https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/velky-vybeleny-barierovy-utes-australie-resi-jak-se-postavit-k-masivnimu-umirani-koralu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Velký vybělený bariérový útes: Austrálie řeší, jak se postavit k masivnímu umírání korálů Video

20.6.2016 01:18 | PRAHA (Ekolist.cz)
Satelitní snímek části Velkého korálového útesu.
Satelitní snímek části Velkého korálového útesu.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | NASA / Wikimedia Commons
Velký bariérový útes, dosud největší korálový útes světa, je ve stavu totálního ohrožení. Nebo také vůbec ne. Záleží totiž, zda budete naslouchat hlasu oceánografů z australských univerzit a dalších přírodovědných institucí, nebo dáte přednost vysvětlení agentur cestovního ruchu, podporovaných tamní vládou. Výrazný rozpor mezi jejich stanovisky, jež s vydatnou podporou médií hlásí do celého světa, přitom rozhodně nepřibližuje jakékoliv řešení možné krize.
 

Najít Velký bariérový útes na mapě by neměl být problém ani pro žáky se slabými výsledky v zeměpise. Táhne se podél celého pobřeží severovýchodu Austrálie, je přes 2000 kilometrů dlouhý a svou šířkou od dvou do 150 kilometrů objímá na šest stovek ostrovů a ostrůvků. Jeho název trochu přehání: ve skutečnosti se nejedná o souvislou korálovou bariéru, jako spíše nekompletně propojenou síť jednotlivých útesů. I díky tomu zažívají jeho okrajové cípy přivrácené k západu či severu trochu odlišné podmínky, protože jsou částečně vystavené různým vlivům. Nejen z toho také pramení současné rozdílné pohledy australských odborníků. Pro stávající komplikovanou situaci jsou přitom podstatné vlastně jen tři fakty.

Bělení korálů. Někdo to vidět nechce.
Bělení korálů. Někdo to vidět nechce.

Výrazná část australské korálové zóny, jež je svou rozlohou i počtem druhů osídlujících tento ekosystém unikátní ve světovém měřítku, je od roku 1981 vedena jako světové přírodní dědictví UNESCO. S tím se pochopitelně pojí ohromná prestiž, jakož i peníze do státní pokladny plynoucí z přívalu zvědavých turistů. Dalším faktem je, že celý tento ekosystém je pravděpodobně mnohem křehčí, než se zdálo: oteplení oceánu spojené se změnou jeho pH (okyselením) vede k tzv. bělení korálů, které koráli ničí. Bělení už různou měrou zasáhlo 93 % z 3000 jednotlivých podmořských útesů. Jen za tento rok došlo k nevratnému zničení 22 % jejich stávající rozlohy. A třetí fakt je, že v Austrálii budou letos volby.

Fenomén známý sto let

Bělení korálů (anglicky "bleaching") rozhodně není v podmořském světě novinkou. Poprvé byl zaznamenán a popsán na korálových útesech Bird Key u Florida Keys v roce 1911, a o osmnáct let později i na australském Velkém bariérovém útesu. V obou případech se ale jednalo o velmi vzácnou událost, vázanou jen na malou plochu a kterou tehdy mořští biologové viděli jako vítanou příležitost k nahlédnutí do fungování rovnovážné dynamiky pestrého ekosystému. Co způsobuje ono bělení?

Koráli poskytují domov řadě rostlin a živočichů.
Koráli poskytují domov řadě rostlin a živočichů.

Horké léto, klidná hladina a dlouhé období bezvětří způsobí prohřátí hlubších horizontů jinak poměrně mělké vody v okolí korálů. Polypi, kteří jejich masu vylučovaným uhličitanem vápenatým tvoří, už v takových podmínkách nedokáží udržet zakomponované symbiotické řasy. Zbavují se jich a spolu s tím se jejich živá struktura stává křehkou a průhlednou. Řasy ale zajišťují polypům z řad korálnatců až 90 % jejich výživy. Bez nich začne celá přisedlá a po tisíciletí se na sebe vrstvící kolonie hladovět. Pokud nedojde k rychlé změně, dojde až ke kolapsu korálového útesu, k jeho vybělení. Animaci a detailní vysvětlení průběhu bělení naleznete v tomto videu.

