http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/vydejte-zemedelskou-pudu-jmenem-dalnic-prumyslovych-zon-a-rodinneho-bydleni
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Vydejte zemědělskou půdu. Jménem dálnic, průmyslových zón a rodinného bydlení

14.3.2016 10:22 | PRAHA (Ekolist.cz)
Každý den zastavíme zemědělskou půdu o rozloze přibližně tří Václavských náměstí.
Každý den zastavíme zemědělskou půdu o rozloze přibližně tří Václavských náměstí.
Zemědělská půda se u nás mění ve stavební pozemky všeho druhu mimořádnou rychlostí. Zákonodárci loni učinili pokus, jak tento trend zbrzdit a zachovat víc zemědělské půdy pro budoucnost. Zpřísněný zákon o ochraně zemědělského půdního fondu ovšem hned začal čelit chuti Čechů stavět – pokud možno s minimálními omezeními. Minulý týden vyšli poslanci této chuti vstříc. Sněmovna zákon změkčila. A to hned trojím způsobem.
 

Každý den zastavíme zemědělskou půdu o rozloze přibližně tří Václavských náměstí. Tato často opakovaná informace zní už jako obehrané klišé a skoro nikoho nevyburcuje. Děje se tak totiž už léta. Trend nastartoval po politickém a hospodářském uvolnění roku 1989. Jeho zpomalení požadovali ochránci přírody, zemědělci, ale třeba i bývalý prezident Václav Havel. Ten opakovaně zdůrazňoval, že pravděpodobně žádná generace neochudila své potomky o tak velkou plochu půdy, jako generace naše. Všechno volání po změně se ale dlouho zdálo marné. Na ochranu půdy se u nás po roce 1989 v podstatě rezignovalo.


Přečtěte si rozhovor Zdeněk Vašků: Půda je nenahraditelná

Úbytek půdy má regulovat jednoduchý ekonomický nástroj: kdo chce v oblasti se zemědělskou půdou stavět (nebo třeba těžit), musí státu zaplatit zvláštní poplatek za takzvané „odnětí ze zemědělského půdního fondu“. Teoreticky by se mohlo jednat o účinný regulativ. V praxi ale velmi brzy přestal fungovat.

Kupní síla obyvatelstva i obraty stavebních firem po roce 89 prudce rostly. Poplatky za „odnětí ze zemědělského půdního fondu“ ale zůstaly nastavené na cenové úrovni devadesátých let minulého století. Jako regulativ se staly v podstatě neúčinné.

Vládní návrh na výrazné zvýšení poplatků odhlasovali zákonodárci až minulý rok v podobě novely zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Byl to logický krok. Sobotkova vláda zařadila ochranu půdy do svého programového prohlášení.



Lokalita Na dlouhých v pražské Vinoři. Dříve úrodné pole, dnes nové sídliště.
Lokalita Na dlouhých v pražské Vinoři. Dříve úrodné pole, dnes nové sídliště.
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Už dramatický průběh schvalování ale naznačil, že rozhodnutí bude vystaveno atakům různých výjimek. Což se letos potvrdilo. Nejvíce na sebe poutala pozornost snaha skupiny poslanců usnadnit na zemědělské půdě výstavbu rodinného bydlení. Jedná se o ilustrativní příklad toho, jakým způsobem se k uchovávání půdy u nás přistupuje.

Chráníme půdu, ohrožujeme venkov?

S návrhem změkčit ochranu půdy ve prospěch výstavby rodinných domků přišla skupina poslanců z TOP 09 a Starostů. Jednalo se už o druhý pokus, jak vládní novelu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu změkčit. První učinili senátoři minulý rok. Navrhli změny, jejichž důsledky bily do očí. Vysokých poplatků za znehodnocení zemědělské půdy měly být ušetřeny například průmyslové zóny, které obce či kraje zakreslí do územního plánu. Senátní návrh ale neprošel. Odmítla ho schválit sněmovna.

Druhý pokus o změkčení novely tolik neprovokoval. Podle poslanců Starostů a TOP 09 měla být zcela zproštěna poplatků za znehodnocení zemědělské půdy jakákoliv bytová výstavba, která bude vznikat v místech uvedených v územním plánu jako „plochy pro bydlení“.

