Nález lebky pravěkého sibiřského "jednorožce" naznačuje, že žil ve stejné době jako lidé
Informace o nálezu způsobila objevitelům-paleontologům z Tomské státní univerzity (TSU) malý šok. Nejde jen o to, že se po tundrových a stepních pustinách vymezených řekami Don a Irtyš proháněl živočich, který měl být už statisíce let vyhynulý. Zásadní je, že se tady spokojený býložravec pásl ještě v době, kdy už se tu vyskytovali první lidé. Přepisování dávné historie živočichů a rostlin je sice specialitou paleontologů, ale rozhodně se nestává často, že by jim „ze záběru“ zmizelo hned sedmitunové zvíře.
Aktuální nález lebky nosorožce jednorohého (Elasmotherium sibiricum) u kazašského Pavlodaru, který učinili výzkumníci z TSU, je v mnoha ohledech unikát. Udává totiž nový směr bádání, mění historii a dává nahlédnout do minulosti mimořádného živočicha, který byl svou robustní postavou podoben spíše tehdejším mamutům, než dnešním nosorožcům. Pochopitelně, že roh jim nechyběl. Jen byl šavlovitě zahnutý a u dospělých samců dosahoval délky až dvou metrů, přičemž vyrůstal prakticky z celé obličejové části lebky.
Číst historii tohoto druhu z fosilních nálezů začínáme někdy před 2,5 miliony lety. Nejstarší nálezy pochází od pobřeží Azovského moře a území dnešní Ukrajiny. Elasmotheria se tehdy vyskytovala v otevřených stepích a na pobřeží řek, kde se živila travou, příbřežními rákosy a malými keři. V průběhu středního pleistocénu (cca 700 000 let př. n. l.) se začíná areál jeho výskytu smršťovat a druh zvolna vymírá. Dosud bylo na základě nalezených kosterních pozůstatků datováno jeho vyhynutí přibližně k údobí před 350 000 lety.
Zhruba před padesáti tisíci lety zamířili naši předkové z Asie na Sibiř, kam dorazili zhruba před 35 000 lety. A soudě podle zmíněného nálezu se tu museli nejméně šest tisíc let potkávat s ohromným nosorožcem, kterého tu zapomněl čas. „Z nalezeného vzorku můžeme usuzovat, že se jedná o velmi velkého samce, dospělce, byť neurčitého věku,“ říká Andrej Shpanski, paleontolog z TSU. „Svými rozměry se blíží maximům popsaným v literatuře, ale jeho proporce jsou přesné.“
Jakmile bude doplněn a upraven časový údaj vyhynutí nosorožce jednorohého v encyklopediích a odborné literatuře, čeká na vědce mnohem náročnější úkol. Zjistit, proč se „nečekaně životaschopný“ jedinec v Kazachstánu tak relativně nedávno objevil. Shpanski má vlastní teorii: „Velmi pravděpodobně se západ Sibiře stal refugiem nosorožců jednorohých, územím, na kterém se zakonzervovaly pro jejich život optimální podmínky. A tady pak přetrvali mnohem déle, než ve zbytku svého původního areálu.“ Kazašský exemplář se tedy pravděpodobně vydal na jih za potravou.
reklama