První debata po klimatickém summitu: Dohoda z Paříže je úspěch, zůstaňme ale pokorní

Výsledky pařížské konference jsou pozitivní, nesmíme si ale myslet, že máme situaci pevně v rukou. Jistá nyní není ani politická vůle plnit a zpřísňovat své závazky, ani jejich skutečný vliv na vývoj změny klimatu. První debatu o vlivu klimatických změn po světovém summitu pořádal v pondělí Institut pro politiku a společnost.

Dohodu z Paříže podle slov ministra životního prostředí Richarda Brabce mnozí už poplivali jako nedostatečnou a zbytečnou, sám ji ale považuje za důležitou. „Poprvé došlo k tomu, že si svět jako celek uvědomil odpovědnost, kterou má vůči změnám klimatu,“ řekl na začátku veřejné debaty. Přelomové pak podle něj je i to, že se do jednání zapojily rozvojové státy. Ty jsou totiž v současnosti zodpovědné už za většinu, zhruba 60 %, světových emisí skleníkových plynů.

Ačkoli se mohou zdát závazky v dohodě malé a těžko vymahatelné, mají to být podle ministra sami občané, kdo budou na své vlády tlačit, aby vyvinuly úsilí zmírnit dopady klimatické změny. Ve finále bude nejdůležitější to, jaký vliv bude mít samotná klimatická změna na dané státy, říká Brabec.

Ratifikace pařížské dohody začne v dubnu 2016, trvat bude asi rok. V platnost vejde dohoda ve chvíli, kdy ji podepíše alespoň 55 zemí, které dohromady produkují 55 % globálních emisí skleníkových plynů. Následovat bude práce na jednotném systému vykazování emisí a pětileté revize závazků. První přehodnocování se má uskutečnit v roce 2020. Ministr Brabec věří v úspěšné splnění závazků i v to, že „peak“, tedy maximální množství vypouštěných skleníkových plynů, po němž bude následovat už jen pokles, nastane co nejdříve.

Poručení větru, dešti?

Závěry pařížského jednání přivítali i další řečníci. Jako velmi povzbudivé je vnímá biolog Petr Pokorný. Pozitivní je podle jeho slov už samotný fakt, že 195 států se na něčem dohodlo, našlo v dnešní době souznění.

Na druhou stranu ale upozorňuje na naivitu a nebezpečí představy, že máme situaci na planetě pod kontrolou. Podle Pokorného si musíme přiznat, že země není snadno řiditelné akvárium, ale složitý systém, kterému stále nerozumíme. A oceánské a ledovcové masy jsou setrvačný systém, který jen tak nezastavíme.

Klíčová jsou podle Pokorného adaptační opatření, které můžeme dělat hned. A nemusíme se spoléhat na plnění budoucích závazků.

Ani podle ekologa Davida Storcha si nemůžeme představovat, že po úspěšném naplňování dohody klimatické změny nebudou. „Ty budou v každém případě pokračovat a budou zřejmě podstatně větší, než byly dosud,“ říká s tím, že ani na konci 21. století nebudeme mít stabilizovaný stav klimatu.

Také ministr Brabec připouští, že za dvacet let můžeme zjistit, že se i přes veškerou snahu nedaří tak, jak bychom si přáli. Modely se mohou ukázat jako nefunkční. A tání trvale zamrzlé půdy, které způsobí uvolňování mnohem silnějšího skleníkového plynu, metanu, může vést ke skokovému navýšení globální teploty o několik stupňů.

„Musíme být připraveni na to, že budeme žít v jiném světě, že Česká republika bude jinak vypadat, Evropa bude jinak vypadat,“ říká Brabec. Před lety jsme miliony hektarů odvodňovali, nyní začíná být voda vzácná. Ani na Šumavě už není v zimě běžně 5 metrů sněhu, ale jen 40 nebo 50 cm a spíš prší, takže se vodní zdroje dostatečně nedotují. Nebýt vltavské kaskády, Vltavou v Praze by dnes neteklo ani tolik vody, kolik potřebuje čistírna odpadních vod ke zředění, připomíná ministr. Nepřijde-li v zimě mimořádní sněhová nadílka, letošní sucho bude pokračovat i v příštím roce.

Jiné problémy v pozadí

Zvládnout klimatickou změnu ve chvíli, kdy už samo lidstvo jede „nadoraz“, je o to obtížnější. „Lidí je tolik, že každá klimatická změna, i když bude zmírněná, bude pro lidskou populaci závažná,“ dodává David Storch. Přičemž hlavním problémem je voda.

Podle odborníků dochází k vysoušení severní Afriky a předního Východu. V jižní a jihovýchodní Asii přichází mraky, ale neprší z nich, upozorňuje další z debatujících, geograf Robert Stojanov.

„Osmdesát procent populace Malediv žije do výšky 90 cm nad mořem,“ připomíná Stojanov další riziko, a to zvyšování hladiny oceánů. Jeho příčinou nebude ani tolik tání ledovců, jako prostá termální expanze, tedy zvýšení objemu vody při vyšší globální teplotě, vyvrací jeden z mýtů Stojanov.

Mnohem dříve, než dojde ke zvýšení hladiny moře, ale podle něj lidé na ostrovech přijdou o zdroje pitné vody. Na některých místech v Tichomoří už tato situace nastala a podzemní zdroje pitné vody jsou znehodnoceny.

David Storch vidí nebezpečí i v tom, že se nyní svět soustřeďuje na klimatickou změnu a přehlíží jiné, možná ještě závažnější problémy, byť se změnou klimatu souvisí. „Podle různých odhadů člověk dnes využívá kolem 20 až 30 % veškeré produkce Země,“ uvádí. Velikost lidské populace, hlad po půdě a využívání zdrojů bez míry, vytváří na biosféru obrovský tlak, který během staletí může vést k šestému masovému vymírání druhů.

---

reklama

---