To nevzbuzuje tak negativní asociace jako zmíněné dálnice či průmyslové areály. Pohled na vývoj „souhlasů k odnětí půdy“ mezi lety 2006 – 2012, se kterými pracuje ministerstvo životního prostředí, ale ukazuje na poněkud jiný obrázek. „Vydané souhlasy“ u dopravních staveb a sítí vykazují setrvalý trend a činí za sledované období 3054,4 hektaru. U průmyslové výstavby je to 3323,4 hektaru, přičemž čísla za jednotlivé roky vykazují výrazně sestupný trend. U bytové výstavby je naopak ve sledovaném období vidět mírně vzestupný trend a „vydané souhlasy“ kvůli bytové výstavbě dohromady činí 4606,5 hektaru.

„Nevzpomínám si, že by nějaká generace v minulosti ochudila ty budoucí generace o tak velkou plochu půdy. Mě tato věc rozčiluje, mluvívám o ní často…“ Václav Havel, 2010
„Nevzpomínám si, že by nějaká generace v minulosti ochudila ty budoucí generace o tak velkou plochu půdy. Mě tato věc rozčiluje, mluvívám o ní často…“ Václav Havel, 2010

Stavby pro bydlení přitom často masově zabírají tu nejcennější půdu. „Rostou především okolo velkých aglomerací, jako je Praha, Brno nebo Olomouc,“ upozorňuje předseda Zemědělského svazu České republiky Martin Pýcha. „Ty historicky vznikly tam, kde bylo dost kvalitní zemědělské půdy. Velká města musela z něčeho žít. A my nyní tu nejcennější půdu nevratně zabíráme.“

Podle poslanců Starostů a TOP 09 má mít ale bydlení před půdou přednost – především to rodinné. Jejich pohled na věc ovlivňuje zkušenost politiků, kteří řídí či řídili menší obce. „U nás se loni postavilo 15 nových domů. Když teď ale byly nově zavedeny poplatky, majitelé pozemků od záměrů stavět ustupují. Ta penalizace by v dlouhodobém horizontu zastavila rozvoj venkova,“ řekl Ekolistu Petr Gazdík, místopředseda Starostů a nezávislých a bývalý starosta obce Suchá Loz. Podobné zkušenosti hlásili starostové jiných menších venkovských obcí.

Že by nově nastaveným poplatkům měla za oběť padnout budoucnost venkova, se ale jeví jako poněkud unáhlený závěr. Jak upozorňuje ministerstvo životního prostředí, poplatky za bytovou výstavbu nemusí nutně pro stavebníky znamenat drastický zásah do rozpočtu. Na nejméně kvalitní zemědělské půdě zaplatí stavebník za standardní rodinný domek o 100 metrech čtverečních pouhých 300 korun na poplatcích. Na nejkvalitnější zemědělské půdě ho stejně velký domek vyjde 18 tisíc korun na poplatcích.

Částka se prudce zvýší teprve tehdy, když se k poplatku připočítává i takzvaná „ekologická váha vlivu“. To nastává tehdy, když má dojít k znehodnocení kvalitní půdy třeba v chráněné krajinné oblasti. Pokud by se tam stavělo na nejkvalitnější zemědělské půdě, mohly by ho poplatky vyjít až na 170 tisíc korun za stavbu domu, což už představuje citelný zásah do rozpočtu. To může být i případ obce Suchá Loz, která z větší části leží v CHKO Bílé Karpaty. „Medián poplatků se ale pohybuje kolem 8 až 40 korun za metr čtvereční,“ vysvětluje náměstek ministerstva životního prostředí Vladimír Mana.

Nebojte, nikdo nepřijde zkrátka

Pokus poslanců Starostů a TOP 09 osvobodit stavby pro bydlení od poplatků zcela měl od počátku malou šanci projít. Návrh odmítla vláda, která má v poslanecké sněmovně většinu. „Zábory půdy pro bytovou výstavbu narůstají. V posledních letech představují až dvojnásobek oproti průmyslové výstavbě. To musíme zohlednit. Cílem je koncentrovat bytovou výstavbu do zastavěných území. Chceme ekonomickými nástroji bránit sídelní kaši,“ shrnul pro Ekolist náměstek ministerstva životního prostředí Vladimír Mana. Poslanci se svými požadavky ovšem nepřišli zkrátka úplně.