Když dojde k narušení rovnováhy…

Problematický je i věčný souboj mezi faunou korálnatců a vodních trav, ve kterém čeká vítěze lepší pozice na útesu a tím více dopadajícího slunečního záření. Oslabení koráli v konkurenci neobstojí a tam, kde ještě před nedávnem hrál útes všemi barvami a životem, se rázem nachází uniformní podmořská travnatá pláň. V minulém století se korálové útesy v tropickém a subtropickém pásmu potýkaly s řadou rušivých faktorů: ropným znečištěním, úniky chemických látek, sběrem i trháním pomocí výbušnin. Žádná z těchto příčin ohrožení se však svými ničivými důsledky nevyrovná procesu bělení.



Když totiž jednou na dané lokalitě koráli ustoupí a zvítězí trávy, šance na jejich návrat je velmi nízká. Vybělená struktura útesu se stane nepevnou a v mořském proudu se snadno láme. Malé ryby už zde nenacházejí úkryt a stejně tak přichází o zdroj potravy ty velké. Kaskádový efekt se přenáší na souš: ptáci nenachází mezi mělkými útesy kořist, svým trusem nehnojí půdu na pobřeží, čímž se mění složení ostrovní vegetace. V konečném důsledku tak může lokální epizoda transformace jednoho ekosystému přispět k narušení životů miliardy a půl lidí, vázaných přímo či nepřímo na zdraví korálových útesů.

Závisí na něm miliarda a půl lidí
Závisí na něm miliarda a půl lidí

Příčina bělení korálů? Teplotní stres

V podmínkách globálních klimatických změn žádný teplotní rekord nebo extrémní výkyv počasí dlouho své prvenství neudrží. Masové odumírání korálů v Karibiku z roku 1979 je už téměř zapomenuto, protože bylo hned o čtyři léta později překonáno extrémními projevy El Niño. Titul nejextrémnější a dosud nejrozsáhlejší zaznamenané mortality korálových útesů si udržela tato událost jen pět roků. Později znovu zasáhla korálové útesy po celém světě další a ještě ničivější epizoda, včetně okolí Indonésie, Japonska a Austrálie. Klimatické výkyvy se prostě postupně stávaly ničivější a ve své nepředvídatelnosti pravidelnějšími.

Někteří vědci už v roce 1990 viděli budoucnost korálů černě, viz zpráva Národního muzea přírodního bohatsvtí ve Washingtonu: „Frekvence teplotních extrémů teď dosahuje vrcholu zhruba každých pět let a bude pravděpodobně pokračovat tak dlouho, dokud koráli z moří a oceánů zcela nezmizí." Příčiny bělení korálů jsou jasné, stejně jako jejich vnější hybatelé. Jisté je, že od roku 1950 bylo 90 % nadlimitního tepla (zprostředkovaného uhlíkovými emisemi) uloženo do tepelného zásobníku - oceánů. Jejich povrchová teplota se za posledních 35 let v průměru zvýšila o jeden stupeň Celsia. Není to nějak drasticky moc, v takto změněných podmínkách ještě dokážou koráli přežít.

Nebezpečně se tím ale přiblížila jejich sub-optimální hranice, kterou může jakýkoliv nenadálý posun, například efekt El Niño, vyhnat do extrému. A právě to se teď nejspíš děje v Austrálii. Termální stres, způsobený globálními klimatickými změnami, vede k bělení korálů a rapidnímu zániku korálových útesů z Velké bariéry.

Zhruba potud by nalezli oceánografové a mořští biologové z australských univerzit a dalších vědeckých institucí spolu s odborníky z vládou placených agentur společnou řeč, ale dál už se jejich názory ostře rozcházejí. Prvotním jablkem sváru se v případě Velkého bariérového útesu stala otázka potvrzené aktuální rozlohy narušeného a bělením zdevastovaného území, ale tato odborná diskuze záhy přerostla v úplně jinou hru.

