých buků, jedlí, najednou se prostě les rozsvětlí, rozsvítí, zpívají tam ptáci. Je to balzám,“ podpořil snahu ochránců přírody Tomáš Kočko.
Podle ekologických aktivistů nejen v Česku, ale v celé západní Evropě, sílí poptávka po větším území pro divokou přírodu. Ta dnes v ČR zaujímá jen 0,3 % rozlohy země, pro srovnání: zastavěná plocha zaujímá téměř 11 %. Podle loňského průzkumu veřejného mínění, který uskutečnila Masarykova univerzita, chce chránit divokou přírodu 71 % občanů. Každý týden u nás vyráží do krajiny za odpočinkem čtyři miliony lidí.
Právě pro lidi preferující šetrnou turistiku v přírodě připravilo Hnutí Duha v těchto dnech také průvodce „Poznejte ostrovy české divočiny“. Publikace obsahuje dvanáct konkrétních tipů na výlety, včetně zajímavostí a fotografií doporučovaných míst a jejich okolí. Všechna místa jsou přitom nedaleko větších měst a dobře dostupná veřejnou dopravou. Trasy vedou po turistických stezkách a až na výjimky se výletníci mohou v okolí stezek volně pohybovat. Zájemci si jej mohou objednat zdarma přes webové stránky http://ostrovydivociny.cz.
reklama
V pískovně Křenek skončila rekultivace jezera po těžbě, žijí v něm obojživelníci
Hvožďanská louka v CHKO Český les je větší. Remíz ji chrání před splachy hnojiv
Vědec objevil u Mochova vzácnou škeblovku, ve středním Polabí je to první nález
