Smrky zřejmě zmizí z našich lesů. Nebude tu pro ně vhodné klima

Podle předpovědí vědců kolem roku 2041 nebude v České republice vhodné prostředí pro smrkové porosty. Klimatické podmínky u nás se za posledních třicet let postupně změnily. Teploty v České republice dlouhodobě a znatelně stoupají a podle výzkumu Akademie věd ČR se do budoucna předpokládá jejich další růst.

Podle Petra Čermáka z Lesnická a dřevařská fakulty Mendelovy univerzity v Brně došlo jasným změnám klimatu. Srážky mírně vzrostly a předpokládá se jejich další mírný nárůst až do roku 2040, po kterém začne jejich souhrn klesat. „Problém je v jejich nerovnoměrnosti a extremitě, v jejich měnícím se rozložení mezi jarními a podzimními obdobími,“ říká Petr Čermák. Roční souhrn srážek je přibližně stejný, ale probíhá v jiném časovém horizontu, na jaře srážky ubývají, více jich spadne v létě. Díky stoupajícím teplotám však stoupá i výpar, kvůli kterému chybí voda v období vegetačního růstu. „Vegetační období začíná dříve, a i když je to jen o několik dní, voda rostlinám chybí,“ říká Čermák. Stoupá tím jejich zranitelnost vůči například větrným kalamitám nebo škůdcům.

Česká republika byla pro smrk zemí zaslíbenou. V polohách nad 500 metrů nad mořem byly vhodné podmínky pro pěstování smrku na 85 procentech území ČR. V současnosti ale procento smrkových lesů v pro ně vhodných podmínkách rychle klesá, nyní je to již jen kolem 21,5 %. Podle předpovědí vědců kolem roku 2041 nebudou v ČR pro smrkové porosty vhodné podmínky vůbec.

Nedostatek vody komplikuje život smrkům přímo, ale také přes další své důsledky jako je uhlíkové hladovění (nedostatečná funkce fotosyntézy bez dostatečného zásobení vodou), nárůst počtu škůdců, větší výpar a menší dostupnost vody v důsledku přerušení vodních sloupců vzduchovými bublinkami. Postupuje posun od komfortních klimatických podmínek do nekomfortní zóny. Stoupá tím zranitelnost lesa vůči například větrným kalamitám nebo škůdcům. Sucho způsobuje hynutí stromů a chřadnutí porostů po celé Evropě. Stejné problémy jako v České republice řeší po celé Evropě.

Je několik možností, jak současné smrkové porosty adaptovat na nové podmínky. Odpovědí mohou být opatření, jako je introdukce nových druhů, změna produkční doby lesa na 10 až 20 let, zastoupení smrku v porostech snížit do 35 procent, bohatší dřevinná skladba a využití přirozené obnovy lesa. Tato opatření ovšem přinášejí zpočátku vysoké náklady. U malých, ekonomicky nevýznamných území je možné ponechat volnou cestu přirozenému vývoji.

Situaci smrkových porostů nezachrání ani nárůst koncentrace CO2 v atmosféře. "Po době rychlejšího růstu po nějaké době přijde aklimatizační deprese. S rychlejším růstem a vyššími přírůstky může vznikat dřevní hmota s nižší hustotou, v důsledku čehož klesá pevnost porostu a přichází vyšší citlivost na větrné kalamity," říká Čermák.

Jako jedno řešení je navrhován chlumní smrk, odolný proti nevýhodným klimatickým podmínkám a nedostatku vody. Byť u něj stále totiž jasno, zda se jedná o odlišný ekotyp, nebo už genotyp. Najít ho v přirozeném prostředí můžete například v Labských pískovcích nebo na Drahanské vrchovině.

O osudu smrku v měnícím se klimatu hovořil Petr Čermák na začátku prosince na semináři Problémy dlouhodobé udržitelnosti pěstování smrkových porostů v hospodářských lesích na území Chráněných krajinných oblastí.

---

reklama

---