Zkušenost z Indiany: když zmizí predátoři, musí nastoupit pušky
„Nemůžeme uzavřít přírodu pod skleněný zvon a myslet si, že si to nějak zařídí sama,“ říká Michael Jenkins, docent v oboru lesní ekologie. „Už proto, že právě naše kroky učinily svět okolo nás takový, jaký je. Máme povinnost se ujmout role správce ekologické rovnováhy.“ K těmto závěrům dospěl po vyhodnocení výsledků sedmnáct let trvající praxe Ministerstva přírodních zdrojů, jež se v roce 1993 postaralo o celou agendu regulace početnosti jelenců v rezervacích odstřelem. Poklesem býložravých kopytníků bylo nastartováno zmlazení a přirozená obnova lesa, zvýšení početnosti a druhové rozmanitosti bylinné vegetace, jež byla dosud jelenci ve velké míře vypásána.
„I když se odstřel jako prostředek řešení může zdát nepopulární,“ podotýká Jenkins, „je to stále efektivní prostředek k podpoře růstu a rozmanitosti přírodních oblastí v Indianě.“ Ještě na počátku devadesátých let minulého století představoval vstup lovců do státních rezervací něco nemyslitelného. Pravdou ale také je, že terén přepasený kopytníky už zdaleka nenesl ty znaky, kvůli kterým byl za rezervaci prohlášen. Fytocenologické snímkování v roce 1990 například prozradilo výrazný ústup původních domácích druhů, například trojčetek a lilií, a ve stále větší míře hojnější zastoupení druhů nepůvodních, například kopytníků nebo česnáčků, které nejsou jelenci právě preferovány.
Negativní změny se netýkaly jen bylinného podrostu. Výrazný pokles početnosti zaznamenaly i semenáčky jasanu, které byly nahrazeny nepůvodní vegetací, například muďoulem trojlaločným. V konečném důsledku se pak nedařilo ani samotným jelencům: jejich lokální přemnožení totiž otevřelo cestu pro parazity a další ve skupině snadno šiřitelná onemocnění. „Za těchto okolností nemělo Ministerstvo přírodních zdrojů příliš na výběr,“ zmiňuje Jenkins. „Jistě, lov zvířat v rezervaci je kontroverzní, ale ta zvířata byla hlavní příčinou neoddiskutovatelných negativních dopadů na celý ekosystém.“
V několika chráněných územích byl proto regulační lov povolen v roce 1993, a do roku 1996 byla tato strategie adoptována do všech rezervací v Indianě. Jenkins spolu s kolegou Christopherem Websterem sledovali, jak se situace mění v lokalitách, kde k regulaci od roku 1996/1997 - 2010 dochází. Proměny vegetace zkoumali na 108 vybraných transektech. Výsledky mluví v neprospěch jelenců: po zavedení licencovaného odstřelu se zvýšila pokryvnost kvetoucích rostlin z 20 na 32 %, a travních porostů z 1 na 3 %.
Stejně tak se zvýšila i přítomnost semenáčků – zde dvou procent na třináct. Naopak došlo ke zpomalení šíření a snížení množství invazních a nepůvodních druhů. „Někomu se nemusí líbit, že se v Indianě v rezervacích povoluje odstřel,“ uzavírá Jenkins. „Ale za programem regulovaného odstřelu jelenců stojí výsledky.“
reklama
V Indonésii se narodilo mládě slona sumaterského, druh je na pokraji vyhynutí
Africké státy na konferenci COP16 žádají speciální financování biodiverzity
Pokles biodiverzity je v chráněných oblastech rychlejší, varují vědci COP16