Nález lebky pravěkého sibiřského "jednorožce" naznačuje, že žil ve stejné době jako lidé

Nedávný objev fosilizované lebky „sibiřského jednorožce“, respektive srstnatého nosorožce jednorohého, přinutil světové paleontology k hlubokému zamyšlení. Na základě radiokarbonové metody datování vzorků se podařilo zjistit, že objevený exemplář uhynul přibližně před 29 000 lety. Přitom podle dosavadních závěrů měl být daný druh už více než 350 000 let vyhynulý. O nálezu informuje server MNN.

Informace o nálezu způsobila objevitelům-paleontologům z Tomské státní univerzity (TSU) malý šok. Nejde jen o to, že se po tundrových a stepních pustinách vymezených řekami Don a Irtyš proháněl živočich, který měl být už statisíce let vyhynulý. Zásadní je, že se tady spokojený býložravec pásl ještě v době, kdy už se tu vyskytovali první lidé. Přepisování dávné historie živočichů a rostlin je sice specialitou paleontologů, ale rozhodně se nestává často, že by jim „ze záběru“ zmizelo hned sedmitunové zvíře.

Aktuální nález lebky nosorožce jednorohého (Elasmotherium sibiricum) u kazašského Pavlodaru, který učinili výzkumníci z TSU, je v mnoha ohledech unikát. Udává totiž nový směr bádání, mění historii a dává nahlédnout do minulosti mimořádného živočicha, který byl svou robustní postavou podoben spíše tehdejším mamutům, než dnešním nosorožcům. Pochopitelně, že roh jim nechyběl. Jen byl šavlovitě zahnutý a u dospělých samců dosahoval délky až dvou metrů, přičemž vyrůstal prakticky z celé obličejové části lebky.

Číst historii tohoto druhu z fosilních nálezů začínáme někdy před 2,5 miliony lety. Nejstarší nálezy pochází od pobřeží Azovského moře a území dnešní Ukrajiny. Elasmotheria se tehdy vyskytovala v otevřených stepích a na pobřeží řek, kde se živila travou, příbřežními rákosy a malými keři. V průběhu středního pleistocénu (cca 700 000 let př. n. l.) se začíná areál jeho výskytu smršťovat a druh zvolna vymírá. Dosud bylo na základě nalezených kosterních pozůstatků datováno jeho vyhynutí přibližně k údobí před 350 000 lety.

Zhruba před padesáti tisíci lety zamířili naši předkové z Asie na Sibiř, kam dorazili zhruba před 35 000 lety. A soudě podle zmíněného nálezu se tu museli nejméně šest tisíc let potkávat s ohromným nosorožcem, kterého tu zapomněl čas. „Z nalezeného vzorku můžeme usuzovat, že se jedná o velmi velkého samce, dospělce, byť neurčitého věku,“ říká Andrej Shpanski, paleontolog z TSU. „Svými rozměry se blíží maximům popsaným v literatuře, ale jeho proporce jsou přesné.“

Jakmile bude doplněn a upraven časový údaj vyhynutí nosorožce jednorohého v encyklopediích a odborné literatuře, čeká na vědce mnohem náročnější úkol. Zjistit, proč se „nečekaně životaschopný“ jedinec v Kazachstánu tak relativně nedávno objevil. Shpanski má vlastní teorii: „Velmi pravděpodobně se západ Sibiře stal refugiem nosorožců jednorohých, územím, na kterém se zakonzervovaly pro jejich život optimální podmínky. A tady pak přetrvali mnohem déle, než ve zbytku svého původního areálu.“ Kazašský exemplář se tedy pravděpodobně vydal na jih za potravou.

---

reklama

---