Hlavně to neříkejte turistům.
Hlavně to neříkejte turistům.

Velká bílá lež

„Je to jedna velká bílá lež," tvrdí Col McKenzie, výkonný vedoucí Sdružení provozovatelů mořských parků a cestovního ruchu. Toto své prohlášení o stavu korálů v Bariérovém útesu pro noviny v Queenslandu doplnil i dalšími slovy: „Nejsou mrtvé, vybělené bílé a umírající. Ano, jsou ve stresu, ale vzpamatují se z něj." Jeho slova vyvolala patřičný rozruch, především proto, že našla své posluchače. Zejména mezi 69 000 profesionály z branže turismu a cestovního ruchu, kteří jsou na lákavé přítomnosti a fyzické přitažlivosti zmíněné podvodní přírodní památky UNESCO existenčně závislí.

McKenzie v rozhovoru pro deník Guardian své tvrzení ještě doplnil: „To, co tu vidím, je snaha skupinky zelených aktivistů udělat si z cestovního ruchu obětního beránka v boji proti těžbě uhlí. A to mi přijde zatraceně nechutné." Přitom McKenzie a další lidé z cestovního ruchu rozhodně netahají za kratší konec provazu. Ten jejich ve skutečnosti "měří" 5,7 miliard australských dolarů, protože takový dosud plyne roční obrat z mezinárodního turismu na Útesech. A tím, že vystupuje proti "podezřelé zelené lobby", získává netajenou podporu místních uhelných magnátů, za nimiž stojí výrazně větší kapitál i počet obhájců.

Než špatné zprávy, tak raději žádné

Do celkové rozlohy Austrálie se Česká republika vejde 97 krát, ale žije tu "jen" 23 milionů obyvatel. S nadsázkou se dá říct, že každý se tu zná s každým. A tak se zmínka Col McKenzieho v květnových novinách o tom, že: „Mediální blamáž o stavu útesů představuje mnohem větší hrozbu turistickému ruchu, než samotné bělení korálů" dostala až k těm správným uším. Australská vláda, konkrétně Ministerstvo životního prostředí, následně zasáhlo do finální podoby již vypracované zprávy IPCC pro OSN. Jak? Stáhla z ní všechny zmínky: nejprve ty o korálových útesech, a nakonec i o samotné Austrálii.

O bělení korálů jí nesmíme nic říct. Jinak příště nepřijede.
O bělení korálů jí nesmíme nic říct. Jinak příště nepřijede.

Když si dnes touto zprávou o klimatických změnách a významných místech světového dědictví UNESCO zalistujete, nabudete dojmu, že žádná Austrálie vůbec neexistuje. Jako jediná země totiž ve výčtu chybí. Ministerstvo tento navýsost netradiční krok zdůvodnilo prostě: „Naše stávající zkušenost ukazuje, že mezinárodně prezentované negativní komentáře o stavu vyhlášených lokalit světového dědictví dopadají na cestovní ruch." Než špatné zprávy, tak prostě raději žádné. Taková praxe pochopitelně pobouřila většinu australské akademické obce.

Australan Will Steffen, člen mezinárodní Klimatické rady, který původní text redigoval, podotkl, že něco takového by čekal „snad od bývalého Sovětského svazu, ale nikoliv od moderní západní demokratické země". Nikdy se prý dosud nesetkal s tím, že by vláda zadržela a vymazala informace, protože se jí nelíbilo jejich vyznění. Tím ale dusno kolem Útesů vlastně teprve začínalo.

