Pro zmapování úbytku mořských korálů použili vědci historické námořní mapy. Nejstarší je z roku 1770
Devastace korálových útesů, jejich chemické či fyzické poškození či vybělení, patří k tradičnímu kánonu mořských biologů a oceánografů řadu let. Zprávy z Velkého bariérového útesu při pobřeží Austrálie, ale také z Jihočínského moře či Karibiku, hovoří o masivním úbytku živých korálů. Problémem bylo, že se jen těžce dalo poukázat na plný rozsah a drastičnost změn, neboť chybělo patřičné historické srovnání.
„V posledních letech jsme se až příliš soustředili na lokality, kde korály ještě jsou, abychom mohli měřit jejich změnu v čase,“ říká Loren McClenachan, docentka biologie na Colby College. „Zdá se to být logické. Proč bychom měli hledat korály tam, kde nejsou? Jenže tím jsme ztráceli linku celého příběhu o korálech.“
Tým Univerzity v Queenslandu a také odborníci z australské Rady pro výzkum korálových útesů, který McClenachanová vedla, se to ale nyní pokusil změnit. Za základ své práce použili velmi podrobné námořní mapy, které vypracovali kapitáni a kartografové na lodích britského impéria ve vodách Karibského moře. Nejstarší užitá mapa byla přitom datována k roku 1770 a obsahovala velmi přesně zakreslené korálové útesy, kterým se námořníci chtěli během svých cest vyhnout. A tyto historické podklady britské admirality pak porovnali se současnými satelitními snímky.
„Ukázalo se, že některé ze zaznamenaných útesů za tu dobu už úplně zmizely,“ říká profesor John Pandolfio, spoluautor studie. V jiných lokalitách se pak počet korálových ostrůvků, atolů a útesů snížil až o 90 %. Přesněji řečeno, za čtvrt tisíciletí zmizelo v celém Karibiku 52 % korálových útesů. Nejvíce pak v okolí Floridské zátoky (87,5 ±7,2 %), a při pobřeží Florida Keys (68,8 % ±7,5%). „Řada z takových lokalit už dnes ničím nepřipomíná, že by tu před 250 lety snad měly být korálové útesy,“ říká Pandolfi.
McClenachanová doplňuje, že získané informace pomohou upřesnit naši představu o dlouhodobém vývoji poškození útesů. „Pokud bychom tyto dalekosáhlé historické změny podcenili a přehlíželi je, ztratili bychom přehled o možném potenciálu pro další obnovu.“ Ze závěrů jejich práce prý pak vyplývá celá řada podstatných poznatků pro praktickou ochranu přírody. Například pro záchranu mořských želv, které se mezi korálovými útesy, těmi existujícími i dávno zmizelými, stále pohybují. Nebo pro ochranu lidských životů. Korálové útesy při pobřeží totiž sloužily jako přirozená bariéra proti vlnobití.
reklama
