Na Šumavě se objevuje vlk. Fotopast ho loni zachytila hned pětkrát

Vlka zachytily fotopasti na velké části Šumavy, například na Železnorudsku, Lipensku nebo v Novohradských horách. Několik fotografií skrývaly podle Správy NP Šumava i přístroje umístěné v centrální části parku. Za celý rok 2015 zaznamenali ochránci přírody více než pět snímků této šelmy, což je nejvíce za celou dobu, co správa využívá sledování zvířat pomocí fotopastí.

„V současnosti využíváme v terénu více fotopastí než tomu bylo, dejme tomu, před deseti lety a díky tomu máme více hmatatelných dokladů o výskytu vlka. Zatím rozhodně nelze hovořit o smečce či dokonce nějaké stabilní populaci, ani rozmnožování nebylo potvrzeno. Nicméně, zdá se, že jejich přítomnost je stále častější,“ uvedl zoolog Správy Národního parku Šumava Luděk Bufka.

Vlci dokážou za den ujít desítky kilometrů. Podle Luďka Bufky je tedy možné, že kolem několika fotopastí vzdálených od sebe více než 100 kilometrů prošel i za pouhé dva nebo tři dny stejný jedinec. „Spolehlivě tak můžeme tvrdit, že se na Šumavě pohybuje maximálně několik jedinců vlka,“ říká.

S největší pravděpodobností se podle ochranářů jedná o zvířata pocházející z tzv. evropské nížinné populace. Ta se z Pobaltí a východní Evropy rozšířila do Polska, severního a východního Německa již v minulosti. Odtud vlci dál migrují na jih a západ. Jejich rozšiřování pak potvrzuje zlepšování stavu ochrany přírody a to nejen v chráněných územích, dodávají ochránci přírody.

„Já mám z toho trendu velkou radost. Jen to potvrzuje to, že Šumava jde správným směrem a ochrana přírody má smysl. Této šelmy se opravdu nemusíme bát. Pohádka o Červené Karkulce je jen pohádka, která má za úkol pobavit i postrašit děti. Vlk není hloupé zvíře, naopak, je natolik chytrý, aby se člověku vyhnul. Málokdo ví, že se tu vlci pohybují už od 80. let a nikomu neublížili,“ říká ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Podle přírodovědců jsou vlci velmi plaší tvorové, kteří se kontaktu s lidmi straní. Navíc na Šumavě žije velké množství jelení zvěře, a tak by nemělo docházet ani k častému napadání hospodářských zvířat.

Ředitel národního parku je přesvědčený, že se do pěti, deseti let vlčí smečka na Šumavě usídlí. „Záleží ale jen na nás, jestli jim ten prostor pro život dáme a nebudeme je likvidovat, jako to bylo ještě v nedávné minulosti. Věřím ale, že lidské myšlení a vědění se už posunulo dál,“ zakončuje Pavel Hubený. S tím souhlasí i Luděk Bufka: „Vlk je velmi adaptabilní. Dokáže se do značné míry přizpůsobit i lidmi osídlené krajině a není primárně vázán na divoké území. Přesto se nám ale poslední dobou ukazuje, že se bezzásahová prostředí stávají jádrovými územími vlků. Šumava tak v budoucnu může v jejich výskytu hrát zásadní roli.“

Vlk obecný je největší psovitá šelma. Průměrný dospělý jedinec váží 30-40 kg. Na první pohled se podobá psímu plemenu německého ovčáka. Na rozdíl od něj má ale výrazně širší hlavu, špičatější čumák, šikměji postavené oči a menší trojúhelníkové uši. V Českých zemích byl vlk pronásledován a loven už od středověku, přechodné navýšení populace vlka v Česku bylo zaznamenáno pouze v období třicetileté války, pak jeho stavy rapidně klesaly. Na Šumavě byli poslední jedinci uloveni mezi lety 1891 až 1894. V současné době patří vlk mezi chráněné živočichy a jeho lov je trestný.

---

reklama

---