Jak nakrmená mořská vydra ovlivňuje globální oteplení? Víc, než byste čekali
Chris Wilmers a James Estes, profesoři evoluční biologie a ekologie z Kalifornské univerzity tvrdí, že jen málo zvířat má tak výrazný nepřímý vliv na uhlíkový cyklus, jako právě vydry mořské. Právě ony totiž dokáží „udržet na uzdě“ hladové býložravé hvězdice, které jinak požírají porosty řas, jež vytvářející kelpové lesy.
Kelpové řasy jsou velmi schopné absorbovat až dvanáctinásobek oxidu uhličitého. Vědci své závěry vystavěli na bázi dat ze čtyřicetiletého pozorování populací vyder mořských a na ně navázaném růstu kelpových porostů v oblasti ostrova Vancouver.
„Až doteď překvapivě všechny klimatické modely a navrhované postupy pro ukládání atmosférického uhlíku víceméně ignorovaly živočichy,“ shrnují Wilmers s Estesem. „Řešená rovnice má přitom jasný průběh: mořské hvězdice se živí biomasou kelpových porostů, vydry si zase pochutnávají na hvězdicích. Tam, kde vydry zatlačí na pěticípé spásače, roste více řas.“
„Pokud se naučíme s těmito nezjevnými ekologickými mechanismy lépe pracovat, dostáváme se na úroveň scénářů, ve kterých nemůžeme prohrát. Ochranou či podporou živočicha snížíme množství CO2 v atmosféře,“ říká Wilmers.
Výnosnost projektu, založeném na prostém spojení ochrany vyder a následného rozrůstání řasových porostů, přitom badatelé ocenili podle metodiky Evropské uhlíkové burzy (European Carbon Exchange, ECX) na 205 – 408 milionů dolarů. Estes navíc dodává, že výnos z burzy může uhradit náklady na reintrodukční management vyder i kompenzaci za ušlý zisk rybářům.
reklama
Skokan Grafův při rozmnožování předává genom jen jednoho z rodičů
Vědci vyřešili záhadu hnědých pand, za zbarvení může chybějící sekvence DNA
Věda ukazuje, jak hadi získali evoluční výhodu před konkurencí