Sama vláda totiž už minulý rok deklarovala ochotu ustoupit krajům a obcím ve věci poplatků za výstavbu krajských a místních silnic. Stát si v této věci dopřál výjimku: v aktuální verzi zákona platí, že pokud se staví například dálnice v režii státu, poplatky za ničení zemědělské půdy se platit nemusí. Výjimka prošla s argumentem, že by stát v podstatě platil poplatky sám sobě. Celkem logicky tu samou výjimku ale potom začaly požadovat i kraje a obce, které také silnice staví. Argument zjednodušeně zněl: když nemusí stát, tak proč musíme my?

Požadavku obcí a krajů vyšly vstříc hned dva komplexní pozměňovací návrhy z dílny zemědělského výboru a výboru pro životní prostředí sněmovny. Oba zároveň obsahovaly i poznámku, že na rodinný dům, který staví na jednom stavebním pozemku fyzická osoba pro svou potřebu, se nevtahuje výpočet takzvané ekologické váhy vlivu. Individuální stavebníci by tehdy měli být ušetřeni nebezpečí oněch statisícových částek, které v některých případech při započítávání ekologické váhy vlivu hrozí. Což je pravděpodobně hlavní důvod odporu poslanců za Starosty a TOP 09.

Máme asi 4 200 000 hektarů zemědělské půdy, což je méně než polovina území. Podle statistické ročenky míra zemědělské půdy neustále klesá...
Máme asi 4 200 000 hektarů zemědělské půdy, což je méně než polovina území. Podle statistické ročenky míra zemědělské půdy neustále klesá...

To však ještě není vše. V návrhu zemědělského výboru byla zmiňovaná poznámka navíc rozšířena i o ony tolik provokující průmyslové zóny. Mají-li vyrůst na zemědělské půdě, která má být z rozhodnutí vlády a ministerstva průmyslu zastavěna v zájmu „vyváženého a dynamického hospodářského rozvoje státu“, výpočet ekologické váhy vlivu se na ně také vztahovat nebude.

Minulý pátek prošel právě návrh zemědělského výboru – se souhlasem ministerstva životního prostředí.

S výjimkami roste chuť

Podle Daniela Vondrouše z organizace Zelený kruh už nyní množství výjimek přesáhlo únosnou mez a novelizovaný zákon kvůli nim ztratil smysl. To je možná předčasný soud, protože není podložený podrobnou analýzou. Jeho platnost vyvrátí či potvrdí praxe. Platí ale obava, zda se chuť zákonodárců prosazovat další a další výjimky zastaví. Na to upozorňuje například Zemědělský svazu České republiky – že totiž každá výjimka představuje precedent, na který se potom odvolávají návrhy požadující výjimky další. Dá se to například pozorovat na rozhodnutí zprostit stát poplatků za výstavbu silnic a dálnic. To samé potom začaly požadovat kraje a obce.

Obavu potvrzuje i fakt, že k ochraně zemědělské půdy není v současnosti žádný alarmující důvod. Lidé s vůlí půdu chránit tahají za kratší konec provazu. Nemůžou argumentovat žádným přímým ohrožením. Díky intenzivnímu zemědělství je u nás i v celé Evropě pořád dostatek půdy na to, aby se světadíl uživil. Stále rozsáhlejší plochy zabetonované krajiny se sice částečně podílejí na častějších povodních i častějším suchu; ale ani to nejsou jevy, se kterými bychom se zatím nedovedli vyrovnat. Neregulovaný úbytek půdy dopadne až na další generace. Vystavujeme je přitom změně, která je nevratná: beton se rekultivuje těžko.



Líbí se Vám článek? Přispějete na další?

       
Adam Šůra
Autor je spolupracovník Ekolistu.
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama

Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist