Cesta k obnovitelným zdrojům energie vede přes čínské jezero toxického odpadu

Digitální technologie, solární panely a turbíny větrných elektráren. Pro mnoho z nás jsou to symboly nové, lepší budoucnosti. Pro obyvatele čínského města Baotou však tyto vymoženosti neznamenají nic jiného, než zmar a strádání. Globální vývoj a rozvoj zelených technologií je totiž úzce provázán se spotřebou velmi vzácných minerálů a kovů. A většina z nich se těží právě zde. Cenou za jejich těžbu je jezero toxického odpadu Bayan.

Ještě v roce 1950 bylo Baotou nejzazší výspou Čínské lidové republiky, ztracené "kdesi" u okraje pouště Gobi. Částečně nomádským způsobem zde žilo 97 000 obyvatel. Dnešní Baotou, které vyrostlo z kořenů průmyslové těžby, se původnímu místu už v ničem nepodobá. Nynějších dva a půl milionu obyvatel, především zaměstnanců těžařských společností, chemiček a továren, sem přišlo z celé Číny. A černobílé obrázky ostravských výsypek nebo třineckých železáren by vám při pohledu na periferie tohoto nového Verneovského Ocelového město pravděpodobně připadaly jako pěkné krajinné scenérie. Důvod? Čína je totiž největším světovým vývozcem vzácných minerálů. Plných 95 % jejich světové produkce pochází z této země, a dvě třetiny čínské těžby se odehrává tady.

Liam Young, mladý návrhář z londýnského studia Unknow Fields, využil pozvání a vydal se do města, jehož jediným posláním jsou čisté a obnovitelné zdroje energie. Zatímco tamní široké bulváry s neonovými světly připomínají Las Vegas, za vším je cítit stín průmyslového zázemí. Snímky, které odtud spolu s několika kolegy přivezl, dávají globální snaze po energetické nezávislosti a obnovitelných zdrojů dočista jiný rozměr. „Velké části naší planety už byly obětovány, aby posloužily vytvarování naší zářivé budoucnosti," zmiňuje po svém návratu. „Ale v Baotou se to všechno odehrává na jednom místě. Při návštěvě jsme uviděli zcela ignorovaný a zapomenutý kus světa, který hraje klíčovou roli ve vytváření lepší budoucnost nás ostatních. Nutí to k zamyšlení o možnostech a dopadech našich rozhodnutí."

Jak dále zmiňuje, prohlídka města mimo kulturních památek, tedy továrních čtvrtí, dolů a toxického jezera, pochopitelně nebyla vždy úplně bez problémů. Jedná se totiž o objekty strategického ekonomického významu, a Čína se o svá tajemství jen nerada dělí se zbytkem světa. V řadě závodů dělníci u pásů a v dílnách netuší, co vlastně vyrábí. Přesto jsou suroviny z Baotou ve světě všudypřítomné. „Chytrý telefon má v sobě komponenty z osmi různých vzácných kovů," říká Liam. "Cokoliv od paměťové karty až po červeně vybarvené pixely v obrazovce. Stejné je to i u turbín větrných elektráren, které využívají magnety z neodymu."

Na těžbě ceria, neodymu a dalších vzácných prvků stojí a padá rostoucí ekonomika Číny, a Baotou je cenou, kterou za svůj národní úspěch platí. Zajímavé je, že například neodymium není v zemské kůře o nic méně hojným prvkem, než třeba nikl či měď. Ačkoliv 90 % jeho produkce je vázáno na Čínu, nekontroluje více než 30 % světových zásob. Proč je tedy jeho výroba vázána téměř výhradně na Baotou? To, co je a ostatní vzácné minerály činí velmi vzácné, je způsob jejich výroby, který zahrnuje povrchovou těžbu, mechanické drcení směsí, jejich rozpouštění v toxických roztocích. Aby bylo možno realizovat produkci, musí se tak činit v ekonomicky příhodném, tedy masivním měřítku. Výsledkem jsou úhledné 1,5 kilogramu vážící cihličky neodymu, jejichž vývozní cena činí asi 250 dolarů. V Baotou jich ročně vyrobí na 30 000 tun.

V Baotou se podle oficiálních údajů těží hned 17 vzácných prvků, které nachází využití v široké škále hi-tech výrobků. Od telefonů, mikrovlnných trub, čoček kamer, fotoaparátů přes solární články až po průmyslové magnety a raketové naváděcí systémy. Například nejvýkonnější turbína obří 6 MW větrné elektrárny potřebuje přes 2000 kilogramů magnetů odvozených z neodymu. Jejich těžba je špinavá práce. K zisku jedné tuny vzácného kovu se v průměru řadí vznik 2000 tun toxického odpadu. Znečištění je dáno způsobem extrakce minerálů, protože se většinou louží v nádržích se sulfáty či kyselinou chlorovodíkovou. Při výrobě se také odděluje významné množství radioaktivního thoria. I proto je zde přirozené radioaktivní pozadí v trojnásobně vyšší, než činí běžný průměr. Závody v Baotou ročně vyprodukují na deset milionů tun odpadní vody.

Ta je přečerpávána do důlní vykopávky vzdálené dvanáct kilometrů od centra, do míst které dnes nese název jezero Bayan. Chcete-li si udělat představu o jeho rozloze, podívejte se na dva satelitní snímky NASA, které umožňují porovnat stav z roku 2001 a 2006. Do černé masy Bayan bez přestání proudí tisíce litrů tekutiny, a horší koktejl z karcinogenních, radioaktivních a toxických látek si lze těžko představit. „Reklama a média nám velmi výpravně povídají o nových technologiích, které jsou vzdušné, lehké a tenké," pokračuje Liam. „A my jejich efemérní povaze jednoduše chceme věřit. Ve skutečnosti jsou naše technologie geologickými artefakty vyrvanými z hlubin země a produkovány takřka v planetárním měřítku. A jejich objem je tak velký, že se pro nás stal neviditelným."

---

---

reklama

---