Vodu v nádržích znečišťuje fosfor a soli ze silnic

Změny v krajině a hospodaření na polích se přímo projevují na kvalitě vod v nádržích. V minulosti je ohrožovaly dusičnany ze zemědělství, nyní některé čelí nárůstu škodlivin ze silnic a zvýšené koncentraci fosforu, který způsobuje přemnožení sinic. Uvedli to vědci z Biologického centra Akademie věd ČR v dnešní tiskové zprávě. Hydrobiologové z Českých Budějovic sledují přehradní nádrže dlouhodobě. "Nejdéle - téměř šest dekád (od roku 1959) - monitorují kvalitu vody v nádrži Slapy na Vltavě a od roku 1979 v nádrži Římov na Malši," uvedla zpráva. Díky tomu mohou naměřené hodnoty porovnávat s těmi, které tyto nádrže vykazovaly v době intenzivního zemědělství před rokem 1989.

"Chemické složení vody obou nádrží úzce odráží to, co se děje v krajině, zejména v hospodaření na polích. Ze všech ve vodě rozpustných látek je tento vztah patrně nejlépe vidět na dusičnanech," vysvětlil Petr Znachor z Hydrobiologického ústavu Biologického centra. Rozsáhlé meliorace zemědělské půdy podle vědců zkracují dobu zdržení dusíku v půdě. Tím se dusík snadněji odplavuje do vody. "K tomu se přidalo nadužívání syntetických hnojiv a další nevhodné zemědělské praktiky," konstatuje zpráva.

Výsledkem byl prudký nárůst koncentrace dusičnanu ve vodě. Maxima dosáhla na přelomu 80. a 90. let. Pozitivní obrat přišel podle vědců v roce 1989, kdy se přešlo na tržní hospodářství, které bylo spojeno s ukončením meliorací, útlumem zemědělství a také se snížením dávek hnojiv. "K úbytku dusičnanů ve vodě přispělo i účinnější čištění odpadních vod a snížení množství škodlivin v atmosféře," uvádí dále zpráva.

Jiné látky jsou však na rozdíl od dusičnanů ve vodě čím dál častější. Platí to o fosforu ve slapské přehradě, do níž se dostává s nedostatečně vyčištěnou vodou z čistíren. Fosfor je hlavní příčinou růstu sinic. "Na Slapech rovněž narůstá podíl chloridů a sodíku, což svědčí o rostoucí spotřebě soli při chemické údržbě silnic v zimním období," uvedli vědci.

Na kvalitě vody v přehradách se projevují i další faktory včetně klimatické změny. Hydrobiologové například sledují teploty hladinové vrstvy. Od počátku 90. let vzrostla na Římově i na Slapech zhruba o stupeň Celsia, tedy přibližně o 0,3 stupně za jednu dekádu. "Největší oteplení je patrné v jarních měsících - dubnu, květnu a červnu," sdělil Znachor.

Na výzkum, který se dosud týkal zejména iontového složení vody, hodlají vědci navázat dalším zkoumáním. Zaměří se na to, jak na zjištěné změny kvality vody zareagovaly živé organismy.

---

reklama

---