Pod bublající kotel vzápětí přiložil Greg Hunt, ministr životního prostředí, když okomentoval nový dokument z dílny Davida Attenborougha Great Barrier Reef. „Myslím, že co je z první části toho dokumentu patrné, je jasný fakt, že světově proslulý Velký bariérový útes zůstává stále světově proslulým Velkým bariérovým útesem." Zcela přitom opomněl zmínit, že zbývající části dokumentu opakovaně varují před hrozícím nevyhnutelným kolapsem celého ekosystému. Svým prohlášením si ale rozhodně získal podporu všech, kteří i nadále chtějí prezentovat korálové útesy jako dokonalý a nedotčený přírodní amfiteátr pro lidské diváky celého světa.

Líbí se Vám článek? Přispějete na další?

       

Studie, která nepřišla

Protiváhu této postupné mediální bagatelizaci ekologické katastrofy u australského pobřeží měla přinést podrobná vědecká analýza Národní pracovní skupiny pro bělení korálů, na které spolupracovalo hned deset špičkových místních výzkumných institucí. Univerzit, akademických ústavů a výzkumných vládních agentur. Jenže těsně před zveřejněním závěrů a vlastní publikací hned dvě (vládou placené) agentury své prohlášení stáhly. Důvod? V původním týmu prý panovala snaha "neříct celou pravdu", prezentace výsledků prý byla cíleně podřízena účelu a zmanipulována.

Zpráva tedy nevyšla v kompletním znění a profesor Terry Hughes z Univerzity Jamese Cooka ji nakonec vydal jen ve zkráceném znění. Jím zveřejněný údaj o tom, že 35 % všech sledovaných korálových útesů v severní a centrální sekci Velké bariéry nyní umírá nebo je již mrtvých, byl ale téměř okamžitě zpochybněn, právě kvůli chybějícím datům zmíněných vládních výzkumných agentur. Na jejich zveřejnění došlo ostatně hned další den v oddělené studii, která kromě údaje o 22 % rozlohy bělením zasažených korálů především vyzvedávala jejich samo-regenerační schopnost.

Útes natřený na bílo

Příběhu o dalším osudu Velkého bariérového útesu zatím chybí závěr. Australská vláda není prozatím schopná naplnit ani stávající cíle své politiky boje proti klimatickým změnám a tak nelze očekávat, že by dokázala k řešení aktuálního problému výrazněji přispět v dohledném časovém horizontu. Frontová linie podnikatelů z oblasti turistického ruchu také není zcela jednotná, což dokládá i nedávný otevřený dopis, zaslaný do redakce novin v Queenslandu. Podepsán je 170 lidmi z branže, kteří požadují, aby vláda začala situaci bezprostředně řešit. Vědci z obou badatelských táborů, které nyní můžeme označit za pro-vládní a univerzitní, zahájili na začátku června dialog. V zásadě mírně ustupují ze svých pevných stanovisek: podstatné totiž není, jestli na dvou třetinách rozlohy vymřela jen během tohoto roku třetina všech korálů, nebo na celém zasaženém území pětina, ale spíše co se s tím dá dělat.

Šance na postupnou regeneraci Velkého korálového útesu tu skutečně je. Jak zmiňuje oceánograf Nick Graham z Univerzity Jamese Cooka, korály u Seychel postihlo v devadesátých letech bělení, které zničilo 90 % korálů. Dnes se zdá, že se na 60 % rozlohy skutečně vzpamatovali. K tomu budou ale zapotřebí nestresové podmínky: minimální narušení ze strany lidí, žádné úniky chemikálií. I tomu je zatím Austrálie vzdálena. Rozhodujícím krokem v dalším směřování osudu majestátního Velkého bariérového útesu totiž budou až výsledky voleb na souši. V nich mohou zvítězit jak podporovatelé záchrany Útesů, tak i lidé, kteří by i nadále rádi prezentovali celé území jako „minimálně dotčené“ a turisticky stále lákavé.

Do té doby nebude na nepopulární a radikální řešení politický prostor. Všichni Australané jsou přitom v zásadě pro záchranu korálů, jen se nemohou shodnout na tom, jak moc je situace vážná a jak ji řešit.

Radomír Dohnal
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama



Blíž přírodě

 

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist